30. 5. 2008
ANALÝZARadar v Brdech: Hlas prostého občana, obsluhujícího v minulosti SS-23Vážení obyvatelé nejen České republiky, dovolte mi abych Vás oslovil a vyjádřil svůj nesouhlas s budováním protiraketového systému na území České republiky. Tímto bych chtěl říci, že tento systém odmítám nejen „u nás“, ale také jako celek. Svou nesmírnou troufalost takto Vás oslovit zakládám na třech důvodech, které zde níže rozvádím. Za prvé: v naději na zlepšení situace v oblasti ochrany životního prostředí, přírody i krajiny (o kteroužto oblast se živě zajímám již od útlého dětství), s vědomím znalostí a zkušeností získaných v průběhu bezmála dvacetileté praktické práce v tomto oboru jsem ve své naivitě v posledních parlamentních volbách volil Stranu Zelených. Chtěl bych se všem občanům naší země omluvit za tuto svou hloupost a veřejně slibuji, že podobnou chybu již nikdy neudělám, píše čtenář Martin Míček. |
K tomuto přesvědčení mne vede vystoupení předsedy strany v poslední televizní debatě. Tam pan Bursík promluvil nikoliv jako ministr životního prostředí, ale jako ministr války... Poté, co nám jeho vláda výjimkou povolila výstavbu nového lyžařského areálu uvnitř Chráněné krajinné oblasti Jeseníky (postupem zcela shodným jako kdysi postupoval totalitní režim - tj. o nás bez nás) a posvětila stavbu přehrady, poškozující obec Nové Heřmínovy na Bruntálsku, bych na adresu bývalého ministra životního prostředí za KDS Františka Bendy chtěl zavolat: „Františku - vrať se, vše odpuštěno!“... Při počtu kamiónů které denně jezdí po našich silnicích bych se po tom všem vážně ptal, kde je kompetentnost současného ministra životního prostředí. Je totiž zřejmé, že vzdělání není všechno.... Pokud tento ministr podepisuje svým souhlasem „bianko šek“ na stavbu X-band radaru v rozporu se současnou platnou legislativou, pak už není vůbec co dodat. Pro stručné vysvětlení dodávám, že proces EIA - ač právně vágní - musí proběhnout před rozhodnutím o umístění jakékoliv z pohledu možného ohrožení životního prostředí významné stavby (provozu). Sám tento proces může vést i k odmítnutí stavby. Ministr ale těžko může zahájit kvalitní proces EIA, když parametry zmíněného radaru nezná. On je ostatně nikdy ani nebude znát... Význam a působení zmíněného radaru a celé základny i souvisejících systémů (nejen na ŽP) je mimo chápání ministra Martina Bursíka. Nějaký proces EIA je v tomto případě bezcenný a zbytečný (což ovšem pro tento proces je už bohužel v ČR dávno charakteristické)... Chtěl bych tím tedy vznést vůči případnému odsouhlasení stavby a provozu tohoto vysoce nebezpečného zařízení jako prostý občan námitku, že vláda jedná mj. protizákonně. Neměli bychom se rovněž nechat oblbnout údajnou vypověditelností smlouvy: takové ano v tomto případě by přeloženo do češtiny znamenalo: „s Američany na věčné časy a nikdy jinak...“. Za druhé: předesílám, že nepatřím k žádným nepřátelům ani amerického, ale ani ruského či jiného národa. V rámci skromných možností jsem před listopadem 1989 bývalému režimu svými životními postoji a činy rozhodně nepomáhal. Časem jsem ale pochopil, že ne vše východní je špatné, a ne vše západní musí být dobré. Mám tedy návrh pro nás, kteří si říkáme Češi, Moravané, Slezané: buďme sví, tím Evropě ale i světu pomůžeme nejlépe. Jsme zemí ve střední Evropě a žádný radar nás ani o milimetr neposune na západ. Buďme tedy vtipným a přemýšlivým