Gruzie v neděli konstatovala, že bude tento týden apelovat na mezinárodní společenství, aby vyvinulo nátlak na Rusko a přimělo ho ukončit "okupaci" země. Gruzie si stěžuje, že se ruská vojska zakopávají po celé zemi a že to porušuje dohodu o příměří.

Tyto americké prezidentské volby budou trochu o rase, hodně o třídní příslušnosti a nejvíce o tom, co to znamená být jasně americký, míní v listě Daily Telegraph Američanka, konzervativní komentátorka Janet Daleyová. Problém je, že otázka třídní příslušnosti je v USA daleko méně explicitní a daleko méně jasněji definována než v Británii. Americký rozdíl mezi "modrými límečky" a "bílými límečky" není v podstatě srovnatelný s britskou "dělnickou třídou" a "středním stavem" - v Británii tyto pojmy označují obrovské rozdíly v sociálních postojích i ve zděděné kultuře.

(...) Svou labutí píseň tento týden zažívá Radio Wave. Tolik nadějný projekt se spoustou dětských nemocí, ale přesto takový, že si za relativně krátkou dobu vydobyl slušnou diváckou základnu. Připadá mi to jako včera, kdy jsme v přímém přenosu po rozhlasových linkách pouštěli první slova a především tóny této veřejnoprávní stanice na brněnském výstavišti. Byl to okamžik plný emocí, na který jsme dlouho čekali. Je pak podivné sledovat nemohoucnost několika zvolených radních, kteří, jak doufám, vlastně ani možná nevědí proč, ale rozhodnou se, že se jim Wave nehodí, použijí ho k vydírání a vše zcela podivnou hrou dotáhnou do konce. Vrcholem oné velmi křehké rozhlasové hry, za kterou by se sestry Bártů ve svém televizním seriálu nemusely stydět, je přidělení volného kmitočtu druhému okruhu ČRo. Středočeši se už těšili na svou regionální stanici v dobré, dokonce více než občas poslechové kvalitě. Mají utrum - půjdou z extrému do extrému. Ze dne na den vymění hip hop za dechovku! Ostatně veřejnoprávnost je taková - je pro všechny. Ani rozhlas, ani televize by ale neměly zapomínat - vztahy s diváky a posluchači jsou vždy velmi křehké!

Autor textu Ladislav Pavlík byl mluvčím Českého rozhlasu

Strategie, str. 22, Ladislav Pavlík: Velmi křehký rozhlasový i televizní týden ZDE

Slovinský filozof Slavoj Žižek není v České republice příliš znám, ani překládán. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že alespoň v rámci nějakých chatrných zbytků slovanské vzájemnosti by neškodilo v této věci něco udělat. Naproti tomu v západní Evropě najdete Žižkovy knihy v každém knihkupectví, a to v množství, které svědčí o nemalé oblibě. Ekonomický list Financial Times o tomto vousatém Slovinci před časem napsal, že "jeho polemické studie jsou "dobrou potravou pro mozek". A jiný list, The Stranger, doplňuje: "Bude bavit, útočit, ale nikdy nenudí." Řekněme ještě nad rámec těchto recenzí, že Slavoj Žižek projevuje odvahu dovádět své analýzy k syntéze. Nespokojuje se tedy akademickým rozborem problému, ale nabízí i závěry, což není u každého autora zaručeno.

Mladí sociální demokraté dnes (MSD) vyjádřili svůj názor na část návrhu reformy českého školství, kterou připravila ČSSD. Jejich pozornost vzbudil především jeden z předložených návrhů a to zavedení plateb za opakování zkoušky a dalších penalizací pro studenty s horšími výsledky. Zástupci MSD jasně zopakovali svůj nesouhlas s jakoukoliv formou školného.

Server Civil Georgia v sobotu oznámil, že bývalá šéfka parlamentu a spolupracovnice Saakšviliho z dob "Revoluce růží" Nino Burdžanadze odletí na návštěvu Spojených států. Jako zakladatelka a předsedkyně Nadace pro demokracii a rozvoj (Foundation for Democracy and Development, FDD) se má zúčastnit akcí pořádaných organizacemi National Democratic Institute a International Republican Institute a plánuje také setkání se zástupci ministerstva zahraničí. Podle zdrojů blízkých Moskvě, jejichž tvrzení zatím nebylo možno ověřit, si Američané Burdžanadzeovou vybrali za nástupkyni Saakašviliho, který se prohranou válkou s Rusy zdiskreditoval a je všeobecně považován za překážku politického urovnání konfliktu.

