1) myslím, že pokud někdo mluví o "socialistickém zdravotnictví", tak tím nemyslí, že by čeští lékaři za socialismu byli hloupí, líní, nevzdělaní, nešikovní. Naopak. Na rozdíl od západních lékařů ve svobodných prosperujících zemích, kde měli dobré léky, přístroje i organisaci, musely zlaté české ručičky improvizovat i v medicíně. Socialistickým zdravotnictvím je podle mého myšleno, mimo jiné, že když je všechno zadarmo a když "máme právo na zdraví" (jaký to nesmysl -- můžeme mít právo na zdravotní péči, ale ne na zdraví! co nemocní od narození? chromí po úrazech? nevyléčitelné nemocní? Kdo pošlapal jejich "právo"?), tak si toho nevážíme a plýtváme léčebnou péčí na jedné straně a nejsme ochotni připustit svoji odpovědnost za své zdraví na straně druhé. A to se promítá i do nákladů na zdravotní péči. A k tomu ještě má jistě někdo na mysli pocit nedostatečné efektivity tohoto zdravotnictví.

2) že poplatky mohou mít vliv na kvalitu péče není zase tak jednoznačně hloupost. Vím z praxe své i kolegů, že Regulační poplatky snížily počty nemocných v čekárnách, alespoň v některých. A do kvality péče se nutně musí promítnout, jestli má doktor na pacienta např. 10 minut nebo 20 minut.

3) nevím, v jaké souvislosti se hovořilo o solidaritě, ale podle mne 30,- korun, byť třeba každý týden, mi pocit solidarity (která se může případ od případu pohybovat v řádech tisíců až statisíců i milionů) nijak nenarušuje a připadalo by mi nefér vůči těm, kteří jsou solidární, tedy zdraví a platící daně, ji zlehčovat.

4) ohledně financování zdravotnictví, přesněji nemocnic, budu s autorem souhlasit. Tady to ještě na reformy čeká. A přisadím si: po letní aféře kolem Chitusiho "LDN" slibovali z ministerstva zdravotnictví i z VZP, že LDNkám přidají peníze -- na podzim rozeslala VZP návrh navýšení peněz pro LDN 3%, což v situaci, kdy je inflace 6%, je faktické navýšení minus 3%. Výsměch.

5) jak pozoruji zdravotnictví a jeho ministry od roku 1989, tak se skutečně moc nezměnilo. Stále se mluví o potřebě zefektivnit zdravotní péči, neplýtvat, aby byly peníze tam, kde jsou potřeba, ... Máme u nás zdravotnictví na velmi dobré, ba světové úrovni. A byl bych raději pacientem českého zdravotnictví než anglického. Problémem je, že na tuto světovou úroveň zdravotnictví nejsou v systému peníze.

Částečně je dotováno menším komfortem pacientů či v některých oblastech menšími možnostmi, horším vybavením, částečně to dotují zdravotníci svými platy, které zcela jistě nejsou na světové úrovni. To se ví, byť se to třeba nepřipouští. A zdravotnictví se 20 let nereformuje, protože je to veliké politikum. Žádná z dosavadních vlád se neodhodlala ze strachu ze svých voličů k nepopulárním reformám. A i když nesouhlasím se všemi reformami a postupy ministra Julínka a k některým mám zcela zásadní výhrady, musím uznat, že tato vláda měla dostatek odvahy a odpovědnosti s nimi začít. Smůla je, že opět opozice nedokázala konstruktivně spolupracovat.

6) i já bych viděl naškudlené peníze pojišťoven raději zpět ve zdravotnictví (protože jsou naškudlené na úkor zdravotnictví a pacietnů), ale nemohu popřít, že mít rezervu "na horší časy" je znakem dobrého hospodáře. Tedy v případě, že ty miliardy nejsou drobnou pozorností pro případné nové majitele levně zprivatizovaných zdravotních pojišťoven.

7) nelze samozřejmě říci, že všichni občané zneužívají zdravotní péči, ale já i kolegové máme spoustu konkrétních příkladů, kdy lidé (zvláště ze skupiny starýc pacientů) chodili (do zavedení regulačních poplatků) zbytečně "společensky" k lékaři a nechávali si předepisovat zbytečně léky -- nebudu to teď medicínsky rozebírat, jen to konstatuji, jak to asi vidí ten, , kdo má organisaci zdravotnictví na starosti.

8) takže si myslím, že regulační poplatky plní svoji regulační úlohu a snižují spotřebu zdravotní péče, a to většinou té zbytečně poskytované. Navíc tyto poplatky upozorňují lidi, že zdravotní péče není zadarmo (byť 30 korunu podává jen zkreslený obrázek o ceně zdravotní péče), že ji někdo musí zaplatit, že s ní musíme hospodařit. A mohou posilovat pocit odpovědnosti člověka za své zdraví.

Takže závěrem souhlasím s tím, že i zdravotnictví je oblast, kde je potřeba zprůhlednit finanční toky, lobbingy, tunelování, nastupující monopoly typu Agel a s ním spřátelených "konkurentů", .... A snažit se, aby se peníze dostaly tam, kde jsou potřeba. Též je potřeba zainteresovat občany na svém zdraví (nikoliv konsumně, ale preventivně). A k tomu je potřeba reforem -- a reformy, jsou-li účinné, nebývají bezbolestné. A k tomu je potřeba politické odvahy -- ne populismu. Ale hlavně věcné a konstruktivní diskuse a spolupráce. Což dosud chybělo ministerstvu, mnoha hlavním politikům vládním i oposičním, i mnoha médiím. Doufejme, že se tomu co nejdříve naučíme.