tisková zpráva

Praha, 2. června 2008

Děkujeme všem lidem, kteří nás během uplynulých 21 dnů podporovali za jejich solidaritu, všechny dary a silnou morální podporu. Věříme, že tímto naším aktem uděláme radost všem, kdo nás v uplynulých dnech vyzývali k přerušení hladovky a nabízeli svou pomoc. Uplynulé tři týdny pro nás byly velmi těžké, ale současně velmi posilující a jsou pro nás pro oba nezapomenutelnou zkušeností.

Rommelova minová pole nezabránila jeho porážce vojenským paktem, který vedl Montgomery za druhé světové války. Na hranicích západního Egypta obě tyto armády rozsely do země ohromné množství min jako část strategií, tenkrát hojně používaných. Miny se kladly do země v několika úrovních, pokud byla odstraněna jedna mina, druhá explodovala a pak hned následující. Od té doby jsou minová pole známá pod názvem "ďábelské zahrady". Přes arabská území se přehnaly četné nepřátelské armády a zanechaly po sobě tu nejhorší připomínku, miny na rozsáhlých územích, které plodí dodnes hrůzu a děs. Nebyli to vždy jen nepřátelé, kteří miny používali, ale i znesvářené země, které stály proti sobě.

Nášlapné miny jsou velmi krutou zbraní, po desítkách let ukončení války ještě rozsévají smrt. Vojska je používají za účelem vzájemné likvidace, ale později postihují hlavně civilisty, trhají jim končetiny, nerozlišují mezi dítětem, ženou či mužem. Zabraňují zemědělcům obdělávat půdu, nedovolí uprchlíkům návrat do svých domovů, děti si nemohou hrát bez smrtelného nebezpečí v okolí.

Spojené státy provozují "námořní věznice", v nichž na lodích zadržují osoby, unesené v rámci "války proti terorismu". Konstatují to právníci, specializující se na lidská práva, kteří tvrdí, že se Spojené státy snaží utajovat, kolik osob vězní a kde je zadržují. Aktivisté naléhají nyní na americkou vládu, aby tyto údaje zveřejnila.

KD│ | Poláci nejsou spokojeni s nabídkou vojenské pomoci, s níž přišla Bushova administrativa, informoval server Eastern European Review 30. května. Polská vláda se proto rozhodla, že s jednáním o základně počká až na příští americkou administrativu.

Ministr zahraničí Sikorski a ministr obrany Klich očekávají, že Američané věnují tradičnímu spojenci, který jim pomáhá v Iráku, podporu ve srovnatelné výši, jakou dostává například Egypt. (Podle údajů amerického ministerstva zahraničí dostává Egypt ročně vojenskou pomoc v hodnotě přibližně 1,3 miliardy dolarů. Tato částka však je určována proporčně k pomoci věnované Izraeli, která představuje zhruba 2,4 miliardy. Bush po březnové návštěvě polského premiéra požádal Kongres o pomoc pro Poláky ve výši 20 milionů dolarů, za něž si by si mohli koupit například třetinu jedné stíhačky F-16 -- KD.)

Bushova administrativa se domnívá, že polské požadavky jsou přehnané, a tvrdí, že může nabídku stáhnout a umístit antirakety kdekoliv. Jednou z možností je prý i námořní platforma.

Dobrý den,

děkuji Vám za publikovaný článek. Troufám si říci, že jej zcela jistě nepostihne stejný osud, jako se stalo těm od mluvčího ČT Ladislava Štichy, protože Váš je přiměřený, kvalifikovaný a věcný. V tom se tedy obáváte zbytečně.

Jen nevím, zda je vůbec vzhledem k Vaší funkci možné autorskou výhradou v něm vymezovat jeho neoficiální charakter. To je, abych tak řekl, věcí vnitřní politiky Ústavního soudu ČR (ÚS), zda jste autorizován i k individuálním reakcím na neformální kritiku veřejnosti. Protože co lze takto stejně jako v případě L. Štichy vytknout, je skutečnost, že se snažíte s názorem vystupovat jako soukromá osoba, což je střet zájmů svého druhu. Jistě nemusím vysvětlovat, v čem je zavádění takové praxe mezi tiskovými mluvčími orgánů veřejné moci a stejně tak i veřejnoprávními institucemi potenciálně zhoubné.

