Zrušením spoluúčasti vkladatelů by tak nově bylo z Fondu pojištění vkladů kryto 97 % vkladů všech oprávněných osob (doposud jsou bankovní vklady kryty z 90 %). Důležité je také to, že ve stejném rozsahu by byly nově pojištěny rovněž pohledávky z vkladů u spořitelních a úvěrních družstev.

Tento vládní záměr je reakcí na plán ministrů financí zemí EU, kteří letošního 7. října schválili plán na zvýšení záruk pro bankovní vklady na 50 tis. EUR ze současných 20 tis. EUR. Úroveň pojištění vkladů by bez přijetí vládou navrhované novely byla u nás nižší než v jiných zemích, což by mohlo přispět ke snížení důvěry tuzemských vkladatelů v český bankovní systém a k odlivu úložek do zahraničí, kde by byly poskytovány vyšší garance.

Navrhovaná úprava dále technicky novelizuje připojištění poboček zahraničních bank. Jde o to, že zvýšení maximální hranice pro výplatu náhrady z Fondu pojištění vkladů na 50 tis. EUR se promítá také do úpravy možnosti připojištění pro pobočky zahraničních bank. Připojištění proto, že zákon č. 21/1992 Sb., o bankách umožňuje pobočkám zahraničních bank neúčastnit se systému pojištění pohledávek z vkladů za předpokladu, že oznámí ČNB tento svůj záměr a prokáží, že systém pojištění pohledávek z vkladů, kterého se účastní ve svém domovském státě, zaručuje oprávněných osobám stejný stupeň ochrany jako systém pojištění vkladů zaručený právem ES. Podstatou institutu připojištění je tedy možnost poboček zahraničních bank, které se jinak neúčastní českého systému pojištění vkladů, připojistit se u Fondu pojištění vkladů, jestliže jejich domácí systém pojištění zaručuje nižší hranici náhrad než systém český. Cílem je, aby pobočky zahraničních bank mohly dosáhnout pro své klienty v ČR stejného stupně ochrany, jaký poskytuje český systém pojištění vkladů pro vklady u tuzemských bank. Připojištění je tedy možné pouze v případě, že úroveň nebo rozsah ochrany poskytované systémem pojištění vkladů ve státě, ve kterém je zahraniční úvěrová instituce licencovaná, nepřekračuje úroveň nebo rozsah ochrany poskytované v ČR. Toto připojištění je dobrovolné, záleží na pobočkách zahraničních bank, zda této možnosti využijí nebo nikoli.

Vláda v Důvodové zprávě k návrhu předloženém v tisku č. 638 uvádí, že – cituji – „V případě, že by navrhovaná změna zákona o bankách nebyla provedena, mohlo by dojít k omezení stability na českém finančním trhu. Několik členských států Evropské unie náhrady ze systému pojištění vkladů již navýšilo nebo vyhlásilo státní záruky. Nový model obsažený v předkládaném návrhu zákona zabezpečí ekvivalentní ochranu vkladatelů v České republice, jako je tomu ve státech ES, které představily podobná opatření.“ – konec citace. Tedy cílem navrhované právní normy je posílit důvěru vkladatelů ve zdraví tuzemských bank, uchránit jejich likviditu zamezením odlivu vkladů od nás do zahraničí.

Některé banky působící v ČR ovšem již dnes ručí svým klientům za mnohem vyšší částky, což ovšem souvisí s tím, že podléhají regulaci v jiných evropských zemích. Například díky vyšším zárukám v Nizozemsku mají větší záruky za vklady i klienti ING Bank v Česku (Nizozemsko totiž hned po Irsku zvýšilo záruky za vklady až na úroveň 100 tis. EUR). Vyšší záruky za vklady mají i klienti tuzemské Citibank, která má sídlo v Irsku. Rovněž pobočka britské HSBC v Praze již zvýšila pojištění vkladů na 100 % z 50 tis. britských liber (asi 1,5 mil. Kč). Některé pobočky zahraničních bank pak budou možná garantovat i vklady neomezeně. Mohlo by se to například týkat klientů Commerzbank, protože německá vláda chce zavést neomezené ručení za vklady obyvatel. V současnosti je Commerzbank i připojištěna ve Fondu zajištění vkladů Spolkového svazu německých bank, který zaručuje vklady až do výše 3,8 mld.  EUR.

