Rusko se nyní mnozí snaží obvinit z toho, že politizuje problematiku dodávek plynu. Chtěl bych to kategoricky popřít. Mohu k tomu uvést dva příklady – zaprvé máme kontrakty na dodávky plynu se třemi zeměmi EU – pobaltskými státy. A ve všech zemích jsou nějaké politické problémy ve vztahu k nám. Kdyby Rusko chtělo vůči nim použít plyn jako nástroj politického nátlaku, mohlo by to udělat. Ovšem nikdy jsme nic takového neudělali. Přešli jsme s nimi na normální tržní vztahy, dodáváme jim plyn napřímo – bez tranzitních zemí – a všechno to normálně funguje.

Zadruhé – máme kontrakt s Gruzií na dodávky plynu. Přesto jsme dodávky do Gruzie nepřerušili ani v době pětidenní války. Dokonce dnes ani nemáme s Gruzií diplomatické vztahy – a těžko si lze představit horší mezistátní vztahy v mírové době – a přesto se ruský plyn do Gruzie normálně dodává.

A úplně jiná věc je, že Gruzie dlouhou dobu blokovala dodávky plynu do Jižní Osetie (jiná cesta než před Gruzii není zatím možná). Dodávky plynu byly teprve v minulém týdnu obnoveny.

Neskrývám, že tu v devadesátých letech nebyly takové pokusy použít plyn k nátlaku na některé země, ale dnes je jiná doba a my už to rozhodně dělat nebudeme. Chceme jen,aby fungovaly v našich vztazích s Ukrajinou i dalšími zeměmi normální tržní vztahy.

Měli bychom si však povšimnout i další zvláštnosti na Ukrajině. Naftogaz není vlastníkem tranzitního plynovodu. Tím je ukrajinský stát – je to jediný takový případ v postsovětském prostoru. Naftogaz si plynovod pronajímá od státu, ačkoliv Naftogaz je plně vlastněn státem. Dochází tak k tomu, že firma není vlastníkem a také ani nevkládá do plynovodu potřebné investice a ani ukrajinský stát tak nečiní. Obávám se, že dříve nebo později nastane situace, že nebude možné plyn vůbec přepravovat, protože to nedovolí technický stav plynovodu. Proto jsme také nakonec navrhli Ukrajině, že bychom mohli společně využívat tento plynovod – ať už pronájmem nebo nějakou formou privatizace a také ve spolupráci např. s Německem apod. V každém případě jsme však upozorňovali na nutnost investic do tranzitního plynovodu za vzájemně výhodných podmínek. Ukrajina to však stále odmítá, uzavírá Kosačev.

Ruský tisk také komentuje dvoudenní návštěvu prezidenta Medvěděva v Uzbekistánu. S prezidentem Uzbekistánu Karimovem se dohodli, že je nutno vzájemné vztahy v energetice postavit na základě tržních cen a cenu zemního plynu určovat podle evropských podmínek.

Výsledkem návštěvy je dohoda, že Uzbekistán bude od roku 2009 dodávat Gazpromu 16 mld m³ a později – až bude zvýšena kapacita plynovodu do Ruska - to bude ještě dalších 15 mld m³ ročně. Přitom uzbecký prezident Karimov zdůraznil, že Uzbekistán bude prodávat plyn výlučně Rusku a komu ho Rusko bude dále prodávat je jenom jeho věc.

Podle ruského tisku bude cena za plyn v prvním čtvrtletí 2009 zhruba 340 dolarů za 1000 m³, což je cena, kterou chtěl Uzbekistán dosáhnout již před časem. Nyní tedy dosáhl svého a proto také dal souhlas k rozšíření kapacity hlavního tranzitního plynovodu Střední Asie – Centrum.

Podle některých názorů je tato dohoda jednoznačně úspěchem ruské strany a vytváří tak jiné podmínky pro připravovaný plynovod Nabucco, neboť ten se bude moci spolehnout jen na turkmenský plyn. Na druhé straně je nutno také vidět, že uzbecký prezident je někdy těžko předvídatelný partner a současná dohoda tak nemusí být definitivní.

Zdroj ZDE ZDE