Smrt je vlastně jediný důvod pro nesmrtelnost. Kdybychom byli nesmrtelní, nemělo by v nekonečném běhu pojídání, kálení, sexu, množení a dýchání nic nějaký nadpozemský smysl. Smrt, jak trefně vystihl ve své analýze lidského života třeba Heidegger, který život nazval "bytím k smrti", klade zásadní otázku: je pouhý pomíjivý mžik lidského života všechno, co se toho, kdo ten život žije, týká, nebo je cosi nad smrtí, co nás živé spojuje s těmi, kdo už zemřeli, i s těmi, kdo tu budou žít, až my se budeme rozkládat v zemi?

Jak ideologie, tlak skupinových zájmů, populistická politika a naprostá nekompetence odsoudily americké hospodářství k pouhému přežívání. Jasný, rozumný plán, jak napravit šílenství Bushovy éry a vrátit Americe ekonomickou racionalitu,píše v americkém časopise Vanity Fair ekonom Joseph E. Stiglitz.

Když americké hospodářství zasáhne pokles, často slyšíte experty debatující o tom, zda to bude spíše pokles ve tvaru V (rychlý a ostrý), nebo ve tvaru U (delší a mělčí). Dnes však možná americké hospodářství zasáhla událost, kterou lze nejlépe popsat jako pokles ve tvaru L. Už teď je na tom ekonomika velmi špatně a zřejmě to tak ještě nějakou dobu zůstane.

KD| I když jsou banky zachráněny, světové hospodářství ohrožuje nejsilnější recese od počátku 80. let -- tedy přinejmenším od té doby. Pokles nyní zasahuje obchod a průmysl a žádná země se před ním nemůže ubránit.

V týdnu mezi 17. a 24. říjnem se valutové rezervy centrální banky snížily o 31 miliard dolarů

KD | Ruská Centrální banka oznámila rekordní týdenní ztráty valutových rezerv za poslední dekádu. Během týdne od 17. do 24. října její mezinárodní rezervy, z nichž je podporován kurs rublu, spadly o 31 miliard dolarů. Méně než polovinu ztráty lze připsat přecenění valutových aktiv kvůli zvýšení kursu dolaru. Podstatnou část lze vysvětlit odlivem kapitálu ze země a prodejem valut na vnitřním trhu kvůli podpoře kurzu rublu.

Izraelský nálet by vážně neublížil, pokud by nedošlo k nasazení jaderné zbraně

KD| Západní zpravodajští experti jsou přesvědčeni, že íránská jaderná zařízení jsou umístěna příliš hluboko pod zemí, než aby jim případná krátká letecká kampaň Izraele vážně uškodila. Musela by totiž zasáhnout objekty několika protibunkrovými pumami do stejného místa. Bez použití jaderných zbraní by tedy průmyslové provozy umístěné v opevněných podzemních tunelech nejspíše odolaly, píše v článku pro listopadové vydání magazínu Newsweek Mark Hosenball.

Tunely jsou údajně obklopeny železobetonovými bariérami o tloušťce zhruba 20 metrů. Izrael nevlastní žádnou konvenční zbraň, kterou by tuto překážku jednorázově zdolal, a nasazení jaderných pum je z politického hlediska málo pravděpodobné, tvrdí nejmenovaný americký vládní úředník a experti pracující pro Pentagon i OSN.

25.10. 2008, Newsweek, Hosenball, M.: Nukes: Too Deep to Hit ZDE

Tisková zpráva koalice nevládních organizací sdružených v kampani Control Arms

KD| 147 členských zemí OSN dnes hlasovalo pro pokračování v práci na Smlouvě o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty, ATT). Kampaň Control Arms, jež zastupuje milióny účastníků z celého světa, výsledky hlasování přivítala, ale vyzvala státy k většímu úsilí, aby byl proces urychlen a aby byla prosazena silná smlouva, která položí hlavní důraz na lidská práva a rozvoj.

Za několik let bude mezinárodní trh plný zbraní ideálních pro dětské vojáky

Spojené státy, které spolu se Zimbabwe odmítají mezinárodní Smlouvu o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty, ATT) zahájily obchodní soutěž na náhradu stávajících karabin M4 zbraní větší ráže.