Kromě utrpení obyvatel Gruzie a Jižní Osetie a kromě rozkladu gruzínské armády se kavkazská krize začíná projevovat i na trhu s ropou. V neděli došlo u vesnice Skra asi pět kilometrů západně od Gori k výbuchu na hlavní trati železnice spojující východní a západní Gruzii. Toto železniční spojení má strategický význam pro export ázerbájdžánské ropy na evropský trh.

V Německu byl minulý týden připomenut sdělovacími prostředky 18. srpen, kdy před 75 lety byl na 10. berlínské rozhlasové výstavě představen tzv. "lidový rozhlasový přijímač". V lednu nastolené Třetí říši se hledal nejúčinnější propagandistický prostředek, který by mohl od rána do večera ovlivňovat co nejširší veřejnost nacistickým jedem. Volba padla na levný, snadno ovladatelný rozhlasový přístroj, kterým bylo možno sledovat jen režimu věrné programy. Nacisté během několika měsíců od převzetí moci rychle zjistili, že právě rozhlas v jejich službách je nejlepším masovým nástrojem, který mohou plně kontrolovat. "Moc jsme nyní v Německu vyhráli, nyní půjde o to, získat i německý národ", prohlásil říšský vedoucí propagandy nacistické strany Joseph Goebbels . Vydal současně pro všechny župy příkaz, že "rozhlas patří nyní nám a nikomu jinému".

23. srpna 1944 londýnský rozhlas oznamuje osvobození Paříže. Je to falešná zpráva. Na pařížských ulicích se bojuje a umírá.

Hoří Grand Palais, jsou podminovány všechny pařížské mosty, Eiffelova věž, chrám Matky Boží.Povstání, které vypuklo 19. srpna, řídí FFI (Forces françaises de l’Intérieur), sdružující všechny složky francouzského odboje. V pařížském regionu je hnutí pod kontrolou napůl gaullistů a napůl komunistů. Jejich spolupráce v bojující Paříži je perfektní. Francouzská 2. obrněná divize, pod velením de Gaullova muže generála Leclerka se blíží k městu od západu, od jihozápadu postupuje americká 4. divize pod velením generála Bartona.

Zničenou jihoosetinskou metropoli Cchinvali navštívil významný ruský dirigent Valerij Abisalovič Gergijev původem ze Severní Osetie a uspořádal v ní koncert na počest obětí gruzínské invaze. Zdá se, že koncert byl míněn také jako signál ruské vlády Osetincům i celému Rusku, možná i Západu.

Gergijev dirigoval na schodišti před zničeným jihoosetinským parlamentem Šostakovičovu Leningradskou symfonii, podle některých pramenů bylo na programu i dílo Čajkovského.

Reakce na připomínku Jiřího Krupky k článku Potvrzeno: Americký systém raketové obrany ve Střední Evropě je namířen proti Rusku

Jiří Krupka reagoval 21. srpna 2008 na článek s názvem Potvrzeno: Americký systém raketové obrany ve Střední Evropě je namířen proti Rusku a uvedl, že "Pan Rolčík ve svém článku píše, že 10 antiraket umístěných v Polsku dokáže ohrozit Rusko." Pan Krupka se mýlí, nic takového jsem netvrdil. Abych předešel pochybnostem, cituji svá slova ze zmíněného článku:

JU│ Ruský server Lenta.ru se obsáhlém komentáři zamýšlí nad vyzbrojováním Gruzie před začátkem konfliktu v Jižní Osetii. Uvádí podrobný přehled o výzbroji, kterou ruská vojska dobyla. Tak např. bylo ruskou armádou dobyto více než 60 tanků, z toho jich více než 40 byly tanky ruské výroby, které byly modernizovány izraelskou firmou Elbit Systems ve verzi Т-72-SIM-1.Tyto tanky si ruská armáda chce ponechat a ostatní tanky zničí, protože jde zastaralé nebo poškozené typy.

Největší množství techniky bylo dobyto na základně ve městě Senaki, kterou Gruzínci bez výstřelu a v panice opustili po té, co ruské letectvo zaútočilo přesným bombardováním na vedlejší letiště, kde byly zničeny bojové vrtulníky. Sklady zbraní a munice však zůstaly nepoškozené.

