Přesně před sedmi lety tento týden mě prosil šestadvacetiletý syrský Kurd v Kandaháru v jižním Afghánistánu, kterého po dva roky předtím mučil Taliban, abych požádal právě příchozí americká vojska, aby mu pomohla, píše ze zálivu Guantánamo reportér deníku Times Tim Reid.

Když američtí vojáci dorazili, Abdula Rahima Abdula Razzaka al-Ginca zatkli a poslali ho do tábora v zálivu Guantánamo. Je tam vězněn dodneška. Svědčí, že tam byl mučen, musel stát či ležet ve stresových pozicích, nenechali ho dlouhé dny spát a hrozili mu psy. Zavřeli ho tam v dubnu 2002 a nikdy ho z ničeho neobvinili. Al-Ginco nyní musí používat léky, protože u něho vznikly vážné duševní choroby. V soudních dokumentech svědčí o tom, co se mu za poslední léta stalo a co znamenala pro něho Bushova "válka proti terorismu". Částečně je to zdokladováno, částečně ne. Případ je nyní u civilního soudu ve Washingtonu.

Osobně nemám příliš velkou úctu k analytikům, poradcům, futurologům a ostatním profesionálním prorokům, a to ne proto, že se pravidelně mýlí, to děláme všichni, ale protože na rozdíl od nás amatérů věří, že mohou předpovídat budoucnost jen proto, že mají lepší informace, popřípadě výkonnější intelekt. To je dle mého soudu čítankový příklad významu slova hubris.

Jak bylo mnohokrát řečeno, ti, kdo něco ví, nepředvídají. Lidská mysl není na prognostiku příliš dobře vybavena, jediné, co může dělat, je extrapolovat současné trendy do budoucnosti a to zejména, když vám naslouchají mocní lidé, může být velice nebezpečné. Zásadní změna běhu událostí je obvykle způsoben něčím, co nikdo neočekává, co je mimo kapacitu mysli většiny, profesionály nevyjímaje, spíš naopak, a koncentrace na umě vytvořené scénáře budoucnosti nám velice často brání vidět to co je nasnadě, co se ve skutečnosti děje.

Firma Google připravuje službu, která by umožnila uživatelům získat přístup ke svému osobními počítači z jakéhokoliv internetového připojení. Avšak aktivisté varují, že by to tomuto obřímu podniku dalo bezprecedentní přístup k osobním informacím všech.

Bývalý šéf zkrachovalé investiční banky Lehman Brothers Richard Fuld je finančně ohrožen požadavky z možné žaloby před civilním soudem. Je totiž možné, že bude muse ručit za ztráty třetích stran svým osobním kapitálem. Fuld je nejen inteligentní, ale i dost otrlý, a tak proto učinil prozíravě zajímavé opatření...

Štěpán Kotrba nás ve svém článku "Koupit barokní zámeček umí každý" označil za vyžírky a pijavice přisáté na těle společnosti. Zrekapitulujme si to s využitím jeho siláckých, nacokolivodbornických slov, píše Martin Keder.

(Štěpán Kotrba reaguje na dopis, který psal Tomáš Koloc, náš zaměstnanec. Tomáš s námi text nekonzultoval a neplánoval ho v této podobě publikovat, takže byl plný nepřesností. Část Kotrbových vývodů vychází právě z nich, zbytek je čirá dojmologie a předpojatost.)

No samozřejmě. Není nad to, chtít víc, než můžeš... Jakýkoliv historický objekt potřebuje víc péče a víc peněz než novostavba. Nejjednodušší je provozovat třeba sirotčinec v zámku. Slitujte se nad sirotečky... Já neprotestuji proti sociálním službám s individuálním přístupem, jenže nevidím v této sobecké společnosti ekonomicky reálnou cestu, jak činiti službu službou jinak než z pomoci těch, kteří v oné službě nehledají obživu, ale odpustek. Kteří, majíce sami dost, dávají "na chudé", když ostatní nechtějí platit větší daně státu, který by měl zajistit naprostou většinu péče o potřebné, při zachování jejich důstojnosti. Ano, v zařízeních k tomu uzpůsobených, s personálem k tomu vyškoleným, za peníze z rozpočtu státu, který je dost bohatý, aby si mohl dovolit platit žoldáky na druhém konci světa.