Brněnský Krajský soud vyměřil trest pro bývalou správkyni konkurzní podstaty Zbrojovky Brno Ilonu Strmiskovou. Čelila obžalobě z porušování povinností při správě cizího majetku, z neoprávněného zásahu do práva k domu nebo bytu či nebytovému prostoru a maření výkonu úředního rozhodnutí, kde jí hrozilo až osm let vězení. Byla potrestána tříletou podmínkou a čtyřicetitisícovým peněžitým trestem. Takto směšně skončil po několika letech případ konce výroby zbraní v jednom českém strojírenském podniku, případ zmanipulovaného konkursu - součásti kauzy soudce Jiřího Berky, ale i činnost jedné podvodné konkursní správkyně a její snaha v rozporu se zákonem poškodit v průběhu správy konkursní podstatu a potažmo tedy i věřitele. Absurdní výsledek.

Největší akce v dějinách české digitalizace televizního vysílání proběhla bez komplikací. Síť 1 s multiplexem veřejné služby nyní může přijímat 57,2 % obyvatel republiky. Deset vysílačů pokrývá téměř polovinu území ČR.

Digitalizace televizního vysílání v České republice zažila v noci na 31. října 2008 nejrozsáhlejší operaci ve své historii. Dle Technického plánu přechodu, nařízení vlády ČR, byl ukončen provoz čtyř analogových vysílačů ČT2, zcela skončilo digitální terestrické vysílání přechodné sítě A a především se spuštěním řady vysílačů sítě 1 podstatně rozšířilo pokrytí republiky digitálním pozemním vysíláním multiplexu veřejné služby.

Patrně nejpozoruhodnějším aspektem reakce na současnou finanční krizi je to, co jeden ze zúčastněných vyjádřil slovy: „Vůbec nikdo netuší, co dělat.“ Důvodem je bezesporu to, že očekávání jsou součástí hry: reakce trhu na nějakou intervenci nezávisí jen na tom, do jaké míry bankéři a investoři příslušným intervencím důvěřují, ale ještě daleko více na tom, do jaké míry se domnívají, že jim budou důvěřovat i ostatní.

Keynes připodobnil akciové trhy k soutěži, jejíž účastníci musí ze stovky fotografií vybrat několik pěkných děvčat: „Nejde jen o to, vybrat ty, které se mně osobně podle mého nejlepšího svědomí zdají jako ty nejhezčí, a dokonce ne ani ty, které by za nejhezčí označilo průměrného mínění. Dosáhli jsme třetího stupně, kdy se pokoušíme předvídat, co soudí průměrné mínění o tom, jaké bude průměrné mínění.“ Jsme nuceni podstupovat volby, aniž bychom disponovali informacemi, které by nás k tomu opravňovaly; nebo jako to vyjádřil John Gray: „Jsme nuceni žít tak, jako bychom byli svobodní.“

Stop vulgárním gestům a hákování v politickém ringu, stop špatnému hospodaření, stop vlastizrádcům!

K čemu jsou rozbory a tvrzení o tom, co lidé chtějí, k čemu všemu dali ve volbách hlas? Lidé řekli pouze(!), co nechtějí. Volili momentální "menší zlo". O souhlasu k čemukoli "nebyla řeč"!

Hřbitov a hrob, místo posledního odpočinku a spočinutí ostatků člověka, místo, kam přicházíme za svými nejbližšími. Někdo občas a někdo třeba jen jednou za rok, o dušičkách, protože to tak dělají skoro všichni. Parkoviště před hřbitovy se zaplní auty, než budeme ke svým milovaným uloženi, už se k nim jen přijíždí.

Podrobnosti ZDE

Právo│ČTK│DPA │ Rusko a Čína stvrdily včera v Moskvě dlouho odkládanou dohodu o výstavbě ropovodu. Projekt může oslabit závislost Moskvy na západních a zejména na evropských trzích, kam míří většina ruské produkce ropy i plynu. Dohoda mezi ruskou firmou Transněfť a čínskou Národní ropnou korporací byla podepsána při návštěvě čínského premiéra Wen Ťia-paa v Moskvě. Ten jednal s ruským prezidentem Dimitrijem Medvěděvem a premiérem Vladimírem Putinem o energetice a o světové finanční krizi.

Pod pojmem Dílny -- Workshops se divákům v Jihlavě představily práce studentů Katedry dokumentární tvorby FAMU.

Nejsou to dílny v pravém slova smyslu. S filmy se tam nijak nepracuje, ani se podrobněji nerozbírají. Pedagogové z FAMU prostě jen uvádějí snímky svých studentů. Učitelé nijak nerozbírají, proč je film zaujal, neanalyzují, zda je dobrý, nebo špatný, nic, co si o něm myslí, neřeknou. Jen studentům dávají doplňující otázky. Po promítnutí filmu mají studenti možnost říct pár slov a odpovědět na dotazy. Tím se projekce neliší od většiny filmů uváděných na festivalu, kdy se režisér -- pokud je přítomen -- účastní debaty po skončení filmu. Nebylo jasné, zda jsou filmy z jednotlivých ročníků FAMU pro předvedení v Jihlavě podrobovány výběru. Měla jsem pocit, že se v Jihlavě promítají snad úplně všechny studentské práce.

