Hned zkraje se pan náměstek pochválil, ale to děláme občas všichni. Poté se hned zhurta pustil do zdravotnictví. Naše zdravotnictví je totiž stále socialistické a on a tým ministra Julínka byli první, kdo ho chtěl napravit. Sice nedefinoval, co myslí tím, že je socialistické, nebo bylo. Pokud bychom se přidrželi úvahy, že socialistické znamená před rokem 1989, tak si myslím, že není za co se stydět. Profesor Kufner s jeho úspěchy při operacích rozštěpů, kardiochirurgie, transplantace, léčba chorioepiteliomů, rychlých zabijáků žen, hematonkologie atd. atd. to je jen pár příkladů. Jeho .... No, řekněme slušně, úvahy, že poplatky znamenají individuální přístup, a tak zajišťují kvalitu péče o nemocné, je hloupost. Kvalitu péče, možnost volby zajišťuje kvalitní personál a kvalitní vybavení. Ne kupon z automatu.

Rovněž jeho prohlášení o solidaritě je zavádějící, a to ze dvou důvodů. Solidarita poplatků je solidarita mezi nemocnými. Nikoliv mezi občany. Možnosti solidarity nemocných jsou omezené, jak mimochodem pan redaktor hezky kontroval na zmínku pana náměstka, že ti těžce nemocní nemohou volit.... Skutečně příklad lidskosti a empatie, nebo snad drzosti a hulvátství, to si vyberte sami.

Pan náměstek uvádí, že díky poplatkům byla zajištěna špičková péče. Onkologická centra ošetří 2x více pacientů a operací se dělá 2x více. A ordinace specialistů jsou prázdné, protože tam nechodí simulanti.

Takže popořadě. Nemocnice jsou honorovány na základě srovnatelného období předchozího roku, ne jenom ale dominantně. To zahrnuje i limit na předepisování léků. Finanční. Jeho překročení znamená 40% penále z ceny léků. Žádné nové peníze na léčbu nejsou! Nevím, kde vzal pan náměstek údaje o dvojnásobcích -- možná se inspiroval desetinásobkem, ale lékařů je stále méně, i sester, uzavírají se jednotky intenzivní péče, celá centra i oddělení. Zde nejsou limitem peníze, ale fyzické a morální síly. Pracovat 360 hodin měsíčně lze. Ale jak dlouho? Asi chyběl na matematice, i když má přírodovědecké vzdělání. Slovní úloha o kopáčích mu rozhodně nejde. A hlavně kopáči alespoň ve zdravotnictví nejsou..

Opravdu jsem se pobavil při kličkování o limitu 5 000 Kč. Jednoznačně se týká jenom promile ošetřených. Jako vždy cudně zamlčel, že se do něj nepočítá pohotovostní ošetření, stravné v nemocnici a doplatky na léky. Mantra úspory na předepisování levných léků je do nebe volající hloupost. Ty léky jednak lékař předepisovat nemusí, pokud jsou volně k dispozici, za druhé může na receptu označit úhradu pacientem. Pokud by mělo být řešení jednoduché, průhledné a systémové, stanovme spoluúčast. Třeba těch třicet korun na všechny léky v lékárně vyzvedávané. Poplatky v naší podobě nikde na světě neexistují.

Přirovnání pana náměstka, že za alkohol a tabák dáme víc než na svoje zdraví, je neetické a sprosté. Ano někteří dají. Stejně jako za nájem, benzín, elektřinu, servis auta či ošetření jejich pejska. Ale na tyto činnosti si, pane náměstku, neplatíme zdravotní daň.

Nedá mi nekomentovat prohlášení, že naše společnost je rigidní, a proto nepřijala reformy. Jednak jsem žádné reformy nezaznamenal, tedy kromě poplatků, a za druhé zdraví existuje zdraví od té doby, co člověk slezl ze stromů. Co nerigidního byste na něm pane magistře chtěl vymyslet?

Další -- pojišťovny jsou v černých číslech. Ano jsou. Protože zadržují peníze pojištěnců. Úžasný nápad dvojí měny ve zdravotnictví totiž bod -- koruna a možnost zastropovat jakoukoliv úhradu, případně penalizovat, pojišťovnám tuto možnost dává. Ale ty peníze mají být jednoznačně ve zdravotnictví. Řeči o rezervě na horší časy jsou zcela scestné. To bychom mohli třeba říci, že se nebude platit nic nikde, stát si daně nechá, na školství, silnice, zdravotnictví nedá nic, protože třeba za sto let bude hůř.

Pan náměstek na závěr obviňuje občany republiky ze zbytečných návštěv lékaře a zbytečně předepsaných léků. Vynechám to, že si nemyslím, že by hlavním koníčkem kohokoliv bylo vysedávání v čekárně, či pobyt na JIPu, nebo vystávání fronty v lékárně. Pokud hodím tímto způsobem bláto, je to nedůstojné vysokého státního úředníka. Buď mám konkrétní údaje o konkrétních případech, kdy někdo zbytečně v čekárně byl a dostal zbytečně léky, nebo mám mlčet.

Pan náměstek uzavřel svojí arogantní exhibici prohlášením o čistém víně. Myslím, že trefně. Jenom jí trochu převyprávím:

Tato akce (o reformu nejde) povede ke ztotožnění poplatků se změnami, povede k výraznému zneprůhlednění finančních toků ve zdravotnictví a rozhodně nepovede k tomu, že pojišťovny dají do léčby jakkoliv nemocných více peněz.

Arogance náměstků nám bohužel zůstane i s novou ministryní. Možná bychom potřebovali trochu šedých buněk, méně hrabivosti a méně lobbingu. A možná také lidi, co se s nemocnými opravdu stýkají. Ti, co se stýkají s generálními řediteli farmaceutických firem a jejich distributory, jsou totiž nemocným na nic.