ŠOK │ Vzhledem k pokračujícím jednostranným informacím z gruzínské strany a absenci analýzy příčin „dvoudenní války“ mezi Gruzií a Jižní Osetií, považujeme za potřebné nahlédnout do počátků konfliktu též z druhé strany. Přinášíme vám proto časový harmonogram od 1. do 8. srpna 2008 tak, jak ho vidí Rusko. Přinášíme ho s tím, že nelze – stejně jako gruzínské údaje – dnes ověřit z opravdu nezávislých zdrojů, „kdo si začal“. Mezinárodní pozorovatelský tým OSN opustil svá kontrolní stanoviště ještě před započetím bojů. Ale slyšena by měla být i druhá strana, kteroužto zásadu většina českých médií ignoruje. Ruské jednotky v Jižní Osetii mají už patnáct let na základě mezinárodních dohod statut „modrých přileb“ a slouží zde k vynucení klidu zbraní po válkách za nezávislost Jižní Osetie po rozpadu SSSR na počátku 90. let minulého století.

Bylo odpoledne; sovětská válečná technika jistě už dospěla k rakouským a německým hranicím. Sbalil jsem dva kufry a naložil je do felicie, ale dělal jsem to jen proto, abych si později nic nevyčítal. Podvědomě jsem čekal na klasické zazvonění u dveří: cestou domů jsem z různých tranzistorů slyšel první hlášení legálních podzemních stanic a první manifesty hrdinů -- nebo sebevrahů -- kteří zatracovali příjezd bratrské armády a uváděli se plným jménem. Světoznámý dramatik promluvil suše a logicky z úkrytu, po něm pateticky Vrchcoláb a nakonec, třesoucím se hlasem, Bukavec. Pak hlasatelka, jejíž hlas mi byl strašlivě povědomý, varovala lidi před ambulancí evidenční číslo AC 3215. Jezdí prý v ní KGB, maskovaní jako nemocniční zřízenci, a sbírají lidi podle seznamu. Existovala možnost, že jsem taky na nějakém seznamu.

Sotva jsem dovřel druhý kufr, ozvalo se klasické zazvonění. Na vteřinku se o mě pokusily mdloby, ale zazvonění se opakovalo v pravidelných intervalech, takže to byl telefon. Zvedl jsem jej.

Přečetl jsem si knížku Jana Kadubce "Devatenácté století ještě neskončilo" a myslím, že to nebyla ztráta času. Ta knížka je jednak určitou popularizací Marxe a marxismu, tj. teoretiků podobného ražení (jako je americký filozof a ekonom norského původu ThorsteinVeblen), a to v době, kdy se o Marxovi u nás mainstreamově příliš nemluví a nepíše (a když, tak často v pokroucené podobě). Nezůstává ale u toho: ve své druhé části je pohledem na naši sociální realitu jakoby Marxovýma očima, včetně uvedené "kazuistiky" příběhů lidí na Jesenicku, včetně příběhu samotného pana Kadubce. Marxovi zůstává věrný i v tom, že vlastně neuvádí popis alternativní společnosti. Otázky "co dělat?" či "jak by to mělo vypadat?" tak zůstávají do značné míry otevřené...

Sledoval jsem pořad ČT "Srpnová noc" ale musím se přiznat, že jsem jím zdaleka nebyl tak nadšen jako pan Kotrba. Nerad bych panu Kotrbovi křivdil, ale na rozdíl od něho já jsem pamětník, kdybych nebyl, z tohoto pořadu bych si udělal jen velmi povrchní představu, píše František Hájek.

Američany vedené koaliční jednotky v Afghánistánu usmrtily v pátek na západě Afghánistánu 76 civilistů, v ětšinou dětí, uvedlo afghánské ministerstvo vnitra.

Spojené státy to popřely. Zabíjení civilistů při vojenských operacích je v Afghánistánu emotivní téma. Mnoho Afghánců zastává názor, že mezinárodní jednotky nerespektují bezpečí civilistů, když útočí leteckými údery. Ochromují tak podporu afghánské veřejnosti pro své akce.

"Sedmdesát šest civilistů, většinou ženy a děti, se staly mučedníky při dnešní operaci koaličních jednotek v provincii Herat," konstatovalo v prohlášení afghánské ministerstvo vnitra.

Koaliční jednotky bombardovaly v pátek odpoledne oblast v Azizabadu v okresu Shindand v provincii Herat, uvedlo ministerstvo. Devatenáct obětí byly ženy, sedm muži a ostatní byly děti pod 15 let.

Spojené státy popřely, že by zahynuli jacíkoliv civilisté.

Podrobnosti v angličtině ZDE

SLI│ Malá zprávička z německého týdeníku Der Spiegel ukazuje možnost, že v maličké Makedonii, jednom z nejvěrnějších spojenců USA v posledních letech, vyrůstá největší vyslanectví USA ve světě. Nejspíš i operační centrála, která má koordinovat vojenské základny v Kosovu, Bulharsku a Rumunsku... Nové velvyslanectví má po svém dokončení stát až sto milionů dolarů. A nevypadá to jen na velvyslanectví....

