Pokud by totiž takový zájem měli, jistě by si našli cestu k reflexi výkonu jejich politické moci, neřku-li k její aplikaci do vládní, zákonodárné iniciativy.

Pojďme si nalít čistého vína a říci si, k čemu například právě Britské Listy slouží. Jakkoliv je to škoda, jsou hlavně nástrojem terapeutickým, který pomáhá přemýšlivým občanům vypořádat se s tou fascinující záplavou takzvané mainstreamové novinařiny. Slovo novinář dnes už ztratilo původní hodnotu. Není třeba nějakých obvzláštních analytických schopností, abychom si mohli všimnout, že novinařina se stala obchodem. Co nejhůře, obchodem se stále přetrvávajícím sklonem člověka domnívat se, že když už je něco napsáno, mělo by na tom něco být.

Systém politických a komerčních kampaní se často překrývá, takže dnes domnívat se, že novináři jde o informování veřejnosti, je velkým klamem. Můžeme použít tvrdších slov a říci, že pravý opak ukazuje se býti skutečností. To, co jsme nuceni v oblasti "informací" zkonzumovat, může orientovanému jedinci způsobit duševní újmu, minimálně pak to vyvolává velký tlak. Protože vnímat, že věci jsou často zrcadlově jinak, než jak nám média protlačují do vědomí, a tedy i podvědomí je nesmírně stresující záležitost.

Nejen asi mou zkušeností bude, že si čtenář otevře Britské Listy a několik dalších internetových serverů, které ale plní nejen alternativní novinářskou úlohu, nýbrž i úlohu otevřeně terapeutickou. Pokud totiž 24 hodin denně ze zpráv slyšíme často až kuriosně klamavá tvrzení všeho druhu, potom opravdu naši zjitřenou duši uklidní, že tedy vnímáme správně, pokud stále si stojím za názorem, že realita a fikce je v médiích v rozporu.

Až za masochistický výkon potom lze označit nechtěné sledování nejrůznějších mediálních expertů na politologii, ale i hospodářství a v poslední době také kulturu. Říká se, že stokrát opakovaná lež stane se pravdou. To přísloví klame. Ani tisicíkrát opakovaná lež se nestane pravdou, ale oběť tohoto psychologického útoku - pozice většiny občanů, lež za pravdu příjme a to je velký rozdíl. To je ale také důvodem, proč u moci jsou lidé, kteří, či kterým někdo prostě uhradí nákladné volební kampaně a vyprofiluje si je tak, aby posloužily všemu možnému, jen ne zájmu občanů. Navíc skuteční majitelé politiky mají v záloze jistě i nějaké ty škraloupy, kdyby služebné ovečky nechtěly poslouchat. Nástroje proti tomu, kdyby se novináři měli upamatovat a uvědomit si, že mají prosazovat zájmy občanů, nikoliv firem a ideologických subjektů, politických stran, které stále více připomínají náboženské sekty. A to od kultovních divadel fantaskních sjezdů až po opravdu velmi fanatický způsob prosazování jejich vizí do našich (!) životů.

Ukázalo se praxí, že ani bezpočet nezávislých analýz, ani špičkových článků dnes už téměř výhradně nezávislé internetové novinařiny, ani politikům nepřející výzkumy veřejného mínění - zkrátka nic nezmění velmi necitlivou a iracionální tvář dnešní české politiky. Jak ale politiku kultivovat, když v praxi představuje často soutěž o koupení si klíčového hlasu pro schválení toho kterého zákona pro tu kterou zájmovou skupinu?

Přesila je opravdu velká. I pokud zde na internetu zaznívají hlasy velmi rozumné a právě Britské Listy můžeme řadit na špičku internetové novinařiny, navíc informující často na základě reflexe zahraničního tisku, nezmění se vůbec nic.

