Když se stal ve Francii prezidentem republiky Nicolas Sarkozy, u nás jsme moc nebrali na vědomí, že si do vlády nevybíral jenom "pravicové" stoupence z vlastního stranického zázemí, ale také stranicko-politicky socialisty. Tím méně nás v ČR vzrušovalo, že se stali členy jeho vlády lidé nikoli etnicky jen francouzského původu. A ještě méně jsme vnímali, že v současné francouzské vládě je dokonce několik žen. Jednou z těch žen je zajisté Rachida Dati(ová), po otci Maročanka, po matce Alžířanka, přirozeně že s muslimskou tradicí z domova. (Jméno se vyslovuje [rašida daty].) Sociálně přitom pochází z nuzných poměrů. Matka byla negramotná, otec pracoval jen jako stavební dělník, a ona sama je druhé z 12 dětí!

Samozřejmě že se ve Francii ještě na začátku Sarkozyho prezidentské kampaně neobešlo bez komentáře, že si nynější francouzský prezident tehdy vybral za své mluvčí hned dva představitele; muže a ženu, "kmenového" Francouze a naturalizovanou Francouzku "z přistěhovalecké vlny", Rachidu Datiovou (14. 1. 2007). Datiová byla Sarkozyho poradkyní již od roku 2002, kdy také vstoupila do jeho strany (UMP).

Teprve po ustavení Sarkozyho vlády také cizina konečně hbitě zaregistrovala, že v případě Datiové jde o elegantní ženu, která je navíc nadprůměrně vzdělaná. Nemálo tvrdě pracovala již od mládí, aby se vymanila z přízraku "severoafrického" a sociálně ne zrovna povzbudivého prostředí. Dnešní ministryně spravedlnosti Datiová (v úřadě je od 18. května 2007) si od svých 16 let přes den vydělávala a po večerech usilovně studovala. Dosáhla akademických titulů ve dvou oborech, v ekonomii a v právech. Má teď 43 let. Také byla zvolena za starostku 7. pařížského obvodu (29. 3. 2008). Je ve Francii první ženou z kulturně neevropského (dokonce muslimského) zázemí s takovým významným postavením. Potud výchozí, poměrně strohá (a nemálo kéž by i doporučující) fakta.

A teď něco přijde do mediální hry. Paní Datiová před časem otěhotněla. Podle údajů "Le Monde" se stala zatím čtvrtou ministryní, která během působení ve vládě otěhotněla. Kdekdo chtěl vědět, kdo je otcem. (Mezi zástřely na možného otce byl i prezidentův bratr François.) Kupodivu nastávající matka neměla zájem tohle nějak vytrubovat. Uchovávala si v tomto ohledu soukromí. 7. ledna tohoto roku opustila (již po pěti dnech) porodnici se svým novorozenětem, dceruškou jménem Zohra. Jako matka měla okamžitě nárok na 16 týdnů placené mateřské dovolené. Asi by se následně hladina veřejného zájmu o novorodičku už mohla snad poněkud uklidnit, kdyby prakticky okamžitě nezačaly spekulace, jak to, že právě ministryně spravedlnosti nevyužívá svého práva na mateřskou dovolenou, čímž prý dává špatný příklad dalším ženám v obdobném postavení. A jako kdyby právě tento kvapný návrat do práce nesignalizoval obecně, že ženy riskují své zdraví, jen aby si udržely své pracovní místo! Takže pokud ženy chodí do práce, otěhotní a porodí děti, bývají pak problematickými matkami.

