Slušní lidé odmítají agresi, ale někteří z nich bývají navíc obdařeni schopností uvažovat o příčinách a důsledcích. Mnozí z těchto lidí umí hledat pravdu. Umí rozeznávat útočníka od napadeného. Pro jednosměrně orientovaného a navíc ještě zaujatého pozorovatele, je vždycky velmi těžké uznat, kde je právo. Předpojatost neumožňuje spravedlivé posouzení a rozhodování. V přímém přenosu světových médií máme možnost sledovat současný palestinsko-izraelský konflikt. Kde je právo a spravedlnost?

Dva bojující protivníci se pokoušejí ovlivnit veřejné mínění a sdělit lidem celého světa, že pravda je právě na jeho straně. Čtu Lustigův článek a již z dřívější doby vím, že je obdivovatelem jedné bojující strany. Proč taky ne, jsou to jeho bratři a kamarádi. Jsem intuitivně na straně druhé, ale nejsou to ani moji bratři, ani kamarádi. Jsou to nešťastní lidé a vím o nich mnoho, zajímám se o jejich dějiny. Pokud již teď Arnošt Lustig můj text neodložil, jsem rád. Také já jsem jeho článek několikrát četl. Nyní k současnosti...

Palestina versus Izrael

Za dobu trvání konfliktu od 27. prosince 2008, do 11. ledna 2009 tedy za 16 dnů bojových izraelských akcí zemřelo třináct Izraelců. Za stejnou dobu bylo zabito 800 Palestinců. Podle zpráv nezávislých agentur, které zřejmě Vy za nezávislé nepovažujete, je v uvedeném celkovém počtu obětí 235 dětí, 90 žen a 12 zdravotníků. Myslí si Lustig opravdu, že ti nebozí lidé v Gaze, jen tak a pro potěšení arabských vůdců, pobíhají po ulicích?

Lustig i jeho bratři a kamarádi si jistě s uspokojením pochvalují skvělé zásahy dělostřeleckých granátů a raket. Některé právě dnes, kdy tento text píšu, dopadly na objekt OSN fosforové granáty, hoří budova humanitárního úřadu. Jistě Arnošt Lustig v těchto dnech viděl "vynikající a hrdinský" čin, kdy byla zasažena nemocnice Al-Quds 2, kterou provozuje Palestinský červený půlměsíc. Smrtelnému nebezpečí jsou zde vystaveni všichni -- ranění i ošetřující personál.

Lustig se svěřil čtenářům se zanícením, že všechny zprávy sleduje. Jak mu po těchto otřesných informacích z místa bojů mají čtenáři věřit, když zarputile tvrdí "Nechte Izrael, aby se bránil." On tomu řádění říká obrana, ale lidé na celém světe vidí v přímém TV přenosu izraelskou agresi, zrůdné ničení hodnot a brutální zabíjení lidí.

Nejmodernějšími zbraňovými systémy Lustigovi bratři a kamarádi bezohledně ničí všechno, co jim jako cíl přijde do cesty. Opravdu je to obrana ? Určitě také Lustig ví , že armáda státu Izrael je čtvrtou v pořadí nejlépe vyzbrojených na světě a má vlastní atomové zbraně.

Dovolím si malé přirovnání z historie. Kdysi v Africe stáli proti útočícím letadlům místní domorodci se svými luky a šípy s nenávistí proti kolonizátorům. Hromadně umírali v přesvědčení, že bojují za zachování svých území. Nic nezmohli, kolonie tu byly a jejich systém zanikl až mnohem později.

Dnes počet zabitých Palestinců v současném konfliktu dosahuje tisícovku. Brání se proti technické přesile Izraelců svými nedokonalými prostředky. Nemají ani tanky, ani americká letadla a vrtulníky, nepoužívají dělové čluny na ostřelování pobřeží Gazy. Výsledný efekt při použití zbraní v tomto konfliktu je jistě z Lustigova hlediska vynikající. Dokumentuje to poměr 1:100 usmrcených. Jeden Izraelec na sto Palestinců.

