Náš národ je ve válce proti dalekosáhlé síti násilí a nenávisti. Naše hospodářství je neuvěřitelně oslabeno, v důsledku chtivosti po penězích a nedostatku odpovědnosti některých lidí, ale také v důsledku našeho kolektivního selhání v tom smyslu, že jsme nebyli schopni činit tvrdá rozhodnutí a připravit národ na novou éru. Lidé přicházejí o příbytky, o zaměstnání; podniky se hroutí. Naše zdravotnictví je příliš nákladné, v našich školách selhává příliš mnoho lidí a každý den přináší další důkazy o tom, že způsob, jak používáme energie, posiluje naše protivníky a ohrožuje naši planetu.

Toto jsou známky krize, a existují o tom data a statistiky. Méně měřitelný, avšak o nic méně hluboký je pokles sebedůvěry po celé naší zemi -- je to setrvalý strach, že úpadek Ameriky je nevyhnutelný a že příští generace musí očekávat méně.

Říkám vám dnes, že problémy, jimž čelíme, jsou skutečné. Jsou vážné a je jich mnoho. Nebude lehké je vyřešit a nedokážeme to za krátkou dobu. Ale věz toto, Ameriko -- ty problémy vyřešíme.

Dnešního dne jsme se shromáždili, protože jsme zvolili naději a nikoliv strach, jednotu pro akci a nikoliv konflikt a nesvár.

Dnešního dne jsme přišli vyhlásit, že jsme skoncovali s bezvýznamnými pocity křivdy a s falešnými sliby, se vzájemným obviňováním a s otřepanými dogmaty, které přespříliš dlouho dusily naši politiku.

Jsme stále ještě mladý národ, ale, jak se praví v Písmu, nastal čas, abychom odložili dětské věci. Nastal čas, abychom potvrdili, že máme ducha, který nám pomůže přežít, abychom si zvolili svou lepší historii, abychom dál nesli onen cenný dar, tu vznešenou myšlenku, předávanou z generace na generaci: onen Bohem daný příslib, že všichni jsou si rovni, všichni jsou svobodní a všichni si zaslouží šanci usilovat o svou plnou míru štěstí.

Potvrzujeme-li velikost svého národa, rozumíme, že velikost není nikdy automaticky dána. Je nutno si ji zasloužit. Nikdy nebyla naše cesta cestou zkratek, nikdy jsme se nespokojili s málem. Nebyla to cesta pro lidi bez odvahy -- pro ty, kteří dávají přednost zahalečství před prací, anebo usilují jen o potěšení z bohatství a slávy. Byli to vždycky lidé, kteří byli ochotni riskovat, kteří něco aktivně dělali, kteří něco vyráběli -- někteří z nich byli slavní, ale většinou to byli muži a ženy, neznámí při své práci, kteří nás přivedli po dlouhé, klikaté cestě k prosperitě a svobodě.

Pro nás si sbalili svých pár věcí a cestovali přes oceány, kde hledali nový život.

Pro nás těžce pracovali v robotárnách a usadili se na Západě. Přežili bití bičem a orali tvrdou zemi.

Pro nás bojovali a umírali na místech jako Concord a Gettysburg, Normandie a Khe Sahn.

Znovu a znovu bojovali a obětovali se tito muži a ženy, pracovali, až je bolely ruce, abychom vedli lepší život. Viděli Ameriku jako větší než součet našich individuálních ambicí; větší než všechny rozdíly, dané tím, kde se kdo narodí, bohatstvím či politickou příslušností.

To je cesta, na které pokračujeme i dnes. Zůstáváme nejbohatším a nejmocnějším národem na Zemi. Naši dělníci nejsou o nic méně produktivní, než když tato krize začala. Naše mozky nemají o nic méně nových nápadů, našeho zboží a našich služeb není o nic méně zapotřebí než minulý týden nebo minulý měsíc nebo minulý rok. Naše schopnosti zůstávají nezmenšeny. Ale naše doba ochraňování úzce soukromých zájmů a odkládání nepříjemných rozhodnutí -- ta doba už přece určitě minula. Začínáme dnes, musíme se zvednout, oprášit a znovu zahájit práci jak přetvořit Ameriku.

Neboť ať se podíváme kamkoliv, všude nás čeká práce. Stav hospodářství volá po činech, odvážných a rychlých, a jednat budeme -- nejen tak, abychom vytvořili nové pracovní příležitosti, ale abychom vytvořili nové základy pro růst. Budeme stavět silnice a mosty, elektrické rozvody a digitální komunikace, které podporují náš obchod a navzájem nás spojují. Dáme vědě znovu její místo, jaké právem musí mít, využijeme zázraků technologie, abychom zvýšili kvalitu zdravotní péče a snížili její cenu. Začneme využívat slunce a větru a půdy k tomu, abychom tím poháněli své automobily a své továrny. Proměníme své školy a university, aby to odpovídalo požadavkům nové doby. To všechno máme možnost udělat. A to všechno také uděláme.