Nějaký čas jsem se teď zabýval tím, jak předložit čtenářům myšlenkový návyk, který, jak se zdá, tvoří jeden z hlavních kořenů současné krize průmyslové společnosti. Nikdy jsem nepochyboval, že jsem tuto otázku měl probrat dříve, avšak uprostřed kaskády současných dramatických událostí by se debata mohla minout účinkem. Když se kolem nás patrně rozpadá systém halucinačních financí, který poháněl iluzi americké prosperity po čtvrt století, panický výprodej spekulantů na komoditních trzích sráží ceny fosilních paliv do hloubek, které jsou stejně nepřiměřené jako nedávné vrcholy, a když se kola stroje amerického globálního impéria zastavují, váhám, zda jde o čas vhodný ke zkoumání čehosi nehmatatelného.

Krásný anglo-saský svátek Halloween konečně dorazil i do našich končin. Česká vláda tlačící v těchto dnech radarové smlouvy parlamentem jej slaví v duchu nejlepších halloweenských tradic. Stejně jako si lidé po věky stavěli na Halloween do oken vyřezané svítící plody k odehnání zlých skřítků, stavíme dnes do středu Čech americký radar k odehnání zlých raket. Hodnota ochrany je v obou případech přibližně stejná. A zatímco děti chodí na Halloween dům od domu a koledují sladkosti, můžeme jen hádat, co si radarem vykoledujeme my. Sladkost to ale asi nebude.

Ve dnech 1. a 2. listopadu proběhne v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (nám. Jana Palacha, místnost 131) mezinárodní konference Protiraketová obrana USA v Evropě, kterou organizuje Centrum globálních studií společně i s Iniciativou Ne základnám. Zahájení obou dní konference je v 10:00. Cílem Iniciativy Ne základnám je již od jejího vzniku mimo jiné rozvíjet debatu na téma protiraketové obrany. Celá konference je koncipována jako fórum pro střet argumentů odpůrců a zastánců vybudování radarové základny na našem území.

Zváni byli také všichni poslanci a senátoři, členové vlády, zástupci ministerstev obrany a zahraničí. "Bohužel se ukazuje, že ti, kteří nesou za celý projekt největší politickou odpovědnost, tedy vládní představitelé a jednotlivá ministerstva, nejsou ochotni či schopni svůj názor obhájit před veřejností a postavit se čelem argumentům proti radaru. Do této doby nikdo z nich účast na konferenci nepřislíbil. Osloveni byli v značném časovém předstihu," říká mluvčí Iniciativy Jan Májíček.

26.října 2008. Běžná situace. Premiér Mirek Topolánek přichází do práce. Tentokrát drží v rukou madlo kočárku se synem Nicolasem. Okolo se motá houf novinářů. Jeden z nich se přibližuje k premiérovi a za jeho zády fotografuje syna. Předseda vlády prudce zastavuje, neovládá rozčilení a udeří jej do tváře. Záběry události jsem viděl opakovaně a je zde celá řada otázek, které už média probrala.

Až historici vystaví účet velké finanční krizi roku 2008, jaký význam v něm přisoudí konceptu společenské zodpovědnosti firem (Corporate Social Responsibility, CSR)? V minulé dekádě se největší světové firmy a vlády chlubily CSR -- aktivitami firem s cílem zlepšit jejich vliv na společnost -- které měly zmírňovat výstřelky kapitalismu. CSR by tedy nyní mělo být středem zájmu - ale není tomu tak, píše Daniel Litvin.

Volil jsem v posledních volbách komunistickou stranu, kterou dnes posílá Senát ke správnímu soudu. Ne proto, že bych byl kamarád s tou částí členské základny, která nostalgicky vzpomíná na období po Vítězném Únoru nebo na krásné časy reálného socialismu, ale proto, že jsem našel mezi svými názory a jejím programem největší průnik. K volbě jsem tak došel na základě racionální úvahy. Troufám si však tvrdit, že většina lidí KSČM volila neracionálně, z volební nabídky vybírala na základě obav z budoucnosti a oprávněného pocitu ignorance ze strany současné vládní koalice.