Zvýšení garančního limitu je tedy zřejmě v zájmu stability našeho tuzemského bankovního systému nezbytné, a to zejména proto, že někteří střadatelé převádějí své úspory do zahraničí, kde pojištění vkladů není omezeno. Ovšem údaje o velikosti těchto převodů vkladů do zahraničí (zejména potom do Německa či Rakouska) nejsou známy. Poslední zprávy sice naznačují, že se nejedná o nijak dramatické odlivy úložek, ale je obtížné odhadnout další vývoj. Doposud ovšem nebyl u nás zaznamenán výraznější odliv vkladů do zahraničí kvůli stoprocentním garancím, které oznámily některé sousední státy ČR. V pondělí 27. října t.r. to alespoň potvrdila ČSOB, Česká spořitelna a Komerční banka, tedy tři největší tuzemské banky. K nějakým drobným výkyvům sice došlo, ale obecně lze asi říci, že objemy vkladů se za poslední měsíc (tedy v letošním září, resp. říjnu) nezměnily.

Je třeba zdůraznit, že vládou navrhovaný krok se de facto dotýká pouze části úspor obyvatelstva (i když nepochybně nejvýznamnější), totiž úspor uložených v bankách. Pochopitelně se tento krok (ostatně stejně jako v EU) nevztahuje na úspory alokované do dalších segmentů finančního trhu, jako např. do institutu kolektivního investování, a to proto, že se v tomto případě již jedná o jednoznačné investice. Ovšem existují ještě další segmenty, které nejsou ošetřeny (stejně jako v EU), ale které ovšem již mají povahu nikoliv investice, ale spíše povahu úspor obyvatelstva. Jde o důchodové připojištění a také životní pojištění. Vláda tedy (stejně jako v EU) nepočítá s tím, že by nějakým způsobem zvyšovala garance na důchodové připojištění a životní pojištění. Je otázkou, zda argument, že zákon o penzijním připojištění je dostatečně přísný a alokace investičního použití těchto úložek natolik restriktivní, že u penzijních fondů žádná „toxická“ aktiva ani krátkodobě ani dlouhodobě nehrozí. Zcela obdobnou otázku ovšem lze vznést v souvislosti i s pojišťovnami. U nás platná (a nepochybně přísná) zákonná regulace finančních investic pojišťoven (zejména potom v oblasti životního pojištění) je jistě jedna věc, ale druhou věcí je její dodržování a kontrola. Největší americká pojišťovna American Insurance Group (AIG) také před několika týdny krachla a holandská ING Group (její součástí je i dříve samostatná pojišťovna Nationale-Nederlanden; ING Group má rozsáhlé aktivity také v životním pojištění) má aktuálně rovněž veliké problémy a musí být nizozemskou vládou sanována. Je snad na české pojišťovnictví ze strany státu lépe dohlíženo ? To že nemáme v těchto oblastech problémy může totiž znamenat možná i to, že buď o nich ještě nevíme nebo je zatím ještě nemáme.

Česká vláda ústy ministra financí M.Kalouska v tomto okamžiku odmítá aby by i u nás byla poskytnuta bezlimitní záruka za všechny bankovní vklady, jak s tím přišlo například Německo, Rakousko nebo Slovenko (přehled vybraných zemí EU a způsob, jak tyto země chrání vklady v bankách – stav k 6.říjnu, resp. 16. říjnu t.r. – je v Příloze č.1). Prý k tomu není žádný důvod, protože tuzemské banky jsou údajně ve velmi dobré finanční kondici. Rovněž naše tuzemská Česká bankovní asociace tvrdí, že český bankovní sektor je zdravý a celé odvětví je stabilní a bez problémů. Dopady finanční krize, projevující se především v USA a v některých dalších zemích, na něj prý mají pouze nepřímý vliv. Jeho stabilitu ani likviditu tyto vlivy nemohou ohrozit. a zvýšení limitu pojištění vkladů je spíše psychologickým opatřením ve vztahu ke klientům.