Přesto i já osobně mám ohledně posouzení reformy veřejných financí velký problém s výroky a odůvodněními a kvalitní právní argumentaci nacházím až v separátních votech. Ale tím spíše jsem za existenci tohoto institutu vděčný.

O rozhodnutí Ústavního soudu, o té části, která se -- stručně řečeno -- týkala poplatků ve zdravotnictví, byla již napsána řada komentářů, přesto však není zbytečné vrátit se k odůvodnění tohoto nálezu znovu a připomenout některé jeho části a myšlenky v něm obsažené, které snad obecně konstatovány nejsou, ač by si to bezpochyby zasloužily.

Někteří aktivisté Demokratické strany se obávají, že Barrack Obama možná není nejsilnějším kandidátem proti republikánu Johnu McCainovi a že nad ním možná nezvítězí.

Hillary Clintonová tak argumentuje už týdny, nyní to, zdá se, potvrzují nedávné průzkumy veřejného mínění a analýzy z rozhodujících států. Clintonovou podporuje víc bělošských voličů než Obamu.

Posílám tento link ZDE

Připadá mi docela úsměvné, že si o téměř jistém prezidentském kandidátovi demokratické strany Baracku Obamovi vyberete zrovna tento negativní článek z britského Guardianu. Paní Clinton se měsíce snaží znemožnit Obamu všemi možnými způsoby, je trapné, jak se ona i její manžel shazují, píše Barbora Hodková-Knobloch.

Podvody, korupce a zneužívání dat jsou bohužel, ale právem, pojmy, s nimiž německá média už delší dobu pracují skoro denně. V téhle poznámce bych se chtěl zamyslet nad asi nejnovější zprávou z německého Bundeskartellamtu (Spolkového úřadu pro hospodářskou soutěž), že byl potrestán farmaceutický koncern Bayer, protože protizákonně podporoval dodržování doporučených cen. Chci o tom psát proto, že se tím dá lehce upozornit na nesprávné, a proto podivně působící nekritické obdivování volného trhu od Tomáše Chalupy a asi i od dalších členů ODS (viz. v BL: 30.5.2008 Darina Martykánová 'Proč je Tomáš Chalupa mimo civilizaci' a mou poznámku pod titulem 'Šťastní Češi, šťastný svět, neboli Děs a radost nad projevem pana Chalupy').

Vedení firmy Bayer podle Spiegel Online akceptovalo, že bude muset zaplatit 10,34 milionů euro jako trest za manipulaci s prodejními cenami léků. Důvodem jsou smlouvy s německými lékárnami, podle nichž měly lékárny dostat od firmy Bayer výhody formou dodatečných slev z nákupních cen. Obdivovatelé volného trhu by ovšem mohli argumentovat, že německé firmy by přece nepodvedly a nepodplatily nikoho, kdyby byl trh skutečně volný a bez státní kontroly, ale kdo by tomu věřil?

Poměry mne nutí, abych vyjádřil a sdělil, co se ve mně už dlouho vaří. Jak ve svém posledním pátečním zamyšlení na ČRo 6 připomněl doktor Ješ, došlo už i k dvojité sebevraždě ze zoufalství nad poměry a z beznaděje. Má tak tedy současná neoliberální „demokracie“ svého Palacha a Zajíce. Ptám se, kolik času ještě chybí, aby se takový zoufalec rozhodl zabít „více much jednou ranou“ a aby si před svou smrtí oblékl vestu, nabitou výbušninami.

Ptám se – máme ještě demokracii nebo zde panuje „diktatura buržoazie?“ Měli jsme, pravda, demokratické volby. Ale co z nich vzešlo?

