Nová hra od bývalého českého prezidenta je bujně kousavá fraška o problémech odcházení z politického úřadu, píše v deníku Guardian Michael Billington. Je to ale také trochu pytlovité monstrum, které způsobilo, že se mi začalo stýskat po formální disciplíně starších Havlových her.

Havel má co říci: řadu inteligentních a ostrých poznatků o tom, jak je ponižující, když člověk přijde o moc. Mně se moc líbil návrh uspořádat pikantní mezinárodní turné přednášek, které by organizovala Agentura Show and Tell. Havel také útočí na svého následovníka v prezidentském úřadě, Václava Klause, který je ve hře jen mírně přestrojen a vystupuje jako mesiášský zastánce volného trhu, který plánuje zlikvidovat nevýdělečný višňový sad a postavit na jeho místě vulgární komerční středisko. A Havel právem satirizuje rostoucí množství politických poradců, kteří často mají více moci než zvolení politikové. Nakonec však Havel naházel do hrnce toho příliš mnoho: celou řadu nerozvinutých postav, fantasmagorické šarády a dokonce i nahrávku vlastního hlasu se suše ironickými poznámkami autora. Havlovy rané hry byly jakoby vytesány z mramoru, byla to absurdistická podobenství se sociálním svědomím. Tato nová hra se tak horečně snaží obsáhnout "všechno", že někdy přestáváme vidět její temný účel.

Podrobnosti v angličtině ZDE