Z přečtení takového článku si nelze než odvodit dva zcela protichůdné postoje :

ANO - je třeba pomoct této komunitě, která se příkladným způsobem stará o handicapované děti

Co to je "zřejmý rozpor" v pojetí Davida Zejdy? Co to jsou "vědecké poznatky" na které se odvolává? ptá se čtenář Roman Kříbek.

JU│ V ruském tisku se stále objevuje mnoho zpráv, které se vracejí k nedávnému konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem o zemní plyn. Ve velmi rozsáhlém rozhovoru se k této otázce také vrací předseda zahraničního výboru ruské Dumy Konstantin Kosačev. Z něho vyjímáme jen některé pasáže, kde se snaží vysvětlit ruský pohled na tento spor.

Obávám se, že dříve nebo později nastane situace, že nebude možné plyn vůbec přepravovat, protože to nedovolí technický stav plynovodu. Proto jsme také nakonec navrhli Ukrajině, že bychom mohli společně využívat tento plynovod – ať už pronájmem nebo nějakou formou privatizace a také ve spolupráci např. s Německem apod.

Když se daří, tak se daří... To si asi musí říkat David Černý, pokud se seznámí s karikaturou v bulharském deníku TRUD, která znázorňuje Švejka, kálejícího na mapu České republiky. Karikatura je totiž prezentována jako odveta za zpodobnění Bulharska jako tureckého záchodu. Po diplomatické nótě, zahalení své účasti černým suknem a hrozbě, že šéf Národní banky Bulharska nepřijede na poradu, je to další tvůrčí krok v boji za zachování důstojnosti Bulharska. Je to skutečně obveselující počin, protože pokud mne paměť neklame, tak na Malé Straně u Kafkova muzea stojí v obrysu mapy České republiky dva panáci a pilně do ní čurají...

Theodore Dalrymple: Život na dně -- světový názor, který vytváří spodinu společnosti. Academia Praha 2005.

Motto: "Chudí lidé často netrpí materiální bídou. Přesto se kvalita jejich života snižuje."

Kniha Theodora Dalrympla Život na dně je pokusem konfrontovat vznešené ideje sociálního státu, multikulturní tolerance a destigmatizace zločinu s realitou života lidí z nízkých společenských vrstev. Britský lékař a psychiatr, který značnou část své profesní dráhy strávil v jednom z birminghamských vězení, si na základě dlouholeté zkušenosti s problémy nejhůře postavených britských občanů položil několik snad kacířských, ale o to potřebnějších otázek.

Občas mám problém rozumět článkům Štěpána Kotrby, takže předesílám, že vycházím z předpokladů, že článek "Mystifikace za mystifikaci aneb poprvé fandím Mladé frontě Dnes" není ironie. Pokud ano, autor mne dostal. Ale pokud ne, pak nestačím zírat na myšlenkové pochody někoho, kdo se považuje za člověka přemýšlivého, inteligentního a majícího přehled v mediích. Nebudu se pouštět do dlouhé debaty, vezmu to po bodech.

Stále zřetelněji se ukazuje, že onen nostalgický výrok těch, kteří na minulém režimu skvěle profitovali, ale i těch, kteří prostě jen průměrně a spokojeně žili, znějící: "Dobře už bylo..." je, možná překvapivě, každým dnem více nadčasový a nadnárodní. Ba co hůř, přímo globální. Pro jistotu - opravdu nevolám po návratu čehokoli. Nicméně reprezentanti systému, jenž dlouhodobě urputně prosazují a praktikují tržní absolutismus a poté, co vyjdou najevo zásadní systémové vady, bez skrupulí sanují ztráty z kapes nás všech, byť s předchozí alokací zisků především do vlastních kapes si sebemenší výčitky nedělali, takovýmto voláním dávají minimálně nádech logiky a legitimity. Ale tím jistě neříkám nic nového. V čem tedy spatřuji onu nadčasovost?