Existují někteří lidé, kteří vyjadřují pochybnosti o rozsahu všeho toho, co chceme udělat -- kteří argumentují, že náš system nesnese příliš mnoho velkých plánů. Mají krátkou paměť. Neboť zapomněli, co už tahle země dokázala; co jsou svobodní muži a ženy schopni dokázat, pokud se zapřáhne představivost pro společný cíl a pokud se nutnost spojí s odvahou.

Cynikové totiž nepochopili, že se jim změnila půda pod nohama -- že vyčpělé politické argumenty, které nás stravovaly tak dlouho, už neplatí. Otázka, kterou vznášíme dnes, nezní, zda je naše vláda příliš velká nebo malá, ale zda funguje -- zda pomáhá rodinám najít zaměstnání se slušnou mzdou, lékařskou péči, jakou si mohou dovolit, důchodový věk, který je důstojný. Tam, kde odpověď zní ano, tam se zamýšlíme posunout kupředu. Tam, kde je odpovědí ne, programy skončí. A ti z nás, kteří spravují dolary veřejnosti, budou pohnáni k odpovědnosti -- budou muset vydávat peníze moudře, odstranit zlozvyky a dělat svou práci pod dohledem veřejnosti -- protože jen tak můžeme obnovit životně důležitou důvěru mezi národem a jeho vládou.

Ani neřešíme otázku, zda je trh síla dobra či zla. Jeho schopnost vytvářet bohatství a rozšiřovat svobodu je nepřekonaná, ale tato krize nám připomněla, že bez bedlivého dozoru se může trh vymknout kontrole -- a že národ nemůže prosperovat dlouho, pokud dává přednost jen těm, kdo jsou bohatí. Úspěch našeho hospodářství vždycky závisel nejen na velikosti našeho hrubého domácího produktu, ale na tom, jak daleko naše prosperita dosáhla; na naší schopnosti poskytnout možnost realizace každému ochotnému srdci -- nikoliv z charitativních důvodů, ale proto, že je to nejbezpečnější cesta k společnému dobru.

Co se týče naší společné obrany, odmítáme jako falešnou volbu mezi naší bezpečností a našimi ideály. Naši Otcové zakladatelé, když čelili nebezpečím, jaká si sotva dokážeme představit, napsali chartu, aby byly zajištěny zákonnost a lidská práva, chartu, kterou rozšířila krev celých generací. Tyto ideály stále osvětlují svět a my se jich nevzdáme, jen proto, že jsou prý politicky nepraktické. A tak hovořím k všem ostatním národům a vládám, kteří se dnes dívají na televizi, od nejvýznamnějších hlavních měst až po tu vesničku, kde se narodil můj otec: Vězte, že Amerika je přítelem každého národa a každého muže, ženy a dítěte, kdo usilují o budoucnost v míru a v důstojnosti; a že jsme zase připraveni vést.

Vzpomeňme si, že předchozí generace zvítězily nad fašismem a komunismem nikoliv jen střelami a tanky, ale pevnými aliancemi a trvalým přesvědčením. Chápaly, že naše síla sama o sobě nás ochránit nemůže, ani nám nedává právo dělat si, co se nám zlíbí. Namísto toho věděly, že naše moc roste prostřednictvím jejího moudrého užívání; naše bezpečnost vyplývá ze spravedlnosti naší věci, ze síly našeho příkladu, z umírňujících vlastností pokory a uměřenosti.

Jsme strážci tohoto dědictví. Znovu jsme nyní vedeni těmito zásadami, a tak se dokážeme vyrovnat s těmito novými hrozbami, které vyžadují ještě větší úsilí -- ještě větší spolupráci a porozumění mezi národy. Začneme odpovědně zanechávat Irák jeho vlastnímu lidu a v Afghánistánu vytvoříme těžce zasloužený mír. Budeme neúnavně spolupracovat se starými přáteli i bývalými nepřáteli, abychom zmenšili nebezpečí jaderné hrozby a odstraníme hrozbu oteplující se planety. Nebudeme se omlouvat za svůj způsob života, ani nepolevíme při jeho obraně a těm, kteří usilují o prosazování svých cílů vytvářením teroru a zabíjením nevinných lidí, těm nyní sdělujeme, že náš duch je silnější a nemůže být zlomen; nevydržíte déle než my a my vás porazíme.

Neboť my dobře víme, že naše rozrůzněné dědictví je silou, nikoliv slabostí. Jsme národem křesťanů a muslimů, židů a příslušníků hindského náboženství -- i nevěřících. Utváří nás každý jazyk a každá kultura, pocházející ze všech konců této Země; a protože jsme okusili trpké splašky občanské války a segregace, a vyšli jsme z té temné kapitoly silnější a jednotnější, nemůžeme si pomoci, ale věříme, že staré nenávisti jednoho dne pominou; že kmenové rozdíly se brzo rozpustí; že jak se svět zmenšuje, bude stale zjevnější naše společné lidství; a že Amerika musí hrát svou roli při vytvoření nové éry míru.

