Obhajovat a obhájit existenci ÚS by pro Vás ostatně měla být hračka. Rád bych ale dostal od ÚS oficiální odpověď na skutečnost, kterou explicitně namítli (a podle mého soudu oprávněně) přinejmenším soudci J. Nykodým a E. Wágnerová. A sice, že vzhledem k nedodržení § 13 zákona o ÚS je tento nález nicotný. Vzhledem k nepřezkoumatelnosti nálezu je to asi jediná forma, jakou se může(-te) pokusit panující stav legitimizovat. Vyjádření soudkyně E. Wágnerové o její ochotě případný opakovaný návrh či stížnost neodmítnout pro res iudicata je závažné a přitom s ní musím souhlasit. Předesílám, že se nechci prvoplánově zabývat souladem regulačních poplatků ve zdravotnictví a českým ústavním pořádkem s odkazem na výklad čl. 31 Listiny. I když by bylo třeba briskní argumentace pro obhájení toho, že náhle platí nezanedbatelné částky i ti občané, za něž jinak pojistné na zdravotní pojištění hradí stát; nakolik lze takovouto formu "spoluúčasti" zavést i v solidárním pojisťovacím systému; proč hradí za nezaopatřené nezl. jejich zákonný zástupce, ačkoliv nemá lékařské vzdělání, aby posuzoval vážnost zdravotního stavu svěřené osoby (platí-li argumentace regulačním efektem); příjmy lékařských a lékárenských subjektů nejsou kompenzovány sníženými úhradami pojišťoven, tedy nejde ani vzdáleně o součást mechanismu pojišťění; proč se při obhajobě argumentuje ochranným limitem 5000,- Kč, který zároveň obsahuje dosti zásadní výjimky a prostor ministerstva pro jeho pozdější degradaci pouhou vyhláškou; přeplatky nad ochranný limit vrací pojišťovny, ačkoliv z regulačních poplatků profitují (zatím ještě) jiné subjekty, což je posvěcení obdobně zvrácené právní konstrukce, jako u předešlé části reformy zdanění samotné placené daně (tzv. superhrubá mzda) atp.

Alarmující je však samotný nesoulad části odůvodnění s platnou právní úpravou (§ 13 ZÚS) a velmi silnými interpretačními argumenty o tom, co dosud bylo judikatorní praxí ÚS a co je za ní podáváno nyní. Jestliže tedy nález Pl. ÚS 1/08 nebyl přijat kvalifikovanou většinou alespoň devíti soudců ÚS, jakou má v demokratickém státě legalitu a legitimitu? Konkrétní argumenty o odchýlení se od předchozí praxe zde nebudu opakovat, jsou shrnuty v jednotlivých separátních votech disentujících soudců a některé argumenty je třeba čerpat i z předchozích dvou řízení o ostatních částech reformy veřejných financí v z. č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů, konkrétně Pl. ÚS 24/07 a Pl. ÚS 2/08. Zejména tedy pasáže z pera předsedy ÚS P. Rychetského a soudce J. Musila, zpochybňující v nejstarším nálezu samotnou formu přijetí tohoto zákona s odkazem na předchozí zrušení "legislativních přílepků" nálezem Pl. ÚS 77/06.

Pokud bych se měl dopustit vlastního hodnocení, pak nemohu než poukázat na fakt, že sporných skutečností, které většinový verdikt nemůže pominout a menšinová stanoviska jedním každým z nich odůvodňují nutnost zákon nálezem zrušit, je takové množství, že i když je většinový nález shledává býti "na hraně" ústavně-právní konformity, jejich koncentrace v jediném zákoně je sama o sobě ke zrušení zákona důvodem dostatečným. ÚS je institucí, která v minulosti uměla a stále i má právní nástroje k tomu, aby nerozhodovala formalisticky. Z odůvodnění inkriminovaných tří nálezů však na mě formalismus jen čiší a to formalismus na takovém stupni, že mi z hlediska vágnosti a nízké konzistence argumentů místy zcela splývá s právními sofismaty. A to říkám nikoliv samoúčelně, nýbrž cíleně kvůli svému dotazu, neboť četnost problematických bodů, kde lze zpochybňovat neodchýlení se ÚS od své vlastní judikatury, je sama o sobě rovněž důvodem, proč by se takový stav měl předpokládat zcela automaticky. Tím spíše, pokud se takového výkladu chopí samotní disentující členové pléna ÚS v rámci textu téhož nálezu!

Myslím, že pokud Vás k nějaké oficiální reakci nenamotivuje tento podnět, další budou hádám (a jako občan také doufám) beztak následovat. Pokud potřebujete k vypracování stanoviska alespoň tak pádný podnět, jako v předchozím případě, je právě toto důvodem, proč je můj dopis učiněn otevřeným. V žádném případě jej proto nechápejte jako kritiku Vaší osoby z jiného důvodu, než výše zmíněné problematiky soukromých iniciativ tiskových mluvčích. Nemám ambici dozvědět se od ÚS odpověď na svou otázku, zda jde pouze o můj dojem, nebo smutnou skutečnost, že odůvodnění nálezu vyplývá z výroku nálezu a nikoliv naopak, jak by tomu z definice odůvodňování mělo být. Je mi jasné, že chuť ÚS obhajovat svůj vlastní pravomocný nález bude už z formálních důvodů minimální. Tato otázka však není totožná se soudem posuzovanou materií, ale má vztah spíše k procesním náležitostem, takže argument nepřezkoumatelnosti rozhodnutí není odpovědí adekvátní. ÚS je za tohoto stavu podle mého v krizi ohledně legitimity své právní i právně-filosofické argumentace v nálezech a škody vzešlé z případné pasivity budou pro prestiž ÚS jakožto instituce s doposud značnou demokratickou legitimitou nedozírné.

S pozdravem a poděkováním Jan Sýkora

P.S. Současně bych chtěl tímto poděkovat například ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi, že několik posledních let nestrávil intenzivní přípravou reformy justice v tom smyslu, že nejprve kromě plateb na daních a soudních poplatcích by účastníci řízení platili ještě úředním osobám soudů, kdykoliv by v jejich věci učinili úkon, přičemž tyto příjmy by měly charakter individuálního motivačního příjmu pro osoby činné v justici a pro účastníky naopak charakter demotivující k uplatňování práv soudní cestou. Aby pak v další části reformy, přijaté za již značně vysílené a apatické pozornosti veřejnosti předchozím (marným) bojem s poplatky coby návnadou došlo s provinilým a proto tichým (ne)souhlasem právě uplacených pracovníků justice k privatizaci veškerého majetku státu, sloužícího pro potřeby justice. A rovněž i k dalším tahům, které si už ani netroufám promýšlet, aby se toho snad někdo nezhostil.