Rozhodnutí izraelských úřadů zahájit masivní vojenskou operaci v pásmu Gazy -- v oblasti s hustotou osídlení dvakrát větší než v Praze -- mělo samozřejmě vzít v úvahu možný dopad ohromného množství civilních obětí na postoj světové veřejnosti k "židovské otázce". Toto rozhodnutí uložilo armádě úkol, který v principu nemohla splnit bez "vedlejších škod", a zadělalo na demoralizaci ozbrojených sil donucených porušovat mezinárodní válečné právo; a bylo neomluvitelné i z naprosto cynického reálpolitického stanoviska, poněvadž problém ostřelování raketami z Gazy nelze vojenskými prostředky vůbec řešit. Ale kromě všeho již řečeného navíc poprvé po druhé světové válce vznikly na Západě podmínky pro etablování militantního antisemitismu.

Když píšu o antisemitismu, nemyslím ovšem ani náhodou onu nálepku antisemity, jakou vcelku rutinně obdrží kdekterý kritik izraelské zahraniční politiky - a která z hlediska nekritických obdivovatelů židovského státu nepochybně náleží i mně samému. Jde mi teď o lidi, kteří své skutečné, často velmi "trvanlivě" založené pohrdání nebo nenávist museli dosud skrývat kvůli společenské nepřijatelnosti podobných postojů. Právě takovým byla nyní nabídnuta možnost, aby se svezli na vlně antipatií světové veřejnosti k vládě, která za masakr v Gaze nese plnou zodpovědnost.

Vše dosud uvedené nicméně bývalého člena Hitlerovy mládeže, který nyní vystupuje pod jménem Benedikt XVI., nezbavuje odpovědnosti za krok, jímž zpět do lůna katolické církve uvádí osoby typu Richarda Williamsona. Jestliže do slušné společnosti nepatří lidé, kteří zalhávají tisíce mrtvých palestinských civilistů a nezměrné utrpení statisíců dalších, tím spíše do ní ovšem nepatří ti, kdo si "myslí", že je možno popírat šest miliónů obětí.

Kromě toho je zaznamenáníhodná snad už jedině skutečnost, že na rozdíl od odlidštěné a skryté průmyslové smrti v lágrech si povstání ve Varšavském ghettu netroufne popírat dokonce ani bezskrupulózní Williamson.