Z podnětu mého klienta a tedy s jeho souhlasem mohu o tomto případu (o němž nedávno podrobně informovaly kupř. Jihlavské listy) v krátkosti seznámit čtenáře Britských listů.

Zdeněk Kratochvíl se soudní žalobou podanou v roce 2001 u Krajského soudu v Brně domáhal omluvy a finanční náhrady Kč 100 000,- za článek uveřejněný v Necenzurovaných novinách č. 02/2001. Žalovaným nebyly Necenzurované noviny (Petr Cibulka), nýbrž autor článku Věroslav Bednář. Pan Bednář (ročník 1922) je znalcem v oboru účetnictví a pro policii vypracovával posudky v případech firmy ICOM. Zdeněk Kratochvíl se dále domáhal omluvy za tvrzení o své osobě v dopise Věroslava Bednáře, který Věroslav Bednář v roce 2000 zaslal tehdejšímu předsedovi ODS Václavu Klausovi.

Soudní řízení se vleklo dlouhé roky. Žalobce ve sporu o ochranu osobnosti, Zdeněk Kratochvíl, se k žádnému ze soudem nařízených jednání nedostavil. Pro duševní poruchu nenastoupil výkon trestu odnětí svobody a nakonec byl trestních stíhání zbaven díky milosti udělené v roce 2008 Václavem Klausem. Za zmínku stojí, že Úřad vlády České republiky (kam dopis zaslaný v roce 2000 Věroslavem Bednářem Václavu Klausovi dorazil) zaslal Věroslavu Bednářovi děkovný dopis s tím, že jeho podněty budou předány Nejvyššímu státnímu zastupitelství a Ministerstvu vnitra. Ano, šlo o poděkování za onen dopis, za jehož obsah požadoval Zdeněk Kratochvíl omluvu.

Duševní porucha sice neumožnila žalobci dostavit se k soudu, nicméně tato duševní porucha mu nijak nebránila vykonávat funkci generálního ředitele podniku ICOM transport (v průběhu sporu byl žalovanou stranou předložen časopis TÝDEN č. 17 z 23. 4. 2008 s fotografií žalobce a informací o jeho působení na pozici generálního ředitele). Lze si vůbec představit situaci, že by někdo zastával manažerskou funkci ve velké společnosti a přitom nebyl pro duševní poruchu schopen výslechu ve sporu, kde je sám žalobcem?

Po publikování předmětného článku Věroslava Bednáře v roce 2001 byly v dalších letech o žalobci uveřejněny informace, přesahující svým dopadem na osobu žalobce žalovaná tvrzení. Navíc žalobce se stal osobou, proti které bylo vedeno trestní stíhání. O různých aktivitách Zdeňka Kratochvíla, které se staly předmětem trestních řízení vedených proti jeho osobě, bylo uveřejněno mnoho článků. Článek Věroslava Bednáře v Necenzurovaných novinách z roku 2001 jen v obecné rovině naznačil to, co nakonec vyšlo najevo, když došlo ke Kratochvílově trestnímu stíhání.

Po soudním řízení trvajícím 7 let byla žaloba Zdeňka Kratochvíla rozsudkem Krajského soudu v Brně z 24. 4. 2008 v plném rozsahu zamítnuta. Soud shledal, že článek žalovaného obsahuje "názory žalovaného na fenomény ve sféře ekonomické i politické vycházející z jeho přesvědčení, znalostí, poznatků a zkušeností, jeho údaje mají reálný podklad" a "žalovaný jím využil svobody projevu zaručené čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 10 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 19 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech". Podle soudu žalovaný "upozornil na nežádoucí a škodlivé jevy v ekonomické oblasti a na vyhledávání a zveřejňování těchto informací je společenský zájem".

Rozsudek krajského soudu však nenabyl právní moci, neboť Zdeněk Kratochvíl se proti němu odvolal a Vrchní soud v Olomouci dosud o odvolání nerozhodl.