23. 1. 2009
Situace v Izraeli je nyní podstatně horší než dříve
Avšak když jsem se nyní po deseti letech vrátil do Izraele, zjistil jsem, že se Izrael podstatnou měrou změnil k horšímu. Je tu daleko méně disidentů, než kolik jich tu bývalo, a když někdo vyjádří odlišný názor, je to daleko častěji považováno za projev neloajality. Díval jsem se na vynikající animovaný dokumentární film Valčík s Baširem o izraelské invazi do Libanonu r. 1982, píše v deníku Independent Patrick Cockburn. Film končí masakrem asi 1700 Palestinců v uprchlických táborech Sabra a Šatila. Brzo poté jsem pak znovu viděl televizní záběry rozbitých mrtvol Palestinců, usmrcených izraelskými bombami a střelami v Gaze během dvaadvacetidenního bombardování. Znovu jsou slyšel tytéž unavené a obscénní výmluvy - že Izrael jaksi nemůže za nic. Hamas používá civilisty jako lidské štíty a vůbec - tento argument se používá spíš v ústraní - dvě třetiny obyvatel Gazy hlasovaly pro Hamas, takže si zaslouží, ať se jim stane cokoliv. |
Avšak když jsem se nyní po deseti letech vrátil do Izraele, zjistil jsem, že se Izrael podstatnou měrou změnil k horšímu. Je tu daleko méně disidentů, než kolik jich tu bývalo, a když někdo vyjádří odlišný názor, je to daleko častěji považováno za projev neloajality. Izraelská společnost byla vždycky introvertní, ale v současnosti mi připomíná více než co jiného ortodoxní protestantskou většinu v Severním Irsku koncem šedesátých let anebo libanonské křesťanyu v sedmdesátých letech. Jako dnešní Izrael, i to byly komunity s vysoce vyvinutou mentalitou lidí v obležení, což způsobovalo, že se považovali za oběti, i když při tom zabíjeli jiné lidi. Neměli vůbec žádné výčitky svědomí ani vlastně vůbec vědomí o tom, co páchali jiným lidem. Proto jim odplata z druhé strany připadala jako nevyprovokovaná agrese, vyvolaná iracionální nenávistí. V táborech Sabra a Šatila byl prvním novinářem, který se o masakru dověděl, Izraelec, a snažil se mu ze všech sil zabránit. To by se dnes nestalo, protože izraelští novináři, stejně jako všichni zahraniční novináři, neměli přístup do Gazy. Tak to měla izraelská vláda lehčí, když šířila oficiální linii o tom, jak obrovsky úspěšná byla její vojenská operace. Izraelský pohled na vnější svět je stále více naprosto izolován od reality. Jeden univerzitní výzkumník v Izraeli teď napsal, že Arabové přejímají všechny názory ohledně toho, co se děje v Izraeli, z toho, co si sami o sobě říkají Izraelci. Takže jestliže Izraelci budou nyní tvrdit, že v Gaze vyhráli, Arabové tomu uvěří a síla Izraele bude magicky obnovena. Benjamin Netanyahu, který přispěl k likvidaci dohod z Osla s Palestinci, když byl naposledy premiérem v letech 1996-1999, pravděpodobně zvítězí v izraelských volbách dne 10. února. Nejisté je zatím jen to, jak velkou podporu získá extremní pravice. Tyto názory se projevily tento týden, když Avigdor Lieberman, předseda strany Ysrael Beitenu, podporoval zákaz dvou izraelských arabských stran pro tyto volby. "Poprvé zkoumáme hranici mezi loajalitou a neloajalitou," vyhrožoval jejím představitelům. "Poradíme si s vámi tak, jak jsme si poradili s Hamasem."
Podrobnosti v angličtině ZDE |