Iniciativu ministra školství Lišky ve věci rozšíření míst v mateřských školách a zavedení povinného předškolního vzdělávání pro děti od čtyř let bych upřímně uvítala, kdyby byla myšlena vážně. Ministr populisticky pochopil, že "sousedské hlídání" dle receptu ODS problém nevyřeší. A tak se dušuje, že pokud bude ve vládě i po volbách 2010, zavede povinnou předškolní docházku. Jedním dechem ale současné vládě navrhuje už letos zrušit bezplatný poslední rok v mateřské škole.

Chytrá liška by to neudělala lépe.

Ve svém příspěvku se Stanislav A. Hošek s chutí zakousl do Ústavního soudu. ÚS není podle něj skutečným soudem a navíc je onou špičkou, zmíněnou v nadpisu. Dovolte mi přihodit i na opačnou misku vah.

Autor je mluvčím Ústavního soudu ČR.

Já jsem si doposud naivně myslel, že Ústavní soud má hlídat, zda náhodou nějaký "obyčejný" zákon, tedy ten, jenž se schvaluje prostou většinou v parlamentu, nesahá za hranice, které jsou dány ústavou, tedy zákonem, jenž může být měněn pouze kvalifikovanou, tedy 3/5 většinou, píše Pavel Krajtl.

Ediční politika Britských listů je nevyvážená - zvláště, pokud jde o vědu. Pan Kotrba už zase mudruje o něčem, čemu nerozumí, o stavu a situaci vědy v Americe a ve světě. Činí tak u příležitost vydání knihy nadaného spisovatele a známého popírače klimatických změn, pana Crichtona.

Crichtonova kniha je popsána ZDE

Podle autora knihy jsou klimatické změny, ke kterým v současnosti údajně dochází, pouhým mýtem, jenž má za následek politizaci vědy. Zatím se američtí vědci své vlády nebojí a o své granty nestrachují. Pan Kotrba míchá dystopii novely se skutečným stavem vědy a společnosti v USA.

Jo, mudruju... Nejspíše vysoká úroveň vědy ve vyspělých zemích včetně oněch adorovaných USA vede k headhuntingu na vědce a jejich téměř hotové výsledky z Číny a Ruska, ale i z Česka - zejména ve strategických oborech. Ty nestrategické mají smůlu. Podívejte se, za kolik peněz se dělá v Praze výzkum pro americký Pentagon či NATO. Účelový výzkum pro americký zbrojní průmysl.

Promiňte, český stát, reprezentovaný vládou, neví, jakou vědu chce podpořit, a iniciativu proto přenechal průmyslu. Nadnárodnímu, ale o to více přisátému na nejspolehlivější penězovody. Podpora základního výzkumu ze strany podnikatelského sektoru téměř neexistuje.

Stát tápe a nebo politici, zvolení na čtyři roky, nenajdou v rozpočtu peníze.

Publikace Michaela Crichtona Říše strachu (Michael Crichton: Říše strachu, Knižní klub 2006, ISBN: 80-242-1672-8, EAN: 9788024216720 orig. State of Fear, přel. Michal Prokop) , o které se zmiňujeme na jiném místě listu, mne vede k úvaze, kam dospěla euroamerická civilizace tím, že náklady na vědecký výzkum nechala zprivatizovat a podřídila takto vzniklou "junk science" ekonomicko-politickým zájmům korporací.

Informovali o tom Britské listy v tiskovém prohlášení. Na dotaz Britských listů odmítl Jan Tamáš sdělit další podrobnosti a odkázal zájemce na svou pondělní tiskovou konferenci.

tisková zpráva

Jan Tamáš a Jan Bednář, kteří již 20. dnem drží hladovku proti americkému radaru systému Hvězdných válek, reagují na dnešní výrok ministryně obrany Vlasty Parkanové, ve kterém přirovnává hladovějící k "vyděračům".

