Kšeft je kšeft, politické ideály musí stranou

Krádeže "technického" plynu a jeho prodej na Ukrajině, nesmyslné pozice při vyjednávání a naschvály při uzavírání smluv budou mít zcela jistě ještě politickou dohru v ukrajinském parlamentu. 179,50 USD za 1000 metrů krychlových pro Ukrajinu je nesrovnatelné s 450 USD pro Evropu. A to má Evropa dlouhodobé smlouvy... Putinův kompromis 250 USD pro Ukrajinu je podaná ruka k podmíněnému smíru. Pro Gazprom znamená zastavená dodávka do Evropy ztrátu 100 milionů dolarů denně. Pro Evropu už ale krize znamená ztráty miliard euro denně. To se neodpouští a jednoznačným viníkem je Ukrajina.

Mír je období mezi dvěma válkami

To, kde Ukrajina tratila nejvíce, je naděje, že není státem stepních lapků, ale může být seriózním partnerem Evropy a NATO. I Evropa zajisté uznává, že "obchodní spor" musí akceptovat "obchodní ceny". Obchodní cena se stěží může rovnat ceně výrobní a spíše se bude blížit cenám evropským, definovaným energetickou burzou. Po Rusku stěží může někdo chtít, aby svým plynem dotovalo Ukrajinu. Už vůbec nikdo soudný nemůže očekávat, že bude dotovat ukrajinskou transformaci do NATO a ukrajinskou "juščenkovskou" protiruskou politiku. Když do Evropy, tak po svých a za své - to je legitimní požadavek.

Evropa ví, že rozšíření na Východ není schopna ufinancovat... Lze sice zadlužit Ukrajinu zlodějskými úvěry u MMF a Světové banky, ale ty jsou spojeny s tak drsnými sociálními škrty, které každá soudná ukrajinská vláda či parlament musí odmítnout předem - i a cenu státního převratu.

Juščenko jako politik končí. A s ním končí i oranžové sny. Juščenko prošustroval peníze i politickou pozici nejen protiruskou rétorikou , ale podporou gruzínské "revoluce růží" a poté podporou "demokrata" Saakašviliho zbraněmi proti Rusku. Prokázáno zabaveným arzenálem v prohrané pětidenní válce. Postavil tím proti sobě i vlastní parlament, který si nevzal na odpovědnost vyhrocovat konflikt s Ruskem. Hrozba trestního stíhání prezidenta nebyla planá. V Gruzii se totiž bojovalo (i prohrálo) i za Kyjev. Gruzínský vpád do Jižní Osetie sice realizoval Saakašviliho touhu po osvobození malé, hrdé Gruzie od ruského jha, znamenal ale prohru Gruzie v americké geopolitické hře a odříznutí Evropy od amerického vlivu. Gruzie přestala kohokoliv zajímat. Ani radar v Brdech to nezachrání...

Juščenko prošustroval důvěru všech soudných státníků a politiků následnými nesmyslnými výhrůžkami, že nedovolí ruské flotile vplout do mateřských přístavů. Tehdy se ocitla Ukrajina na pokraji války. Jak války s Ruskem, které má vjezd do přístavů ošetřeno mezistátními smlouvami a reagovalo by tak na napadení, tak války občanské, neboť odtržení nejen Sevastopolu, ale možná i východu Ukrajiny by následovalo vzápětí. Korektiv musela realizovat opět pragmatičtější Tymošenková. Juščenko dokázal, že do demokratického politika má daleko a rozumí jen síle. Premiérka Tymošenková je tvrdá obchodnice a ne romantická idealistka, věřící vábení amerických ideologů a geopolitických stratégů v Pentagonu na slovo. Obchod vyžaduje elementární důvěru. Dvě strany: jednu, která chce koupit, a druhou, která chce prodat. Cílem je dohodnout cenu. To je politika.

Americký projekt pro Ukrajinu a další ruské satelity se hroutí spolu s Bushovou vládou. Stejně jako se zhroutil nedávno projekt plynovodu Nabucco, kvůli kterému se Írán ocitl na seznamu amerických cílů. Iránský prezident Ahmadínežád má ale záměr realizovat "obchodní" dohodu s Tureckem o podílu na výzkumu, těžbě i vývozu íránského zemního plynu. Zakavkazské země, kde plyn je, už podepsaly dlouhodobé dodávky s Ruskem a Čínou, roury neválcují Vítkovice v indických rukou, ale ocelárny v Rusku, technologii produktovodů dodá také Rusko, stejně jako těžaře. Ruský Gazprom uzavřel na dvacet let exkluzivní dohodu s Turkmenistánem na těžbu a vývoz tamního plynu výlučně ruskými plynovody. Tím Rusko v podstatě zbavilo konkurenční evropský projekt plynovodu Nabucco vyhlídky na středoasijský a kavkazský plyn a učinilo tento projekt závislým výlučně na zemním plynu ze zemí Blízkého východu. Trasy plynovodů je schopno naplánovat také jen Rusko, protože jako jediné je schopno je ufinancovat. Realizovat jejich bezpečnost je také schopno pouze Rusko. Nabuccem nemá co do Evropy téct. Bez ruského souhlasu jím ani nic nepoteče. Jižní i Severní větev obcházejí krizové regiony. Pro severní větev je tím krizovým regionem proamerické Polsko, pro Jižní větev jím jsou proamerické Rumunsko a Bulharsko. Hanlivé slovo Balkán se už za čas na Srbsko vztahovat nebude.

Energie pro Izrael

Gaza nět. I Izrael se nejspíše smíří s realitou, neboť i ten dováží vše: uhlí, ropu i plyn . Ekologická geotermální energie nestačí - samozřejmě... Sluneční záření je dosud používané k ohřevu vody v celkem 1,6 miliónu domácností, ze zákona musí být takto ohřívaná voda ve všech budovách nepřesahujících 27 metrů výšky. Sluneční energie se dále využívá k různým procesům sušení ať už v zemědělství nebo průmyslu. K produkci elektrické energie je slunce využíváno jen zcela marginálně, a to přes veškerou technologickou vyspělost Izraele. Energie větru má dle MNI potenciál až 600 MW ročně, přesto je využívána minimálně. Například na Golanských výšinách existuje větrná elektrárna o výkonu necelých 10 MW. Důvody jsou jasné - bezpečnost. Do větrníků se dobře trefuje - čímkoliv. Tolik úvod pro zelené romantiky. Izraelský stát provozuje 18 elektráren z toho 6 hlavních tepelných, celková generační kapacita uváděná koncem roku 2007 více než 12,5 tisíc MW. Jejích 27 parních turbín pohání pára generovaná spalováním uhlí a kapalných paliv, zatímco dalších 36 plynových turbín spaluje zemní plyn. Síť není propojena s okolními státy.

Ruský teploměr pro Evropu

Evropu od té doby, co pohlédla v zimě na teploměr, nezajímají romantici a fanatici. Evropa už ví, že s Ruskem může za obchodních podmínek seriózně obchodovat, ale nelze se s ním handrkovat a už vůbec s ním nelze válčit. Přinejmenším tak dlouho, dokud ropná a plynová ložiska nebudou nalezena pod Bruselem. Pro evropské politiky je ropná a plynová bezpečnost zárukou míru na celém kontinentu. Teď už to vědí. Jen se to bojí říct občanům svých zemí, protože je příliš dlouho krmili protiruskou, proamerickou a proizraelskou propagandou. O zemní plyn se bude v tomto století bojovat stejně urputně, jako se v minulém století bojovalo o ropu.