Ten příběh jsem psal asi před osmi dny a nedopsal ho. Teď ho prezentují média v ČR jen jako problém, který jako kdyby vyvstal teprve s tím, že žena-ministryně se vrátila do práce hned pět dní po porodu. Přitom jde o mnohem složitější spletenec předpokladů jak k možné kritice, tak k obavám, ale též už k tomu, co podle plánu stejně přijde, a to nejen pokud jde o poslední nynější kroky ministryně Dati(ové). Zároveň by se nemělo zapomínat, že ve Francii právě jmenování Datiové za ministryni spravedlnosti (v květnu 2007) jako kdyby také pro USA předznamenávalo "klima 21. století", které o rok později nakonec vyneslo do prezidentského křesla Baracka (Husseina) Obamu!

Po roce se opět objevily snahy Policie ČR zbavit řidiče hrozby nebezpečných stromů a vykácet aleje kolem silnic. Ohánějíce se statistikou o dopravních nehodách, usilují naši policisté o radikální proměnu tvářnosti naší krajiny, jaká se zde odehrála naposledy v neolitu. V nouzi se prý spokojí se svodidly - alespoň to se čtenář dozví z článku na serveru iHNed.cz ZDE

Pan kolega Tomáš Peltan mi vlastně vložil do ruky téma, které jsem již chtěl zpracovat několikráte a domnívám se, že je asi ten správný čas. Tedy vašnosto, už jste jel po novém úseku dálnice z Prahy do Karlových Var okolo Hostivic a Jenče? Já ano, a docela často... A musím říci, že masakry už začínají...

S ohledem na silniční síť a obecně energeticko dopravní situaci v České republice bych rád připojil několik otázek ke koncepci silniční (i když zejména dálniční) dopravy v ČR, v rychlosti, krátce...

Dovolte mi krátkou reakci na příspěvek pana Tomáše Peltana "Řidič nebo strom? Oba". Autor má podle mne pravdu pouze z části, píše Vít Latzel. Je pravda, že každý neseme zodpovědnost za své chování a musíme za něj i platit. Ovšem ze své zkušenosti vím, že často na stromy doplácí právě ti nevinní.

Uvedu příklad. Pracuji v Třeboni a do práce dojíždím z Budějovic. Silnice je z poloviny lemována sto i více letými stromy. Za těch asi šest let jsem viděl několik smrťáků a těžkých bouraček. A věřte mi, že často to odnesl nevinný. Naposledy náklaďák vyjel v zatáčce do protisměru a vytlačil osobní vůz mimo silnici. Řidič se bohužel nevešel mezi stromy (odhaduji tak v 20ti metrové vzdálenosti) a čelně se se stromem střetl.

Za ta léta jsem potkal také několik situací, kdy řidiči stromy minuli a vše skončilo v poli a nejspíše bez vážného zranění. Může se také stát, že ztratíme kontrolu nad vozem např. kvůli prasklé pneumatice, nenadálé překážce a pod. Pak nám bude estetika k ničemu.

Stromy kolem cest sice mají svůj historický důvod a estetickou kvalitu, ale přijde mi, že v době, kdy se snažíme více či méně rozumnými nařízeními a opatřeními zvyšovat bezpečnost provozu, je stavění "překážek" do únikových zón kontraproduktivní. Naše úzké okresky s číhajícímy stromy v zatáčce mi jako vzor bezpečnosti zrovna nepřijdou.

Reakce ŠOK: Jezděte bezpečněji, to znamená pomalu. To nejvíce zvýší bezpečnost provozu. A uchová stromy u silnic. Namísto stromů bych z okolí silnic bez milosti odstraňoval bez milosti billboardy a jakoukoliv jinou reklamu, nesloužící k orientaci. A ze silnic bych odstraňoval řidiče, kteří nedodržují pravidla. Vozidla, která nesplňují technické podmínky pro provoz. Vozidlo na letních gumách v zimě je zbraň v rukou zločince. Zabavení technického průkazu na rok je dostatečnou pobídkou k nákupu gum. Dopravní nehoda zaviněná rychlou jízdou by měla být chápána jako úmyslný trestný čin obecného ohrožení. Zranění chodce či jiného řidiče nebo spolujezdce jako útok se zbraní. 5-8 let natvrdo, zákaz řízení na deset let. Zabavení automobilu jako prostředku k páchání trestného činu. Co byste řekli povinnému omezovači rychlosti na všech automobilech na rychlost, definovanou v zákoně jako maximální a sektorovému měření rychlosti mýtnými branami?