Přibývá v ČR zpráv o postihu prodeje padělků. V Evropské unii jen během jediného roku (od 2003 do 2004) bylo zaznamenáno dvakrát tolik případů vedoucích k zabavení padělaného zboží; za poslední čtyři roky (od 2004 do 2007) se počet úspěšných postihů opět zdvojnásobil. Příznivá, ale i nepříznivá zpráva. Níže v textu jsou alarmující čísla. Část jedné zásilky někde celníci úspěšně zabaví; mnohanásobek tohoto objemu je mezitím již "někde" na cestě, aby mnohonásobně tuto ztrátu vynahradil.

Ihned po besedě vedené panem Moravcem jsem musel odejet a neměl jsem čas k nějakým reakcím. Nyní bylo již skoro vše přetřeseno, ale neudržel jsem se a píši Vám to, co snad ještě příliš probráno nebylo, ozval se Peter Škoda:

. Celá debata mi připadala, jako hádání malých kluků nad kuličkami. V podstatě se jednalo zejména o tom, kdo si začal. Tím se odvádí zájem od věci podstatných. Politici průhledně získávají čas metodou osvědčenou že střední školy, t.j.zabavit učitele, aby se k věcem podstatným nedošlo. Kdy již skončí toto tlachání, které v podstatě nic neřeší a nedává žádnou základní informaci, a kdy začnou diskutovat znalci a k vlastnímu problému? (Sorry, řečnická otázka, odpověď je známá, o něco takového není zájem). Mám pocit, že jsem sledováním té debaty ztratil 2,5 hodiny vzácného času.

ŠOK│ Americký spisovatel a historik Paul Polansky uvedl ve své knize The Storm (Bouře), že rodiče dnešního českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga využívali k levné práci vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku. Uvedl to týdeník The Prague Post a poté se informace chytila ČTK, následně 31.5.2008 deník Právo. Mluvčí ministerstva zahraničí Zuzana Opletalová uvedla, že "kniha obsahuje omyly a falešné informace". JČ k tomu dodává, že v žádném případě nemůže být přenášena vina z rodičů na potomka. Má pravdu. Zvláště když potomek, toho času český ministr zahraničí, tuto vinu nezakrývá a nedělá ze svých předků hrdinné vlastence...

Komise Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) odmítla v květnu ukrajinský návrh, aby hladomor 30. let minulého století byl uznán za genocidu ukrajinského národa. Po diskusích došla k závěru, že k tragédii bude přistupováno v kontextu událostí v celém tehdejším SSSR. Toto východisko má být v PACE rozpracováno na dalších zasedáních. Ukrajině se tak nepodařilo "přivlastnit si" tragické události a vydávat je za genocidu ukrajinského národa.

tisková zpráva Zuzany Štefkové, kurátorky projektu Vox Populi a Centra pro současné umění Praha o.p.s.

Výstava skupiny Guma Guar "Kolektivní identita" prezentovaná v rámci projektu Vox Populi v galerii Artwall byla v noci ze 29.5.--30.5. poničena neznámými pachateli.

Po stížnostech ze strany o.p.s. Praha Olympijská ohledně použití jejich loga a sloganu a následném poškození výstavy neznámými pachateli v noci ze čtvrtka 29.5. na pátek 30.5. 2008 vydává Centrum pro současné umění Praha o.p.s. veřejné prohlášení popisující vzniklou situaci.

S povděkem jsem včera přečetl zprávu na Novinkách o tom, jak naši občané dokáží být jednotní, když jde o něco opravdu důležitého. Podařilo se jim totiž vystrašit Chorvaty natolik, že svoje paštiky si do Chorvatska na dovolenou budeme smět vozit dál. Je to smutné, ale přesně tohle jsou priority občanů České republiky, píše Miroslav Junek.

Poznámka ŠOK: Jako obvykle, i pan Junek se nechal napálit virálním PR, zviditelňujícím jednoho z hráčů této frašky, pana Okamuru z Asociace cestovních kanceláří. Chorvatské ministerstvo zahraničí prozatím nesdělilo české straně, že by svou vyhlášku chtělo odložit až na období "po" turistické sezóně, jak o to prý žádalo chorvatské ministerstvo cestovního ruchu chorvatské ministerstvo zemědělství. Kvikot cestovních kanceláří je pochopitelný. Občané, jezdící do Chorvatska do kempů nejsou v taktové ekonomické situaci, aby jezdili do pětihvězdičkových hotelů. Vysmívá se snad pan Junek tomu, že i chudí Češi chtějí strávit dovolenou u moře?

