Kadubcova knížka je především nekompromisní obžalobou kapitalismu, kterýžto systém považuje autor za horší otroctví, přičemž i tzv. reálný socialismus vidí kriticky, ale byl pro něj pořád menším zlem:

"Znárodňování v roce 1948 a tzv. privatizace v roce 1992 si byly velmi podobné záležitosti. Privatizace byla dokonce větší loupeží. Gottwald je tudíž menší zločinec než Klaus. Privatizace byla drastičtější než celá Bílá Hora.... Reagan, Thatcherová, Bushové, lord August von Hayek a Friedman -- to jsou skutečně ti největší zločinci XX. století -- alespoň dle počtu mrtvých -- a ne Stalin či Hitler! To byli oproti nim úplní žabaři!"

Je to soubor textů, který otevírá řadu témat jako Hegel vs. Marx, Marx a pokračovatelé, kritika Platóna jako fašisty, Heiddegera, Havla a Patočky, neoliberalismu, americké zahraniční politiky, sociální demokracie, otázky vlastnictví, převratu, násilí, role Cikánů a Židů, politiků a voleb atd. Myslím, že vyhmátl témata, z nichž každé by vydalo na samostatnou studii...

Za zločince považuje nejen podnikatele jako "zahálčivou třídu", ale také manažery jako "lepší otroky docela bohatě odměňované za krutost" a především "intoše", tedy "hanebnou inteligenci". (Ta kolokace se v knize objevuje a opakuje mnohokrát.) I na stránkách BL lze nalézt např. kritiku propagandismu některých médií, ale takto přímočaře a koncentrovaně to vyjádřil málokdo. Z mnoha pasáží na toto téma vybírám:

"Přičinliví intoši okamžitě po každém převratu začnou opěvovat nový stav a přepisovat dějiny dle směrnic nových pánů. Jak trapně směšní jsou intoši opakováním téhož. Vždycky po maximálně dvou desítkách let se vyhodí staří univerzitní profesoři a jsou nahrazeni novými. Tyhle dnešní to čeká taky, cožpak to ti inteligenti nechápou?"

Na Marxovi oproti tomu pan Kadubec oceňuje pravdivý popis sociální reality: "Marx ve svém díle odmítl nadpřirozené zásahy Pánaboha do dění světa a vůbec odmítl nějakou Boží vůli či Božskou ba i jinou Prozřetelnost, a nějakou noosféru úplně jako směšnost vynechal! Přitom spousta dnešních filosofů v čele s Heideggerem se bez Boží Přítomnosti neobejdou. Havel bez noosféry a bez "duše Zeměkoule" nenapíše jediný článek! Marx tvrdil, že majetek, moc, vláda není od Boha a že král není zástupce Boha na zemi, že šlechta nemá božský původ a proto nemá modrou krev; úplně přízemně pronesl: vždyť oni to sprostě ukradli, uloupili! A odhalil a popsal způsoby krádeže a loupežení, které navenek vypadají jako málem dobročinné akce. Odhalil jako první v dějinách faktickou skutečnost o tom, jak vzniká bohatství jedněch a bída druhých. Jeho odhalení dodnes nikdo nevyvrátil, ani ten slavný Popper.... Ovšem pro mne, pro obyčejného proletáře, Marx je velkým myslitelem, neboť mi otevřel oči a řekl mi: Podívej se, jak to vypadalo a jak to vypadá doopravdy, podívej se na ty vznešené řeči o morálce, o humanitě, o lidských právech -- vždyť jsou to pusté žvásty na zakrývání reality. Za krásnými slovy o Bohu, svobodě, demokracii, pravdě, lásce, kráse, spravedlnosti... jsou ruce po lokty od krve!"

Kadubcův pohled je tedy dozajista nekonformní (podobně jako u Egona Bondyho, se kterým pociťuje duševní spřízněnost), je však ještě další otázka, do jaké míry je to pohled pravdivý (resp. do jaké míry zahrnuje "pravdu celku"). Určitě je to text velmi přímočarý a upřímný, tj. neakademicky moudrý (koneckonců jeho autorem je "vidlák-intoš"), nikoliv tedy modrý. U člověka vycházejícího z obdobné ideové líhně tedy musí nutně vyvolávat podvědomě souhlasný reflex: "ano, máte pravdu". Pokud je člověk však zároveň kritickým skeptikem (poznamenaným např. Descartovou "Rozpravou o metodě"), i tady se občas vkrádají mnohá "ano, ale..."