Americká badatelská instituce National Security Archive, nezisková organizace působící v rámci Univerzity George Washingtona v hlavním městě USA, zveřejnila v pondělí 26. ledna 2009 na své internetové stránce soubor textů a dokumentů, nazvaný Týden Jana Palacha byl začátkem konce komunismu v Československu (Jan Palach Week 1989 Marked Beginning of the End for Czechoslovak Communism). Prezentace vznikla ve spolupráci s Československým dokumentačním střediskem, o. p. s., v Praze.

A press release

The Beginning of the End for Czechoslovak Communism

Documents from Secret Police, Party, and Dissidents Published on Web

Posting Commemorates Demonstrations and Repression 20 Years Ago

Go HERE

ŠOK│ Geniální odpověď vůči mystifikaci výtvarníka Davida Černého Entropa se povedla Mladé frontě Dnes. Na výtvarnou mystifikaci odpověděla mystifikací novinářskou. Zveřejnila fiktivní rozhovor Milana Eisenhammera s umělcem. David Černý své fiktivní odpovědi čtenářům neunesl. Jeho hysterické dementi je křivým zrcadlem, do kterého se chytila hloupost i nadutost. Do které se chytil "umělec".

Čásenskej, jestli si tou zprávou o reakcích Černého na mystifikaci MfD nedělaj z lidí prdel jak Černej onou Entropou, tak jsou dobrý, fakt...

iDnes: Nejste umělecké dílo, brání se Černý proti fiktivnímu rozhovoru MF DNES ZDE

Podle Zákona o Českém rozhlase je Rada Českého rozhlasu orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti Českého rozhlasu. Žádáme Vás tímto o vysvětlení, jak může veřejnost uplatnit své právo na kontrolu činností Českého rozhlasu prostřednictvím rady ČRo, když s ní Rada ČRo nekomunikuje? Podle našeho názoru tato Rada Českého rozhlasu neplní své poslání, které jí ukládá Zákon o Českém rozhlase.

Vážená Rado Českého rozhlasu, dne 15. 12. 2008 jsme Vám zaslali prohlášení, v němž se na Vás obracíme s požadavkem o jednoznačné stanovisko, zda je další realizace projektu Odhalení i dalších multimediálních projektů tohoto typu v souladu s Vašimi dosavadními usneseními. Rovněž jsme požadovali, abyste zaujali jednoznačně podpůrné stanovisko k rozvoji multimediálních projektů, realizovaných Českým rozhlasem, abyste přestali považovat internet za pouhý doplněk rozhlasového vysílání, a pomohli tak ČRo udržet místo mezi moderními světovými médii, které mj. díky projektům toho typu získal. Téhož dne jsme od místopředsedy Rady ČRo Ladislava Jíši obdrželi vyjádření, které nás odkazuje na Prohlášení Rady ČRo, zveřejněné dne 10.12.2008. Toto prohlášení ale vůbec neodpovídá na otázku, kterou jsme Radě ČRo položili, tedy zda je další realizace projektu Odhalení i dalších multimediálních projektů tohoto typu v souladu s Vašimi dosavadními usneseními.

◄ Gorily z pražské ZOO, hrdinové tři roky trvajícího projektu Odhalení

Meznárodní účetní firma Deloitte Touche Tohmatsu vydala jako každý rok prognózu o technologiích, médiích a telekomunikacích v roce 2009. Sleduje faktory, „které budou mít nyní i v budoucnu výrazný dopad na podnikání“. Prognózu rozdělila na tři části. Ta mediální vyšla pod názvem Mediální trendy pro rok 2009, telekomunikační pod názvem Trendy v telekomunikacích pro rok 2009, třetí část jako Technologické trendy pro rok 2009. Je to mnohdy veselé, až iracionálně zábavné čtení. Promítají se do něj totiž přání a tužby manažerů a podnikatelů více, než si může seriózní prognostické pracoviště dovolit.

Ačkoli se dosud živím jako novinář, od 1.září 2008 pracuji jako terapeut a amatérský "fundraisera" ústavu pro tak zvaně "postižené" v Srbči u Rakovníka. Vesnice leží asi padesát kilometrů od Prahy, má asi dvě stě obyvatel, poštu, která je otevřená tři hodiny denně, krám se smíšeným zbožím a není tu mobilní signál.