Jak však již inzerovala ČSSD, bude v Poslanecké sněmovně zřejmě navrhovat neomezené záruky. Zřejmě bude argumentovat tím, že není možné poskytovat českým vkladatelům menší míru garancí a jistot než poskytují významné sousední země jako je Německo a Rakousko a další země Evropské unie (viz. veřejné vyjádření J.Paroubka dne 7.října t.r.). Poslanec V. Tlustý zase údajně bude požadovat, aby se garance zvýšily na 4 mil. Kč (tj. dle aktuálního kursu cca 160 tis. EUR).

Zdá se tedy, že diskuse o výši záruky bude jedním z klíčových témat projednávání tisku č. 638 v Poslanecké sněmovně.

V souvislosti s výší záruky za bankovní vklady je nutno zmínit, že aktuální plán EU na zvýšení záruk pro bankovní vklady na 50 tis. EUR není zřejmě konečným slovem v této záležitosti. Již 15. října 2008 (tedy jen po několika dnech po vypracování plánu zmíněného plánu ministrů financí zemí EU) totiž Evropská komise navrhla novou směrnici pro legislativu členských zemí EU, jejímž smyslem je postupně zvýšit minimální záruku pro bankovní vklady drobných střadatelů na 100 tis. EUR (dle aktuálního kursu cca 2,5 mil. Kč). Evropská komise tak vyšla vstříc převážné většině států, které žádaly na zmíněném jednání ministrů financí EU na počátku letošního října vyšší garance. Současně ale Evropská komise ignorovala postoj zástupců Finska, Švédska, Lotyšska a ČR, kteří se zvýšením záruk na 50 tis. EUR souhlasili jen proto, že EU Upustila od povinnosti zvýšit garance až na 100 tis. EUR. Mimochodem, ukazuje to také na jistou nekoordinovanost kroků v EU, neboť mnohé členské země EU již zavedly ochranu vkladů v bankách bez omezení jejich výše (viz. níže).

Podle návrhu této směrnice by po přechodné období cca 12 měsíců měla minimální záruka činit 50 tis. EUR (cca 1,2 mil. Kč). Tedy: záruka by nejprve v souladu se závěry nedávného jednání ministrů financí Evropské unie měla podle návrhu novely evropské směrnice o garancích vkladů vzrůst ze současných 20 tis. EUR na 50 tis. EUR a rok po zahájení platnosti směrnice by se pak garance měla zdvojnásobit, tedy na 100 tis. EUR. Dále by se podle návrhu této směrnice Evropské komise zároveň zkrátila lhůta pro výplatu vkladů v případě krachu banky ze tří měsíců na tři dny. Zároveň by garance měla pokrývat 100 % vkladu. Toto navrhované zvýšení garance by v EU chránilo cca 90 % všech vkladů (při stávajících 20 tis. EUR garance pokrývá „jen“ cca 65 % všech vkladů, přičemž se vztahuje pouze na 90 % výše vkladu a část ztráty tedy nese střadatel. Při nové úrovni 50 tis. EUR by garance měly pokrývat cca 80 % všech vkladů). Tento návrh ovšem bude ještě posuzovat Evropský parlament a Rada EU. Kdy a v jaké finální podobě by tento návrh případně vstoupil v platnost tak v tomto okamžiku není vůbec zřejmé, ale pravděpodobně to bude někdy do podzimu 2009. Pokud ovšem bude tento návrh Evropské komise schválen, pak ČR bude muset nejspíš znovu zvýšit hranici do níž jsou pojištěny vklady proti krachům bank.

Aktuální postoj současné české vlády k návrhu této nové evropské směrnice vyjádřil hned 15. října t.r. ministr financí Kalousek, když prohlásil, že ČR je ochotna zvýšit minimální garance vkladů na 100 tis. EUR, ovšem jen pokud některé země EU odvolají garance všech vkladů. Tedy, že by se všechny země EU přihlásily ke hranici 100 tis. EUR. Hlavním důvodem je zřejmě to, že již tiskem č. 638 navrhované zvýšení garance na 50 tis. EUR u nás pokrývá asi 97 % všech vkladů. Buďme ale realisté, donutit v tomto okamžiku například Německo k tomu aby zrušilo právě zavedené plné státní garance za vklady, je neuskutečnitelné. Zejména potom, co již 13. října t.r. Evropská komise schválila pravidla reagující na turbulence na světových finančních trzích a ve kterých se mj. říká, že státní závazky kvůli finanční krizi, například garance všech bankovních vkladů, musí být jen časově omezené a musí být zrušeny, jakmile se situace na trhu zlepší.