První část tohoto článku ZDE

Oceňujeme-li hudbu, vzdáváme tím především hold jejímu vnitřnímu řádu. "Hudba tím, že duším vtiskuje svůj vznosný řád a nadzemské blaženství, naladí je často k lásce," tvrdí se zjevným patosem André Maurios. Bylo by chvályhodné, kdyby tomu tak bylo, ale, jak už jsme se zmínili v předchozí části, hudba také svádí své posluchače k davové psychóze, tj. k ne-řádu a ne-lásce, a podněcuje bojechtivost, tj. sklon k ničení.

Masový zpěv husitského chorálu Ktož sú boží bojovníci dokázal zahnat na útěk dobře vyzbrojené křižáky; jak by však tyto bitvy dopadly, kdyby křižáci odpověděli na chorál unisonem jiného, vlastního nápěvu? Nestřetli by se jen dva zapřisáhlí protivníci, nýbrž i dvě sborové písně; hudba by stála proti hudbě i proti lidem, nebo by se obě písně v bitevní vřavě navzájem přehlušily, jako se to stává při pouťových atrakcích. Husitský zpěv ovšem působil především jako moment překvapení. Ve druhé světové válce sehrál podobnou, provokující úlohu Vejvodův šlágr Škoda lásky; oč byl méně vznešený než středověké chorály, o to byl oblíbenější. I ten měl ovšem protivníka -- pochod nacistických jednotek, provázený ječícími píšťalami a určený především k zastrašení podmaněných národů. O odvrácené straně hudby se mohli přesvědčit i vojenští tamboři, kteří doplatili na své burcující sólo životem, nebo odsouzenci, jejichž poslední slova přehlušila bubnová palba strážného oddílu.

Vážení obyvatelé nejen České republiky, dovolte mi abych Vás oslovil a vyjádřil svůj nesouhlas s budováním protiraketového systému na území České republiky. Tímto bych chtěl říci, že tento systém odmítám nejen „u nás“, ale také jako celek. Svou nesmírnou troufalost takto Vás oslovit zakládám na třech důvodech, které zde níže rozvádím.

Za prvé: v naději na zlepšení situace v oblasti ochrany životního prostředí, přírody i krajiny (o kteroužto oblast se živě zajímám již od útlého dětství), s vědomím znalostí a zkušeností získaných v průběhu bezmála dvacetileté praktické práce v tomto oboru jsem ve své naivitě v posledních parlamentních volbách volil Stranu Zelených. Chtěl bych se všem občanům naší země omluvit za tuto svou hloupost a veřejně slibuji, že podobnou chybu již nikdy neudělám, píše čtenář Martin Míček.

Ústavní soud je v poslední době hodně v obrátkách. Skoro se z něj stává třetí komora českého Parlamentu. Ale ústavnost některých novel a zákonů v blahé minulosti byla skutečně tak trochu nahnutá. Jistě v nás zanechalo dojem, ať už pozitivní či negativní, rozhodování o poplatcích u lékaře.

Výsledek ve prospěch placení byl velice těsný. Pan Balík, soudce z Ústavního soudu oponuje, že je dobře, když soud není jednotný. Nemyslím, že je to tak úplně pravda. Jisté spektrum názorů má každá větší či menší skupina lidí, ale když něco tak důležitého projde o jeden dva hlasy, jistě to neberu jako dobrou věc. Musí se hledat určitý průnik, argumentovat a diskutovat, avšak stav, který nastal při vyhlášení rozsudku může poukazovat jen na rozštěpenost Ústavního soudu.

Český prezident Václav Klaus v úterý řekl, že je připraven debatovat s Alem Gorem o globálním oteplování, v souvislosti s tím, že představil anglickou verzi svě nejnovější knihy, která argumentuje, že ekologický aktivismus představuje hrozbu základním lidským svobodám. "Snažil jsem se mnohokrát hovořít, abych s ním měl veřejnou výměnu názorů a on není ochotný příliš takovou konverzaci podniknout," řekl Klaus. "Takže jsem připraven to udělat."

