|
27. 5. 2008
Je libo kocovinu, nebo večírek?Senzační analýzy českých ekonomických analytiků v Hospodářských novináchZatímco ve světě si čím dál víc politiků, ekonomů i novinářů láme hlavu s raketovým růstem cen paliv a potravin a zhoubnou rolí nekontrolovaných finančních trhů v pozadí, na Nás si nepřijdou. Jsme tradičně o dost chytřejší než zbytek světa a máme vlastní rozum. Příkladem jde pan prezident, ekonom, profesor Klaus, který zvěstoval na Nový rok důvěru v budoucnost symbolizovanou hypotékami nehledě na bouřící paniku z americké hypotéční krize. Máme však více svéhlavých a optimistických ekonomických expertů a analytiků. Stačí číst Hospodářské noviny a svět máte u nohou. Např. makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček 22. května v Hospodářských novinách na straně 10 v článku "O kocovině, regulaci a hrozbě tržních monster" dává za vyučenou německému prezidentovi Köhlerovi,, bývalému to šéfovi Mezinárodního měnového fondu. |
|
Köhler označil začátkem května soudobé globální finanční trhy za "monstrum" (česky zrůdu), která má být uvedena do patřičných mezí. ). Pan Sedláček by jistě mohl uštědřit Köhlerovi tvrdou akedemickou lekci, ale je vpodstatě shovívavý a ochotně poučí i široké české čtenářstvo. Aby bylo Našinci zcela jasno, používá osvědčenou a neprůstřelnou diskusní metodu "ty o voze, já o koze." Konkrétně: Köhler mluvil o nemravnosti bankéřů a zvlčilosti nekontrolovaných finančních trhů, Sedláček na to o prospěšnosti kapitalismu a volné soutěže. Podívejme se na to. Cituji stratéga Sedláčka:
"Poslední půlrok pro západní kapitalismus moc příjemný nebyl. Vyvrcholením nelichotivých výroků na vrub finančních trhů bylo vyjádření německého prezidenta Köhlera, který je v deníku Financial Times označil za monstra, jež je třeba usadit. Také mnoho filozofů a ekonomů se na kapitalismus a svobodnou soutěž dívalo jako na monstrum. Thomas Hobbes požadoval pevnou ruku státu, jinak by se prý lidé v konkurenci navzájem povraždili..."
Vida. Z finančních trhů je rázem kapitalismus sám, a hop, než si po Hobbesovi stihnete zacpat nos, už jsme u Marxe:
"Marx také považoval kapitalismus za monstrum: sice silné a efektivní, ale nespravedlivé."
Marx také -- jako Köhler ..., že? Kdepak na Nás s Marxem!
"Kapitalismus a volná soutěž prý v lidech uvolňují ty nejhorší vlastnosti. Přestože se tyto myšlenky vracejí jako bumerang, jsou omylné. Samotná soutěž je hluboce zakořeněna v naší přirozenosti. Už jen to, že člověk má tendenci soutěžit i v tak krásných a přirozeně nesoutěživých oblastech, jako je tanec, svědčí o tom, že se prostě chceme navzájem poměřovat." Z logiky věci plyne, že "Na to, aby člověk mohl vyhrát, musí nejdříve soutěžit. ... Kdo bruslí na hraně, občas se o ni pořeže. ... Soutěž ... nás prostě bičuje až na samotnou hranici možností. A ta se bohužel nelépe" (tisková chyba HN ...) "pozná až z té druhé strany - tedy v momentě, kdy to člověk přežene. Snaha o vymýcení chyb kapitalismu připomíná úsilí hloupého Honzy, který chtěl papír zbavit hran. Odstřihával jeho okraje tak dlouho, až mu nezbylo nic. ... Koneckonců i Ježíš" (sic!) "v jednom z podobenství přirovnává naši situaci k poli, kde spolu s dobrým semenem roste i plevel. Horlivým učedníkům zakazuje jít jej vytrhat, protože by se přitom zničilo i mnoho dobrého obilí. A když už jsme u těch monster a podobenství..." (po Hobbesovi, Marxovi, Ježíšovi a hloupém Honzovi náš světec) "...svatý Prokop místo toho, aby s čertem, který mu přelámal pluh, zápolil, donutil jej spolupracovat: jeho pekelnou energii zapřáhl k doorání pole. ...Navíc, pokud člověk odhlédne od současné mediální hysterie a podívá se na delší časovou řadu, zjistí překvapivou věc. Současný propad se jeví jen jako malé škytnutí ve srovnání s tím, jak silně jsme v minulých letech bohatli.