V souvislosti s aktuální krizí na finančních trzích je třeba vzít v úvahu i to, jak velkého objemu peněz se týká navrhované zvýšení garancí vkladů na 50 tis. EUR, resp. více (viz. předpokládaný návrh ČSSD či návrh V.Tlustého, event. budoucí zvýšení této garance na 100 tis. EU). Celkový objem vkladů (obyvatelstva i firemních) činil dle posledních zveřejněných údajů ČNB na konci letošního srpna cca 2,2 biliónu Kč. Bez termínovaných vkladů a vkladů s výpovědní lhůtou to bylo cca 1,1 biliónu Kč. Velká část tohoto objemu vkladů (jde o běžné účty, neboli v bankovní hantýrce „vklady na viděnou“) může být v případě propuknutí nedůvěry vkladatelů v naše banky předmětem „runu“ českých vkladatelů na banky, což by pochopitelně mělo katastrofální dopady na likviditu těchto bank i celého našeho finančního sektoru a znamenalo by to faktický kolaps ekonomiky. Proto vystupuje do popředí nutnost jakéhokoliv myslitelného kroku s cílem takovémuto případnému „runu“ zabránit. Navrhované zvýšení garancí vkladů takovýmto krokem jistě je. Je ovšem otázkou, zda je krokem dostačujícím. Je totiž nutno si uvědomit, že se jedná o obrovskou záruku, která by v krajním případě kolapsu i jen třeba jedné desetiny (dle objemu úložek) našich bank činila cca 100 až 200 mld. Kč.

Fond pojištění vkladů podle výroční zprávy za rok 2007 měl na konci loňského roku na svých účtech 8,1 mld. Kč. V současnosti (tedy na podzim 2008) disponuje cca 10 mld. Kč, které ovšem má zhruba ze 70 % investované do českých státních dluhopisů. Zbytek je uložen v dluhopisech evropských zemí a firemních dluhopisech. Je ale otázkou míra likvidity těchto dluhopisových investic fondu, vzhledem k aktuální nižší intenzitě obchodování na světových i tuzemských trzích s obligacemi a zejména vzhledem k děsivému propadu cen dluhopisů. Např. na našem tuzemském dluhopisovém trhu, který dokonce u prvotřídních státních dluhopisů „zamrzává“ spadly ceny právě u našich státních dluhopisů k pondělí 27. října oproti konci letošního září o plná čtyři procenta, což je jenom o něco méně než tomu bylo za měnové krize v květnu a červnu 1997. Přitom růst cen na mezibankovním trhu depozit je s květnem 1997 neporovnatelně (řádově) nižší. Bylo by tedy zajímavé vědět, jak by Fond pojištění vkladů zajistil v případě akutní potřeby svoji vlastní rychlou likviditu. Další otázkou je, že pokud by do režimu plnění garancí za vklady vstoupily vklady např. v objemu 50 mld. Kč, jak by tento fond svým závazkům (dnes musí tyto vklady vyplatit do 3 měsíců) dostál. Asi by musel požádat stát o půjčku. Ale vláda ve státním rozpočtu nemá takovýto objem volných prostředků a musela by si tudíž půjčit formou emise státních obligací. Ale právě trh s obligacemi je dnes (a zřejmě i v dohledné budoucnosti bude i nadále) v situaci, že umístit zde nově emitované státní bondy bude mimořádně obtížné, a to i při vysokém emisním ažiu. Na samotném českém trhu to asi půjde tak „jako těm co to nešlo“ a na zahraničních trzích asi obdobně.