mozkem nejen Evropy, buďme podanou rukou k míru - je přece lhostejno, zda rukou podanou ze západu na východ či z východu na západ. To je naše místo, ne spoluúčast v agresivních spojenectvích, připravujících války. To za třetí bude bohužel delší, ale mnozí snad pochopíte proč. Jsem jen prostý občan, „vážená“ vládo, nejsem žádný odborník, ale nezlobte se prosím - nejsem blbec! A nedovolím, aby jste mne za blbce měli a vydávali. Proto nemlčím. Existuje totiž něco, jako je životní zkušenost - i když je často bohužel nesdělitelná. Ta má měla podobu toho, že jsem (snad pro svůj již tehdy všeobecně známý zájem o vojenství, vojenskou techniku, strategie, vojenské námořnictvo, letectvo i rakety) část vojenské základní služby absolvoval v jedné malé české vesnici s názvem Jistebnice... Zasvěcený pochopí okamžitě, nezasvěcenému rád stručně vysvětlím: v této vesnici byl umístěn elitní raketový útvar tehdejší ČSLA. Jistě, raketových útvarů bylo v republice více, dokonce na Libavé byli sověti s raketami ještě většího doletu, střelami které bezpochyby obsahovaly pouze termonukleární či chemické hlavice. Ovšem ani naše SS - 23 nebyly tak bezvýznamné - zejména pro určení cílů na které jsme měli střílet... Byl jsem jen prostý vojín, a tak zdaleka neznám a nevím vše. Ale již z toho co jsem znal mi - a nejen tehdy - vstávaly na hlavě vlasy hrůzou. Měl jsem tak životní příležitost nahlédnout nejen do problematiky určování palebných postavení a dalších dat potřebných pro vlastní odpálení střel, stejně jako nahlížet do kreslení bojových map, stanovování cílů, i odhad způsobů, jak by se na ně mělo útočit... Víte pane ministře Bursíku, teprve když Vás takové s prominutím 32 tunové „hovado“ na operačním výjezdu celé brigády při nočním couvání do palpostu málem přejede, když víte, že v případě války se stejně po cca 30 minutách doslova a do písmene vypaříte, pak teprve můžete pochopit alespoň trochu to, o čem to celé je... Naše SS - 23 měly přednostně likvidovat vojenské cíle strategického charakteru, nebo chcete - li cíle prvního pořadí... Těmi tehdy byly mobilní americké raketové systémy PERSHING II dislokované např. v blízkosti Bavorského lesa. Po celém útvaru mezi zasvěcenými koloval smutný žert o tom, jak se obranné rakety liší od těch útočných: startují dříve. PERSHING II jsme měli zničit použitím kazetových hlavic na zemi. Znamenalo by to vystřelit jako první - jako první v té bezesporu poslední válce... Druhá strana sice nevěděla kde přesně jsme - sám jsem často kreslil graf přeletů družic (tehdy byla ještě „okna“ - dnes by se samozřejmě „okna“ dala poměrně snadno vytvořit), ale v celé ČSSR neexistoval lukrativnější cíl, nežli ty čtyři odpalováky a ostatní naše vozidla. Cíl, který bylo z jejich pohledu nutno zničit jakýmikoliv prostředky jako první... Víte jak se nám tehdy spalo? PERSHING II byl schopen jako velmi rychlá střela středního doletu zlikvidovat nemalou část tehdejších sovětských balistických raket mezi Moskvou a Uralem - vzhledem k jeho rychlosti by nestihly opustit sila. Proto se v zemích tehdejší Varšavské smlouvy rozmístily jako odpověď na tyto rakety prvního úderu rakety „nultého úderu“ - ty „naše“. Pikantní je, že tuto nesmírně nebezpečnou a důležitou operaci (útok na PERSHING II) měla uskutečnit „spřátelená“ armáda a ne sověti samotní. Pokud je mi známo byli jsme jednotkou jedinou, obdobná byla již jen na území býv. NDR. Tytéž