Území Gazy prý připomíná mnohým zahraničním hostům, reportérům a pozorovatelům jakýsi velký koncentrační tábor, asi nebudou daleko od pravdy i když je možné, že se nechali oklamat arabskou propagandou, jak se domníváte.

Zaujala mne Lustigova podivná představa. Srovnává možné vražedné počínání fanatických potomků kdysi vystěhovaných Němců ze Sudet se současně žijícími Palestinci. Na prvý pohled by se zdálo, že mezi nimi není žádný rozdíl, jistě nám to tak chtěl ve svém emotivním podání říci. Jedni by mohli zabíjet lidi raketami v Prostějově, Olomouci, Liberci. Ti druzí, jen o kousek dál, někde na Blízkém východě.

Mezi případy s pomyslnými fanatickými Sudeťáky a bojujícími Palestinci je však veliký rozdíl. Česká pohraniční území v roce 1938 Němci násilně zabrali a nazvali je - Sudety. Celý svět věděl, že je to křivda a po skončení války bylo neprodleně vše napraveno. Vítězné mocnosti dohlédly na spravedlivou nápravu věci.

Poněkud odlišná je situace na palestinském území. Valné shromáždění Spojených národů dne 28. listopadu 1947 přijalo návrh na rozdělení celé rozsáhlé oblasti Palestina. (Trochu se někdo z nás s datem nabídky Spojených národů na rozdělení spletl, Lustig udává rok 1948, ale je to tak dávno, dnes není vůbec důležité, kdy ...).

Měly být vytvořeny dva státy -- arabský a židovský. Byla určena a hranicemi vytyčena území, na kterých měly oba národy v klidu a míru samostatně žít a hospodařit. Vznikl stát židovský, který má od 15. května 1948 oficiální název -- Izrael.

Nevznikl zároveň stát Palestina a Lustig správně píše, že arabští vůdcové to odmítli. Nezmiňuje se ale, proč. Příznivci židovského státu mají svá vysvětlení, Arabové odlišná. Komu dát za pravdu?

Nezávislí historici ví, že necelých 14 dní před oficiálním ustavením Izraele vtrhly ozbrojené partyzánské skupiny Židů na palestinská území s jediným cílem -- rozšířit, zvětšit životní prostor. Území vytyčená Valným shromážděním Spojených národů se jim zdála být příliš těsná a malá. Bezpečnostně nedostatečná. Ozbrojená židovská jednotka úkol splnila bravurním způsobem. Pohraniční palestinské oblasti dokonale vyčistila. V některých osadách původní arabské osadníky povraždili, z jiných je postupně násilně vyhnali. Arabští vůdcové odmítli přijmout okleštěné území a brzy pak přicházeli noví izraelští osadníci, aby založili nové židovské osady na místech, kde donedávna žili Palestinci.

Tak tedy vzniklo území, které postupně Izrael dál rozšiřoval. Po celá příští desetiletí potom násilně kradl Izrael palestinská území Palestincům tak, že nyní již není dost území k tomu, aby mohl být vytvořen nový nezávislý stát.

Nepomáhají četné rezoluce Rady bezpečnosti OSN a věc došla tak daleko, že Palestinci prosazují své oprávněné požadavky tím způsobem, jak můžeme dnes vidět a číst.

Nás se v případě Sudet zastali všichni. Palestinců se také mnozí zastávají, ale je jiná doba. Každý ví, že Izrael se stal chráněncem Spojených států amerických, kterým nikdy nevadilo nějaké krátké válečné dobrodružství. Válka je výnosný obchod.

Nesouhlasím s panem Lustigem, když tvrdí, že Izrael vede spravedlivou válku.

Kdyby ji vedl v případě obrany původně stanoveného území svého státu, měl by Lustig pravdu. Protože vede tvrdou a nelítostnou válku na cizím území, které mu právem nepatří a které si násilně v průběhu času jen přivlastnil, nebudou mít Izraelci klid, klid zbraní a klid pro život, jak se o to Lustig přimlouvá.

Skutečnost je taková, že Izraelci nebudou mít do té doby klid, dokud neuznají, že Palestinci mají stejná práva na své území, na stejnou nezávislost a na stejný mír jako mají oni sami.