31. 10. 2008
POZNÁMKA NA OKRAJ:Vrchol drzosti, neboli Když stát vyplácí dividenty akcionářům krachujících bankTaato finanční krize přináší lidem zvláštní poznatky. Američtí politikové, kteří chtěli pomoci chudším občanům, vlastně pomohli jen prodejcům rizikových kreditů. Banky prodaly špatné kredity v úvěrových balících a nikdo to nepoznal. Když to prasklo, bankéři žádali, aby jim stát finančně pomohl. Ten byl víceméně donucen to udělat, aby zabránil bankrotu některých bank a zkrachování celého světového finančního systému. Američtí bankéři z toho nebyli šokováni, ale uchlácholeni. Umožnilo ji to totiž si dál vyplácet nejen své základní platy, ale i potěšit akcionáře vydatnými dividendami. Že jsou tyto dividendy proti vůli občanů financovány z jejich peněz, to jim zřejmě nevadí. |
Víme ovšem, že některým americkým bankéřům by nevadilo na světě nic, vyjma situace, kdy by už nemohli vydělávat aspoň třistakrát tolik, kolik dostávají průměrní zaměstnanci bank. Že se správní rady některých bank rozhodly, že si sice dál nechají pomáhat od státu, ale že budou zároveň vyplácet svým akcionářům dost velké dividendy, to už není jen překvapující, to je podle mě vrchol drzosti. Zajímavé na tom není jen, že americká vláda argumentuje, že vyplácení dividend nemohla zabránit, protože jinak by banky nepřijaly státní finanční pomoc, ale také, že německá vláda rozhodla, že právě nevyplácení dividend musí být základem každé státní pomoci finančním institucím. Paní Merkelová a pan Steinmüller asi znají mentalitu vedoucích bankéřů, a proto chtějí mít právo rozhodovat, kolik budou nyní vydělávat ti bankéři, kteří pracují ve firmách, jimž má stát pomoci, a zároveň požadují zákaz výplaty veškerých dividend, protože by se ty dividendy vlastně platily od státu. Tady se zase jednou ukazuje, že se někdy v Evropě jedná ve finančních záležitostech racionálněji než za Atlantikem, nebo myslíte že ne? |