Vraťme se o dva roky nazpět. Ještě 18. ledna 2007 francouzský list "Libération" napsal: "Je to dokonalá postava se šťastnou integrací. ...tato 41-letá pikantní bruneta byla Sarkozym vztyčena jako model." Brzy po svém jmenování ministryní spravedlnosti kupodivu narazila na chladné přijetí odbornou veřejností a dokonce na demonstrace proti jejím plánům v oblasti práva. Přesto se muselo nějakou dobu stále zdát, že je Datiová Sarkozyho prominentkou, protože nikdy nechyběla v jeho zahraničních delegacích. Jako kdyby byla symbolem, ne-li ztělesněním Sarkozyho politiky, jak jako žena, tak také svým "imigračním" původem; nehledě již také na nízký sociální původ, který nemohl hrát roli v jejím vzestupu.

Její spolupracovníci si od počátku stěžovali na diktátorský styl práce; mnozí z nich raději opustili místo. Další kritizovali, že ministryni chybí zkušenosti. Novinářské titulky zaznamenaly, že se draho obléká. Vždy na vysokých podpatcích, v černém, oblečení od Diora. A to měla být svým působením především pádnou odpovědí na sociální, rasové a rodové ("gender") předsudky! Teď, hned od druhého lednového týdne roku 2009, se dostala do druhého kola celostátně vzduté vlny kontroverzí; tentokrát právě jako kdyby především v "ženské otázce". Pracovat? Ale s jakými právními zárukami pro ženu-matku! Když prý se i ministryně bojí ztratit svou práci...

Ještě předznamenejme, že Rachida Datiová byla před dvěma desetiletími provdána. A dodejme, že v rodině přistěhovalce se tak stalo v duchu muslimských tradic ze severní Afriky; tedy aby to uspokojovalo "rodinné zájmy". Datiová až příliš rychle poznala, že to není ono. Přesvědčila svého alžírského novomanžela, aby souhlasil s okamžitým anulováním tohoto svazku. V Paříži následně zahájila kariéru právničky.

A rychle navažme poměrně čerstvým právním případem, který byl řešen před půl rokem, už během ministerského úřadování Datiové. Nejdříve se jistý třicátník oženil s "dvacítkou", která mu před svatbou nádavkem slibovala, že je pannou. Sám předtím nedávno konvertoval k ortodoxně pojaté praxi Koránu. Ve svatební noci pak vyběhl z ložnice mezi svatebčany, kteří ještě na počest novomanželského páru hodovali, a nemálo bouřlivě zvěstoval, že nevěsta nebyla před svatební nocí panna, ač tvrdila opak.

Na jedné straně v muslimském světě je stále nepřehlédnutelně ceněno u nevěsty panenství. Ve Francii se stalo docela výnosným podnikáním po defloraci operativně poskytovat náhradní panenskou blánu, aby nebyly potíže naznačené výše. (Klientela se do Francie slétá i ze severní Afriky.) Přitom na straně druhé existuje ve Francii v Občanském zákoníku článek 180, podle něhož může kterýkoli z obou již sezdaných manželů žádat o zrušení manželské smlouvy, pokud zjistí, že nebyla dodržena nějaká "podstatná" část předmanželské dohody.

Právě zmíněný případ je z konce jara 2008. Soud (v Lille) se zachoval šalamounsky. Ne že by nutně vycházel z faktu, že nevěsta už nebyla pannou. Ale svým tvrzením nevěsta prokázala nedostatek důvěryhodnosti. A manželství -- aspoň v počátku, když se uzavírá, není-liž pravda? -- musí přece být založeno na vzájemné důvěře mezi oběma partnery tohoto vztahu. Přitom se do případu zamíchal tisk. Uvažovalo se o tom, do jaké míry musí být "podstatnou vlastností" nevěstina stavu být pannou; zvláště když zároveň hrozilo okamžitě riziko, že ve veřejně zcela civilním prostředí Francie automaticky hrozilo, že (bez ohledu na slovní vytáčky) bude soudní rozhodnutí z Lille vnímáno jako ústupek před muslimskými zvyklostmi a fakticky aplikace fundamentalisticky chápaného zákona "šaría". (Korán výslovně nepožaduje po muži, aby byl před sňatkem panic!)

