Problém není si spočítat, že postavit jakýkoliv podnikatelský záměr na rekonstrukci bývalého šlechtického zámečku na sociálních službách pro pouhých osm klientů fungující po pouhé čtyři dny v týdnu, jejich práci v dílnách (tisku a výrobě linorytových přání, tkaní, malé dřevovýrobě, malování na hedvábí jako arteterapii a výrobě podobně zbytných produktů s následným prodejem, popř. práce na zahradě) či práci zblblých terapeutů a dobrovolníků, po večerech sepisujících žádosti o granty či zoufalé dopisy romanticky soucitným přátelům, je trochu riskantní. A to je hodně eufemistické pojmenování toho, co lze nazvat i jinak.

Informace o sdružení na stránkách obce Srbeč ZDE

Žebrat sice dokáže každý, ale ne každý je ochoten dávat peníze na nesmyslné projekty. Nejlépe se žebrá, je li důvod pro soucit. Pánbůh ti to zaplať, dobráčku... Obor sociálně umělecké terapie a léčebné pedagogiky je k soucitu jako stvořený. Počet lůžek týdenního stacionáře je osm. Finanční spoluúčast uživatele na této waldorfské "službě" je občanským sdružením určena na 100 Kč/den za služby, 100 Kč/den za stravu a k tomu paušál 2000 Kč/měsíc. Těch osm klientů za čtyři dny v týdnu (+jeden dena na administrativu a prodej výrobků) má uživit pracovní tým tří terapeutů na HPP (2,6 úvazku), jednoho terapeuta na DPČ (0,3 úvazku) a jednoho zaměstnance na DPP zajišťujícího přípravu jídla. Plus pět dobrovolníků...

Zdroj informací: občanské sdružení Společenství Dobromysl, kontaktní osoby Bc. Daniela Kederová, Bc. Monika Nosková - Registr poskytovatelů sociálních služeb na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ZDE

Soukromé osoby vlastnící nemovitost si vzaly půjčku od křesťanské dobrovolnické organizace ADRA, která si ovšem zcela nekřesťansky vzala za půjčku záruku ve formě koupeného stavení. Nejspíše má lepší a méně v Boží zázrak věřící ekonomy, než Dobromysl. V ateistickém bankovním světě se tomu říká hypotéka. Když chceš víc, než můžeš... Ta je ovšem splatná za desítku let. V křesťanském světě se tomu říká pomoc, a je splatná skoro hned. Jinak následuje zcela nekřesťanská výpověď chudých a potřebných...

Ještě si myslíte, že takováto služba má být podporována v přežití a nebo se domníváte, že je to stejně bezedná studna na jakékoliv vložené prostředky, jako byla záchrana továrnické vily stejně orientovaným (a stejně chudým) kolektivem Domu Agapé? To, co mají oba tyto projekty společné, je, že na jejich stránkách chybí jakákoliv snaha po zveřejnění ekonomických informací. A oba projekty mají pro to důvod. Nutno také pro pořádek dodat, že srbečské "Společenství Dobromysl" není totéž, co "Dobromysl.cz". Stejně jako Harvardské investiční fondy s Harvardskou univerzitou neměly nic společného. A dobromysl z čeledi hluchavkovitých (Origanum vulgare L.), zvaná též voněkras, je to samé, co všichni známe jako oregano. Koření na pizzu anebo spazmolytikum. Lék při žaludečních potížích.

Už minimálně dva tisíce let se cena práce jednotlivce pro společnost vyjadřuje penězi. Nic na tom nezměnilo otrokářství, kapitalismus, postkapitalistická mediální demokracie ani různé utopické pokusy o komuny, komunismus, permakulturu či jiné "neziskové" formy humanistického uspořádání společnosti. Stále je měřítkem prospěšnosti jedince pro společnost univerzální poděkování ve formě těch hnusných peněz. Tomáš Koloc nejspíš nedospěje k darování dostatečného množství těchto poděkování, aby si za ně pro sebe zrekonstruoval podkrovní byt. Nejspíše bude muset jít pracovat tam, kde si vydělá za osm hodin práce tolik, aby si našetřil alespoň na garsonku. Tomáš Koloc se asi bude vášnivě ohrazovat proti mému úsudku, ale být jakýmkoliv donátorem, nedám na takto definovaný waldorfský projekt ani korunu z veřejných peněz. O soukromých ani nemluvě. Dobrá mysl neznamená totéž co blbost.