Zhruba od pádu železné opony se do globální ekonomiky opřel vítr, který přinesl bohatnutí tak závratně rychlé, až se z toho skoro motá hlava. Nárůst bohatství je nesrovnatelně prudší, než jsme kdy v našich dějinách zažili. ... Je přirozené, že co prudce roste, občas se propadne...." Sedláček pozoruhodně bere po větru a abstraktní fyzice (vzestup a pád) na pomoc všem známé objekty jako sníh, karty, veverky a kocovinu:
"Pro spravedlnost: sice také sněží každou zimu"... (vážně?) ..., a přesto jsou úklidové jednotky pokaždé novým sněhem zaskočeny. Prostě nedokážeme vyrobit hladký přechod mezi podzimem a zimou, stejně tak jako neumíme zajistit hladký a ničím nerušený hospodářský růst. Růst je možný jen v rytmu krizí a vzestupů. ...Trh potřebuje regulaci, bez společných pravidel samozřejmě nelze hrát. Rozdíl mezi pokrem, kanastou a žolíky je přece také jenom v jiných pravidlech, karty zůstávají stejné. A před silou monstrózně silné neviditelné ruky trhu je také třeba některé oblasti života chránit. ...Uprostřed New Yorku, svatostánku tržní ekonomiky, je v záplavě vysoce efektivních mrakodrapů umístěn také zcela neefektivní Centrální park, kde se prohánějí veverky. Pro život přitom bude samozřejmě neskonale lepší, když tam park zůstane - a trhu nebude dovoleno daný prostor maximálně efektivně zužitkovat. Problém ale nastane v momentě, kdy se regulovaný park začne rozšiřovat či zmenšovat podle stavu hospodářského a politického cyklu. Navíc regulace vymýšlené v kocovině dopadají stejně přehnaně jako podobná předsevzetí. To také často ráno nadáváme monstrům, která nám ještě včera zajišťovala zábavu." Dobře to natřel Sedláček tomu Köhlerovi. Parelelu mezi regualcí Central parku a finančními trhy jsem sice nepochopil, ale ... Možná si pan Sedláček představuje Central park jako metaforu divočiny, možná je naopak Central park v NYC symbolem ohleduplné regulace, a rajskou divočinou jsou ony neviditelné finanční trhy - nevím. Lze shrnout, že se Nám akorát motá hlava z toho, jak jsme závratně rychle zbohatli, a po malém škytnutí nebo v kocovině (?) se nám do nějakých regulací nechce. Každopádně pan Köhler by Nás (čtenáře HN) do nich neměl nutit. Po straně 10 (NÁZORY) ovšem následuje jako pravá lahůdka opravdu originální, odvážná a optimistická strana 11 (TRENDY A ANALÝZY), kterou vypracovala Lenka Zlámalová, vlastní redaktorka HN. Pod fotografií amerického křižníku silnic značky Buick s kovbojem otočeným zády k objektivu láká titulek "Proč nás nepoloží ropa za 130 dolarů." Úvodem Zlámalová dokresluje obrázek informací, že až do loňska Američané každým rokem ujeli autem víc kilometrů, ale poslední 4 měsíce je to poprvé jinak. Po 30 letech se američtí řidiči omezují a
"přestávají brát benzin jako samozřejmost. ... Z vozů je nutí vystoupit drahá ropa, která včera překonala 130 dolarů za barel" (21.5.08)
Zlámalová připomíná, že
"ropa za posledních deset let zdražila o 1000 procent. Ještě v roce 2004 stála 40 dolarů, dnes je za 130. A ekonomové z investiční banky Goldman Sachs očekávají do dvou let překonání laťky 200 dolarů. Po každém prudkém vzestupu cen ropy přišly zlé časy: světová ekonomika upadla do recese a vysoké inflace. ... Teď se svět musí vyrovnávat hned se třemi vážnými problémy najednou. Drahá ropa přichází ve stejnou chvíli jako finanční krize, pokles cen nemovitostí a prudce zdražující potraviny. ... Přesto se světová ekonomika na rozdíl od dob minulých ropných šoků drží. Proč má najednou imunitu, která jí v minulosti chyběla?",
ptá se za Nás, přemýšlivé Čechy, Zlámalová a má pět zásadních odpovědí:
"Zaprvé: vzestup cen ropy je rychlý, ale postupný. Nezažíváme šok ze dne na den jako v 70. letech. Za druhé: ekonomiky vyspělých zemí jsou na ropě méně závislé, než bývaly. Za třetí: slabý dolar, v němž se ropa obchoduje, znamená, že zdaleka ne všem zdražuje stejně prudce. Za čtvrté: ceny nestoupají kvůli bezprostřednímu politickému konfliktu. Za páté: z omylů minulosti se poučily centrální banky, které dnes umí ekonomiky lépe provést těžkými časy hrozících krizí."
Dál už ani netřeba číst, můžeme být bez obav. Kdo by snad hned nevěřil paní redaktorce, jistě ho ukonejší následujících 5 sloupců pádných argumentů:
"Když vás něco překvapí takříkajíc "ze dne na den", přizpůsobíte se velmi těžko. Během týdne nedokážete změnit styl života a práce. Když dostanete čas a jasný výhled, zvyknete si skoro na cokoliv. Byť to bude velmi nepříjemné."