Kromě této konstatace jistě není nikterak paranoidní se domnívat, že internetová "spolupráce" s reálnou mocí může mít i podobu vemi snadného sběru informací o lidech, kteří ještě mají tu sílu, čas a tu trochu prostoru se podivnému praktikování snad až feudálního způsobu vlády nad lidmi bránit alespoň slovem. Jistě tedy není neopodstatněná domněnka, že někde jsou informace o lidech, kteří nejen, že to "vidí" jinak než vládní establishement, ale dokonce o tom ještě píší a nedají si pokoj, i když vidí, že s politiky prostě směrem k rozumnosti zatím nelze hnout.

V souvislosti s vývojem v USA, kde řada dokonce i vysoce postavených lidí presentuje obavy z možného vyhlášení stanného práva, tedy zneužití tohoto institutu, aby se George Bush udržel u moci. Tak v souvislosti s tímto vývojem a s nápadnou podobností politiky české si můžeme říct zcela otevřeně a, že pokud by k tomu došlo, tak jedině se začnou politikové používat internetu "interaktivně" - k zjišťování, kdo je nezávisle myslící občan.

Dobrých internetových novin je v češtině velmi málo. Interaktivitu ze strany reálné moci lze tedy spatřovat v tom, že začne vytvářet seznamy nepohodlných novinářů. U některých serverů i diskutujících nebudou tak dlouhé, aby tyto nositele závadných myšlenek nešlo ať už jakkoliv zpacifikovat.

Politici se prolhali až k pravdě, kterou ale neumí příjmout, jsou-li schopni ji vnímat. To není pesimismus ale realita každého dne, která vytváří ve společnosti velký tlak. Nyní Ti naši, domnivám se, velmi pragmaticky čekají, jaký bude vývoj v USA od kterých, bohužel právě od Bushovy vlády, se zjevně mnozí učí. Můžeme to sledovat v televizních zprávách, kdy je až groteskní jak neuvěřitelně pokleslými, často cíleně strašícími ale hlavně zcela nepodstatnými zprávami jsme "krmeni". Zatímco svět opravdu je v bodě zlomu.

Troufám si říci, že je to blížícími se americkými volbami, kdy ani Ti nejzavilejší marketingoví pracovníci politiky - médií prostě neví, co se v USA přihodí. Nabízí se celá škála možností od jednoho extrému - výjimečný stav - až po druhý - naprostý odklon od současné militantní, traumatizující politiky. Tehdy se snad pohnou i šiky české novinařiny a politiky.

Můžeme se jen modlit, aby situace dopadla dobře Obávám se však, že se nestane vcelku nic a zahraniční politika, stejně jako vnitrostátní nedozná v USA velkých změn i přes velmi nadějnou rétoriku a třeba i dobře myšlenou některých skutečně rozumně působících kandidátů.

Všem bych nám přál jinou interaktivitu internetu, než aby třeba nový odbor pana Langera pro boj s terorismem budoval seznamy potenciálních "nepřátel" státu, kteří na internetu vyjadřují skvělé, statečné žurnalistické postoje, za což bez sebemenší vlezlosti BL děkuji. Ale domnívám se, že mile překvapen nebudu ani já, ani další čtenáři.

Na našich životech už totiž participuje tolik zájmových firem, skupin, že pojem stát se začíná pomalu ztrácet. Je mi smutno, když v tak kreativním národě, jako je náš, procházím kolem obrovských "industriálních zón", kde mnoho z nás je nuceno ve velmi ponižujících podmínkách pracovat.

Je mi smutno, když vidím jak natolik inteligentnímu a citlivému národu vládnou lidé bez sebemenšího citu, reflexe často v přímém rozporu s požadavky všech občanů. Interaktivita internetu je tedy pro mne to, že se cítím lépe, když si přečtu v Britských Listech článek, který mě informuje, že věci jsou skutečně tak, jak se dějí, a nikoliv tak, jak je podsouvá večerní systém televizních zpráv, kdy všechny konkurující stanice jako by měly snad už jednoho režiséra. A to tedy mistra klamu.

Nevnímám žádnou naději v prostředí, kde v zásadě dvě stovky hlasů, upravených po můžeme se domnívat velmi nekalých "přetahovačkách" do jakési vlády a parlamentu, prosazuje normy, kdy zdravý rozum pláče a brzy budeme plakat i my.

Hodně štěstí nám všem v internetové aktivitě.