Volba programu i Gergijevův projev před koncertem nenechal nikoho na pochybách, že událost má hlubší význam. Šostakovič psal symfonii v obklíčeném Leningradě, který se snažila dobýt hitlerovská vojska, přičemž hynuli obyvatelé a vážné byly i materiální škody. Gergijev v projevu před koncertem přirovnal gruzínskou invazi k nacistické agresi proti Sovětskému svazu a označil zničené Cchinvali za "město-hrdinu". Zdá se, že termín nebyl zvolen náhodně, tento titul obdržela po 2. světové válce některá sovětská města nejvíce poškozená nacistickou invazí, kromě Leningradu například běloruský Minsk.

Putinův prostředník

Valerij Gergijev působí primárně v Petrohradě a lze jej považovat da součást současné ruské elity. Udržuje dobré vztahy s Vladimirem Putinem a stal se například kmotrem Putinovy mladší dcery. Již v minulosti působil Gergijev jako neformální mluvčí ruské vlády. Po tragédii v severoosetinské Beslanu opakoval doma i v zhraničí oficiální ruské stanovisko (vina leží na teroristech, nikoli na všech muslimech či dokonce na ruské vládě; je třeba poděkovat ruským zvláštním jednotkám za záchranu dětí)

Gergijevova koexistence s ruskou vládou je oboustranně výhodná. Úřady mu vyšly vstříc, když se rozhodl rekonstruovat Mariinské divadlo v Petrohradě, kterému Gergijev šéfuje, rekonstrukce proběhla velmi rychle. Tato koexistence má asi kořeny v minulosti, kdy Gergijevův dědeček byl konstruktérem tanků údajně oblíbeným u Stalina.

Gergijev a Západ

Úspěšný dirigent Gergijev působí také v Londýnském symfonickém orchestru, v Rotterdamské filharmonii a jako host v newyorské Metropolitní opeře. Nahrávky jeho skladeb vydává firma Decca (seznam ZDE

Koncert ve zničeném Cchinvali neunikl západním médiím včetně Washington Post či New York Times. Uvidíme, jaký bude mít dopad na Gergijevovu kariéru na Západě -- nebude Gergijev považován za politicky nekorektního, proruského strašáka?

Články o koncertě v západních novinách se neobešly bez obligátního zpochybňování časové posloupnosti (invaze do Jižní Osetie byla prý reakcí na sérii provokací inspirovaných z Ruska). Zajímavé je, že čtenář si mohl na fotografiích u článků prohlédnout dirigenta či publikum, nikoli však budovu, před kterou se koncert konal -- tedy parlament zničený při útoku gruzínského proamerického režimu. Do jaké míry jsou

Kdo je adresátem zprávy?

Symbolika koncertu je asi jednoznačná a lze jej tedy považovat za zprávu, kterou vyslala ruská vláda. Zjevně se ruská vláda snaží prezentovat paralely mezi gruzínskou invazí do Jižní Osetie a německou invazí do Sovětského svazu v roce 1941. Otázkou zůstává, komu je tato zpráva určena:

• Jižním Osetincům? Má je ujistit o ruské podpoře a o vůli Ruska začlenit jejich území do Ruské federace?
• ruské veřejnosti? Má jí ukázat, že situace k Jižní Osetii, potažmo v Gruzii je úspěšně zpacifikována natolik, že ruský establishment může bytém území v klidu pořádat politicky motivovanou akci pod širým nebem?
• Gruzii a Západu? Pokud je Saakašviliho invaze ekvivalentem té hitlerovské, znamená to, že Rusové se chtějí se Saakašviliho režimem vypořádat jako s nacisty? Přejí si snad ekvivalent Norimberského procesu?

Zdá se, že na koncertě i v okolí absentovala gruzínská menšina. Jsou tito lidé poschováváni doma, nebo byli vyhnáni? Zdá se, že tak či onak se gruzínské civilní obyvatelstvo v Jižní Osetii se stala paradoxní obětí Saakašviliho invaze.