Příspěvky do Fondu pojištění vkladů platí banky z veškerých vkladů (včetně úroků) každý rok. Současný příspěvek (od roku 2002) je nejnižší v historii, totiž 0,1% z vkladů. Tedy dnes naše banky platí do tohoto fondu cca 2 mld. Kč ročně. To je ovšem vzhledem k případné potřebě fondu (viz. výše) málo. Je však třeba připomenout, že ještě v roce 2000 tento příspěvek činil 0,5 %. Tedy jistě by stálo za úvahu prozkoumat možnost zvýšení stávající úrovně příspěvku bank do Fondu pojištění vkladů, a to ve vazbě na ocenění míry rizik ohrožujících stabilitu našeho bankovního sektoru. Problémem v této souvislosti může být i to, že naše banky by na případné zvýšení svého příspěvku do Fondu pojištění vkladů mohly reagovat jednak zvýšením bankovních poplatků, jednak zvýšením úrokových sazeb z nově poskytovaných úvěrů (včetně spotřebitelských) s odůvodněním, že se z objektivních (tj. na nich nezávislých) důvodů zvyšuje nákladovost jejich činnosti. Potom by naše centrální banka mohla snížit svoji repo sazbu třeba na nulu, ale k udržení úvěrového profinancování chodu naší ekonomiky by to nemuselo stačit.

Upřímně řečeno, bez řešení problematiky dostatečné likvidity Fondu pojištění vkladů je stávající výše garance za vklady (i její navrhované zvýšení) nikoliv posílením ochrany vkladatelů, ale pouze a jenom krokem jak je „oblafnout“ s cílem zvýšit jejich důvěru ve finanční záchranou síť, která je ovšem dnes naprosto nedostatečná (je tak děravá, že by se všichni sešli pod ní v páchnoucím bahně svého ožebračení). A pokud se tyto souvislosti dostanou na veřejnost, potom bude celá problematika zvyšování garancí za vklady, resp. vůbec jejich pojištění i na stávající úrovni, impulsem k vyvolání paniky. Zejména v těchto souvislostech je vládní návrh předložený v tisku č. 638 pouze jakýmsi výstřelem do tmy než systematický krokem k obnovení důvěry, neboť se zvýšením příspěvků do Fondu pojištění vkladů ze strany bank nepočítá.

Mimochodem, pokud by byl tento příspěvek zvýšen na potřebnou úroveň (tedy aby kryl možná budoucí rizika), ale k žádnému kolapsu by nedošlo, pak by zde byl poměrně značný zdroj pro nákupy českých vládních dluhopisů v budoucnu. Anebo by bylo možné již nepotřebné (za několik let, tj. po překonání finanční krize) zde naakumulované finanční prostředky „vrátit“ bankám, ovšem výměnou např. za řádové snížení (či dokonce zrušení) bankovních poplatků.

Finanční zdraví českého bankovního sektoru doposud bylo (a doufejme, že stále ještě je) dobré. Vládní i bankovní představitelé ujišťují, že banky v tuzemsku jsou ve velmi dobré finanční kondici, celý tento sektor je stabilní a bez problémů a nehrozí krize solventnosti či likvidity (viz. např. Příloha č.2). Představitelé ČNB se vyslovili i v tom smyslu, že mají k dispozici regulativní nástroje finančních toků mezi našimi bankovními „dcerami“ a jejich zahraničními bankovními „matkami“. Nicméně sanace KBC, UniCredit a ING v jejich mateřských zemích tamějšími vládami vyvolává otázku, zda je tato sanace dostatečná a nepočítá třeba i s „vlastními skrytými rezervami“ sanovaných bank. Tyto rezervy by možná mohly být i v jejich „dcerách“. A není nic snazšího, než aby „dcera“ poskytla sérii úvěrů např. svým zahraničním „sestrám“ (oficiálně jistě perfektně zdůvodněné - např. „na projekt rekonstrukce rumunské železnice“ či „na předfinancování projektu plynovodu Nabucco nebo plynovodu South Stream“, prostě důvodů se najde mnoho). „Sestry“ potom tyto peníze „protočí“ stejným způsobem přes další „sestry“ až nakonec tyto peníze skončí u „dcery“ v Kataru (nebo prostě v té zemi, kde nejsou tak přísně sledovány finanční vztahy a toky mezi „matkou“ a „dcerami“), a odtud je tato „vnitřní skrytá rezerva“ distribuována „matce“ (a je to doma!). Jaký je vůbec aktuální vývoj investiční pozice našeho bankovního sektoru vůči zahraničí? Sleduje tuto pozici ČNB stále ještě jenom čtvrtletně? Nebylo by žádoucí sledovat ji každodenně?

