25. 8. 2008
24. srpna 1944: komunistické vedení pařížského povstání volá o pomoc americkou armádu23. srpna 1944 londýnský rozhlas oznamuje osvobození Paříže. Je to falešná zpráva. Na pařížských ulicích se bojuje a umírá. Hoří Grand Palais, jsou podminovány všechny pařížské mosty, Eiffelova věž, chrám Matky Boží.Povstání, které vypuklo 19. srpna, řídí FFI (Forces françaises de l’Intérieur), sdružující všechny složky francouzského odboje. V pařížském regionu je hnutí pod kontrolou napůl gaullistů a napůl komunistů. Jejich spolupráce v bojující Paříži je perfektní. Francouzská 2. obrněná divize, pod velením de Gaullova muže generála Leclerka se blíží k městu od západu, od jihozápadu postupuje americká 4. divize pod velením generála Bartona. |
Gaullistické vedení v čele s Chabanem-Delmasem volá o pomoc francouzskou divizi, a jeho emisaři v Pattonově štábu vyžadují, aby americké velení umožnilo francouzským jednotkám osvobodit Paříž. Komunistické vedení, v čele s Rol-Tanguym, naopak volá anglický o pomoc americkou 4. divizi. Francouzská obrněná divize vstoupí do Paříže první 25. srpna, naštěstí dříve, než se nacistickým ženijním jednotkám podaří na Hitlerův rozkaz „vymazat město“. Americká divize dospěla k východnímu předměstí o dvě hodiny později. Americké velitelství se všude v Paříži opřelo o ozbrojené jednotky francouzského odboje, a nikdo se neptal, zda se jedná o oddíly komunistické či nekomunistické. Jeho jedinou starostí bylo, aby divize nezabloudila. Proč si ale bojující komunisté přáli, aby do francouzského hlavního města vstoupila jako první americká armáda ? Komunistický odboj věděl, že s de Gaullem se začne hned po osvobození hádat, a že americká armáda naopak nechá komunisty na pokoji. Což se stalo. To je ale pouze povrchní vysvětlení. Je nutno si uvědomit, že v srpnu 1944 nikdo nic neví o nějaké Jaltě, o studené válce či železné oponě. Američané, Britové, Francouzi a Sověti jsou spojenci, a celá bojující Paříž, včetně komunistů, si myslí, že spojenci společně vybudují povalečný mírový, demokratický a spravedlivý svět, ve kterém budou USA hrát naprosto rozhodující úlohu. Pro nejradikálnější bojovníky na pařížských barikádách, opravdu odhodlaných „dát Francii na jinou cestu“, představoval „americký proletariát v uniformě“ mnohem větší naději do budoucna, než generál se silnými royalistickými tradicemi, kterému se blížila šedesátka. Tito snílkové, kteří si v srpnu 1944 snad mysleli, že Francie se může dát na nějakou „vlastní socialistickou cestu“, byli po osvobození bleskově odstraněni z politického života. Generální tajemník Maurice Thorez se vrátil z Moskvy se základní poučkou, kterou mu nadiktoval Ždanov : „Francouzská dělnická třída zatím není zralá pro socialismus“ (rozuměj nebude nikdy zralá), a „francouzští komunisté mají za úkol znovu vybudovat Francii“ (rozuměj kapitalistickou). |