Platón a Aristotelés tvrdili, že práce je určena otrokům a že vznešený člověk pracovat nesmí, nebylo by to důstojné jeho postavení. Řekové i takovému Epikúrovi vyčítali, že v mládí vyučoval čtení, psaní a počítání! Jak může být potom filosofem? Když pracoval! Práce je určena pro tupé stádo, jak dnes tvrdí Boris Cvek a dokladuje to vysokými morálními kvalitami elit a křesťanskými hodnotami, kterými se řídí naše společnost.

Ale ještě lépe to vyjádřil Albert Camus: Nejodpornější a nejubožejší úděl-úděl člověka, který pracuje.

Jak se tedy dostat mezi horních deset tisíc? Jak se dostat mezi krásné, dokonalé, zdatné a jedinečné?

Není nic jednoduššího. Alespoň dnes.

První krok: musíte si nejdříve nechat zaregistrovat nějakou společnost třeba s ručením omezeným.

Druhý krok: z telefonního seznamu vyberete náhodně jména a na jejich adresy zašlete fakturu na zaplacení deseti až x tisíc. Za co mají vámi vybraní obyvatelé platit, ani nemusíte uvádět. Můžete jim ale přesto uvést, že jste jim poskytli duchovní útěchu telepaticky či psychotronním způsobem.

Třetí krok: adresy těch, kterým jste zaslali fakturu, tedy dlužníků, předáte advokátní kanceláři, aby ona za vás za určité procento vymáhala dlužné částky. Advokátní kanceláři taky dáte číslo účtu, na který bude zasílat vybrané dlužné částky.

Čtvrtý a poslední krok: zrušíte registraci vaší společnosti (s.r.o.) a můžete odjet na dovolenou do Karibiku. Penízky se vám budou jenom sypat. Musím upozornit, že tento návod, že tohle jednoduché a geniální řešení jsem já skutečně nevymyslel a ani jej nepraktikoval.

Prakticky to do reality uvedla společnost Top Galaxys s.r.o. Jméno vlastníka nelze uvést, neboť je to předmětem obchodního tajemství. Ale jednatelé Petr Lipš a Josef Horálek jsou uvedeni jmenovitě v podnikatelském rejstříku i na internetu. Získali "majetkový prospěch velkého rozsahu" a stali se tak krásnými, zdatnými, dokonalými a jedinečnými. (V uvozovkách jsou citace z policejního vyšetřování.) Při přátelském popovídání s policií oba jednatelé "odpovídali vyhýbavě a neurčitě" a neustále se "odvolávali na obchodní tajemství". Ovšem "policie neprokázala trestný čin a všechna trestní oznámení odložila".

Těch trestních oznámení na policii přišlo více než 1 700.

Jsem jeden z tisíce sedmi set občanů, kteří podali trestní oznámení o loupeži. Policejní zpráva také uvádí, že postižených bylo mnohem více, neboť někteří nepodali trestní oznámení a zaplatili, a třeba někteří podnikatelé zaplatili aniž by věděli za co, to ukradené jim bylo ukradené, neboť si to stejně dají do nákladů, a vůbec se tím nějak nezatěžovali.

Já osobně jsem s tím ale problémy měl.

To někdy v polovině roku 2004 mi přišel účet z Telekomu (ta firma už dnes taky neexistuje), abych zaplatil 15 tisíc. Nejdříve jsem si myslel, že to nějaký pošahaný umělec zkouší jakýsi hépening, kde chce zjistit, kolik je u nás blbých lidí. Pak mi to ale nedalo a zašel jsem do kanceláře Telekomu a ptal se, co to má znamenat - já že dlužím 15 tisíc, to je přece sranda, to nemůže přece nikdo myslet vážně, vždyť já jsem si žádnou službu neobjednal a nechtěl.

Paní z Telekomu mi sdělila, že jsem se díval na internetu na pornografii a že těch 15 tisíc mám zaplatit, je to za tu duševní útěchu. Vůbec jí nevadilo, že jsem docela starý človíček mající spíše problémy s prostatou a s tím, jestli je to benigní, či maligní.

No a navíc těch 15 tisíc, to byly mé tři měsíční starobní důchody - a jiný příjem nemám. Prý se můžeme dohodnout na splátkovém kalendáři. A to jsem se už docela rozčílil a řekl jsem jí, že to přece lze snadno zjistit, zda v mém počítači jsou uvedeny ony žluté stránky. Že prý pošle odborníka. Příští den skutečně přijel nějaký pracovník Telekomu, udělal si výpis a dokonce na mé tiskárničce si to vytiskl. Myslel jsem si, že tím je to vyřízené.

Za více než půl roku přišla upomínka z nějaké advokátní kanceláře, že mám zaplatit 15 tisíc plus nějaké penále.

Neváhal jsem a dle návodu z internetu jsem podal trestní oznámení na neznámého pachatele - tedy vlastně na Telekom. Odepsal jsem písemně do advokátní kanceláře, že do doby, než policie vyřídí mé trestní oznámení, nebudu platit.

Za rok přišla druhá upomínka. Zase jsem písemně odepsal, že policie zatím nic neposlala a že s placením počkám, až budu znát výsledek šetření.

No a loni těsně před vánocemi přišel výhružný dopis od exekutora, v němž se psalo, že jsem zločinec, a pokud do tří dnů nezaplatím 30 tisíc, tak že teda uvidím. Ten výhružný dopis by stálo za to v Britských listech. otisknout, je tam mimo jiné i upozornění, že exekutor má právo provést osobní prohlídku (tzn. že mi může třeba i strkat prst do řiti, a zjišťovat, zda tam nemám uloženy zlaté předměty!).

Zaplatit do tří dnů, no jo, ale z čeho? Vždyť to je můj půlroční příjem!

Zaplatil to za mne můj syn, jinak bych umřel hlady.

A tak jsem napsal ombudsmanovi. Odpověděl, že žijeme v demokratické a svobodné společnosti, což mne velice potěšilo, a dal radu jak jsem měl postupovat. Ona rada zněla: zaplatit a pak v soudním řízení požadovat částku nazpět, tak se postupuje v právním státě. Dobrá rada nad zlato. Ani jsem mu za tu radu nepoděkoval.

A tak jsem chtěl alespoň vědět, co se stalo s tím mým trestním podáním. V lednu tohoto roku jsem se dotázal písemně policie. Neodpověděli.

Neodpověděli ani na druhou a ani na třetí žádost. Tak jsem napsal přímo na ministerstvo vnitra. Kupodivu před čtrnácti dny jsem dostal výsledek policejního šetření, a že se omlouvají, že to neposlali hned, ale že těch podání bylo velice velmi moc (více než 1 700).

Policie se tedy vyjádřila až za čtyři roky!

Šetření bylo odloženo, neboť trestný čin nebyl prokázán.

Už v antice věděli, že za každým větším majetkem se skrývá zločin, ale že by policie a právníci na tom spolupracovali, to se mi zdá poněkud zvláštní.

K tomu: Důležité varování obmudsmana Otakara Motejla ZDE