Příspěvek úvodem stručně připomíná, s jakou umanutostí v našich médiích komentujeme stále dokola pár svérázných "trvalek" českého veřejného života. Ilustrativně stať uvádí pár nejfrekventovanějších příkladů z české "scény-obscény". Nato stručně informuje o již nastartované velké sociální revoluci na čínském venkově, která se už teď dotýká stamilionů lidí a jež dozajista následně nemálo ovlivní také celý okolní svět.

K tomu: Čína zřejmě dovolí zemědělcům prodávat svou půdu, BL 13. 10. 2008

Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, má být ve Sněmovně jako tisk č. 638 projednán ve zkráceném čtení. Jedná se o již cca dva týdny inzerovaný návrh zvýšení garancí za vklady klientů v tuzemských bankách. Problém je, že vláda nehodlá garantovat i jiné vklady drobných střadatelů, které nemají podobu investice, ale podobu spoření. Nepojištěno tímto zákonem má zůstat důchodové a životní pojištění.

V předložené vládní novele se navrhuje zvýšit maximální hranici pro výplatu náhrady z Fondu pojištění vkladů oprávněné osobě (jak fyzické, tak i právnické osobě) za vklady u jedné banky z 25 tis. EUR na 50 tis. EUR (tj. dle aktuálního kursu CZK vůči EUR z cca 600 tis. Kč na cca 1,2 mil. Kč). Zároveň se navrhuje odstranit dosavadní spoluúčast vkladatelů, která spočívá v omezení, podle něhož se náhrada poskytuje pouze ve výši 90 % výše vkladu. Podle navrhované úpravy by se tedy poskytovala náhrada za 100 % výše vkladu, maximálně však již zmíněných 50 tis. EUR.

Zcela věrna své doktríně "preventivních zásahů", na něž mají USA jakési svaté právo a při nichž musí vše (zejména mezinárodní právo) stranou, rozhodla se končící Bushova administrativa podniknout letecký útok na cíl v syrské vesnici Sukkaríja v pohraniční oblasti Abú Kamal. Podle oficiálních prohlášení ze strany Sýrie zahynulo při útoku na civilní objekt osm civilistů. Washington, který dlouhodobě obviňuje Sýrii z tolerance přílivu teroristů do Iráku, dosud odmítá záležitost oficiálně komentovat a operaci amerických vojáků ani nepotvrdil, ani nepopřel. Každopádně jde z americké strany o první takový útok od začátku války v Iráku v březnu 2003. V Sýrii se akce pochopitelně setkala s rozhořčenými protesty oficiálních představitelů a 30.10. proběhla v Damašku demonstrace, kterou lze pouze s upřímnou vírou neokonzervativního ideologa nazvat zinscenovanou a nespontánní. Sýrie v reakci již rozhodla, že uzavře americkou školu a americké kulturní centrum v Damašku.

Mimořádné dny jsou ty pátky. Někdo se těší na víkend, jiný si zoufá, že je o týden starší. Můj pátek s datem 24. října 2008 byl pod obojím, nahlédl jsem v něm do dvou světů: světa lásky, pokory a služby a světa peněz.

Indendantka rozhlasové stanice BBC Radio 2 (něco jako Radiožurnál, hudba středního proudu, politika a zábava) Lesley Douglasová právě rezignovala uprostřed skandálu, který otřásá britskou mediální a dokonce i politickou scénou už několik dní. Dva známí komici a baviči, kontroverzní provokatér, mladý Russell Brand a zavedenější, asi čtyřicetiletý televizní moderátor Jonathan Ross (takový Jan Kraus, ale o hodně zábavnější, kromě toho také interviewuje světové celebrity a jeho kontrakt s BBC je na 13 milionů liber na tři roky) udělali během vysílání pořadu Russell Brand Show dne 18. října na stanici BBC Radio 2 něco hodně trapného.

Taato finanční krize přináší lidem zvláštní poznatky. Američtí politikové, kteří chtěli pomoci chudším občanům, vlastně pomohli jen prodejcům rizikových kreditů. Banky prodaly špatné kredity v úvěrových balících a nikdo to nepoznal. Když to prasklo, bankéři žádali, aby jim stát finančně pomohl. Ten byl víceméně donucen to udělat, aby zabránil bankrotu některých bank a zkrachování celého světového finančního systému. Američtí bankéři z toho nebyli šokováni, ale uchlácholeni. Umožnilo ji to totiž si dál vyplácet nejen své základní platy, ale i potěšit akcionáře vydatnými dividendami. Že jsou tyto dividendy proti vůli občanů financovány z jejich peněz, to jim zřejmě nevadí.

