Význam bitvy u Kurska měl pro osud našeho národa rozhodující význam. Od porážky jižně od Moskvy se Němci už nevzpamatovali. A za 20 měsíců "pili kozáčtí koně vodu z berlínské Sprévy".

Zájem našich veřejnoprávních médií (nemluvě už o soukromých) o připomenutí bitvy u Kurska byl nulový. Televize pokračovala v oblbování akčními americkými thrillery v neztenčené míře. Až se člověk zamýšlí, jakou bitvu v Tichém oceáně nám televize chystají předvádět coby tu nejdůležitější pro vývoj války. Ale abych nebyl nespravedlivý. Radiožurnál si v sobotu vzpomněl, jenže rozhovor se nekonal. Volaný historik nebyl na telefonu. Zato si posluchači vyslechli pána ze zámku v Housce. V jiné zemi a jiné době se ignorantství k potřebám spoluobčanů stalo pro příslušnici habsburského rodu osudnou. Když Marii Antoinettě meldovali, že lidem schází chleba, odvětila: „Ať jí koláče.“ Koláče nebo chleba, prašť jak uhoď. Antoinetta skončila pod gilotinou. Jakás takás spravedlnost tehdy existovala.