"Peak Oil hoax" (podfuk s Ropným zlomem), tvrdí Engdahl, zvláště argument, že světová produkce ropy vyčerpala polovinu zásob a bude již jen klesat, má podporu bank a ropných společností zúčastněných na tažení do Iráku od jara 2003. Washington, jako obyvkle, hází vinu na Araby a OPEC. Problém ale netkví v nedostatku ropy. Ve skutečnosti je nyní ropy víc než dost.

David Kelly, obchodní stratég banky J. P. Morgan, pro Washington Post uvedl, "je důležité si uvědomit, že nárůst světové spotřeby není tak markantní." Mediálně oblíbený ukazovák míří na Čínu prahnoucí po ropě, ale fakta mluví jinak.

Americký (US) vládní úřad pro energetické informace (EIA) v posledním měsíčním zpravodaji předvídá pokles letošní americké spotřeby o 190 000 barelů za den (b/d) -- především následkem prostupující ekonomické recese. Čínská spotřeba, podle EIA, letos pravděpodobně vzroste o 400 000 b/d. Loni Čína dovezla 3.2 milionů b/d, přičemž denní čínská spotřeba je asi 7 milionů b/d.

Pro srovnání, denní spotřeba v USA činí 20.7 milionů b/d.

Tzn., že spotřeba reálně klesá u největšího konzumenta. Čína, která spotřebovává třetinu amerického podílu, zaznamená nárůst odpovídající méně než půl procentu světové denní produkce, která činí 84 mil. b/d.

OPEC očekává letos nárůst poptávky o 1.2 mil. b/d, přičemž pokles spotřeby v průmyslových zemích (EU a Severní Amerika) se vyrovná pomalým nárůstem poptávky v rozvojových zemích (Čína, Indie, Jižní Amerika). Celková poptávka podel OPEC dosáhne 87 b/d. Žádná krize dodávek neospravedlňuje nynější strmý nárůst cen.

Engdahl uvádí řadu optimistických zpráv z geologie:

Saudi uvádějí letos do provozu dvě nová ropná pole (Kursánija a Kurajš), celkově plánují zvýšit produkci z 11.3 na 12.5 mil. b/d. Brazílie slibuje vbrzku těžit z pobřežního šelfu zásoby srovnatelné s produkcí severomořských polí a dostat se do spolku 10 největších světových dodavatelů, mezi Nigérii a Venezuelu. Podle zdrojů amerického geologického průzkumu jsou na Aljašce i na kanadsko-americkém pomezí mezi Montanou, Severní Dakotou a Sasakatchewanem obrovské zásoby. Dosud ladem ležící kapacity v Iráku mají být druhé největší po Saudských polích ... atd.

Při cenách nad 60 dolarů za barel jsou na světě známy dostatečné kapacity.

Problém anglo-americké Velké čtyřky ropných koncernů dnes není jak ropu dostat na trh, ale zcela opačný: pevně držet kohouty, jen aby se ceny nespadly z oblaků. K tomu jim ochotně dopomáhají spekulující banky.

Přibývá však důkazů, píše Engdahl, že nynější ropná bublina se blíží prasknutí.

Na dubnové konferenci v Dallasu Americké ropné geologické asociace se vedoucí představitelé ropného průmyslu, podle jednoho z účastníků, shodli na tom, že nynější cenová bublina brzo splaskne a dá se očekávat dlouhodobější růst ceny zemního plynu. Krátce před tím, 24.4.08 se v tomto duchu vyjádřil pro Daily Telegraph M. Waldron, Lehman brothers, investiční banky: "ceny ropy předbíhají růst poptávky. Od začátku roku se plní sklady."

Americké zásoby ropy stouply podle EIA od ledna na 33 mil. barelů. Poptávka po beznzínu klesla podle Master Card v květnu skoro o 6%. Rafinérie omezují výrobu a jedou na 85% kapacity (meziroční pokles 10%). Rafinérie se snaží snižovat zásoby, aby udržely cenu nahoře. Podle zprávy Oil Movements (OM), britské námořní společnosti provozující transoceánskou přepravu ropy, je objem přepravy v každém směru vyšší než loni. Zpráva sděluje, že "většina západních zásob se letos ukládá do skladů v zámoří, skryta mimo dohled."

Někteří znalci poměrů v branži to vysvětlují: světový obchod ropou, počínaje těžbou, přes skladování a tankerovou přepravu, patří k nejlépe utajovanému byznysu, snad s výjimkou narkoobchodu.

Jak F W Engdahl uvedl i v předchozím článku, cena ropy se dnes vytváří spekulativními obchody mezi finančními giganty jako je Goldman Sachs, Morgan Stanley, JP Morgan Chase, Citigroup, Deutsche bank, UBS, prostřednictvím anglo-americké burzy ICE (spoluvlastněné Goldman Sachs). Velkolepé machinace byly umožněny deregualcí (omezením pravomocí státního dohledu) Bushovou vládou.

Stěží pak překvapí, když Goldman Sachs ohlašuje další a další očekávané rekordy -- "200 dolarů za barel do 2 let!" (6.5.2008) Kolik bláhových lumíků se dá na pochod? Arjun Murti, energetický startég Goldman Sachs, viní z cenového skoku naléhavou poptávku v Číně a na Středním východě. Tvrdí, že středovýchodní producenti dosáhli maximální těžební kapacity...

Mytologie Ropného zlomu Wall Streetu prospívá. Švindl nevídaného rozsahu připomíná sebeobslužný trik, který Wall Street živil v letech 1999-2000 v dot.com ("internetové") bublině nebo v případě Enronu, když velcí spekulanti vytvářeli atmosféru povbuzující malé rybky k nákupům akcií upadajících a bezcenných firem, zatímco s bankami spřízněné a provázané firmy inkasovaly. Média sehrála roli náhončích.

Engdahl připomíná, že spekulanti platí při nákupech "futures" šestnáctinu ceny kontraktu.

Denně se na nás valí lavina věrohodných důvodů pro růst ceny ropy: "Riziko teroru", "indo -čínská žízeň", "neklid v deltě Nigeru", "exploxe ropovovodů v Iráku", "hrozba války s Iránem." A především trik s Ropným zlomem.

Podle zprávy amerického senátního výboru z června 2006 jsou "manažéři hedge fondů mistry v umění těžit maximum z teorií Ropného zlomu, manipulaci s nabídkou a poptávkou a vynášení sebenaplňujích odvážných proroctví o šokujícím vzrůstu cen."

Odváží se ve volebním roce demokratický Kongres zasáhnout do neprůhledných spekulací a riskovat prasknutí bubliny? 12. května Senátní výbor pro obchod a energie prohlásil, že se problémem bude do června zabývat.

Svět se dívá, píše Engdahl.

(Shrnutí Michael Vimmer)