Už pár dnů v českých médiích marně pátrám po zmínce o internetovém filmu, který od jeho světové premiéry 28.října na některém z webů jen v Rusko vidělo přes půl milionu lidí. Ten film se jmenuje Válka 08.08.08 -- Umění zrady a týká se srpnové války v Jižní Osetii. Ruští blokeři nyní odkazy na film rozesílají po celém světě, chystají jeho anglické, německé, španělské, arabské a další jazykové verze. Ale už nyní lze film s anglickými titulky shlédnout na YouTube, píše čtenář Petr Sedláček.

Sběratelská vášeň českých přírodovědců již podruhé plní stránky celostátních deníků. Po případu českých botaniků Šmitáka a Čihalíka na Novém Zélandě tu máme „indický“ příběh entomologů Kučery a Šváchy. Oba případy, ačkoli se v mediální prezentaci liší, mají společný základ: šikanu, kterou umožňují přehnaně přísné předpisy na ochranu přírody.

Digitální pozemní vysílání sítě 1 z vysílače Praha - město - Žižkov bylo zahájeno ve čtvrtek 30. října 2008 v podvečerních hodinách. Česká televize zahájila rozsáhlou operaci spouštění řady digitálních vysílačů sítě 1 s multiplexem veřejné služby. Po vysílači Domažlice - Vraní vrch, který od pátku 24. října 2008 testoval bezproblémový provoz lokální synchronní jednofrekvenční sítě na 34. kanálu s vysílačem Plzeň - Krašov, byl ve čtvrtek 30. října 2008 kolem 17. hodiny uveden do provozu také vysílač Praha - město - Žižkov.

Na základě středečního jednání Senátu PČR se tedy nyní nebudou schvalovat obě smlouvy ohledně instalace vojenských zařízení a pobytu cizích vojsk v rámci amerického systému protiraketové obrany v dosavadním složení komory (s osazenstvem před doplňovací volbou). Pokud odhlédneme od faktu, že původně anoncovaný silový manévr schvalování senátem přicházel tak říkajíc v hodině dvanácté, vzhledem k výsledku voleb spíš znějící jako ve 12:30, který mohl v reakci výrazně snížit legitimitu politického systému a dotčených institucí u veřejnosti, položme si opět základní otázku o zadání a smyslu celého projektu.

Při sledování vojenské přehlídky v Praze během státního svátku mi na mysli vytanulo několik otázek. Mlha nezabránila přeletu Gripenů, které ovšem nebylo vidět, pouze slyšet. Alespoň to. Ačkoliv přelétal nad Evropskou třídou původem polský vrtulník Sokol, vyměněný kdysi za Kalouska za tehdy nejmodernější stíhačky nadzvukové bitevníky Mig-29, zmrzlí návštěvníci neviděli těžké bitevní vrtulníky Mi-24 vybavené radary a nočním viděním ani transportní vrtulníky Mi-171. Byla přece mlha. Je absurdním zjištěním pro všechny vojenské přidělence na tribuně, pokud zjistí, že česká armáda v mlze neválčí. A ani se v mlze nepřehlíží. Stejně nic není vidět. Efektní vynoření se z mlhy a přistání vrtulníků na Vítězném náměstí by bylo vítěznou tečkou za českým darem tuctu těchto strojů z arzenálu Ruska afghánské vládě... To se to rozdává, když jde o deblokaci ruského dluhu, že?

Vážený pane prezidente,

děkujeme za Vaši odpověď na dopis, který jsme Vám zaslali během naší hladovky proti umístění vojenské základny cizí mocnosti na našem území a ve kterém jsme Vás žádali o setkání.

Samozřejmě nás mrzí, že jste toto setkání odmítl. Vnímali jsme to jako zavření dveří před dialogem. Napsal jste, že tato forma protestu je vhodná pro totalitní režimy a v takovém se dnes nenacházíme. V tom s Vámi naprosto souhlasíme: dnes se určitě nenacházíme v totalitní režimu, pokud tímto spojením myslíme diktátorský systém podobný tomu, který zde byl přítomný před rokem 1989.

Dopis zaslaný Václavu Klausovi dne 28. října 2008.

IV. sjezd Svazu československých dramatických umělců se konal v Praze ve dnech 4. -5. května 1987. V diskusi vystoupil i národní umělec Miloš Kopecký. Zkrácený text jeho projevu zveřejnilo 7. května i Rudé právo. Vypuštěné pasáže (zde přeškrtnuto) vyvážilo přidáním jednoho slova (červeně). Význam změn posuďte sami.

