V komunitě aktivistů ropného zlomu je dobře známo jméno Kurta Cobba a jeho blog "The Resource Insights". Autor se zamýšlí nad hlubšími souvislostmi vyčerpání fosilních paliv a možnými důsledky pro další vývoj průmyslové společnosti. V Britských listech jsme vám v roce 2005 přinesli překlad jeho článku "Can Democracy Survive Without Fossil Fuels?" (¨"Může demokracie přežít bez fosilních paliv?").

Následující text je souhrnem dvou článků ("Which future should we prepare for, industrial or agrarian?"' "Na jakou budoucnost se máme připravit, průmyslovou nebo zemědělskou?", zveřejněno 5. července t. r., a "Could sustainability lead to an authoritarian future?" "Mohla by udržitelnost vést k autoritářské budoucnosti?", zveřejněno 13. července t. r., v nichž Kurt Cobb připomíná knihu Harrisona Browna Výzva budoucnosti člověka (The Challenge of Man's Future, ISBN 978-0813300337) z roku 1954. Pozoruhodné je, že Harrison Brown (1917-1986), jaderný fyzik, který se podílel na přípravě plutonia pro výrobu prvních amerických jaderných pum, ve své knize předpověděl těžkosti, do kterých se dostáváme dnes, už před více než 50 lety.

Pan Wagner se veřejně ptal, k čemu vlastně má Česká republika armádu. Taky si kladu stejnou otázku, ale k tomu, abych si na ni odpověděl, musím napřed vyřešit určitý předpoklad: jak si vlastně otázku položit?

Možná si řada lidí, vzhledem ke skutečně velké reformě (spíše restrukturalizaci), kterou armáda za posledních patnáct let prošla, říká, jak by to vlastně vypadalo, kdyby byla Česká republika napadena a dostala se tak do konvenční války. Odkud by vyjely tanky, kde by se formovala nějaká pěchota, kde by se vlastně taková armáda vzala? Jenže na tuto otázku se odpovídá dost špatně. Představa konvenční války (nebo také řečeno prostě a jednoduše "války, kterýžto pojem doposud masově zastupuje právě zcela konkrétní podobu války, tedy války konvenční) je určitý typ atavismu a v podstatě neporozumění současné geopolitické skutečnosti. Proto je třeba ptát se potom, komu vlastně armáda slouží? Kdo pochopil její užitečnost?

Server iDnes položil (20. července 2008 6:38) paní ministryni Parkanové několik otázek. Zaujala mě jedna z nich:

Britská vláda nesmí spoléhat na ujišťování Spojených států, že nepoužívají mučení, konstatuje zpráva britského parlamentního výboru pro zahraniční vztahy. Výbor zdůrazňuje, že se Británie a Spojené státy liší v definici toho, co je mučení, a naléhá, aby britská vláda samostatně kontrolovala americká tvrzení.

O americkou vojenskou a radarovou základnu je mezi domorodým obyvatelstvem Čečenské (nebo České?) republiky kdesi v Evropě pramalý zájem. Aby se zvýšila poptávka po zboží, jež stále ne a ne jít na odbyt, byla před rokem spuštěna ne zrovna povedená marketingová kampaň "proti raketám" . Její autoři se ale nepoučili z dosavadních chyb a v nejnovější propagační akci s názvem "test systému protiraketové obrany" angažovali neúspěšnou zpěvačku, jež se podivuhodným řízením osudu stala v roce 2007 ministryní obrany.

Případný budoucí americký prezident Barack Obama bude chtít od Evropy, aby se aktivněji podílela na globální bezpečnosti. Už nebude platit výmluva, že Bush je hrozný, tak nemusíme dělat nic, varovala Obamova čelná poradkyně v rozhovoru s britským konzervativním deníkem Daily Telegraph.

V předvečer cesty Baracka Obamy do Afghánistánu, na Blízký Východ a do Evropy zdůraznila Obamova poradkyně Susan Ricová, že zvolení Baracka Obamy prezidentem bude znamenat, že Američané za Georgem Bushem "obrátili list".

Avšak Ricová, která má doktorát z mezinárodních vztahů z New College v Oxfordu, zároveň varovala, že Obamova případná nová vláda bude požadovat, aby Evropa dělala víc.

