Legitimizačním prostředkem kapitalistické společnosti je respekt k ZÁKONU (ve smyslu PRÁVNÍHO ŘÁDU) a zákon je také JEDINOU skutečnou garancí soukromého majetku a ostatních prav jednotlivce. Soukromý majetek a jeho nedotknutelnost NEJSOU SAMOZŘEJMOST, ale privilegium, jehož trvání se v historii omezuje na jistá, poměrně krátká období. Soukromé firmy mohou fungovat pouze v rámci společenského konsensu o jejich fungování, ne ve vzduchoprázdnu, pomoci tvrdé ruky majitele. Potřebují moderní stát, který garantuje jejich existenci a jejich fungování. Nezapomínejme, že v minulosti mohl panovník majetek konfiskovat a o uvalení daní rozhodovali libovolně panovník a privilegované elity a jediné, co chrání soukromý majetek před podobným jednáním, je celospolečenský konsensus o tom, že něco takového by bylo nepřijatelné.

Evropská ani americká pravice nehlásají sociální darwinismus, nejen proto, že mají jisté morální principy, z nichž nemohou ustoupit, aniž by ztratily identitu, ač něco takového některým na BL připadá nepochopitelné. Odmítají sociální darwinismus především proto, že pokud se vláda zákona nahradí zákonem džungle, hrozí dvě zásadní nebezpečí:

1) Údajní "slabí" nebudou mít žádné zábrany a mohli by využít sílu davu, aby se zmocnili majetku údajných "vítězů". Nebylo by to v dějinách poprvé.

2) Další možnou variantou, v současném kontextu pravděpodobnější, je proměna státu v území, na němž se v rámci zákona džungle naplno rozpoutá boj, v němž se rozhoduje o vítězích a poražených, který se tak zamlouvá panu Chalupovi. To vede k prudkému nárůstu násilí, korupce a obecné nejistoty a nestability, a k následné vládě gangů a postupné degradaci společnosti na násilnické skupiny bojující mezi sebou o nadvládu nad územím, a na zubožené masy, které mají tři možnosti: živořit v chudobě, zemřít nebo připojit se k místnímu gangu.

Západní pravicoví i levicoví politici si dobře uvědomují, že bez vytváření konsensu, bez opatření, která do jistě míry omezují předávání obřího majetku napříč generacemi (tato kumulace totiž podvrací mýtus individuální soutěže a rovnosti příležitosti a podporuje konsolidaci novodobé aristokracie) a především bez metod, které omezují prohlubování sociální nerovnosti a udržují alespoň částečně fikci rovných příležitostí a dávají tak systému jistou legitimitu, by se celý systém mohl snadno zhroutit jako domeček z karet.

Zkrachovalých států ovládaných zločineckými gangy či kmenovými náčelníky máme již na světě několik a nevím, jestli je dobře usilovat o to, aby k ním přibyla i Česká republika.