Stejně tak posuďte, jestli se umělcův apel normalizačním tvůrcům a cenzorům není aktuální i dnes. Jestli není dnes vrcholně aktuální pro ty, kteří chtějí ještě i dnes určovat násilím, co si smí dnešní mládež myslet, jak může mluvit a co má dělat, abychom do jejích rukou mohli svěřit svět i svoje stáří. Aby byli budoucností tohoto národa. │ŠOK.

EurActiv.sk│ Vladimír Putin sa na summite Šanghajskej organizácie spolupráce vyslovil za upevnenie jej postavenia na medzinárodnej scéne. Kazašský premiér ruského kolegu doplnil a vyslovil sa za užšiu hospodársku spoluprácu. Organizácia sa vo všeobecnosti považuje za možnú protiváhu vplyvu NATO v Eurázii.

Připomínám starý vtip z let padesátých, kdy se vtipy vykládat, jak víme od našich vědců, nesměly. Na řeznictví stojí velký nápis DNES JE MASA DOST a před obchodem je mračno lidí. Vyjde řezník a volá: "Občané, masa je dost, ale ne pro všechny. Zůstat tu mohou jenom členové KSČ a protifašističtí bojovníci". Velká část lidí odejde. Za chvíli opět vyjde řezník a říká: "Občané, masa je dost, ale ne pro všechny. Zůstat tu mohou jenom předváleční členové KSČ a ti, co byli za války v boji proti fašistům ranění". Opět se počet lidí před krámem výrazně sníží. Do třetice vyjde řezník a říká: "Masa je dost, ale ne pro všechny. Zůstat tu mohou jenom zakládající členové KSČ, kteří byli zároveň těžce ranění v boji s fašisty a k tomu vyznamenaní za hrdinství v boji". Před krámem zůstane stát pár ošlehaných chlapů a když si je řezník změří zkoumavým pohledem, prohlásí: "Soudruzi, sakra, vy už jste v životě leccos prožili, vám to říct přece můžu - maso není..."

Svátek 28. října soupeří s daleko výživnějšími svátky církevními. Zejména pokud jde o kuchyni, tak masopustní husa nebo vánoční kapr jsou nepřekonatelné. Neznám zákulisí svátků v provedení občanské reprezentace, a je docela možné, že i rauty nabízejí podobné laskominy. Žel, na hradní raut jsem za sebe delegoval svého poslance. Protože jsem ze Zlína - Miloše Melčáka.

Vrátil jsem se do českých luhů a hájů po krátkém svátečně prázdninovém pobytu v dříve tuzexových velehorách a zaujaly mne v rozhovorech po návratu dotazy na to, co říkám slavnostní vojenské přehlídce. Protože jsem byl informací poněkud nedotčen, neboť do rakouských médií pronikla z ČR pouze nedělní informace, že náš premiér fyzicky napadl novináře po volbách, pro ODS nepříliš úspěšných, a žádné komentáře k přehlídce jsem neslyšel ani v rádiu na zpáteční cestě (poslouchám ČRo), vyslechl jsem tedy trpělivě hned několikeré komentáře svých známých.

Občané požadují zásadní změny, ne politické pletichy. I proto v letošních dvojích podzimních volbách zdrcujícím způsobem podpořili stranu českých sociálních demokratů. Jak to nakonec dopadne?

Stojí za připomenutí, že Topolánkova vláda vládne i zásluhou dvou ( bývalých?) sociálních demokratů, k nimž se později v průběhu prezidentské volby přidal ještě třetí výtečník.

Zatímco během státního svátku Evropskou třídou projely snad všechny české tanky, na Václavském náměstí se sešla tisícovka členů a sympatizantů ultrapravicové Národní strany. Oficiálně bylo nahlášeno shromáždění k 90. výročí založení republiky; už při příchodu jsem ovšem zaznamenal protiislámská hesla promítaná na podstavec pomníku. Na místě stál přenosový vůz České televize a přítomna byla i další média, dále odhadem asi 150 policistů, antikonfliktní tým a zástupci pražského magistrátu. Mezi příznivci "obránců rasy" jsem zaznamenal značné množství normálních středostavovsky vyhlížejících osob, nějaké důchodce a pouze pár osamoceně vyhlížejících náckovských "bijců". Kromě šéfky Národní strany se mezi řečníky objevili i exkluzivní hostující soukmenovci: Předseda Britské národní strany Nick Griffin a šéf švédské Národní demokracie Marc Abramson, kteří přijeli podpořit kandidaturu Petry Edelmannové do Evropského parlamentu.

Nedosti na burcování nacionálních vášní vojenskou přehlídkou a "alarmujícím" padělku vyjádření České televize. Vláda hodlá kamuflovat své nelegitimní prosazování radaru také údajným zrušením vízové povinnosti pro české občany cestující do USA. Nespokojení voliči mají uvěřit, že jde o jakýsi obchod: My Američanům dovolíme postavit u nás malý, docela bezpečný radar, a oni za to zruší ponižující vízovou povinnost.