To je varování, které pronesl profesor David Blanchflower, člen výboru ústřední Anglické banky pro úrokové míry. Podle Blanchflowera bude muset Anglická banka rychle snížit úrokové míry, aby zabránila příliš drastické recesi. Blanchford se domnívá, že Británii čeká v současnosti ještě horší ekonomická krize než Spojené státy, kde už byly úrokové míry sníženy a sníženy byly i daně ve snaze stimulovat ekonomiku.

V Británii je v současnosti oficiálně 840 000 lidí na podpoře, ale celkový počet nezaměstnaných je tam 1,6 milionu, 5,2 procent veškerých pracovních sil. Blanchflower varuje, že nezaměstnanost stoupne až na 7 procent, což by znamenalo, že o zaměstnání přijdou další statisíce lidí. Blanchflower varuje, že měnová politika Anglické banky je dosud příliš strikntí. Anglická banka však od konce minulého roku snížila úrokové míry už třikrát. V současnosti jsou 5 procent, anglické banky a spořitelny nabízejí vkladatelům úroky až ve výši 7 procent.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Předsedové správních rad firem, kótovaných v německém indexu akciových podniků DAX, mají o 650% vyšší výdělky než před dvaceti lety. V médiích se často argumentuje, že za prosperitu se přece musí dobře zaplatit. Placení úspěšných manažerů v jiných neméně prosperujících firmách však vede k otázce, zda u těch daxových podniků nejde daleko méně o ospravedlnitelné platy a daleko více o neodůvodněné obohacování.

Jen každý pátý Rakušan má soucit s pádem spolkového kancléře Alfreda Gusenbauera a vlády jím vedené velké koalice sociálních demokratů a lidovců. Rakouská poslanecká sněmovna - Národní rada - hlasy všech poslanců, velké koalice i opozice se usnesla ukončit předčasně 23. volební období a vyhlásila na neděli 28. září parlamentní volby. Rakouský spolkový prezident Heinz Fischer v televizní "Tiskové hodině" vyslovil pochopení pro ukončení velké koalice sociálních demokratů a lidovců. Ukázalo se, že nebyla schopna splnit jemu daný velikonoční slib, že bude konstruktivně spolupracovat. Především však u veřejnosti vznikla velká nespokojenost a netrpělivost s její činností, takže má nyní proti svým původním představám pochopení pro "nový start".

Sueddeutsche Zeitung, jak víte, jeden z nejserióznějších (a nejčtenějších) německých deníků, uveřejnil v sobotu 12. července úvahu Burkharda Hirsche k problému Lisabonské smlouvy. Považuji článek za pozoruhodný pro jeho věcnost a střízlivý úsudek, píše Štěpán Steiger, který ji pro nás přeložil, a pokračuje:

Hirsch (ročník 1930) je známý politik, patří k levému křídlu Svobodných demokratů (FDP), je právník a obhájce lidských práv. Zastával v minulosti významné funkce (ministr vnitra Severního Porýní-Vestfálska 1975-80, viceprezident Spolkového sněmu 1994-98). Jeho stanovisko myslím zapadá do diskuse v naší zemi - diskuse, která se sice sotva koná, ale měla by probíhat. Překlad vydáváme s laskavým souhlasem www.sz-content.de .

O pravdivosti přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu svědčí literární aktivita Borise Cveka. Narodil se 26. 3. 1976 v Krnově z druhého manželství Dušana Cveka (s Boženou Cvekovou, rozenou Biskupovou). Má o tři roky mladšího bratra Roberta z téhož manželství, jenž je mezinárodním šachovým velmistrem (i tento talent byl zděděn po otci, lékaři a krnovském básníkovi Dušanu Cvekovi). Není bez zajímavosti, že Robert dostal křestní jméno podle šachového mistra Roberta Fischera a Boris podle Fischerova protihráče v zápase století z r. 1970 Borise Spaského. Přestože pracuje v Olomouci, má trvalou vazbu na Krnov, lépe řečeno na Ježník, kde je stále přihlášen k trvalému bydlišti.

Reakce na článek čtenáře Pavla Bergmana "Protiizraelská zaujatost a nepřesnosti v Britských listech".

Pan Bergmann ve svém elaborátu upozorňuje čtenářskou obec BL na "hystericky protiizraelský text...plný nenávisti" Štěpána Kotrby a článek pana Martina Janíčka, týkající se rovněž izraelsko-palestinské otázky. Nejvíce výtek měl však proti mé osobě a mým článkům na toto téma. Rád bych tedy se pokusil na tyto většinou liché výtky reagovat.

