Přesto bych se chtěl ještě jednou k celé události vrátit. Myslím si totiž, že k celému incidentu vůbec nemělo dojít.

Kde byla ochranka jednoho z klíčových politiků této země? Proč neudržela fotografa v dostatečném odstupu, ze kterého by se k Topolánkovi nepřiblížil na těsnou vzdálenost a v tom případě by se věc nejspíš obešla bez skandálního úderu do obličeje reportéra? Podle všeho v onen moment ochranka nebyla v blízkosti premiéra. Na filmových záběrech snad ochranku představuje jeden jediný člověk, který kráčí asi krok před premiérem a není jasné, zda někdo sledoval prostor za ním. Co by se stalo, kdyby fotoreportér sáhnul do kapsy a vytáhnul zbraň? Tahle situace vůbec není tak nemožná, jak by se v evropských poměrech zdálo. Životy politiků jsou ohroženy na celém světě. A vůbec se nemusí jednat jen o chvilkové zkraty bláznů, jak je někdy napadnutí nebo vražda politika prezentována.

Připomenu několik atentátů na politiky. Ve světě jsou asi nejznámější zastřelení bratrů Johna a Roberta Kennedyových v letech 1963 a 1968. Ale atentáty na politiky se odehrávaly daleko před tím i v Evropě nedávných roků (ministerský předseda Švédska Olof Palme -- 1986, srbský premiér Zoran Djindjič -- 2003) nebo v Československu (1919 byl spáchán pokus o atentát na premiéra Kramáře, 1923 -- byl zastřelen premiér Alois Rašín). Není to dlouho, co v Pakistánu zahynula Benazir Bhutová při bombovém atentátu. To co jsem popsal, je ovšem jen pověstná špička ledovce, protože ve skutečnosti by mohl být výčet mnohem delší.

Není mi známo, že by byl v Čechách po roce 1945 spáchán atentát na vysokého představitele státu. Ale toto konstatování vůbec neznamená, že se u nás nedělo nic závažného. Jen za poslední dvě desetiletí bylo podobných případů několik. V roce 1992 byl nožem vážně zraněn předseda KSČM Jiří Svoboda, v roce 1997 pořezán poslanec Pavel Dostál a před dvěma lety brutálně zmlácen další politik KSČM Jiří Dolejš. Žádný z útoků nebyl dotažen až k odhalení útočníka. Vždy šlo o politiky nalevo od středu. Nemá smysl si namlouvat, že se podobný exces s útokem na významného politika nemohl zopakovat v našich podmínkách a také politicky napravo.

Česká republika se sama iniciativně zařadila do skupiny států, které takzvaně bojují s terorismem. Jsme zemí ve válce, i když se to u nás nijak viditelně neprojevuje. Naši vojáci jsou v Afghanistánu, Iráku, na Balkánu i v dalších regionech světa. Za vlády ODS jsme se naprosto jednoznačně přidali na stranu USA a ukazujeme to při jakékoli příležitosti. Naše zahraniční politika je čitelná. Chystáme se ke stavbě radarové základny, patříme k příznivcům Kosova a Gruzie ve všech aspektech jejich politiky a současně naše vedení opakovaně kritizuje Čínu, Rusko, Kubu, Irán i jiné země, které se našim přátelům v USA nelíbí. I když se to v našich krajích nenosí, útok na představitele státu může přijít v kteroukoli chvíli.

Mirka Topolánka sice zrovna nemiluji, ale na druhé straně je to jeden z hlavních představitelů mé země a jako takový by měl mít nárok na precizní ochranu. Ve chvíli konfliktu s novinářem ji ale zjevně neměl. Fotograf se ho téměř dotýkal. Tentokrát k napadení politika nedošlo. Bude se nadále ochrana ústavních činitelů nadále spoléhat na to, že jsme klidná země? Je to možné, ale raději bych si tím nebyl jistý.