Jednou ze zásad informační války je cílená distribuce informace. Kam taková praxe vede lze ukázat na klasické metafoře slona předváděného lidem se zavázanýma očima. Jeden nahmatá oháňku a dospěje k názoru, že má před sebou koště; druhý stojí u nohy a domnívá se, že jde o sloup; třetí zkoumá chobot a má za to, že drží hadici. Dnes se takovým slonem stal prezidentský kandidát Barack Obama. České publikum má uvěřit, že by byl v zásadě stejným jestřábem jako John McCain, kdežto američtí voliči jsou naopak strašeni, že Obama zanechá jejich zemi zcela bezbrannou.

Pre Spojené štáty sú v súvislosti s voľbami, typické dva "železné" volebné stereotypy, ktoré aspoň doposiaľ boli hlboko kultúrne zakotvené: tým prvým je, že prezident USA nemôže byť žena, tým druhým, že nemôže byť černoch. Napriek tomu, Demokratická strana, jedna z dvoch relevantných strán politického systému v USA, rátala do prezidentských volieb s dvoma potenciálnymi kandidátmi: ženou a černochom. Nominovaný bol nakoniec Barak Obama, ktorý i napriek uvedenému, zatiaľ vyzerá ako pravdepodobnejší kandidát na prezidenta USA -- v porovnaní so svojim náprotivkom McCainom. McCain i napriek verbálnemu dištancu od politiky súčasného a mimoriadne nepopulárneho prezidenta Busha, je reprezentantom neokonzervativistickej skupiny v politike USA, ktorá sa zatiaľ aspoň zdanlivo v o čosi väčšej miere kryje s Republikánskou, ako s Demokratickou stranou. Vďaka verejnej nepopularite, až nelegitimite línie ktorú táto skupina v americkej politike presadila a ktorá viedla ku vojenskej katastrofe v Iraku a jej pravdepodobnej analógií v Afganistane, sa zdá, že i napriek týmto stereotypom je práve Obama budúci americký prezident. Presnejšie, je to akoby všeobecne prevažujúci mediálny obraz situácie. Problém si však zaslúži hlbšiu analýzu.

"Nějak to funguje... nějak se to dá řídit... nějak se to nedá řídit..."

Týden jsou mladá hudební scéna i její posluchači rozezleni výrokem programového ředitele ČRo Richarda Medka, který pronesl na zasedání Rady Českého rozhlasu jako podbízivou odpověď na kritiku Radia Wave Radou Českého rozhlasu. Řekl o posluchačích Radia Wave, že nejsou budoucností tohoto národa. Pod stejným heslem se už začínají po Praze prodávat potištěná trička. Rada obvinila Wave na základě zcela nesmylsných argumentů z propagace fašismu. Na Facebooku vznikla speciální skupina na podporu Wave. "Žádáme veřejnou omluvu pana Richarda Medka všem těm, kteří jsou součástí alternativní kultury, ať už jako její tvůrci nebo její spotřebitelé," napsal ředitel soukromého Radia 1 Saša Michalidis. Medkovo odvolání požaduje i hudební publicista Petr Vizina. Jeho rezignaci požadují pracovníci managementu Českého rozhlasu, ředitelé Miroslav Bobek a Judita Hrubešová. Je to teatrální gesto, odmítl programový ředitel ČRo výzvu kolegů k rezignaci... Posluchači uspořádali 28. 10. před budovou Českého rozhlasu demonstraci. Přišlo na 150 lidí. Dva televizní štáby (ČT a Z1), novináři, fotoreportéři. Rada dostala od organizátorů dopis. Skandální výrok programového ředitele Českého rozhlasu a cenzorské praktiky Rady Českého rozhlasu se dostaly na obrazovky hlavního zpravodajství České televize. Rádio 1 hodlá v podpoře konkurenčního Rádia Wave pokračovat. Připravuje speciální komponovaný Večer hudby pro Radu ČRo. "Budeme hrát The Cure -- Killing an Arab a mnoho dalších," přiblížil to Baldýnský serveru DigiZone.cz. Organizátoři úterního happeningu zase připravují speciální internetové stránky www.nejsembudoucnostnaroda.cz a www.nechciradu.cz, na nichž bude možné podepisovat petice na podporu Rádia Wave a za odstoupení předsedy Rady ČRo Floriana a programového ředitele ČRo Medka. Server DigiZone.cz uvažuje o uspořádání veřejné diskuse o budoucnosti Rádia Wave a roli Rady ČRo při přípravě jeho nové programové koncepce. Na akci, která by měla proběhnout den či dva před koncertem "Nejsem budoucnost tohoto národa" v pražském klubu Roxy, chce Jan Potůček pozvat zástupce a zastánce Rádia Wave, ale také programového ředitele ČRo Richarda Medka a členy Rady ČRo. 26.11.2008 má proběhnout hapenning na veřejném zasedání Rady ČRo.