Náš waldorfský týdenní stacionář s chráněnou dílnou Společenství Dobromysl (www.dobromysl.info) je v přirozeném centru vesnice, bývalém schwarzenberském dvoře s románskými základy a barokně-klasicistní vnější úpravou. V tuto chvíli v něm žije sedm klientů ve věku od 24 do 59 let, tři kolegyně, dva jejich manželé, čtyři děti, fena Mája, kocour Chlup, dvě ovce, koza, párek hus a hejno slepic.

Eluned Zoë Aiano, která vystudovala na Glasgow University obory filmové vědy a Slavonic Studies, hledá zajímavé místo u nějaké filmové či mediální společnosti v České republice. Přínosem pro zaměstnavatele bude žadatelčin široký rozhled, inteligence, schopnost samostatného úsudku a odpovědný přístup k práci. Žadatelka má podstatné znalosti ze světového a středoevropského filmu, včetně českého, o němž na škole psala podnětné rozbory. Na konferenci na University of St Andrews bude mít v blízké budoucnosti přednášku o současném filmu z pobaltských zemí. Aianová má rodilou znalost angličtiny, hovoří dále italsky, španělsky a francouzsky a dorozumí se i česky. Prosím, pište na adresu eza1020@hotmail.com. (JČ)

Klánovický les je největší pražská lesní plocha ležící na východním okraji města, která zahrnuje přírodní park, rezervaci i evropsky významnou lokalitu NATURA 2000. Tedy území podléhající zvláštní ochraně. Jenže, ouha, jeho ekologická stabilita, životaschopnost a budoucnost byla rozhodnutím magistrátu dána v sázku pro vybudování golfového areálu, který by byl již šestým (!) v přibližně desetikilometrovém okruhu kolem lesa.

Nerad píši o vnitrostranických intrikách v kterékoliv ze stran, neboť neznám partaj, ve které by se uvnitř nebojovalo. Ve které by kandidátů na funkce nebylo vždy víc než funkcí. Pro tentokrát učiním výjimku. Protože vnitrostranická podlost se týká názorů, vyřčených mediálně. Týká se svobody slova. Týká se zdravého rozumu. Týká se pravdy. Do špinavé hry lokálních ekonomických a politických zájmů a vnitrostranických intrik byl namočen autor, který píše i pro Britské listy.

Krajská konference ČSSD, konaná ve Vsetíně potvrdila vyloučení Mgr. Miloslava Štěrby z řad členů ČSSD . Krajská kontrolní komise pod vedením Jiřího Haase navrhla, delegáti odmávali, aniž by věděli. Proč také? Štěrbovi bylo původně zrušeno členství v ČSSD usnesením Okresní konference ve Zlíně, konané 29. 11. 2008, v rozporu se stanovami bez jeho přítomnosti. Důvod? Zpochybnil úsilí ČSSD o plnění jejího volebního programu "svými příliš kritickými osobními názory a postoji v novinových článcích, uveřejňovanými nejen na oficiálních internetových stránkách KVV, kde má každý přístup, ale především v místním i regionálním tisku, poškodil celou zlínskou organizaci ČSSD v očích široké veřejnosti", konstatoval v "obžalobě" Karel Dvorský z okresní kontrolní komise Zlín a předseda krajské kontrolní komise ČSSD Jiří Haas Štěrbovo vyloučení podpořil. Zlínská organizace ČSSD se poškodila sama - tím, že poslanec Melčák podpořil Topolánkovu vládu a jeho asistent i nadále řídí ČSSD ve Zlíně. A ta se podílí na koalici s ODS. Štěrba se proti nespravedlnosti svého vyloučení odvolal. Grázlové v sociální demokracii nicméně prozatím zvítězili. Alespoň ve Zlínském kraji.