Např. pokud bychom vycházeli z autorem zastávaného axiomu, že reálný socialismus byl pokrokovější systém než -- podtrhuji - současný kapitalismus, jak si vysvětlit, že tento systém jako celek zkrachoval a naopak kapitalismus se rozšířil takřka globálně po planetě. Nebo bylo na onom socialismu pokrokové jen něco? (A naopak zase něco jiného na kapitalismu?) Jak to, že se proletariát (a s ním spřízněná inteligence: ta snad také existuje), nepostavil na obranu socialismu? Nebo ještě jinak: má smysl lidem nabízet alternativu ke kapitalismu, jestliže to vypadá tak, že ji nechtějí? Nebo by to chtělo nějakou jinou, lepší alternativu? Může se alternativa ke kapitalismu rozvíjet i v rámci kapitalismu?

Erich Fromm v knize "Strach ze svobody - Fear of Freedom" popisuje situaci, kdy lidé (nezávisle na historii) se rádi nechávají vést nějakou silou (ať už je to klan, církev či kapitál, dnes bychom dodali masmédia), protože se do jisté míry osvobodili od přírody (jejich chování již není tak ovládáno instinkty jako u zvířat), ale mají již problém s pozitivním vyplněním své svobody. To, že je člověk zotročován - není to jen věc objektu, ale také subjektu? Tedy je člověk skutečně schopen být svobodný a nenechat se nikým vést a ovládat? Tím ještě není řečeno, že by to principiálně - z hlediska lidské přirozenosti - nebylo možné, ale nevyžadovalo by to tak základní změnu sociální podstaty člověka, která v současném vývojovém stádiu se jeví jako nereálná? Ještě jinak řečeno: není lidskou potřebou vést a ovládat, stejně jako být veden a ovládán? (A nemá tato potřeba skutečně genetické kořeny? Viz hierarchické vztahy v živočišné říši.)

Jedním z důvodů politického úspěchu pravice v dnešní době může být to, že lidé mají prostě vymyté mozky. Nejsou schopni si a) uvědomit svůj vlastní sociální zájem; b) pokud si jej uvědomí, nejsou schopni si jej promítnout a asociovat s konkrétní politickou silou; c) svůj sociální zájem si mohou spojit s politickou silou, která jej objektivně nerespektuje; přesto tito lidé jsou subjektivně přesvědčeni, že ano. Mohou mít kupř. pocit, že když podporují reprezentaci bohatých a mocných, stávají se sami takovou třídou. Kolik lidí dá nakonec přednost klamné, ale lákavé iluzi před drsnou, byť pravdivou realitou? d) Situace je o to složitější, že politické reprezentace mlží: jsou tady "pro všechny". A vedle zájmů voličů a lobbistů sledují i svoje autonomní zájmy či zájmy globálních elit.

Domnívám se tedy, že nový alternativní systém vůči kapitalismu - aby se dlouhodobě a nevratně ujal - by musel mít podporu nejen proletariátu, ale i nové elity, která by trumfla kapitalisty. (Část takové elity by mohla vzniknout metamorfózou kapitalistů, podobně jako část kapitalistů vznikla metamorfózou šlechty; ale možná i metamorfózou manažerů i části proletariátu). Mohla by vzniknout např. jakási "kognitokracie" na bázi "vzdělanostní společnosti", "WIKI řádu", "internetového komunismu"...

Devatenácté století skutečně ještě neskončilo (kapitalismus -- byť transformovaný do globální podoby - přetrvává), dvacáté století však již ano (jako soupeření dvou systémů v rámci světové geopolitiky). Pokud se jednadvacáté století nestane skutečným koncem dějin, čeká lidstvo jistě mnoho vnitřních konfrontací. Je otázkou, zda "střet civilizací" nebude další -- tentokrát globální a v bezprecedentní míře internacionální - variantou třídního boje.