Ve škole se asi dodnes učí, že má člověk pět smyslů. O tom šestém jsem poprvé četl ve Spiegel Online, když se tam psalo o Ianu Watermanovi, který tento smysl kdysi ztratil. A to teprve v těchto dnech, ačkoliv už v 19. století zjistil skotský anatom a fyziolog Sir Charles Bell, že člověk má smysl pro situaci, polohu a pohyb vlastního těla. Že se v tomhle příspěvku Franze Mechsnera a Victora Smetacka se ale mluví jen o "smyslu pro tělesnost (Körpersinn)" a uvědomění si sama sebe ve spojení s člověkem, s lidoopem a jinými opicemi, to je důvodem k této dnešní poznámce.

"Obrovská reklama na boku autobusu: PRVNÍ POMOC VE VÁLEČNÉ DOBĚ -- PRO ZDRAVÍ, SÍLU A NEZLOMNOST: WRIGLEYOVA ŽVÝKACÍ GUMA."

George Orwell: Válečný deník

Polský seznam potenciálních zisků ze spolupráce na protiraketové obraně USA byl ještě na jaře pořádně dlouhý. V úžeji chápané bezpečnostní sféře se doufalo v pomoc proti raketám krátkého doletu (z Běloruska a Ruska), v oblasti energetické bezpečnosti se zase počítalo se zatažením Američanů do výstavby produktovodů čelících ruské snaze Polsko bypassovat - nebo "přinejhorším" se širokou pomocí v jaderné energetice. Nic z uvedeného se nesplnilo.

V houstnoucí mezinárodní atmosféře po gruzínské krizi Poláci získali ujištění o platnosti článku 5 Severoatlantické smlouvy, podle nějž se útok na jednu členskou zemi NATO považuje za útok na všechny ostatní, příslib rozmístění baterie raket Patriot v roce 2012 a vnitropolitické body pro vládu Donalda Tuska.

Článek, který původně vyšel na serveru informationclearing house, nechal pro svůj server přeložit Václav Klaus; kompletní česká verze (v nepříliš dobré češtině) ZDE

Celý rozhovor ZDE

Rozhovor S. Grosse v Lidových novinách nepřinesl žádná nová fakta, pokud jde o umístění prvků protiraketové obrany USA na českém území. S. Gross v tomto rozhovoru konstatoval, že "Povědomí o tom, že se vedou určité technické konzultace a že se o této možnosti jedná, ...měl." I S. Gross tedy hovoří o technických konzultacích a o "možnostech". Logicky nebylo tedy v této záležitosti rozhodnuto. Tuto obecnou informaci ovšem v dubnu 2005 - kdy jsem se stal českým premiérem - nepřenesl S. Gross na mě. Kromě toho vláda o této záležitosti za mé účasti jednala v obecné rovině až po volbách v červnu 2006.

Iniciativa Ne základnám uspořádala 21. srpna, na výročí vstupu sovětských vojsk, happening s názvem "Střídání stráží" a "Živý řetěz" z Palachova náměstí k Poslanecké sněmovně a zpět. Po demonstraci proti radaru konané 15. března tohoto roku šlo o další akce odkazující, ať již datem pořádání, či svým obsahem ke dvěma nejtragičtějším okamžikům československého státu v jeho historii. Výběr těchto dat k pořádání protiradarových protestů bývá odpůrci iniciativy často označován za jejich zneužívání. Podobně (a ještě ve větší míře) tomu tak bylo po ohlášení jedné z demonstrací proti radaru na 17. listopad loňského roku. Avšak stejně jako byl 17. listopad zvolen za den protiradarového protestu nikoli samoúčelně, ale proto, že iniciativa Ne základnám považovala za nutné upozornit na to, že při rozhodování o radaru se porušují demokratické principy, o nichž jsme byli přesvědčeni, že jsme si je roku 1989 již konečně vydobyli, má i volba dat poukazujících na léta 1938/39 a 1968 svůj hlubší význam.

Reakce na článek Jana Čulíka - "Škola sto let za opicemi" .