raketové komplexy OKA 9k 714 (v kódu NATO SS-23 „SPIDER“) v Maďarsku a Bulharsku měly jiné cíle. Kreslené štábní mapy 1: 50 000 zahrnovaly široký pás Evropy od Brna po Štrasburk a jejich délka byla v metrech... Věřím však tomu, že všichni přítomní vojáci, kteří věděli oč jde, měli snahu odvést svůj úkol perfektně a PERSHING II zničit. Pokud by totiž dokázali naopak oni trefit sovětské mezikontinentální balistické rakety, pak by sověti odstartovali vše, co jim zbylo, a do 30 minut by došlo k celoplanetární apokalypse... Zničení ryze útočných raket PERSHING II bylo tedy poslední nadějí, jak alespoň pozdržet případnou válku s použitím jaderných zbraní a získat čas. S mírnou nadsázkou lze tedy tvrdit, že československé SS - 23 byly skutečně „rakety míru“... Ale páni koaliční ministři: jak by jste nazvali vy ty PERSHING II, o tom nepochybuji. Jistě jako „obranné“ - stejně jako nazýváte onen uvažovaný X-band radar... Opakuji, že jsem jen prostý občan a i tehdy jsem byl jen prostý vojín, přesto bych chtěl lidem sdělit několik názorů na situaci, kterou případná výstavba takového zařízení (x-band radaru), jeho případné použití a vůbec přítomnost obdobné vojenské základny USA na našem území vyvolá. Doufám, že příslušní vojenští odborníci k těmto názorům řeknou své a že se již národu nebude lhát. Své názory opírám o fakt, že z dostupných zdrojů vím, oč jde, a stejně tak o to, že mám alespoň přibližnou představu o tom, jak se na ty nejvýznamnější cíle útočí. Stejně tak mám představu o tom, jak se obdobné základny brání. Kategoricky přitom odmítám nařčení že jsem „agent cizí mocnosti“, i to, že plácám nebo šířím „poplašné zprávy“. Přísahal jsem věrnost této zemi a ne tomu, že budu mlčet k záměru na její ohrožení totálním zničením. Nepochybuji, že tímto svým vyjádřením změním poněkud svůj společenský status a bude mi opět přišita nálepka „militantního ekologa“, ale nechci, aby všichni obyvatelé této země - od mé 86-leté babičky až po posledního mravence - změnili svůj status z obyvatel na potencionální oběti... 1. Systém americké protiraketové obrany tak, jak je plánován, není rozhodně obranný systém. Je jen podsystémem mnohem širších systémů nejen amerických ozbrojených sil. Pro určení jeho funkce se musíte ptát na to, jaké jsou útočné kapacity celého systému, jaký je jejich poměr a struktura ve vztahu k těm „obranným“ prvkům (systémům). Musíte se ptát na jeho komponenty i jejich umístění. Zjistíte, že podporujíc stálou ideologickou zaslepenost amerického izolacionalismu a expanzivní politiku existuje více než 120 US základen a útvarů po celém světě, i zbraně ve vesmíru... Studená válka prý skončila, Putin je prý náš přítel - tak proti komu?! USA má největší a nejefektivněji vynakládané náklady na zbrojení - ale proti komu? Kdo ohrožuje tento superstrát s bezpochyby nejsilnější armádou na planetě Zemi? Zeptejte se proč na amerických letadlech, torpédoborcích, ponorkách a křižnících pokračuje budování více než 8 tisíc odpalovacích vícenásobně použitelných zařízení modernizovaného systému raket s plochou dráhou letu Tomahawk... Jakékoliv tvrzení o obranném účelu americké PRO a jejich prvků je ve světle neustálého zvyšování počtů a zkvalitňování těchto ryze útočných raket naprostým nesmyslem. 