Finanční krize představuje těžkou ránu pro autoritu Spojených států. Zatímco americká politická rozhodnutí bývala často považována za kontroverzní, americké recepty pro světový finanční pořádek dosud nebývaly zpochybňovány. Nyní však vznikla všeobecná deziluze i ohledně toho, jak USA finančně spravoval svět.

Selhání je tak obrovské, že se ostatní svět už nemůže skrývat pod americkým vlivem. Každá země musí nyní samostatně zhodnotit, jak ona sama přispěla k nynější krizi. Každá země bude muset zaujmout nezávislý postoj a odříznout se od podmínek, které vyvolaly tento kolaps. Zároveň si všechny země budou muset uvědomit, že jedině koordinovaná společná akce může krizi zvládnout.

Vznikne nový mezinárodní pořádek, pokud bude vytvořen systém slučitelných priorit. Mezinárodní pořádek se katastroficky rozloží, pokud země nevytvoří společně přijatelné priority.

Ke krizi finančního systému dochází právě v době, kdy vznikla i všeobecná politická krize. Nikdy dosud nedocházelo po světě zároveň k tolika různých zásadním změnám a nikdy nebyly tolik přístupné všem prostřednictvím instantních komunikací. Alternativou novému světovému pořádku je chaos.

Finanční a politická krize jsou navzájem provázány, protože během hospodářského rozkvětu vznikla propast mezi hospodářskou a politickou organizací světa. Ekonomický svět byl zglobalizován. Předokládalo se, že existuje seberegulující se globální trh. Finanční kolaps ukázal, že to byl omyl. Ukázalo se, že chybějí globální regulační instituce. Když se veřejnost obrátila k politikům a požadovala nápravu, ukázalo se, že politické instituce se zabývají jen domácími vnitrostátními problémy a nikoliv problémy světového pořádku. Všechny významnější země se pokusily vyřešit své vlastní problémy samostatně a odložily společné akce na později.

Tak vznikly záchranné ekonomické balíčky pro jednotlivé země. V podstatě vlády poskytly neomezený vládní úvěr institucím, které prvotní krizi vyvolaly. Krizi to neodstranilo. Mezinárodní pořádek ani v politické ani v ekonomické sféře nevznikne, pokud nevzniknou všeobecně platná pravidla, podle nichž se země budou moci orientovat.

Politický a hospodářský systém lze zharmonizovat především vytvořením mezinárodního politického regulačního systému. Při tom bude naprosto klíčová role Ameriky. Musíme ale omezit samolibost, která charakterizovala americké postoje od pádu Sovětského svazu. Důsledkem této samolibosti bylo všeobecné přijetí amerických hodnot, kdy státy prokazovaly své schopnosti tím, že se přizpůsobovaly americkým měřítkům.

Obrovské očekávání od nového amerického preizdenta je důležitým prvkem při vytváření nového světového pořádku. Avšak toto je pouze příležitost, nikoliv politická strategie. Je nutno vytvořit politickou strategii, která by odpovídala zájmům většiny zemí ohledně hospodářské krize i džihadistického terorismu.

Nová americká vláda by udělala velkou chybu, kdyby spoléhala na svou popularitu. Role Číny v novém světovém pořádku je klíčová. Americko-čínské vztahy jsou podstatou mezinárodního systému. Čína umožnila americký konzumerismus tím, že odkoupila americké dluhy, zatímco Amerika umožnila modernizaci čínského hospodářství tím, že otevřela své trhy čínskému zboží.

Budoucí globální ekonomický pořádek bude záviset na to, jak se vypořádají Čína a Amerika se svými vzájemnými vztahy. Nesmí dojít k ochranářství.

Složitost vznikajícího světa vyžaduje od Ameriky historičtější přístup než jen pouhé tvrzení, že každý problém má řešení, které se dá vyjádřit časově omezenými programy, spojenými s naším politickým procesem. Musíme se naučit pracovat s tím, co je dosažitelné a být připraveni dosahovat svých cílů jemnými prostředky. Mezinárodní pořádek lze vybudovat jen tehdy, budou-li se na jeho vytváření i na jeho zajištění moci podílet všichni jeho účastníci.

Kompletní článek v angličtině ZDE