Na přelomu století pořádal pražský Goethe Institut českoněmecké setkání nad tématem obnovitelné energie. Dobře se pamatuji na vystoupení tehdy jen poslance Mirka Topolánka, který svou přednášku o obnovitelných zdrojích uvedl tím, že "Jak všichni víme, tak to u nás nejde". Pravděpodobně si to myslí neustále. Současná vláda ustanovila nezávislou energetickou komisi pod vedení předsedy AVČR Václava Pačesa, ale místo toho aby alespoň počkala na závěry komise předem prohlašuje, že energetika vyžaduje další rozvoj jaderných elektráren. Tato komise má za úkol vypracovat a vládě předložit koncepci do konce června. Vláda vyhlašuje postoje a své přesvědčení ještě před výrokem komise, kterou sama založila. Nepohrdá tedy, jako v jiných případech jenom názory oponentů, ale i názory vlastních jmenovaných odborníků.

Nemůžu to utáhnout, kolečka vržou - píp - celý se to příčí ... "paní počkejte, pozor" - píp - "pozor - no - já vám nechtěl vjet na nohu" - píp - "mají to nějaký zkřížený - no, omluvám se" - píp.

Minulou středu varoval britský ministerský předseda, že stoupající cena ropy povede k šoku, jehož rozsah vyžaduje globální řešení a že globální ropný problém nebude možné vyřešit "bez propracované mezinárodní strategie"). Je tak prvním politikem, který veřejně připustil, že svět stojí před závažným problémem a že vlády musí najít cestu, jak tento problém řešit ve spolupráci, nemá-li být lidstvo zlikvidováno ve světové válce.

Podle Ladislava Jakla "dnes žijeme v blázinci", když naštěstí trochu více pečujeme o více zeleně a stromů v našem osvětí (viz jeho článek "Pryč s kultem stromů!"). Spíše však bychom žili v blázinci, kdyby se o stromy nepečovalo a jejich bezhlavé porážení by se netrestalo. Kvůli jakýmsi výhledům na panorama by se prý mělo hojně kácet. Kdo se chce podívat na město z výšky strání, svoji skulinu mezi stromy si vždy najde. Nemělo by se tedy bezhlavě nadbíhat turistům a podobným koukalům, kteří chtějí mít pohodlně svůj pohled všude a vždy, píše Jiří Olšovský.

Postavit se za svou věc a za své právo není samozřejmostí, ale úkolem a výzvou. Je třeba vědět jak a kam se postavit (také, kterým směrem vane vítr) a orientovat se v situaci (tedy poznat světové strany). Je důležité umět hledat pravdivé informace (a cítit jejich potřebu), ale hlavně mít někoho, kdo se proti větru postaví s vámi, píše Jan Sova.

Zatímco v zahraničí byly a jsou stávky a veřejné protesty běžnou událostí (Itálie, Francie, Španělsko, ...) v České republice toto korektní sebevyjádření občanů nebylo zvykem a docházelo k němu spíše výjimečně a když už, tak často ,,nikdo neposlouchal". Tento stav se pod tlakem současné vlády jasně mění k lepšímu.

Spolková ministryně rodiny, seniorů, žen a mládeže, křesťanská demokratka Ursula von der Leyenová, zveřejnila zprávu "Rizika chudoby dětí a mladistvých v Německu". Následovala tak zprávu svého sociálně demokratického kolegy, spolkového ministra práce a sociálních věcí Olafa Schulze, o sociální situaci v SRN. Z ní jednoznačně vyplynulo, že každý čtvrtý Němec se nachází v oblasti chudoby a musí být na státní podpoře.

