23. 1. 2009
BBC: Co udělala moje rodina Izraeli?
"Žádní bojovníci tady nebyli," řekl a ze země zvedl pytlíky od brambůrek, na nichž byly vytištěny nápisy v hebrejštině. "Myslíte si, že vojáci jedí brambůrky a sedí na tanku, když na ně někdo střílí?" "Není pravda, že vás nenávidíme, nechceme vám udělat nic zlého. Jen chceme ochránit naše děti, jejich rodiče, jejich rodiny," vzkázal obyvatelům Gazy izraelský premiér Ehud Olmert. Olmert také vyjádřil politování nad tím, že byli zraněni a usmrceni civilisté, kteří s konfliktem neměli nic společného, a za bolest, která byla způsobena jejich rodinám v důsledku, jak uvedl, "nesnesitelné situace, kterou vytvořil Hamas", konstatovala moderátorka pořadu BBC From Our Own Correspondent (což je ekvivalent českého Zápisníku zahraničních zpravodajů). Reportér Christian Fraser však svědčil o tom, že v Gaze byly celé čtvrtě srovnány se zemí. Mnoho z 1300 lidí, kteří tam byli usmrceni, byly děti: Čtyřletá Samma Abitrabu je čtyřletá holčička s podmanivým úsměvem, pod jehož dojmem roztaje srdce i toho nejotrlejšího reportéra, svědčí autor. Když jsme ji poprvé uviděli v nemocnici v egyptském El Ariš, hned na druhé straně hranice z Gazy, hrála si s nafouknutou chirurgickou rukavicí. Lékaři jí tu rukavici nafoukli, aby odvedli její pozornost od toho, že jí museli udělat další bolest, když ji do ruky museli zavést kapačku. Samma byla zasažena do zad střelnou ranou z velké blízkosti. Kulka jí poškodila páteř a holčička už zřejmě nikdy nebude chodit. |
U její postele nám řekl její strýc Hasan, že rodině nařídili izraelští vojáci, kteří stříleli v jejich čtvrti, aby vyšla z domu. Před jejich domem, v němž se skrývalo asi třicet lidí, zastavil tank. Ženy a děti, matka, babička a tři holčičky, vyšly před dům a mávaly bílou vlajkou. A pak, svědčil strýc, v poklopu izraelského tanku se objevil voják a na zděšené procesí začal střílet. Samminy sestry, ve věku 8 a 7 let, byly zastřeleny. Babička byla také zasažena, do paže a do boku, ale přežila. Jedním z nejvíce znepokojujících rysů tohoto konfliktu v Gaze je velký počet dětských obětí. Bylo usmrceno více než 400 dětí. Některé z nich byly zasaženy při přestřelkách mezi postupující izraelskou armádou a extremisty z organizace Hamas, kteří střelbu opětovali. Avšak šéf neurochirurgického oddělení v nemocnici el Ariš svědčil o tom, že skeny mozku dětí vypovídají, že celá řada dětských obětí byla zastřelena či postřelena z absolutní blízkosti. Sammin strýc uvedl, že voják, který postřelil jeho neteř, byl ve vzdálenosti pouhých 15 metrů. "Jak to, že neviděli, že střílejí na děti?" ptal se. Když jsme se konečně dostali do Gazy, snažili jsme se věc vyšetřovat dál. Najít dům na konkrétní adrese ve čtvrti, která byla bombardováním srovnána se zemí, kde všechny známé budovy byly zničeny a kde se nyní nedokáží orientovat ani místní lidé, není zrovna lehké. Ale nakonec jsme našli člověka, který znal rodinu této dívky a odvedl nás k zmíněnému domu, tedy k tomu, co z něho zbylo. Čtyřpatrová budova se složila k zemi jako harmonika. Khalid Abitrabo má na tváři výraz veškerého utrpení, které Gaza zažila za tři týdny izraelských krvavých vojenských akcí. V ruce držel medvídka, který patřil jeho dceři, Sammině sedmileté sestře. Hlavu mu ustřelila tatáž palba, která jeho dceru přesekla napůl. Popsal události té noci skoro úplně stejně jako jeho bratr. V drobnostech se jeho svědectví odlišovalo, ale i on je přesvědčen, že jeho dcery byly chladnokrevně zastřeleny. "Vojáci se opírali o tank a jedli bramborové lupínky," řekl. "Pak ale jeden z nich z tanku seskočil a kráčel k domu s automatickou zbraní M-16." Ukázal mi fotografii své nejstarší dcery a rubáše v márnici. "Co udělala moje rodina Izraeli?" zvolal. "Co spáchala Samma, že si zaslouží všechnu tuhle bolest?" Předložili jsme obvinění této rodiny Izraelcům. Zatím nám sdělili, že nemohou reagovat na konkrétní případy. Jejich mluvčí uvedl, že se opravdu snažili udržovat civilní mrtvé a raněné na minimu. Bojují však proti teroristické organizaci, která často používá civilního obyvatelstva jako štítů. Existují důkazy, že v mnoha situacích, kdy přišli o život civilisté, Izraelci reagovali na příchozí střelbu. Tato čtvrť byla podle lidsko-právní organizace Human Rights Watch v minulosti okupována extremistickými bojovníky. Na jaře 2008 Izraelci okupovali na dva dny Khalidův dům. Ale Khalid zdůrazňuje, že on s Hamas nemá nic společného, není bojovník, je zaměstnán u Palestinské správy a je členem organizace Fatah, což jsou úhlavní nepřátelé organizace Hamas. "Žádní bojovníci tady nebyli," řekl a ze země zvedl pytlíky od brambůrek, na nichž byly vytištěny nápisy v hebrejštině. "Myslíte si, že vojáci jedí brambůrky a sedí na tanku, když na ně někdo střílí?" Sammin otec a její strýc spolu nemluvili od doby, kdy ji odvezli do nemocnice v Egyptě, avšak ve dvou samostatných rozhovorech nám sdělili, že tři holčičky stály před domem, byly jasně viditelné z širokého okolí, když na ně vojáci začali střílet. Navštívili jsme tu část čtvrti Džabalia, kde bydleli Abitrabuovi v oblasti, která má asi půldruhého čtverečního kilometru. Všechno tam je srovnáno se zemí -- nejsou tam domy, mešity, továrny ani sady. Celá čtvrť byla zničena. Je samozřejmě docela dobře možné, že se v uličkách Džabalie skrývali bojovníci. Je docela dobře možné, že z této oblasti nedaleko hranice byly na izraelské území odpalovány rakety. V každém případě je Gaza jedno z nejpřelidněnějších míst na této planetě. Všechny vojenské cíle zde měly ve své blízkosti civilní příbytky a rodiny. Ale pro lidi, kteří tady žili, je tohle příběh záměrného, zlovolného ničení. Svět nyní musí rozhodnout, zda zdejší vojenské akce byly podle pravidel války oprávněné. |