26. 1. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 1. 2009

Žába

"Rok 1968 byl setrvalým soubojem dvou křídel ve vedení KSČ," tvrdí ve svém polemickém příspěvku na můj text "Příštích dvacet let" Pavel Urban. "To není zrovna příklad toho, co bych já sám označil za komplexní myšlení," pokračuje dál, bohužel již v jiné souvislosti.

Představa Pavla Urbana o roku 1968 je zprostředkovaná školstvím, publicistikou, politikou. Není zatížená osobní zkušeností, nevyplývá z konfrontace protichůdných interpretací ani z kritického úsudku. Je triviálně úderná, politicky konformní a snadno zapamatovatelná. Je jediná, se kterou se kdy setkal -- a tedy správná.

Podobně správná je i jeho představa naší bezmocnosti a osudové vydanosti na pospas vnějším činitelům. Na tom, že se náš státní útvary v průběhu pětasedmdesáti let (počítáme-li i rok 1918) šestkrát rozpadly neshledává nic mimořádného. Naopak, "z pohledu českého nacionalismu byla minulá dvě století velmi úspěšná," hodnotí to. "Obávám se, že by bylo nutné změnit chování všech zúčastněných," vidí jako možnou alternativu, "což třeba v případě třicátých let znamená minimálně celou střední Evropu." Jen ne naše vlastní.

Traduje se pokus, který jsem si nikdy neověřoval: vložíme-li žábu do teplé vody, snaží se okamžitě dostat ven. Vložíme-li ji do studené a pozvolna zahříváme, vydrží v ní bez protestů až do uvaření. Kdyby alespoň na chvíli vylezla ven a zase se vrátila, hned by poznala, že něco není v pořádku, říkáme si přitom. Teplo tu je, ale to je tak normální, říká si přitom žába.

Na Urbanově fatalismu je pozoruhodné, že ani kapitalistické školství netají, že Maďarsko či Rakousko dodnes existují v hranicích z roku 1919, že se i hranice podstatněji zkoušenějšího Polska či Německa zmenšily od r. 1919 v důsledku prohraných válek pouze jedinkrát, o Švýcarsku a dalších nemluvě.

Pavel Urban urguje "věrohodný kontrafaktuální scénář, který by ukázal, jak by jiné ... chování Čechů [1938, 1939, 1968, 1992] vedlo k odlišnému výsledku". Odpověď jazykem společné profese je, že problém nespočívá v algoritmu, ale ve frameworku. Ne v reakcích na již vzniklé problémy, ale v tom že, kdy a za jakých podmínek nastaly. Právě tak by bývalo mohlo být společné Československo pro naše Němce, Maďary, Slováky, Poláky, Rusíny, Romy a české emigranty tou atraktivnější alternativou k životu. Jakýsi potenciál k tomu existoval a punktuálně jí dokonce i bylo.

Podobný fatalismus vysvítá i z Urbanova popisu, jak se "Občanské fórum-občanská společnost změnilo na Občanské fórum-elitu bez mandátu. Kvůli tomuhle jsme klíči na náměstí nezvonili, cituje veterány sametové revoluce." Inu, jestli to těm veteránům nestálo za víc než za zacinkání klíči na náměstí, dopadlo to přímo skvěle, mají víc, než si zasloužili.

Pavel Urban věří, že "averze vůči dosavadní vládě, požadavek změny, odstranění určitých praktik, s tímto 'programem' lze svrhnout vládu", ale považuje to dopředu za marné, vidí v tom pouze "získání masové podpory veřejnosti jednou z elit. Chceme-li však dále vládnout, musíme vědět, co chceme, ne co nechceme", požaduje.

Poněkud nekonsistentně, neboť sporný text se zabývá právě tím, co chceme: ne abychom tu dále vládli, ale aby se tu dalo žít. A také tím, proč se tu příliš mnoha spoluobčanům žít nedalo a nedá. Vlády pro to svrhávat nemusíme, na to stačí volby. Museli bychom však ty nové přimět, aby místo vládnutí sloužily. A to můžeme.

Pokud jde o samotný rok 1968, mohu Pavlovi Urbanovi nabídnout dva alternativní pohledy, "1968" (začínající shodou okolností stejnou větou), či novější "Sedlák zapráská bičem". Ale snad tu, hrome, nejsem od toho, abych mladším zprostředkovával vlastní dějiny. Očekával bych, že to budou sami a velice důrazně vyžadovat od svých učitelů a politiků, které si za to, na rozdíl ode mne, platí.

                 
Obsah vydání       26. 1. 2009
26. 1. 2009 Les, golf, Bém a jeho parta(j) Zita  Kazdová, Pavel  Roušar
26. 1. 2009 Žába Přemysl  Janýr
26. 1. 2009 ICT: Krize, krize, krize kam se podíváš Štěpán  Kotrba
26. 1. 2009 Pět stupňů kolapsu Jindřich  Kalous
26. 1. 2009 Mystifikace za mystifikaci aneb poprvé fandím Mladé frontě Dnes
26. 1. 2009 Prerastie globálna kríza do megakrízy? František  Škvrnda
26. 1. 2009 Filmová inspirace 60. let, dnešní andělé a záhadné Bytosti odjinud Josef  Brož
26. 1. 2009 Praze hrozí další tunel
26. 1. 2009 Již první dny Obamova prezidentství ukazují, že bez prolévání krve to nepůjde Daniel  Veselý
26. 1. 2009 Přemek Podlaha a hospodářská krize... Ladislav  Žák
26. 1. 2009 S kabrioletem, nebo bez? Marie  Haisová
26. 1. 2009 Grázlové ve zlínské sociální demokracii zvítězili - prozatím Štěpán  Kotrba
26. 1. 2009 Jiný plyn Milan  Smrž
26. 1. 2009 Poučenie z plynovej krízy Karol  Krpala
26. 1. 2009 Na trhu práce flexibilně Marie  Haisová
26. 1. 2009 Pozor na waldorfské školství
26. 1. 2009 Člen společnosti Sysifos?
26. 1. 2009 Koupit barokní zámeček umí každý Štěpán  Kotrba
24. 1. 2009 Prosba o pomoc Tomáš  Koloc
26. 1. 2009 Proč papež zrušil exkomunikaci popírače holocaustu, neboli O překvapivé zapomnětlivosti kritiků Benedikta XVI. Uwe  Ladwig
26. 1. 2009 Článek podepsaný Arnoštem Lustigem, i když s jakýmkoliv obsahem, bývá uveřejněn vždy
26. 1. 2009 Konflikt v Gaze a mezinárodní solidarita Milan  Valach
24. 1. 2009 Co zdravotnické poplatky regulují? Antonín  Konečný
24. 1. 2009 Kontroverze: Vysílat či nevysílat humanitární reklamu pro Gazu?
25. 1. 2009 Vítězství šedesátníků a prohra SPD v Hesensku Richard  Seemann
23. 1. 2009 Biopaliva: dobrý nápad anebo zločin vůči chudým a přírodě?
23. 1. 2009 Poplatky ve zdravotnictví v Česku a v Německu - srovnání 2008
23. 1. 2009 Zazpívá "starý" rocker nové ministerské hity? Anna  Čurdová
1. 1. 2009 Hospodaření OSBL za prosinec 2008
26. 1. 2009 Ako prežiť budúcnosť: Prognóza, ktorá sa stala na Slovensku realitou