Pro muslimský svět usilujeme o novou cestu vpřed, založenou na společném zájmu a společném respektu. Těm vedoucím představitelům po celém světě, kteří se snaží zasévat konflikty, anebo obviňovat z problémů svých společností Západ - vězte, že vaši lidé vás budou posuzovat podle toho, co dokážete vybudovat, ne podle toho, co zničíte. Těm, kteří se drží moci prostřednictvím korupce a podvádění a umlčování disentu: vězte, že stojíte na špatné straně historie, ale že my vám podáme ruku, pokud budete ochotni otevřít svou pěst.

Lidem chudých národů: slibujeme, že budeme s vámi spolupracovat, aby vám vaše farmy rozkvétaly a aby tekla čistá voda; aby se vyhladovělému tělu i mysli dostalo potravy. A těm národům, které, jako náš, se těší relativní hojnosti, říkáme, že si už nemůžeme dál dovolit projevovat nezájem o utrpení za svými hranicemi; ani nemůžeme spotřebovávat zdroje světa bez ohledu na to, co to způsobuje. Neboť svět se změnil, a my se musíme změnit s ním.

Jak uvažujeme o cestě, která se před námi odvíjí, vzpomínáme s pokornou vděčností na ty odvážné Američany, kteří právě v tuto hodinu hlídkují na dalekých pouštích a ve vzdálených horách. Ti nám mají dnes co říci, stejně jako oni padlí hrdinové, kteří leží v Arlingtonu a kteří nám šeptají během věků. Projevujeme jim poctu nejen proto, že jsou to strážci naší svobody, ale protože zosobňují ducha služby; ochotu nalézt smysl v něčem, co je větší než oni sami. A přesto, v tuto chvíli -- chvíli, která bude definovat celou generaci -- je to přesně tento duch, který musí vstoupit do nás všech.

Neboť vlády sice mohou a musí udělat mnohé, ale nakonec závisí tento národ na víře a rozhodnosti amerického lidu. Je to právě ona laskavost, když vezmeme do svého příbytku úplně neznámého člověka poté, co se protrhly hráze, anebo nesobectví dělníků, kteří raději zkrátí svou pracovní dobu, než aby byli svědkem toho, jak přítel přišel o zaměstnání -- právě takovéto postoje nám pomohly přežít ty nejtěžší hodiny. Je to odvaha hasiče, který se vydává nahoru po schodech plných kouře, ale také ochota rodiče vychovávat dítě -- tyto skutečnosti nakonec rozhodují o našem osudu.

Možná čelíme novým problémům. Nástroje, jimiž je budeme řešit, jsou možná nové. Ale ty hodnoty, na nichž náš úspěch závisí -- tvrdá práce a poctivost, odvaha a férovost, snášenlivost a otevřenost novým věcem, loajalita a vlastenectví -- tyto věci jsou staré. Tyto věci jsou pravdivé. Jsou tichou silou pokroku během naší historie. To, čeho je tedy zapotřebí, je návrat k těmto pravdám. To, co se od nás teď očekává, je nová éra odpovědnosti -- aby uznal každý Američan, že máme povinnosti vůči sobě, vůči svému národu a vůči světu, povinnosti, které nepřijímáme neochotně, ale radostně, pevni při vědomí, že není nic, co tak uspokojuje ducha, co tak definuje náš charakter, než to, když se věnujeme těžkému úkolu s plným nasazením.

To je cena a příslib občanství.

To je zdroj našeho sebevědomí - vědomí, že nás Bůh povolává, abychom utvářeli nejistou budoucnost.

To je význam naší svobody a naší víry -- proto se mohou muži a ženy a děti všech ras a všech náboženských přesvědčení podílet na oslavě po celé této nádherné třídě; proto muž, jehož otce by před méně než šedesáti lety asi vůbec neobsloužili v místní restauraci, nyní může před vámi stát a učinit tu nejsvětější přísahu.

Takže označme tento den vzpomínáním na to, kdo jsme a jak daleko jsme došli. V roce zrodu Ameriky, v nejstudenějším měsíci, seděla hrstka vlastenců u skomírajících ohňů na březích ledové řeky. Hlavní město bylo opuštěno. Nepřítel se blížil. Sníh byl zbarven krví. Ve chvíli, kdy byl výsledek naší revoluce nejvíce na pochybách, nařídil otec našeho národa, aby lidem byla přečtena tato slova: "Zvěstujme budoucímu světu ... že v hlubině zimy, kdy nic než naděje a ctnost nebylo schopno přežít ... vydaly se město i vesnice, znepokojené společným nebezpečím, na cestu proti němu."

Amerika. Tváří v tvář společnému nebezpečí, v této zimě našich problémů, vzpomínejme na tato nadčasová slova. S nadějí a ctností znovu vstupme s odvahou do ledových proudů a přežijme nadcházející bouře. Ať říkají děti našich dětí, že když jsme byli zkoušeni, odmítli jsme dopustit, aby tato cesta skončila, neobrátili jsme se nazpět, ani jsme nepolevili v úsilí; a s očima upřenýma na horizont a s boží milostí v nás jsme dál nesli onen velký dar svobody a doručili jsme ho bezpečně budoucím generacím.

Originál v angličtině ZDE