1. 6. 2008
Ještě že máme své vykladače (vykradače) ústavyReakce na článek Michala Spáčila
"Jak funguje Ústavní soud" Já jsem si doposud naivně myslel, že Ústavní soud má hlídat, zda náhodou nějaký "obyčejný" zákon, tedy ten, jenž se schvaluje prostou většinou v parlamentu, nesahá za hranice, které jsou dány ústavou, tedy zákonem, jenž může být měněn pouze kvalifikovanou, tedy 3/5 většinou, píše Pavel Krajtl. |
Děkuji panu Spáčilovi za prozření. Nyní již vím, že do výkladu ústavy je třeba zahrnout historické souvislosti s totalitní minulostí a vyjít z pojmu "soud" obsaženého v jeho názvu. Budu si tedy napříště pamatovat, že Ústavní soud tu není od toho, aby hlídal parlament před válcováním ústavy 101 hlasy, ale od toho, aby soudil, zda je to válcování prospěšné pro lid naší země. Sice mi někde uvnitř něco našeptává, že tohle už tu kdysi bylo, ale nešť. Pokrok je pokrok. Takže mi nezbývá, než svůj liberalismus povýšit na neoliberalismus, neremcat a dát politikům klid na práci a pokojně se zařadit. Ještě jednou děkuji panu Spáčilovi za objasnění pojmu neoliberalismus. Reakce Michala Spáčila: Po přečtení příspěvku Pavla Krajtla jsem si znovu prošel svůj předchozí text. Nebylo mi zřejmé, z čeho pan Krajtl vychází; nikde jsem přece nepsal, že "do výkladu ústavy je třeba zahrnout historické souvislosti s totalitní minulostí". Poté jsem si uvědomil, že jsem zřejmě v textu nedostatečně odlišil pravomoc ÚS zasahovat v individuálních případech, tedy řízení o ústavních stížnostech, a řízení o návrhu na zrušení zákona. Pan Krajtl má samozřejmě pravdu, když píše, že "Ústavní soud má hlídat, zda náhodou nějaký "obyčejný" zákon, tedy ten, jenž se schvaluje prostou většinou v parlamentu, nesahá za hranice, které jsou dány Ústavou". Není to však jedinou jeho kompetencí. Ony "historické souvislosti s totalitní minulostí", o kterých mluvím ve svém příspěvku, pouze poukazují na někdejší podmínky, z nichž se zrodil institut individuální ústavní stížnosti v podobě, v níž dnes funguje v ČR. Nemají nic společného s tím, jak je nutné vykládat Ústavu, a nic takového jsem ani netvrdil. Argumentace, podle níž je Ústavní soud jen proto soudem, že má slovo "soud" ve svém názvu, mi nepřipadá výstižná. Uvedl jsem ji pouze jako příklad a ve svém přechozím textu jsem dal jasně najevo, že se s ní neztotožňuji. Není mi jasné, jak jsem se v příspěvku pana Krajtla octl v šiku jejích obránců. "Budu si tedy napříště pamatovat, že Ústavní soud tu není od toho, aby hlídal parlament před válcováním ústavy 101 hlasy, ale od toho, aby soudil, zda je to válcování prospěšné pro lid naší země," píše pan Krajtl. Nejsem si vědom, že bych byl napsal nebo naznačoval něco takového. "Neremcat a dát politikům klid na práci a pokojně se zařadit", odnesl si Pavel Krajtl z mého textu. Opět musím říct, že nevím proč; měl jsem dojem, že hlásám pravý opak. A ještě poslední poznámka: pojem liberalismus je možné vykládat nejméně třemi způsoby. S.A.Hošek jej používá jako synonymum pro neoliberalismus, já mám tendenci jej chápat spíše v jeho původním významu. Viz třeba Wiki. Ale to je na úplně jinou debatu. |