Aktuální vývoj na českém trhu dluhopisů jsem již zmínil. Ovšem jaké jsou jeho příčiny? Ta nejdůležitější je bezpochyby v tom, že klesají výnosy dluhopisů vzhledem k růstu úrokových sazeb. Ale že není ze strany našeho tuzemského bankovního sektoru zájem ani o nové emise prvotřídních státních dluhopisů (viz. emise 8letého státního dluhopisu s pohyblivou úrokovou sazbou ze strany ministerstva financí 22. října t.r., tj. minulý týden) možná svědčí o tom, že je zde asi snaha bankovního sektoru akumulovat peníze (mimochodem, v této souvislosti - jak se aktuálně vyvíjí úvěrová emise našich komerčních bank? Sleduje ji ČNB každodenně nebo stále ještě pouze jedenkrát měsíčně?). Ale zpět k tématu – tato akumulace peněz může mít svoji příčinu i ve vytváření rezerv pro případné „runy“ vkladatelů nebo snad pro úvěrování někoho opravdu potřebného (třeba „matek“?).

O tom, že se zhruba poslední měsíc a půl něco na našem bankovním trhu děje, a nikdo (včetně ČNB) neví co a proč, svědčí také vývoj na českém mezibankovním trhu depozit. Zde totiž dochází zhruba od poloviny letošního září (přesně od pondělí 15. září včetně) k velice dynamickému pohybu spreadu (rozdílu) mezi cenou prodeje bankovních depozit a cenou jejich nákupu. Ceny prodejů se poměrně dramaticky neustále zvyšují, a to zejména u „delších“ peněz (tj. nejvíce u jednoročních depozit). I naše banky si tedy nerady vzájemně půjčují peníze, a když už ano, pak za vyšší ceny. Na našem mezibankovním trhu depozit se tedy stále silněji šíří vzájemná nedůvěra. Ale proč, když „Český finanční systém zůstává od globálních turbulencí poměrně izolován.“ a „Ke stabilitě domácího bankovního sektoru přispívá i přetrvávající vysoká bilanční likvidita bank ...“ (viz. Příloha č. 2) ? A opět se dostáváme k již výše zmíněné otázce po příčinách snah o akumulaci okamžité likvidity u našich bank.

Ani perspektivní (a nemusí to trvat tak dlouho) vývoj v segmentu našeho hypotečního bankovnictví nemusí být bez poměrně závažných rizik s dopady do bankovnictví jako celku. Jde například o to, že tento bankovní subsektor si zvykl na to, že tam každým rokem přitéká stále více peněz. Na to také jsou nastaveny jeho kapacity, financování a příprava projektů atd. Letos tam za prvních osm měsíců - oproti loňskému roku - přiteklo o cca 10 mld. Kč méně. A vzhledem k obecné nejistotě (jsme na počátku minimálně výrazného zpomalení ekonomického růstu, tedy sociální nejistoty) není asi nerealistické očekávat, že ochota lidí zavázat se k dlouholetým hypotékám poklesne. Nelze proto vyloučit (spíše to je vysoce pravděpodobné), že již na konci letošního roku se dále zmenší přítok dalších peněz do bankovního subsystému spojeného s hypotékami. A potom může u nás nastat (a možná, že již nastává) jistá obdoba amerického vývoje, totiž že se sníží poptávka po nemovitostech, začnou klesat jejich ceny a stavebnictví (v podnikatelském sektoru dojde k zastavení nových investic, zejména stavebních) a developeři (jak v bytové, tak i v komerční výstavbě) přestanou být atraktivním klientem pro bankovní sektor. V oblasti bytové výstavby nastoupí další vlna snižování cen a to ovlivní i snižování cen stávajících bytů a domů. Možná, že toto vše vyústí i v to, že s klesající cenou nemovitosti bude nutno hypoteční úvěr „dozajistit“ ještě nějakými dalšími nástroji (třeba dalším bytem, chatou apod.). A jak potom rozumět prohlášením ČNB ohledně hypotéčního bankovnictví u nás (viz. Příloha č. 2)?

