27. 1. 2009
Nejprospěšnější = nejbohatší? Opravdu jen kecy.pokračování reakce pod názvem "Koupit barokní zámeček umí každý", původně na "Žádost o pomoc" Tomáše Koloce, posléze na polemickou reakci Martina Kedera pod názvem "Navážet se do neziskovek umí každý" No samozřejmě. Není nad to, chtít víc, než můžeš... Jakýkoliv historický objekt potřebuje víc péče a víc peněz než novostavba. Nejjednodušší je provozovat třeba sirotčinec v zámku. Slitujte se nad sirotečky... Já neprotestuji proti sociálním službám s individuálním přístupem, jenže nevidím v této sobecké společnosti ekonomicky reálnou cestu, jak činiti službu službou jinak než z pomoci těch, kteří v oné službě nehledají obživu, ale odpustek. Kteří, majíce sami dost, dávají "na chudé", když ostatní nechtějí platit větší daně státu, který by měl zajistit naprostou většinu péče o potřebné, při zachování jejich důstojnosti. Ano, v zařízeních k tomu uzpůsobených, s personálem k tomu vyškoleným, za peníze z rozpočtu státu, který je dost bohatý, aby si mohl dovolit platit žoldáky na druhém konci světa. |
Pomoci tak mohou jen ti, kteří pracují zdarma. Kteří jsou skromnými donory velkého Díla. Lidé, kteří by nemuseli, ale chtějí. To nemá nic společného s nerealistickými sny, a následnou žebrotou a citovým vydíráním, případně s pacienty jako rukojmími. Brát si pacienty za rukojmí podnikatelského záměru jako "služby" je stejně nemravné u senátora Drymla a Horské nemocnice, jako u Dobromysli, které hrozí podnájemnictví či ukončení péče, kterou poskytují i jiní... Jaký je v tom rozdíl? Jediný. Horské nemocnici hrozí skoro okamžitý rozprodej zařízení a proměna na ubytovnu pro gastarbeitery... Statku hrozí pouze o něco delší agónie. Řeč peněz je neúprosná, pokud nezměníme pravidla. |