Samozřejmě že bylo možno hned verdikt také bezprostředněji považovat za výsměch vůči emancipaci žen a nerespektování jejich rovnoprávnosti s muži. Kromě střízlivě již stěží vnímatelných faktů byla tu možnost hystericky se na této kauze vyřádit a dostat do mediální hry nějakou "svou" stranu (či dokonce "sebe"). --- Také se najednou objevily případy, že i mezi katolicky orientovanými páry bylo inovačně možno aplikovat model z Lille; podle francouzských zákonů má např. věřící katolík či katolička právo žádat, aby jeho partner(ka) neměl za sebou nějaké mezitím rozvedené manželství.

Soudce má přitom (už 12 let) zůstávat při rozvodovém řízení diskrétní. Po červnu 2008 došlo k anulování několika sňatků "katolických" partnerů na základě doložené nedůvěryhodnosti (zatajení předchozího rozvodu). Byla tu zároveň hájena jako hodnota panenství? Anebo byla zároveň ve hře zděděná z dřívějška a tradičně nezpochybňovaná a teď problematizovaná "nedotknutelnost" minulosti muže?!

V té chvíli do toho zasáhla samotná pí. ministryně Datiová. Jako kdyby se ten výchozí případ z Lille podobal naruby její vlastní životní zkušenosti, dospěla k závěru, že rozvod je účinným způsobem, jak rychle zbavit manželských okovů někoho, kdo v nich být nechce (a že snad také ta v Lille rozvedená snad již nechtěla být pohromadě s někým, kdo ji tak moc kompromitoval). Francouzský tisk ty právě zmíněné dva osobně prožité případy nespojoval. Paní ministryně možná myslela na svůj původně málem určený sňatek bez lásky, jemuž radikálně a bezprostředně unikla; a na to, že žít natrvalo s bigotním (a zřejmě bezcitným) partnerem není zrovna pohodové.

Co se však tehdy stalo? Reakce celého politického spektra Francie byla dramatická a radikální. Na jedné straně jako kdyby Datiová nejednala v dané souvislosti dost citlivě, a na druhé straně jako kdyby až příliš v rukavičkách ustupovala před islámskou praxí. Zároveň jako kdyby takto padl hrozivý stín na "práva žen" .

Teď v lednu 2009 další vzrušení, ne-li přímo nevole, z toho, že už po pěti dnech po porodu objevila se pí. Datiová "v práci"! Vyrojily se spekulace, zda se bojí o své místo.

Během rozvodového procesu v Lille si vysloužila málem jako přídomek označení obhájkyně "panenských nevěst". V lednovém čísle časopisu "Time" (z 26. 1. 2009) byla počastována titulem "Matka Spravedlnost" (str. 15). --- Copak by na tuto problematiku řekly ženy v málo kulturně rozvinutých nebo ekonomicky zcela nerozvinutých zemích? Copak si o tom všem pomyslí přistěhovalci, žijící na předměstích francouzských měst?

Mnozí stále spekulují nad tím, zda Rachida Datiová jedná teď takto, aby si udržela své místo. Přitom kromě Datiové také další členka kabinetu pocházející z Afriky (Rama Yade, státní sekretářka pro lidská práva; ze Senegalu) zřejmě brzy opustí své místo ve vládě. (Podle "Le Figaro" má Yadeová kandidovat do Evropského parlamentu.)

Francie je samozřejmě citlivá na svou laicky světskou tradici v moderní době. Prezient Sarkozy je zase citlivý na svůj mediální ohlas. A tak, ačkoli několikrát Datiovou "podržel" jako "ikonu" ve své vládě, zrovna teď -- 23. ledna -- oznámil, že Datiová bude v červnu 2009 kandidovat do Evropského parlamentu (zrovna tak jako Yadeová!). Takže Sarkozy s Datiovou po volbách do EU už ve vládě nepočítá. Člověk by neřekl, co všechno může způsobit, dostane-li se ve Francii "panenství" před soudní dvůr...