Moderátorka: Člověk z toho má svým způsobem dobrý dojem, že Havel ironizuje sám sebe i své obavy r. 2003, že bude muset opustit prezidentský úřad. Je to vlastně velmi pokorný přístup, k sobě samému.

Emily King, historička a kurátorka: To je pravda. Přesto to však není moc dobrá hra. A důvodem je to, v podstatě, že v té hře je přibližně 70 minut dramatu, ale tahle hra trvá dvě hodiny. Zejména druhá část je nesmírně roztahaná. Je to vždycky riziko, když něco takhle inscenujete, že lidi sedí kolem dokola, a v divadle Orange Tree se to nedá udělat jinak, a je tam strašně horko a není tam čerstvý vzduch. Viděla jsem tolik lidí, kteří zjevně tam přišli s úkolem napsat o tom recenzi, měli v rukou zápisníky, jak v druhé polovině tvrdě spali. A sympatizovala jsem s nimi. Je to velmi obtížné, a zejména druhá polovina byla prostě příliš dlouhá.

Ian Hislop, šéfredaktor satirického čtrnáctideníku Private Eye: Já to viděl dnes, a asi se to od včerejška změnilo. Mně se to zdálo opravdu dobré. Mně přišlo, že je to velmi zábavné a nikoho, kdo by spal, jsem tam neviděl.

Moderátorka: Je to příliš hlučné a příliš mnoho se tam děje na to, aby někdo usnul.

Ian Hislop: Ne, mně se to zdálo velmi dobré. Přišlo mi, že je to velmi dobrý útok na Havla samotného.

Emily King: Víte, mně se zdá, když se člověk musí setkat v romantické scéně se svým dlouhodobým partnerem, v nějaké té skryté besídce, a musejí se pak toho bát, protože se změnila politická situace, strašně mi to připomínalo [klasickou britskou televizní komedii z druhé světové války] 'Allo, 'allo. Já jsem si říkala: Ale tohle už jsem viděla!

Natalie Haynes, komička: Odkdy je myšlenka, že je asistent asistenta asistenta obrovskou politickou satirou? A do toho bylo přidáno těch pár současných jmen politiků, aby to trochu víc žilo. Celé té působilo strašně obecně.

Moderátorka: Ale je to zajímavá věc ke zkoumání, ne, když člověk měl všechen ten luxus moci, a najednou to mizí. Co se stane pak:

Ian Hislop: Měl jsem pocit, že je to celé o Tonym Blairovi, a v jedné chvíli on dokonce Blaira cituje. A v tu chvíli se publikum začne strašně smát. A já jsem se s Havlem náhodou setkal o přestávce. Zeptal jsem se ho, jestli si uvědomuje, že když se dneska v Británii v divadle řekne "Blair", že to u lidí vyvolá záchvat smíchu. A on mi odpověděl, že to mínil obecně, že ta hra není o Blairovi, protože to začal psát, když "se to týkalo mě". Takže se mi zdá, že si je Havel vědom, že takhle dopadnou všichni vedoucí politici. A tak doufá, že ta hra bude mít všeobecný význam. Ale nedá se říct, když jde o absurdní drama, kde lidé chodí po jevišti s obrovskou bystou, a je tam odkaz na Leara, kdy na jeviště přijde úplně nahý muž - ono to neusiluje o politickou satiru.

Natalie Haynes: Já jsem ale čekala trochu víc. Chtěla jsem se třeba dovědět něco o České republice. Anebo o něčem trochu konkrétnějším. Protože to všechno byly neslané nemastné politické kategorie. Satirizované způsobem, jak bych to třeba mohla dělat já. A ten politicko-divadelní komentář, pořád jsem si říkala, proboha, kéž už přestanou běhat pořád na jeviště a z jeviště. Pořád to bylo o těch příchodech a odchodech, a že se mu strašně líbí.

Moderátorka: A on sám autorským hlasem tu hru komentuje, že? Na jevišti je patnáct herců. A herci v jednu chvíli všichni tančí. Zdá se, že ta hra obsahuje toho spoustu.

Emily King: Myslím, že je do toho nacpáno zřejmě příliš mnoho různých her. Havel se asi snaží dohnat osmnáct let nečinnosti. Takže do toho narval hodně. Sem dám odkaz na Krále Leara. Sem dám odkaz na Višňový sad. Napíšu to tak trochu o vlastním životě a pak budu tvrdit, že to vlastně autobiografické není. Samozřejmě to autobiografické je.

Ian Hislop: Právě proto tam dal Krále Leara a Višňový sad, protože je to o odcházení. A nebyly to odkazy, bylo to do toho zapracováno.

Emily King: No, to by bylo dobré, kdyby to bylo do toho zapracováno. Říkala jsem si, škoda, že nejsem na Višňovém sadu. Doufala jsem.

Moderátorka: Mně se to zdálo velmi dobré, když v jedné chvíli se hlavní postava najednou promění v krále Leara. Je to dobře integrované. Musím říct, že to bylo velmi dobře zahrané.

Ian Hislop: Ano, bylo to výborně zahrané. Včetně jeho matky. To bylo velmi dobré. A ta děsivá dlouhodobá společnice. A pokud vím, tak jeho vlastní dlouhodobá společnice, teď manželka, tuhle roli chtěla hrát.

Moderátorka: Ano, a bylo to v Národním divadle v Praze, kde ji nechtěli angažovat, tak on tu hru dal někam jinam.

Emily King: A pak onemocněla a stejně to zahrát nemohla.

Moderátorka: Ty skandály.