Celá akce sobotní MFDnes (nejen rozhovor s Černým, ale i karikatury)  je typická práce třídního bonzáka ze základní školy, který vyvolá  konflikt a pak se baví tím, jak se ostatní perou. Nápad oslovit  karikaturisty z jiných zemí je sám o sobě poměrně hloupý a  karikaturisté to jen potvrdili: snad jen slovenská karikatura je  vtipná a trefná, to ostatní jsou jen hlouposti, které v lepším  případě dokazují, že autoři o České republice neví vůbec nic, v  horším pak, že ze nemají ani desetinu Černého fantazie, aby dokázali  Čechy trefně zkarikovat. Když už to chcete srovnávat - což samozřejmě  nejde. Černý je možná nafoukaný, možná arogantní, možná egomanický a  osobně dost možná nesnesitelný typ člověka, ale jeho dílo je umělecké  (ač si vy, Knížák nebo Klaus možná myslíte opak). Karikaturu s tím  těžko srovnáte.

A co se týče mystifikačního rozhovoru - nemyslím, že MFDnes není  typem media, od kterého by čtenáři něco podobného čekali. Kvůli  těmhle věcem si většinou kupujete bulvár nebo specializované  humoristické tituly (v Británii třeba Private Eye). Ale budiž,  uznávám, že na tohle se názor může lišit a já se nechci pouštět do  toho, zda je MFDnes vtipná, nechtěně zábavná či bulvární. To je na  jinou debatu.

Oba dva argumenty jsou ale zcela nepodstatné vedle argumentu třetího  a podle mne nejdůležitějšího. Totiž sobotní MFD inzerovala rozhovor s  Černým (včetně titulku) na nejexponovanějším a nejprestižnějším místě  titulní stránky, totiž v poutacím  pruhu pod logem. Nikde nebylo  uvedeno, že jde o rozhovor smyšlený, naopak, úprava navozovala zdání  výbušného a především zcela autentického rozhovoru. Pokud se  oprostíme od toho, co si myslíme o Entropě, o Davidu Černém a o  MFDnes, stále tady máme médium, které si na jednu stranu "dělá  legraci" z nějakého umělce mystifikačním rozhovorem a na druhou  stranu se nestydí své noviny prodávat skrze jeho obličej a lákat  čtenáře na rozhovor, který je jednak smyšlený a jednak (co si budeme  namlouvat) nemá jiný účel, než udělat z dotyčného umělce úplného debila.

Právě tohle je podle mne naprosto neomluvitelná prasárna, která staví  celou akci MFDnes do úplně jiného světla - totiž jako snahu party  nedostatečných přiživit se na něčem, co je tématem dne, k čemu ale  nemají intelektuální kapacitu vyjádřit se normálně.

Já vím, že pro vás je všechno jedno, kdo trefí vašeho nepřítele je  váš přítel. Ale bez ohledu na to, co si myslíte o Entropě či Davidu  Černém, tohle rozhodně není něco, čemu by se mělo nadšeně plácat...

Odpověď Štěpána Kotrby: Vezmu to také po bodech, neb mé myšlenkové pochody vycházely z jiných premis, než se Luděk Staněk domnívá.

Tak zaprvé: nedomnívám se, že všechno, co umělec nazve uměním, uměním ještě je. Zvláště je-li to ve veřejném prostoru. Černý může být možná nafoukaný (je), možná arogantní (je), možná egomanický (to už je diagnóza, a tu ponechám psychiatrům pod pečetí lékařského tajemství), ale Entropa uměním není. Tvrdím já a to je východisko, ze kterého vycházím. Nehodlám zabíhat do teorie – estetiky – ač bych mohl. Záměrně nechávám výrok v rovině subjektivního tvrzení. Já osobně bych byl ochoten snést jako umění i havlovské srdce nad Hradem, změněné posléze Černého studenty a kamarády v otazník v okamžiku volby prezidenta. Umělecká banalita, hodící se tak snad do bulvárního Blesku. Uměním byla částečně i trnová koruna nad Rudolfinem, i když zde jsem postrádal myšlenkovou vazbu na budovu. V každém případě tyto světelné plastiky byly v jiném kontextu neopakovatelným uměleckým objektem - instalací. Nikterak ovšem Entropa. Ta byla pouze trojrozměrným zhmotněním verbálně vyjádřených tezí a na zpracování nezáleží.

Trojrozměrná karikatura podvedla zadavatele tím, že nesplnila zadání. Vyjádření sebe sama o sobě není totéž, co vyjádření někoho o někom druhém. Stejně tak podvedla spoustu lidí doprovodná informace, uvádějící konkrétní jména konkrétních osob jako autorů. Autor učinil z mystifikace (čti podvodu) metodu sebevýrazu – svou vlastní subjektivní výpověď o vnímání Evropy. Jak se tato metoda liší od metody mladého experimentálního básníka –bankéře Koženého, vnucující lidem "harvardskou" haiku - jistotu desetinásobku?

Ohledně rozhovoru v MfD, já čekám od Mladé fronty Dnes cokoliv, v tom se má kritéria taktéž liší. Je mi líto, že Luděk Staněk přišel o iluze tak pozdě, ale lepší někdy, než nikdy.

Oba dva argumenty jsou ale zcela nepodstatné vedle argumentu třetího  a podle mne nejdůležitějšího. Totiž toho, že Černý se řídil Machiavelliho heslem o tom, že účel světí prostředky. Začlenil totiž do uměleckého koncpetu publicitu a média. Začlenil mediální vyznění své mystifikace do konceptu stejně jako kontroverzní reklamní sdělení, počítající s medializovaným soudním sporem. Když chceš víc, než můžeš... Podvedl v první fázi i novináře a v druhé je zneužil. Nutně tím vstoupil do mediálního prostoru, kde platí jiná pravidla, která se jeho "umělecké nedotknutelnosti" vysmějí stejně, jako premiérově poctivosti a ctnosti. Podvedená MfD, která byla zneužita jako nosič reklamy na Černého ego, nastavila "umělci" křivé zrcadlo. Vyrovnala tak skóre na 1:1. Ten, kdo chtěl zkoušet smysl pro humor všech ostatních, ho nemá sám. Smůla.

Ano, od "seriózního" deníku nelze mystifikaci čekat stejně, jako skrytou kameru či utajený diktafon. Od populárního až bulvárního deníku ano. Lidé odmítají "seriózní média", o čemž svědčí srovnání nákladu Lidových novin a MfD. Jelikož MfD použila prakticky stejných slov na konci svého článku, jako Černý ve své omluvě, pozorný a inteligentní čtenář pochopil ihned.

Staré přísloví říká: moudrému napověz, hlupáka kopni.