Věcná problematika tisku č. 638 je ještě „drobně“ komplikována problematikou tisku č. 454 (tj. zvýšení odškodnění pro členy zkrachovalých družstevních záložen). Lze totiž očekávat, že zvýšení garance za bankovní vklady na 50 tis. EUR (tj. dle aktuálního kursu CZK na cca 1,2 mil. Kč) nebo dokonce dle předpokládaných výše zmíněných návrhů ČSSD či V.Tlustého ještě více, může znamenat i přehodnocení v tisku č. 454 požadované výše odškodnění. V této souvislosti znovu uvádím (viz. stanovisko pro náš klub k tisku č. 454), že bude asi nutné uvážit případnou úpravy výše odškodnění v návaznosti na novou výši záruk pro bankovní vklady.

Vláda navrhla Poslanecké sněmovně projednávání návrhu novely zákona č.21/1992 Sb., o bankách, tak, aby sněmovna s ním mohla vyslovit souhlas již v prvém čtení (dle § 90 odstavec 2 zákona č. 90/1995 Sb, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů). Existují signály, že předseda Rozpočtového výboru B. Sobotka bude usilovat o to, aby tisk č. 638 byl projednán nikoliv v režimu § 90, nicméně vzhledem k jeho věcné naléhavosti v režimu na 2 dny zkráceného projednávání s tím, že by takto vzniklý časový prostor umožnil projednání tohoto tisku též v Rozpočtovém výboru.

V této souvislosti bude nutno v našem poslaneckém klubu pečlivě uvážit náš postup. Na jedné straně je jistě pravda, že se jedná o návrh opravdu naléhavé legislativní normy, na straně druhé řádné prodiskutování všech souvislostí a posouzení otázek tohoto tisku (viz. také výše) na půdě odborného sněmovního výboru by bylo nanejvýše žádoucí.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný dopad na státní rozpočet ani rozpočty územních samosprávných celků. Ovšem pouze v případě, že nenastane situace které se snaží předložený vládní návrh zabránit. Tedy že bude udržena důvěra vkladatelů v náš bankovní sektor. V opačném případě budou dopady na státní finance devastující.

Tisk č. 638 byl Organizačním výborem přikázán k projednání v Rozpočtovém výboru. Z povahy věci by však asi měl být projednán také ve sněmovní Stálé komisi pro bankovnictví. Je ale otázkou, zda k tomu bude v Poslanecké sněmovně politická vůle. Zpravodajem k tisku č. 638 pro plénum Poslanecké sněmovny pak byl určen poslanec Doktor (ODS).

Přehled vybraných zemí EU a způsob, jak tyto země chrání vklady v bankách

stav k 6. říjnu, resp.u některých zemí k 16. říjnu 2008

Rakousko

Rakouská vláda 5. října prohlásila, že bude následovat německého příkladu a bude garantovat všechny vklady soukromých střadatelů. Rozhodnutí o nové výši vkladových garancí bude nicméně rozhodnuto až po setkání ministrů financí EU dne 6.října 2008.

Vklady jsou v současné době garantovány do výše 20 tis. případně 27,7 tis. EUR. Existuje ovšem několik programů pro komerční banky, družstevní záložny a spořitelny, které dobrovolně poskytují vyšší garance vkladů.

Bulharsko

Bulharský fond pojištění vkladů garantuje vklady do výše 40 tis. lev, tj. cca 20,4 tis. EUR.

Všechny banky působící na bulharském trhu platí roční příspěvek fondu. Pobočky zahraničních bank působících v Bulharsku, které sídlí v zemích, kde neexistuje žádné garanční schéma, taktéž přispívají do bulharského fondu.

Dánsko

Dánská vláda prohlásila 6. října 2008, že garantuje všechny bankovní vklady v Dánsku, součástí dohody s bankami je i vznik likvidačního fondu, který bude disponovat 35 mld.  dánských korun.