Muzikanti reagují jinak: 11. 11. bude v pražském klubu Roxy mimořádný koncert pod titulkem Nejsem budoucnost tohoto národa. Hudební rádia zvažují, že ho budou vysílat v přímém přenosu. Poslechněte si upravenou verzi skladby Swastika Eyes od české skupiny Sporto. "My jsme budoucnost, oni minulost" vzkazují Radě ČRo.

Místopředesdkyně a mluvčí Rady Českého rozhlasu Dana Jaklová (ODS) považuje za absurdní jak demonstraci, tak i její účastníky. Řekla to pro zpravodajství České televize, které o setkání posluchačů Wave před budovou rozhlasu informovalo. Jan Čechtický z kapely Ohm Square prohlásil pro televizi Z1, že od projevu Miloše Jakeše na Červeném Hrádku tak soudružský projev neslyšel.

Aktuální remake Swastika Eyes od české skupiny Sporto - stream na iDnes MP3

Cenzoři z Rady Českého rozhlasu zaútočili opět na Rádio Wave ZDE

Vzhledem k tomu, že v rámci své školní praxe už dva měsíce pracuji jako terapeut mentálně handicapovaných ve waldorfském denním stacionáři, nalézajícím se na venkovské farmě, která je do jisté míry odříznutá od okolního světa, jsem tak trochu "out" od světodějného dění, hýbajícího našimi médii. Připadám si zde tak trochu jako onen řecký filosof, ke kterému v jeskyni doléhaly pouze stíny venkovního dění, a tato metafora mu přišla natolik silná, že na ní založil celý svůj filosofický systém. O jedné ze zápletek, kterými je v těchto dnech krmen celý národ, jsem se dozvěděl od manžela své kolegyně. Z farmy, kde žije celá jejich rodina, dojíždí dvakrát týdně pracovat do Prahy, a tak vždy nám vždy přiváží nejnovější zprávy. Zmíněné vyprávění znělo v citaci následovně: "Paroubek měl narozeniny, nebo tak něco. Slavil to doma na zahradě a pozval na to celou tu pakáž se kterou se kamarádí. Jeden z těch jeho kamarádů během tý voslavy vytáh pistoli a zastřelil druhýho kamaráda."

Jako už tolikrát, cestuju po naučené trase vlakem. Tentokrát je ale moje cesta opepřena tísnivým zážitkem. Nejde přitom, jak by se dalo čekat, o stres způsobený svérázným provozem Českých drah, ale o nové připomenutí vlastní bezmocnosti ve společnosti na špičce civilizace.

Vicky Cristina Barcelona (Španělsko, USA, 2008), režie: Woody Allen, kamera: Javier Aguirresarobe, hrají Rebecca Hall, Javier Bardem, Scarlett Johansson, Penélope Cruz, Patricia Clarkon a další.

Poslední snímek Woodyho Allena mi připomíná přebujelé fantaskní romány francouzských spisovatelů devatenáctého století, kteří usilovně toužili uniknout ze spárů zuřící průmyslové revoluce, dravého kapitalismu a byrokracie do světa, kde vládnou spalující vášně, barvy a rozkoš a kde se dá zažít dobrodružství a dosáhnout harmonie. Tito spisovatelé hledali inspiraci převážně na Blízkém a Dálném východě a jejich příběhy o svůdných odaliskách, fanatických derviších, oddaných gejšách a autentických duchovních hodnotách skrývající se v poušti byly většinou spíše produktem jejich horečné fantazie, než pozorování dění kolem sebe. Nezajímalo je, ba je spíše obtěžovalo, že egyptští dělníci staví Suezský kanál, japonské ženy píší osvětové články do časopisů, arménští inženýři vytyčují železnice a turečtí úředníci tráví dny nad účetnictvím...Tito spisovatelé věděli, co hledají, a byli ochotni brát na vědomí jen to, co bylo v souladu s jejich snem o exotickém ráji, kam by mohli na chvíli uniknout a kde by mohli odhodit tíživou slupku "civilizace"....

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 684.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2008 částku 190 065.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a