Nepříjemné tedy byly pro Západ podle Zlámalové tzv. ropné šoky let 1973 a 1979 (na vině byli Arabové a Írán).
"Arabské embargo před pětatřiceti lety proměnilo uvažování o ekonomice ve vyspělém světě. Ta i proto dnes ustojí 130 dolarů za barel spolu s drahými potravinami a těžko dostupnými úvěry."
Vyspělé země se od té doby na opakování "nepřevídatelných" šoků připravily:
"vážně se začalo mluvit o úsporách, obnovitelných zdrojích, obnovitelných zdrojích, objevování nových ložisek ropy. A také o rozložení politického rizika, strategických zásobách pro podobné chvíle i politice centrálních bank zaměřené především na boj s inflací. Vyspělé země se postupně začínají odklánět od ropou zranitelného průmyslu ke službám."
Zlámalová poukazuje na to, že reálně po všech přepočtech stále ještě není ropa tak drahá, jako před 30 lety (po pádu šáhova režimu) a opakuje, že jsme připraveni. Američané od loňska snížili spotřebu o 5%,
a "...nekončí to u aut: omezují se vyjížďky na motorových člunech, méně se létá..." a hlavně: "jedou..." (jedeme) "... čím dál víc na mozkový než na ropný pohon. Každý barel nalitý do ekonomiky dnes ve vyspělých zemích vydělá dvakrát tolik, co v 70. letech. Proto se dá říct, že dopad drahé ropy a benzinu na ekonomiku je poloviční. ... Silně průmyslové země - mezi něž lze počítat i Česko - jsou drahými surovinami (s ropou v čele) samozřejmě zranitelnější. Nás ale zachraňuje fakt, že koruna je momentálně nejrychleji sílící měnou světa. Benzin sice stojí 32 korun, ale v roce 2002, kdy ropa stála "pouhých" 30 dolarů, jsme platili i více."
Zlámalová podotýká, že ceny na benzinkách jsou významně navýšeny daněmi, a kdyby měly brzdit ekonomiku, politici je sníží. Ropa se stále ještě obchoduje za padající dolar, ale ropní šejci od něj dosud neutekli, protože jim zisky drží, podle Zlámalové, rostoucí poptávka v Indii a Číně. Pokles spotřeby v USA již není tak důležitý jako dřív, a ani případná americká hospodářská krize už nemusí nutně stáhnout ke dnu celou světovou ekonomiku, tak jak tomu bylo v minulosti. Důležitější než USA jsou teď, tvrdí Zlámalová, opět ony indo - čínské stovky milionů nových zákazníků toužících po západním zboží.
"Právě za jejich sílu a ambici platíme vyšší cenu u benzinových pump i u pokladen obchodů s potravinami ..." (Můžou za to Indové a Čína.) "Celá věc má ale i druhou stránku: když dovozci ropy platí stále víc, vývozci logicky žijí stále blahobytněji. V Perském zálivu se tyčí čím dál vyšší a honosnější mrakodrapy. Rusové chtějí stále lepší auta a luxusnější oblečení. Všichni touží po německých mercedesech a BMW, francouzské módě od Diora a Chanelu, špercích od Bvlgari a Cartiera; italských, švýcarských a nizozemských architektech."
Ještě se nám možná nepřestala točit hlava ze Sedláčkova večírku, a už nás redaktorka Zlámalová v posledním odstavci láká za "novou hranici: 200 dolarů za barel černého zlata."
Protože: "Desítky miliard, které si ropné mocnosti díky vysokým cenám nastřádaly v suverénních fondech, se velmi často vracejí na západ. Evropa a Amerika tak inkasují volné peníze, které tam chybějí poté, co si banky spálily prsty v riskantních hypotékách - a jsou tudíž při investicích a půjčkách velmi zdrženlivé. Suverénní fondy ropných zemí, kterým se rozhodně nedá s klidným svědomím říct demokratické, s sebou samozřejmě nesou i riziko, že na rozdíl od jiných investorů netouží jen po zisku. Takový kolotoč peněz má na ekonomiku úplně jiné dopady než embarga. Když se k tomu přidají z krizí poučené centrální banky, zdá se, že svět se tentokrát bez hluboké krize může vyrovnat i s barelem ropy za více než 130 dolarů. Odhady investičních bank i průzkumy nálad mezi běžnými motoristy ukazují, že svět se na takové časy připravuje," uzavírá analytička Zlámalová. Takže kde je jaká krize? Hyperinflace? Hladomor? Války o suroviny? Manévry spekulativního kapitálu? Inscenované ropné šoky? Bubliny? Bankroty? Jak vidno, ekonomika může být opravdu zábavná disciplína a o stejných věcech se dá uvažovat velmi rozličně. Jen si vybrat správnou stranu mince. Tak co? Nečeká Nás další báječný večírek? Jste připraveni si to užít? |