Dosud vklady chránil Garanční fond vkladatelů a investorů, který pokrýval hotovostní vklady do výše 300 tis.  dánských korun, tj. asi 40.2 tis. EUR.

Francie

Garance vkladů, známá jako "hotovostní garance", dává každému vkladateli maximální kompenzaci ve výši 70 tis. EUR. Maximální garance platí pro všechny instituce bez ohledu na množství účtů otevřených jedním vkladatelem ve Francii, nebo v pobočkách institucí působících v rámci Evropského hospodářského prostoru.

Německo

Německo garantuje všechny bankovní vklady, které by měly činit celkem více než 500 mld. EUR. Dosud byly vklady garantovány Kompenzačním schématem německých bank (EdB), který zaručoval výplatu do výše 90 procent vkladu a ekvivalentu 20 tis. EUR pro každého vkladatele.

Fond ochrany vkladů, který provozovala Asociace německých bank plně, zajišťuje vklady klientů soukromých komerčních bank, které nepokrýval EdB a to až do výše 30 % celkového objemu vloženého kapitálu.

Řecko

Řecký garanční fond vkladů, známý jako TEK, poskytuje pojištění vkladatelům do výše 20 tis. EUR v každé bance. Všechny banky platí TEKu, včetně zahraničních bank podnikajících na řeckém trhu a to i těch, jejichž sídlo je mimo EU. Celková zásoba likvidity TEKu dosáhla v roce 2007 výše 940 mil. EUR.

Aktuální stav (k 16.říjnu 2008): garance ve výši 100 tis. EUR.

Irsko

Irsko mělo donedávna vklady chráněno do výše 20 tis. EUR, ale 20. září 2008 zvýšilo garance až na 100 tis. EUR. Od 1. října 2008 Irsko garantuje všechny vklady bez ohledu na jejich výši. Tato záruka vstoupila v platnost okamžitě, pokrývá až 400 mld. EUR vkladů včetně těch soukromých, komerčních a mezibankovních. Platnost garance skončí v září 2010.

Itálie

Italský Mezibankovní ochranný fond vkladů poskytuje maximální ochranu vkladů do výše 103,3 tis. EUR na vkladatele.

Holandsko

Holandský fond DGS garantuje až 40 tis. EUR na každého majitele bankovního konta a v každé instituci (bez ohledu na množství účtů, které jednotlivec má). U každého vkladu nad 20 tis. EUR platí 10 % spoluúčast majitele bankovního účtu.

Portugalsko

Fond ochrany vkladů pokrývá celý vklad v každé bance, pokud tento nepřesáhne 25 tis. EUR v každé bance.

Aktuální stav (k 16.říjnu 2008): garance všech vkladů bez ohledu na jejich výši.

Slovinsko

Slovinsko garantuje bankovní vklady do výše 22 tis. EUR.

Španělsko

Ochrana vkladů je limitována maximální částkou 20 tis. EUR na každého vkladatele.

Aktuální stav (k 16.říjnu 2008): garance ve výši 100 tis. EUR.

Švédsko

Švédsko podle pondělního prohlášení ministerstva financí rozšiřuje záruky bankovních vkladů. Garance na bankovní vklady by se měla zdvojnásobit na 500 tis.  švédských korun (tj. dle aktuálního kursu cca 50 tis. EUR).

Velká Británie

Britský úřad pro dohled nad finančním trhem zvýšil limit kompenzace vkladů na 50 tis. liber (tj. dle aktuálního kursu cca 62 tis. EUR), z původních 35 tis.  liber. Toto pravidlo platí pro každého vkladatele na všechny vklady při jedné instituci.

Slovensko

24. října 2008 slovenský parlament schválil ochranu vkladů v bankách bez omezení jejich výše.

Maďarsko

aktuální stav (k 16.říjnu 2008): garance ve výši 24 tis. EUR.

Polsko

aktuální stav (k 16.říjnu 2008): garance ve výši 50 tis. EUR.

Litva

aktuální stav (k 16.říjnu 2008): garance ve výši 100 tis. EUR.

Situace ve zbylých členských zemích EU není v tomto okamžiku známa.