2. Systém americké protiraketové obrany jak je nyní budován je zaměřen jednoznačně proti nově vznikajícímu bloku Rusko - Čína. Zjistěte si, kolik útočných raket a bombardérů mají USA a kolik tyto země. Zjistěte si, kdy plýtvajícím Spojeným státům dojdou fosilní paliva a kdy dojdou těmto zemím... Zjistěte si co vede řadu významných evropských států (Německo, Francie, atd.) k jejich velice opatrnému a odmítavému postoji k těmto záměrům současné americké administrativy. Pak pochopí i ten největší blázen. 3. Existence smlouvy ABM až do roku 2002 zajišťovala určitou rovnováhu sil mezi USA a SSSR (později SNS a nyní Ruskou federací). Byly to USA kdo tuto smlouvu s nesmyslným odůvodněním vypověděly. Tento krok ale nebyl nepřipravený, a americká PRO je nyní již v určitém stupni rozšířena bezmála po celé planetě. Po případném překvapivém odzbrojovacím úderu (provedeném mj. právě s použitím raket s plochou dráhou letu) by hypoteticky mohly USA úspěšně válčit či vydírat kohokoliv - i takové Rusko či Čínu. Budeme podporovat vyděrače? 4. Řada pragmatiků namítne: přidáme se k silnějšímu, když je to tak dokonalé... Je to opravdu tak dokonalé? Může to vůbec někdy být dokonalé a 100 % fungovat? Může být vůbec něco dokonalé, když započítáme možnost selhání lidského faktoru, poruchu „nějaké součástky z Tchajwanu“, obrovské finanční náklady a poškozování celosvětového ŽP? Budeme souhlasit s další militarizací vesmíru? Podobných otázek je řada a jsou vysoce znepokojivé. Osobně trvám na tom, že tento supersystém je jen tak silný, jak silná (slabá) je jeho nejslabší (nejcitlivější) část... Řadu prvků tohoto údajně zcela dokonalého systému lze poměrně jednoduše narušit, obejít, či zcela zlikvidovat - a ještě k tomu relativně levně... 5. Tento systém vyvolává naprosto neodůvodněný pocit falešného bezpečí... Ve skutečnosti obrovskými kroky posouvá svět k riziku termonukleární války. Dnešní neexistence mezinárodního napětí přece bohužel zdaleka neznamená, že toto napětí opět nemůže vzniknout... Kolik to celé bude stát peněz, které nám budou chybět v přechodu na úspornější zdroje, vyrovnání se s dopady změny klimatu, vzdělání a na tisíce denně potřebných věcí či prací? Může si lidstvo i planeta Země toto plýtvání dovolit? 6. Pokud by byla tato základna na území ČR vybudována a provozována, pak v případě odvety či obranného „nultého úderu“ např. Ruské federace (která se bezesporu musí cítit tímto systémem bezprostředně - ba smrtelně -ohrožena) by byl na území naší země zasažen nejen radar, ale hned několik (cca 5 - 8) dalších cílů! Namátkou kromě této základny můžu (pro příklad) uvést: letiště Praha - Ruzyně, letiště Ostrava - Mošnov, záložní strategická státní ropná rezerva (tuším v Kralupech), celostátní centrum pro řízení dopravy (připravované opět v Ostravě)... dalo by se pokračovat. Je zcela vyloučeno, aby tyto objekty a areály byly ubráněny. Obrana není a nebude nikdy dostatečně účinná, pokud protivník má tyto cíle jako „první pořadí“. Použije vždy to nejlepší (nejúčinnější či nejmodernější), co má... Útok je v takovém případě vždy účinnější nežli obrana. Zvláště, když „obrana“ je natolik složitá, že její náročnost a složitost je právě její největší slabinou... Pokud by byly použity jiné obranné kapacity pro obranu samotné základny (PATRIOT, THAAD, AEGIS), zodpovězte si otázku, zda by ubránily i ostatní objekty „prvního pořadí“, stejně jako otázku, zda by tato obrana byla účinná (dnes v podstatě vůbec neví co by měla zničit), ale i otázku zda by obrana sama nebyla zničena (efektivně vyřazena) ještě dříve, než by došlo k útoku na základnu s radarem a další cíle... Tato situace by vedla k okamžitému ohrožení desítek tisíc obyvatel v celé ČR. Ve stejné době by ale byly napadeny také další vybrané cíle v Německu, Polsku, Belgii, Nizozemí (produktovody, elektrocentrály, rozvodny, vybraná letiště, centrální řídící dopravní centra, další radary, střediska PVO, atd.). Takže názor že nám pomohou jiné státy NATO, je nesmysl - ty by měly co dělat samy se sebou. Tohle opravdu chceme připustit? Tohle je opravdu „snižování bezpečnostního rizika“ naší země, potažmo Evropy? Do čeho to tu Evropu zatahujeme?! Tohle všechno opravdu dokážeme zaplatit penězi - ale případně i krví a životy našimi a našich blízkých?! 7. Ubezpečuji čtenáře, kteří mají tu trpělivost a dočetli text až sem, že budování americké PRO již nyní vede k dalšímu kolu celosvětového zbrojení. Je nanejvýš jisté, že bez ohledu na (pouze současnou) technologickou převahu USA ohrožené mocnosti vyvinou dostatečně účinné zbraně, případně zvýší počty stávajících tak, aby byla tato forma PRO dostatečně neúčinná. A domino-efekt jistě známe všichni... Pro příklad uvádím: zlepšení parametrů balistických raket (vývoj a výroba manévrujících střel i vícenásobných manévrujících hlavic, neviditelné technologie, stínění či rušení, široká škála klamných hlavic), zlepšení ochrany balistických raket a zvýšení jejich počtu vč. mobilních, zvýšení počtu raketami vybavených ponorek v činné službě i počtu raket na palubách ponorek a lodí, vypovězení smluv o raketách středního doletu, výroba a rozmístění nových raketových systémů středního doletu a tzv. operačně-taktických střel... Největší obavy mám ale osobně z vývinu vysokorychlostních střel s plochou dráhou letu (výstižnější je název „křižující střely“ neb ta dráha zdaleka nemusí být jen „plochá“). Tyto „superrakety“ by opět potvrdily dosud ničím nezpochybněný fakt: rakety jsou zbraně fatální, při použití vysoce účinných mnohačetných hlavic pak již vůbec. Celý kolotoč zbrojení nastartovaný dalším rozvíjením PRO v Evropě by v podstatě nemusel skončit nikdy (leda použitím zbraní a jadernou apokalypsou). V jeho průběhu by se se zvyšující se rychlostí raket neustále zkracovala „reakční doba“ - doba nutná k zastavení útoku či protiakci (chcete-li k obraně). Došlo by k jejímu zkrácení ze soudobých cca 20 - 25 minut na pouhé minuty. Jakými riziky to zavání, snad pochopíme všichni... Proto varuji, neotevírejme Pandořinu skříňku dalšího stupňování zbrojení - nevíme co v ní můžeme najít. Reorganizujme US protiraketovou obranu na otevřenou a celosvětovou (s trvalou a přímou účastí nejen Rusů a Číňanů), odstraňme hrozbu křídlatých raket (např. Tomahavk) a nevymýšlejme takové šílenosti jako je umísťování výkonných prvků PRO (např. super výkonných radarů) ve středoevropském prostoru. Budujme důvěru mezi státy a národy. Chceme-li přežít na této planetě, chceme-li aby náš život měl smysl a dělal nám radost a ne strach nic jiného nám ani nezbývá... Velmi bych si přál, aby i případná reakce na můj článek měla slušnou formu, i když nevím - při sledování poslední televizní debaty z Borovna jsem měl dojem, že kdyby mohl, tak Alexandr Vondra Lubomíra Zaorálka snad zaškrtí... A omlouvám se panu Miroslavu Ransdorfovi, ale - ač má křivou hubu, tak jako jediný chlap mluvil rovně... V úctě k životu a nejsilnější „zbrani“ na světě – lásce
|