Následující text je pokusem o stručný souhrn myšlenek Dmitrije Orlova. Dmitrij Orlov (*1963) je softwarový inženýr, působící v oborech fyziky vysokých energií a internetové bezpečnosti a také v neposlední řadě jako aktivista hnutí ropného zlomu. Narodil se v sovětském Leningradu (dnes ruský Sankt Petěrburg), odkud se jako dvanáctiletý odstěhoval do USA a do SSSR/Ruska se vracel na dlouhodobé pobyty v době nejhlubší krize na přelomu 80. a 90. let. Své zkušenosti z rozpadu sovětského impéria se pokusil zobecnit ve formě tezí o pěti stupních kolapsu průmyslové civilizace. Domnívá se, že podobný proces jako v bývalém SSSR nyní probíhá v USA. Současnou finanční krizi považuje za první stupeň kolapsu americké společnosti, který předpověděl už v roce 2006. Ve své knize Reinventing Collapse: Soviet Example and American Prospects (Znovuvynalézání kolapsu: Sovětský příklad a americké vyhlídky, ISBN 9780865716063) vyjadřuje přesvědčení, že Rusové byli na zhroucení sovětského impéria ve své době mnohem lépe připraveni, než jsou současní Američané na kolaps svého státu a že pro řadové občany USA bude rozklad současné podoby jejich společnosti mnohem bolestnější a bude mít pro ně i svět dalekosáhlejší důsledky, než měl svého času rozpad SSSR.

"Rok 1968 byl setrvalým soubojem dvou křídel ve vedení KSČ," tvrdí ve svém polemickém příspěvku na můj text "Příštích dvacet let" Pavel Urban. "To není zrovna příklad toho, co bych já sám označil za komplexní myšlení," pokračuje dál, bohužel již v jiné souvislosti.

Představa Pavla Urbana o roku 1968 je zprostředkovaná školstvím, publicistikou, politikou. Není zatížená osobní zkušeností, nevyplývá z konfrontace protichůdných interpretací ani z kritického úsudku. Je triviálně úderná, politicky konformní a snadno zapamatovatelná. Je jediná, se kterou se kdy setkal -- a tedy správná.

Nastal nov. Obvykle se tím problémem nezabývám. Ale řekl jsem si, že je to vhodný okamžik, abych v tomto novém roce 2009 zahájil v Britských listech nenápadně jednu novou rubriku. Oproti úplňku, který je velmi populární, je totiž nov okamžikem, kdy se Měsíc nachází mezi Zemí a Sluncem a osvětlena je jeho odvrácená tvář... Možná to bude mít i nějaký význam pro kondici a kvalitu této rubriky.

Hned úvodem ale připojuji: ne, nebude to blog, prosím, bude to kritický bloc-notes, nebo-li vlastně zápisník, chcete-li, v němž budu každé pondělí komentovat události převážně kulturní. Řeknete, jaký je v tom rozdíl? Blog nebo zápisník? Inu, nezbývá než pokrčit rameny... a říci: uvidíme! Třeba to ale nebude hned jasné. Úplněk není také každý den. Dnes je prostě nov. Nehodlám se tu ale rozhodně úvodem hlásit do kritického klubu vševědoucích, ani všehoschopných, nýbrž hlásím se tu, promiňte -- k tradici kritického myšlení. To jaksi u bloggerů většinou postrádám.

. V čase keď mnohí ešte verili v rýchle vyriešenie plynovej krízy, som na stránke chelemendik.sk uverejnil esej (Gaz a Gaza: kľúčové slová nového roku 2009.), v ktorej som na základe analýzy vzťahov v pozadí procesu konštatoval okrem iného dve veci:

Současný kolotoč v zásobování Evropy zemním plynem skončil a přichází čas na reflexi. To co se stalo, nebylo žádným velkým překvapením. Energie je již dávno nástrojem politiky a hlavním prostředkem ekonomické globalizace. Je s politikou organicky prorostlá, protože konec konců i každý politik ví, že živé i neživé procesy na této zemi a pravděpodobně i v celém vesmíru jsou spojeny s výměnou energie. Je-li energie elementárním hybatelem v přírodě, bude v lidské civilizaci faktorem o to důležitějším, jakým tempem roste nijak neregulovaná spotřeba konečných zásob primárních energetických zdrojů. Rusko ukázalo, že sílu plynu jako primárního energetického zdroje chápe, a jakkoliv bylo uzavření přívodů do Evropy podmíněno neshodami s Ukrajinou, hodí se zcela jistě jako demonstrace síly. "Jsme zde a vy nás potřebujete", to je vzkaz, které nám Rusko sděluje. Již dlouhá desetiletí je energie pivotem světové politiky; útok nacistické armády na jih k ropným polím byl pravděpodobně příčinou obratu na východní frontě za druhé světové války; byla to energie, která se stala stěží zamlčovaným důvodem kontinuální války v regionu Perského zálivu; dalšími obětmi jsou Afganistan, Čečensko, Dárfúr. Energie jako casus belli, opravdové i ekonomické války. Byla zveřejněna čísla, která potvrzují, že právě v Iráku je největší podíl dosud netěžené ropy, i když celkové zásoby ropy tam jsou nižší než v Saúdské Arábii. V Iráku je ropa snadno těžitelnější a proto poskytne vysoký zisk.