Nejen čeští socialisté, ale také další politici volají po "interaktivitě", tedy větším zapojení občanů do "práce" vládnoucích stran. Asi každý z nás, kdo se pomocí (nejen) internetu chtěl domluvit se státní správou či přímo politickou reprezentací na jakékoliv rozumné věci, či jen požadoval zodpovězení otázek... Tedy nevím jak v Británii, ale dovolím si tvrdit, že zcela poslední, o co mají politici zájem, je snaha se s voliči na čemkoliv domluvit, a zkušenosti ukazují, že internet, specificky potom internetové noviny plní zcela jinou funkci, píše Martin Škapík.

Údaje o občanech s nízkými příjmy předá britská vláda energetickým společnostem, od nichž očekává, že jim budou účtovat nižší ceny za energie. Účelem je, aby existující granty i dotace od energetických společností byly přesněji zacíleny na staré a zranitelné občany. Tato v pátek oficiálně zveřejněná iniciativa britské vlády je součástí balíku opatření, jímž vládní energetický regulační úřad Ofgem chce zmírnit "palivovou chudobu" britských občanů.

Nemohu se při sledování příprav učitelské stávky ubránit dojmu, že ministr strany zelených Liška vymohl na platy učitelů stejnou sumu jako jiný ministr zelených pro potenciálního, jednou se snad v Čechách vyskytnuvšího, medvěda, aby mohl přejít dálnici. Plus minus jde na učitele a na medvěda asi tak půl miliardy. Dobře si též pamatuji, že díky velkorysosti veleknězů Zeleného řádu je tato půlmiliarda na učitele zřejmě důsledkem neevropského okleštění práv losů, kteří prý mají v zemi zaslíbené, tedy v jakési Vyspělé Evropě stejné právo na samostatný přechod jako medvědi a navíc na ten medvědí ve své důstojnosti ani nepáchnou.

Konec konců Liška a zelení své kamarády zvířátka tlačí proti nám nebohým přejetým a nevzdělaným bezvěrcům druhu Homo sapiens sapiens, jak to jen jde.

Sdělovací prostředky zveřejňují každou hodinu index akcií na londýnské burze. Kdyby stejným způsobem zveřejňovaly každou hodinu, kolik lidí je nezaměstnaných, kolik lidí čeká na operaci kyčlí či kolen, kolik lidí na světě hladoví, naprosto by se změnila celá politika, argumentoval v pořadu rozhlasu BBC Talking Politics v sobotu dopoledne nestor britských labouristických poslanců Tony Benn. Dodal, že pro něho byly největší školou politiky jeho hodiny pro veřejnost jako poslance, kdy se věnoval po dobu 51 let každý pátek rozhovorům se svými voliči, kteří měli připomínky k jeho politice či stížnosti.

Ostatní diskutéři v pořadu upozornili, že politika dosud dostatečně nevyužívá internetu. Dnes si může každý založit blog a pokud má pocit, že nějaká kauza je velmi významná, velmi rychle získá na internetu pro ni stoupence. Toho se politikové právě bojí.

Politické strany dosud nepochopily, co je internet, a ke své škodě ho nevyužívají k zjišťování, co od nich voliči chtějí. Politické strany využívají internetu jednostranně k šíření své ideologie, ale daleko plodnější by pro ně bylo, kdyby systematicky vstoupily do interaktivního dialogu s občany a přizpůsobily svůj program tomu, co občané chtějí. Premiér Gordon Brown je podle předsedy Konzervativní strany Davida Camerona "analogový politik v digitální éře".

Protesty proti vysokým cenám pohonných hmot se rozšířily do dalších evropských zemí. Tisíce rybářů stávkují. Vedoucí představitelé odborů v Portugalsku uvedli, že celá pobřežní rybářská flotila zůstala v pátek v přístavech, zatímco ve Španělsku protestovalo 7000 rybářů před ministerstvem zemědělství.

Gordon Brown pravidelně telefonuje domů voličům, kteří mu poslali dopis, v němž se ho na něco ptají anebo vyjadřují nějakou kritiku či znepokojení. Dělá to prý už léta, dělal to, i když byl ministrem financí.

