Situace se rychle zhoršuje a hrozí, že se nemusí zdařit doutnající konflikt tzv. lokalizovat, protože na obou stranách jsou ve hře rozvětvené spojenecké závazky. Pro občana České republiky je asi důležité vědět, že v arzenálech gruzínské armády, která je zatím podle všech zpráv agresívnější stranou, skončila podstatná část nadbytečných zásob výzbroje Armády ČR. Tyto dodávky nedoprovázela žádná sofistikovaná opatření s cílem kontrolovat další využití dodaných zbraní. Česká republika tedy jinými slovy bez rezervy podporuje všechny kroky gruzínské strany bez toho, aby dala najevo, které z nich považuje za oprávněné a které za neoprávněné. Nynější gruzínský prezident Michail Saakašvili přitom opakovaně říká, že je odhodlán "vyřešit jihoosetský a abcházský problém" ozbrojenou silou.

V oblasti konfliktu se v současnosti nacházejí mírové síly složené z příslušníků ruských, gruzínských a jihoosetinských ozbrojených sil. Tito pozorovatelé, jejichž nestrannost je ovšem pochybná, pro ruskou agenturu RIA-Novostiuvedli, že zjistili stopy nasazení dělostřeleckých zbraní, konkrétně minometů ráží 82 milimetrů a 120 milimetrů a děl v rážích 85, 100 a 122 milimetrů, a to oběma stranami. Kromě toho údajně došlo k nasazení velkorážových ostřelovačských pušek "vzoru NATO", konkrétně během víkendové přestřelky, při níž zahynulo šest Jihoosetinců. Strany se vzájemně obviňují z vyvolání ozbrojeného násilí. Zatím je evidentní, že Jihoosetinci jsou na tom vojensky podstatně hůře.

Znepřátelené strany podle podmínek stanovených v dohodě o umístění mírových sil ze srpna 2004 nesmějí mít ve sporných oblastech těžké dělostřelecké zbraně, tj. zbraně s ráží větší než 100 milimetrů. Jihoosetinci a ruští pozorovatelé tvrdí, že Gruzie při ostřelování správního střediska Jižní Osetie Cchinvali, po němž následovala evakuace stovek žen a dětí do Ruska, nasadili stále relativně moderní houfnice D-30 sovětského původu. Gruzínští pozorovatelé zase tvrdí, že nalezli jihoosetské projektily ráže 100 milimetrů.

České dodávky zbraní určené Tbilisi rok od roku rostou. Podle údajů poskytnutých českým ministerstvem zahraničí Registru konvenčních zbraní OSN jsme od roku 2000 do Gruzie prodali 42 zmíněných 122 mm houfnic D-30, 24 kusů 152 mm samohybné houfnice vz. 77 Dana, 6 kusů 122 mm samohybného raketometu vz. 70, 10 tanků T-55, 50 tanků T-72 (z toho 15 v roce 2005 "pro sběratelské účely") a 12 proudových letounů vzdušné podpory Su-25K. Mnou uvedený přehled je pouze orientační a značně nepřesný, protože Registru jsou poskytovány jen informace o exportu a importu těžké výzbroje, nikoliv údaje o prodeji ručních zbraní nebo munice. Kromě toho poskytování informací probíhá na čistě dobrovolné bázi a OSN nedisponuje nástroji na jejich ověřování. ČR navíc opakovaně podává zprávy nekvalitní, v nejednotném formátu a se zpožděním. Zpráva za rok 2007 například dosud není zveřejněna, ačkoliv měla být dodána již v květnu. Údaje za loňský rok tedy nejsou k dispozici.

Po několika vypjatých vyjádřeních představitelů mezinárodně neuznané republiky Jižní Osetie se do země začínají stahovat ozbrojení dobrovolníci z dalších zemí Severního Kavkazu, kozáci a veteráni války v Afgánistánu. Na gruzínské straně ovšem už žádní dobrovolníci nejsou třeba. Přes léta trvající přípravy k válce ale nikdo na příslušných místech českých ministerstev průmyslu a obchodu, obrany a zahraničí neshledával žádnou překážku a povolení k prodeji zbraní Tbilisi byla podepisována jako na běžícím páse, "off record" s odůvodněním, že se Gruzie musí bránit před agresívním Ruskem. Na papíře má třímiliónová Gruzie, jejíž bývalý prezident Gamsachurdia odňal Jižní Osetii status autonomní oblasti a tím vyvolal dodnes trvající konflikt, nad zhruba osmdesátitisícovou separatistickou republikou jasnou převahu. Teď se spekuluje, že má také politickou a vojenskou podporu Spojených států. Pokud je tomu tak, Česká republika zase jednou zafungovala jako opravdu užitečný mouřenín dosluhující Bushovy administrativy.