Pohled na situaci je vždy ze dvou stran, píše čtenář Miroslav Špatný. Pohled"zevnitř", tedy člověk kterého se daná situace přímo týká - zde tedy pohled učitelů a lidí pracujících v tomto oboru a proti nim pohled "zvenčí" - to je česká společnost. Názor lidí, kteří jsou z jakýchkoliv jiných oborů a nemají konkrétní praktické zkušenosti při práci ve školství. Pane Čulíku, vy podle mého názoru charakterizujete pohled "zvenčí". Máte svoje názory, máte svoje argumenty a ty jsou logické. Zaujímáte stanovisko proti těm "neprofesionálním" učitelům, kteří neumí dle citace:

"Prvotní povinností učitele je v žácích vyvolat nadšení a zájem. Učitel musí být psycholog, showman a herec ."

Publicistický pořad televize BBC Newsnight se ve čtvrtek večer zabýval americkou protiraketovou obranou. Udělal rozhovor s Jedem Babbinem, bývalým náměstkem amerického ministra zahraničí za George Bushe seniora, a Pavlem Andrejevem, mladým zahraničněpolitickým analytikem tiskové kanceláře RIA Novosti.

Sigur Rós, Praha, 19. 8. 2008, Sportovní hala – Výstaviště Holešovice

Pustit si a poslouchat rádio nebo hudební televizi znamená v drtivé většině případů to stejné, jako vrazit hlavu do popelnice a zhluboka se nadechnout. Žel, žijeme na hudební skladce, kde se můžeme s chutí nechat oblažovat hudebním odpadem, který je produkován a reprodukován zábavním „průjmyslem“. Vzhledem k čilému vývoji přenášení dat a z toho vyplývající celosvětové krize v prodeji hudebních nosičů přináší hudební neštěstí i většina koncertů, na které chudnoucí businessmani a jejich muzikálně dávno vyčerpané herky budou stále více sázet. Pokud ale někde zaslechnete cizojazyčně znějící jméno Sigur Rós, zbystřete sluch, protože podobných teleportů ze zvukového smetiště do netušených hudebních krajin moc není.

Dnes vrcholí hysterická rusofobie v české společnosti vzbuzená nepřiměřenými vojenskými akcemi Ruské federace na Kavkaze a 40. výročím invaze do suverénního Československa vedené Sovětským svazem. Avšak mediální pokrytí rusko-gruzínského konfliktu českými a světovými médii nás nadále přesvědčuje, že je v západní společnosti něco shnilého. Přestože si uvědomuji, že není pravá chvíle srovnávat zločiny velmocí studené války, musím konstatovat, že poválečný Sovětský svaz napáchal ve světě méně zla než poválečné Spojené státy. Nyní se nabízí analogie zločinů démonizovaného Ruska a jediné opravdové supervelmoci během této dekády.

Příznivci americké demokratické strany byli naprosto zmateni, když demokratičtí senátoři 9. července ve jménu "národní bezpečnosti" schválili nový zákon, jenž poskytuje imunitu telekomunikačním společnostem, které se podílely na nezákonných odposleších amerických občanů. A byli zmateni ještě víc (a dokonce zděšeni), neboť pro zákon hlasoval i jejich kandidát na prezidenta senátor Barack Obama, který byl ještě v prosinci právě kvůli zmiňované imunitě pro telekomunikační společnosti důrazně proti tomuto zákonu. Zmatení bylo podpořeno tím, že vůbec nešlo o tlak voličů - není to tak, že by si voliči přáli dát imunitu společnostem, které nelegálně předaly Národní bezpečnostní agentuře (NSA) záznamy jejich soukromých hovorů. Jistou stopu k řešení této záhady mohou demokraté odhalit, až se v Denveru zúčastní nominačního sjezdu demokratů. Dostanou tam totiž jako dárek tašku s logem AT&T, telekomunikační společnosti, která za imunitu bojovala nejagresivněji.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 180 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2008 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 916.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.7. 2008 částku 231 190.15 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,400.18 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

RAZ │ Spojené státy důrazně přesvědčovaly Gruzii, aby nezahajovala vojenskou operaci v Jižní Osetii. Pro ruský list Kommersant to řekl nový velvyslanec USA v Rusku John Byerle. Zároveň ovšem vyloučil možnost, aby se události na Kavkaze mohly dál vyvíjet podle kosovského scénáře.

Před 65 lety, 23. srpna 1943, osvobodila Rudá armáda Charkov. Spolu se stalingradskou tak skončila jedna z největších bitev druhé světové války. Zúčastnilo se jí více než 2 miliony vojáků na obou stranách fronty, přes 3 tisíce letadel, na 8 tisíc tanků. Sovětští vojáci položili na chystaném bojišti půl milionu min, 300 tisíc civilistů stavělo zákopy a protitankové příkopy. U obce Prochorovka se strhla největší tanková bitva v historii. Podle blízkého města Kursk dostala bitva své jméno.