Česká poslankyně Anna Čurdová, členka sociálního výboru, výboru pro evropskou integraci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, stínová ministryně ČSSD pro ženu a rodinu byla 26. ledna zvolena místopředsedkyní Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Čurdová pracovala v Parlamentním shromáždění od září 2002 jako náhradnice, a od ledna 2007 jako řádná členka PACE. Je členkou zahraničně politického výboru, 3. místopředsedkyní výboru pro rovné příležitosti žen a mužů, členkou podvýboru pro vnější vztahy a podvýboru proti násilí na ženách. V současné době je jedinou českou zástupkyní na tak vysokém postu v Radě Evropy.

Rada Evropy, založená 5. května 1949 Londýnskou smlouvou (Treaty of London) , je nejstarší politickou organizací na kontinentu. Jejími prvními členy byly Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Švédsko a Velká Británie. Jako první dokument schvalovala 4. listopadu 1950 Úmluvu na ochranu lidských práv a základních svobod (Convention on the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms) Rady Evropy, první mezinárodní právní dokument zabezpečující lidská práva. 28. února 1996 vstupuje do Rady Evropy Rusko . 1. listopadu 1998 zřídila jediný stálý Evropský soud pro lidská práva (European Court of Human Rights) Parlamentní shromáždění Rady Evropy sdružuje 636 členů (318 zástupců a 318 náhradníků) ze 47 národních parlamentů a delegace zvláštních hostů ze dvou kandidátských států. status pozorovatele poskytla Rada Evropy dalším 5 zemím (Svatá stolice-Vatikán, Spojené státy americké, Kanada, Japonsko a Mexiko). K Radě Evropy se od roku 1989 připojilo 22 zemí střední a východní Evropy (zatím posledním novým členem je Černá Hora od května 2007). Mezi hlavní úkoly patří udržování a posilování demokracie a lidských práv, sociální soudržnosti, bezpečnosti občanů, demokratických hodnot a kulturní různorodosti. Současným předsedou Parlamentního shromáždění je René Linden (Nizozemsko). Výbor ministrů je tvořen 47 ministry zahraničí nebo jejich zástupci. V sekretariátu Rady Evropy pracuje 1800 zaměstnanců. Od září 2004 jej vede generální tajemník Terry Davis (Velká Británie), bývalý místopředseda Parlamentního shromáždění a bývalý předseda socialistické skupiny v Parlamentním shromáždění. Běžný rozpočet RE na rok 2008 činil 201 mil. EUR.

V sobotu 31. ledna rozechvěje zvukotěsné stěny karlínského Studia A Českého rozhlasu první letošní koncert ze série Radio Wave Live Sessions. Tentokrát si můžete v unikátní "obývákové" atmosféře vychutnat potemnělé a syrové Kill The Dandies! Zažijte exkluzivní pocit blízkosti kapely a vynikající zvuk profesionálního studia při koncertu, který jinde neuslyšíte. Přímý přenos vystoupení Kill The Dandies! vysílá od 20 hodin Radio Wave.

„Když nepočítáme vystoupení s naší bývalou kapelou The Nihilists, které proběhlo též na Radiu Wave, tak je určitě tohle náš první koncert v přímém přenosu,“ říká zakládající člen skupiny Jindra Hoch alias Hank J. Manchini.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V prosinci 2008 přispělo celkem 220 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 75 226.75 Kč. Příjem z reklamy byl 2000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2008 částku 81 886.01 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,725.65 EUR.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.