Samozřejmě, ve státě, kde schvalování záležitostí tak rapidně měnících styl života řadových občanů pomáhají obhajovat dva přeběhlíci, o nichž vláda ve většině případech mlčí a dělá, že neexistují, se nesmí brát taková skutečnost, jako u Ústavního soudu, za nestandardní. A když už jsme u toho, Melčák s Pohankou, ať už mají důvody jakékoliv, si asi ani nedokáží představit, co vlastně způsobují.

Oni si to při reformě zdravotnictví neuvědomili pravděpodobně také někteří členové vládnoucí koalice. Bohužel tehdy nehlasovali podle svého vědomí a svědomí, nýbrž podle toho, co řekl jejich nejsilnější koaliční partner. Navíc už je známo, že čeští Zelení jsou opravdu čeští a s těmi jinde ve světě nemají nic společného. A tak pozdě zjistili Hovorka, Jakoubková a Zubová, že jisté části reformy jaksi odporují nejen ústavě, ale i dobrým mravům a také jejich vlastním názorům. I když je zpožděné procitnutí lepší než žádné, měli se rozhodnout dopředu pro správnou volbu, dalo se předpokládat, jak krušně vše dopadne. Už si tedy snad někteří z KDU-ČSL a od Zelených uvědomují, že nemohou stále svorně hlasovat s ODS, že jim to škodí, protože program Občanské demokratické strany zkrátka není program Zelených.

Zpátky k poplatkům a Ústavnímu soudu. Tak zaprvé, Ústavní soud popřel sám sebe, protože ještě před pěti lety padl od této instituce výrok o bezplatné péči v České republice. Což je správné. Reforma zdravotnictví nemůže reformovat ústavu. To už bychom byli v úplně jiné sféře. A ať je ústava jakákoli, možná šitá horkou jehlou, i přes to všechno stále platí. Z nedávno řečeného rozsudku vyvstává totiž otázka: Kdyby se začala porušovat v rámci nějaké vládní reformy osobní svoboda, také by to nebylo protiústavní? Nedokáži určit, jak by v takovém případě Ústavní soud v nynějším složení hlasoval. Navíc, ve spojení s rozsudkem padla taková slova, jako že Ústavní soud by neměl stát v cestě reformním snahám. Ano, to by neměl. Ale v případě nutnosti, což byla tato záležitost, by se měl zabývat ústavností těchto snah. Opak je pravdou. Zmiňovaný soud se zabýval spíš politickou stránkou věci.

Chápu, že kdyby soud šel proti vládě, tak ona může naopak soudcům svými schopnostmi vytvářet nepřátelské prostředí. Ne nijak otevřeně. Jen tak pomaloučku, opatrně, aby se nikdo nemohl přímo ohradit. Ústavní soud v Brně tomu raději zabránil a rozhodl i ve svůj prospěch. A když se nedávno jednalo o věci prvních třech dnech nemocenské, potvrdila instituce snahy opozice. Což může ve skutečnosti být jen taková pojistka, aby nikdo nemohl namítat, že soud jedná jen v prospěch jedné strany.

Ona celkově je zdravotnická reforma chycená za špatný konec. Už téměř půl roku se neděje nic nového, kromě velice rychle zavedených poplatků. Problém je již v přerozdělování peněz mezi ministerstva. Je spousta zbytečných ztrát. Jako příklad mohu označit resort obrany, kam plyne spousta financí naprosto neracionálně. Celá armáda je moloch a kdyby se omezila její spotřeba za rok, jistě by se dalo najít tolik peněz, kolik se vybralo za poplatky u lékaře, ne-li více. Pak by se mohly tyto finance použít na rekonstrukci nemocnic, zdravotnické vybavení a tak dále.

Navíc, poplatky mohly ohrozit už i na životech. Kolikrát si důchodce rozmyslí, jestli půjde k doktorovi, i když mu není dobře. Zvažuje, jestli má zaplatit, jestli mu to za tu bídu stojí. A nějaké další části reformy, jako je například nadstandardní péče (samozřejmě za příplatek), to může skutečně zaujmout minimum lidí. Navíc, tito spoluobčané mohou ze svých příjmů navštěvovat nějakou soukromou kliniku, klidně i v zahraničí. Tohle do státního zdravotnictví nepatří.

Na druhou stranu, pan Julínek se dá pochopit. ODS je strana pro bohaté, a tak se také chová. Že se přidávají i lidovci a Zelení, nad tím se může člověk jedině pozastavit. Největší vládnoucí strana však jen plní svůj program.