Papež Benedikt XVI. v sobotu konstatoval, že se hluboce omlouvá za utrpení, způsobené obětem sexuálního zneužívání katolickými kněžími v Austrálii. Zdůraznil, že pachatelé musejí být pohnáni před soud.

Papež uvedl, že chce potvrdit, "hanbu, kterou všichni cítím v důsledku sexuálního zneužívání malých dětí některými kněžími", k němuž docházelo v Austrálii. Dodal, že tyto činy, spáchané duchovními, jsou hrubým porušením důvěry a že způsobily obrovskou bolest, poškodily katolickou církev a zaslouží si všeobecné odsouzení.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V týdnu od 21. 7. se v Ženevě, sídle Světové obchodní organizace, sejdou ministři členských států k jednáním, jejichž cílem je prolomit současnou neuspokojivou situaci a odstranit rozpory v mezinárodních jednáních o další liberalizaci světového obchodu a o posílení pravidel mnohostranného obchodního systému. Pokud k průlomu dojde, ovlivní to - po implementaci do ekonomických politik členů WTO - světové podnikatelské prostředí a konkurenceschopnost na dlouhá léta dopředu. V Ženevě bude přítomen také ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, který se bude podílet na vytvoření pozice Evropských společenství. I na ČR tedy záleží, zda a v jaké podobě členské státy WTO schválí způsob a rozsah liberalizace obchodu a jak toto uvolnění bude prospěšné českým podnikatelským subjektům a české ekonomice vůbec.

Britská televize Channel Four zkreslila výroky čelných světových klimatologů v kontroverzním filmu Martina Durkina The Great Global Warming Swindle, který tvrdil, že globální oteplování je spiknutí a podvod. To je verdikt, který tento týden vydá po 15 měsících bedlivé analýzy britský státní regulační orgán pro sdělovací prostředky Ofcom. V ČR film uvedl v pražském kině Blaník v červnu 2007 Václav Klaus.

Durkinův film vyvolal obrovskou kontroverzi. Opráněnost stížností na porušení soukromí a na neférovost od bývalého hlavního vědeckého poradce britské vlády Sira Davida Kinga a Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC), který je držitelem Nobelovy ceny, potvrdí regulační orgán Ofcom v téměř všech případech.

Musím reagovat na článek Jana Kadubce "Návod k nelegálnímu kradení, aneb Šikovní právníci". Činím tak v zájmu občanů. Po přečtení článku musí totiž čtenáři nutně dospět k závěru, že na nešťastném konci případu pana Kadubce nese vinu špatná práce policie, které trvalo šetření jeho trestního oznámení celé čtyři roky, aby mu nakonec oznámili, že trestný čin nebyl prokázán. Nepoučený čtenář sice může spolu s panem Kadubcem nevěřícně kroutit hlavou, jak je to možné, především si ale z článku odnese podstatnou, ovšem naprosto mylnou, informaci: pokud se mi stane něco podobného, musím podat trestní oznámení (a doufat, že v mém případě bude policie rychlejší a trestný čin prokáže).

Nejprve pogratulujme Pavlu Šafrovi k jeho nové pozici šéfredaktora časopisu Reflex . Být během deseti let (po Lidových novinách a MF DNES ) šéfredaktorem již třetího významného periodika je v českých podmínkách bezpochyby úctyhodné. Přesto jsem se poněkud zděsil při zjištění, že Pavel Šafr bude novým šéfredaktorem Reflexu . Že tento časopis potřebuje na vedoucím postu změnu, bylo jasné již delší dobu. Úroveň periodika, které se vždy vymykalo všem ostatním českým časopisům, stojícím někde uprostřed mezi nečtenými intelektuálními na jedné a někdy více či méně podbízejícími časopisy na straně druhé, si rychle vybudovalo slušnou čtenářskou základnu a bylo svěžím vánkem v českém novinářském světě. Když jsem však v posledních dvou letech pročítával stále další a další čísla Reflexu, sílil u mě dojem, že tomuto časopisu začíná docházet pára; Zelený Raoul je možná stále docela vtipný, přečíst si stranu Miloše Čermáka většinou také není ztrátou času, rubrika Genius loci je originální, nicméně to ostatní, zdá se mi, upadá. Jeden příklad: ačkoli jsem s většinou názorů Ondřeje Hejmy nesouhlasil, přesto to byl sloupek osobnosti se specifickými postoji, které stálo za to si přečíst. Ovšem sloupky jeho nástupkyně, Veroniky Bednářové, považuji už jen za mlácení prázdné slámy. A co je zvláště mizerné, to jsou reportáže, v nich nemá oproti konkurenčním časopisům Reflex nárok. A zjevně to nepřipadá nejen mně, když se prodej Reflexu během dvou let snížil z 60 na 49 tisíc čtenářů.