Jeden čtenář internetových stránek BBC svědčil o tom, že mu britský premiér asi před dvěma měsíci zatelefonoval o irácké válce. Wajid Rafique uvedl, že se mu Gordon Brown jménem britské vlády omluvil "za to, co se stalo lidem v Iráku".

Sociální darwinismus, ba přímo "diktatura silných", v kombinaci s "vírou v kapitalismus" a ve svobodu, který hlásá politik ODS Chalupa ZDE, je mnohem naivnější a křehčí konstrukci, než by si tento samozvaný český "vítěz evolučního procesu" dokázal přiznat.

Zcela totiž pomíjí zásadu, že dlouhodobě udržitelná moc nemůže vládnout pomoci přímého násilí, ale jen tak, že si vytvoří jistou legitimitu, že lidé alespoň částečně přijmou a zvnitřní základní zásady ustaveného řádu, a to nejen v demokracii: absolutní monarcha byl uznáván jako otec lidu a dlouhodobý úspěch diktátorů do značně míry závisel na tom, byli-li si schopni vytvořit podobnou aureolu.

Tak teď nevím, jestli může mít někdo vůbec jiný názor, než je současná kanonáda Britských listů proti Rejžkovi.

Na jedné straně je tu tato válka slov, na druhé straně dva lidé, rozhodnutí sebevraždou změnit vládní politiku, pak jsou tu politické zájmy opozice, pro níž je odmítání radaru dobrým surfováním na vlně veřejného mínění... a pak jsou tu jednání uvnitř NATO a s NATO, jehož hlavním pilířem jsou USA, které u nás chtějí postavit radar. .

Boris Cvek ve svém článku píše:

Borisi, chlapče jeden pošetilý, vždyž to je přece zcela zřejmé, aspoň těm, jejichž myšlení není jako to Vaše zatíženo pseudo-pravicově-konzervativním světonázorem ("pseudo" píšu proto, že to, co na stránkách tohoto listu předvádíte, nemá nic společného ani s pravicí ani s konzervativismem, pouze nadšeně papouškujete to, co Vám popřevratoví demagogové nalili do hlavy jako pravicové a konzervativní názory - jediným skutečným česky píšícím konzervativcem publikujícím v tomto listu je Jan Čulík a Vaše příspěvky - předpokládám - zveřejňuje jen proto, že redakce BL trpí zoufalou absencí autenticky pravicových a konzervativních názorů či jejich nositelů schopných srovnat si něco v hlavě a napsat to sem bez invektiv proti nositelům opačných názorů - v tomto ohledu jste jednooký mezi slepými).

Reakce na článek Borise Cveka "Jsou důležitější jiná témata než americký radar"

"Si tacuisses, philosophus mansisses." (Kdybys býval mlčel, byl bys zůstal filozofem.)

Boethius (480 - 525)

Když se panu Cvekovi přes výzvy z různých stran opakovaně nepodařilo věrohodně vysvětlit, proč by chtěl postavit radar v Brdech, šel na to jinudy: Teď nám tvrdí, že radar je téma čtvrtého řádu a raději bychom se prý měli věnovat důležitějším věcem, jako je "reforma justice nebo efektivní podpora vědy nebo problémy zdravotně postižených".

Přes zdánlivou změnu se však Cvekův přístup k tématu radar v podstatě neposunul ani o milimetr. Stále dokola se totiž opakuje tupá, svobodného ducha zcela nedůstojná závislost na mocenské autoritě, jež má podobu nekritické důvěry v propagandistické fráze znějící z vládních míst.

KD│ Rostoucí cena ropy postupně odstraňuje výhody, které čerpali asijští výrobci z levné pracovní síly a nízkých přepravních nákladů. V první fázi se proces dotkl především "dopravně intenzívních" odvětví, jako je obchod s hutním a válcovaným materiálem, výroba nábytku nebo průmyslových strojů. Tyto komodity nyní například tvoří 42 procent čínského exportu do USA, zatímco ještě v roce 2004 to bylo 52 procent. Dosavadní cenový tlak na místní výrobce tak polevil a začínají se vracet na trh.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.