Relativně dlouho se zabývám otázkou proč máme armádu. Myslel jsem, že armáda je technická pomůcka k řešení nějakých velmi konkrétních problémů. Od vzniku Česka se mluví o různých zbrojních kontraktech a dodávkách. Nyní máme již zcela profesionální armádu. Ta je fragmentem původní. Co jsem ale neslyšel nikdy, je, k čemu má naše armáda sloužit. Jaké jsou její úkoly a k čemu se má připravovat a vyzbrojovat. Nějak asi z dob svého vojančení jsem si myslel, že k obraně naší republiky, našeho, byť zmenšeného státu. Dnes v podstatě není koho mobilizovat, aby alespoň věděl, jak se nabíjí útočná puška, ale myslel jsem, že profesionální armáda je o tolik lepší, že tento výpadek zvládne, kdyby náhodou bylo třeba.

Nad ránem jsem se ve službě podíval na internetu na události, komentáře na ČT24. Ač se tam většinou člověk nic nedoví, včera jsem prozřel. Na pozadí přeřazení čtyř vrtulníkových pilotů na generální štáb zazněly pro mne velmi klíčové informace. Z úst zástupce náčelníka generálního štábu. A sice, že naše armáda prochází reorganizací a cílem je aby byl jeden každý nebo jak on řekl stoprocentně schopen nasazení v zahraničních bojových misích. Takže ne obrana státu českého, ale stoprocentní schopnost nasazení v zahraničních bojových misích. To jsem nevěděl a možná mi něco uniklo a možná nám to nikdo neřekl. Pak chápu rozpad protivzdušné obrany státu, vyřazení tanků a zakázku na kolová obrněná vozidla, která jsou v českých příhraničních horách v zimě na dvě věci.

Takže, milí spoluobčané, armádu si platíme na zahraniční bojové mise. Konečně vím, na co ji máme. Nikdo se mne na to nikdo neptal a já nesouhlasím s placením takto koncipované armády. Nikdy to v žádném volebním programu nebylo a voleb nás čeká přehršel. Vcelku neroním slzy nad zavaleným vojákem v Afghánistánu, ale chtěl bych jasně slyšet od vlády i stran, k čemu si platím armádu.

Pokud mi nějaká strana řekne, že k tomu, aby honila nějaké chudáky v afgánských horách, velmi jasně takovou stranu obejdu hodně z dálky...

• USA poklesly v globální tabulce z 2. na 12. místo
• Nejbohatší pětina lidí vydělává 168 000 dolarů ročně, nejchudší pětina 11 000 dolarů ročně

Navzdory tomu, že Amerika vydává na zdravotnictví každou hodinu 230 milionů dolarů, průměrná délka života v USA je kratší než v mnoha jiných zemích. I když je příjem v USA druhý nejvyšší na světě, Spojené státy jsou v průměrné délce života až na 42. místě.

Mediální realita je navýsost fragmentární. Široký záběr médií a absolutní pojmy (např. název zpravodajského pořadu ČT Události) vzbuzují dojem, že svět zobrazovaný médii je komplexní a všeobjímající. Tento omyl, který zcela prokazatelně ovlivňuje chod soudobých dějin, má svůj individuální odraz v tom, jak se opájíme iluzí, že se nám podařilo z několika výpotků mediální horečky porozumět tomu, co se děje. Ze své, zcela náhodné (jak už to bývá) účasti na tomto nepřetržitém informačním rautu, na němž je předkládáno samé vybrané menu, které, stejně jako na rautu skutečném, podléhají trendům a konzumnosti, jsem si odnesl následující poznání:

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 170 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červnu 2008 přispělo celkem 173 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 954.45 Kč, příjem z reklamy byl v červnu 2008 400 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.6. 2008 částku 256 552.30 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,337.78 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.