to běží kůň,
protože závory na všech kolejích jsou rozevřeny,
měsíční noci,
na čele znamení jisker a tichého bzučení snu,
větří povzdechy blíženců
a běhá nocí tryskem,


tehdy
hříva koně voní
rybami a vrbovým proutím,
mastným prachem v podjezdech tratí,


někdy kůň
na periferii v zeleninových polích
v záhonu karfiolu chroupá
a vylekanýma očima sleduje vlak
a vylekanýma ušima poslouchá dunění mostů,


neboť člověk ve snu
pokračuje ve všem, co započal
a třeba dvěma směry anebo v kruhu,
zatím co spí se zavřenýma očima
a volá své toulavé ohnivé jádro
a musí čekat a doufat,
že kůň přijde ráno k tramvaji uprostřed náměstí
pohřížen ve svou tmavou hřívu, ve své jiskry a své tiché
elektrické chvění,


ještě brzy ráno,
kdy spánek a bdění mají jedno ovzduší,
v němž kůň stojí několik vteřin bez hnutí,
zmámen vonnou dusivou mlhou časného rána
a stříbrnou uzdou zvonících tramvají,
představte si
oči koně v ranní mlze,
když se na vás dívají moudře a tajemně,
jak ve vás jitří
lásku k životu
a černou hřívu koně,
jejíž konečky se ustavičně chvějí,


ale děj
může mít svůj druhý směr,
jak složitý obraz ze skla, ponořený v průhledné vodě,
matoucí mnoha čarami vlnění,


slyšte tenké sykání pěny na třesoucích se bocích koně,
slyšte jazyk plný šťáv, jak dychtivě saje proudící vůně,
slyšte kopýtka, obdařená kouzlem čarodějek,
slyšte a umějte se ubránit
proti odchodu, proti mizení, proti ztracení,


neboť kůň
teplý a živý,
neboť kůň,
který je také symbolem,
tak snadno zdivočí
a vrací se tryskem na periférii do zeleninových polí,
okolo řeky,
okolo dřevěných bud
a ve vašem srdci je pusto.

Věra Sládková

Věra Sládková se narodila 1. 5. 1927 v Brně. Dětství do svých jedenácti let prožila ve Frývaldově, dnešním Jeseníku, odkud musela celá rodina v roce 1938 odejít. Útočiště nalezla u rodičů otce v Brně-Králově Poli. Tam prožila celou válku. Po válce vystudovala obchodní školu UNRRA. Po ukončení školy nastoupila do Umělecko-průmyslového muzea v Brně. V roce 1949 se po prvé vdává a odchází s manželem do Kunštátu na Moravě. Po potratu dvojčat se vrací do Brna, kde se jí narodí dcera. Posléze se rozvádí. Nepřestává se věnovat literární tvorbě. Od konce války publikuje básně a pokouší se o povídky. V roce 1961 vydává v brněnském nakladatelství Blok knihu povídek Kráska s cejchem, ve kterých se zabývá osobními traumaty utrpěnými v průběhu války. Napíše novelu Nůž, ale po tvrdém střetu v nakladatelství Československý spisovatel Praha rukopis spálí. Věnuje se stále poezii a připravuje knížku básní. Publikuje v časopisech a v rozhlase. Upozorní na sebe básní Kůň. Knížku básní Černé vlaštovky vydává v roce 1964 rovněž v Bloku. V roce 1967 vydává v nakladatelství Čs.spisovatel Praha soubor povídek Otázky kočky. V roce 1969 v tomtéž nakladatelství pak novelu Klec, která zaujme hned úvodní větou: "Jsem fízl."

Připravená další kniha básní Jádro citu už nevyjde. Autorka má potíže, uzavírá se do sebe. Hledá zaměstnání, ale není pro ni ani místo uklízečky. Ve své tvorbě se opět vrací k období války a napíše knížku povídek Poslední vlak z Frývaldova. Je jí vytýkána grotesknost, ale knížka přece jen v brněnském Bloku v roce 1974 vyjde. A hned v první recenzi v Tvorbě poukazuje její autor na jistou spřízněnost s Haškem, zejména Švejkem. Následuje další knížka už v podobě novely Pluky zla, která vyjde rovněž v Bloku. Napíše podle nich tři rozhlasové hry. V té době si novely přečetl režisér Karel Kachyňa a chtěl podle nich natočit film. Ale rozmyslel si to a nabídl Čs. televizi třídílnou inscenaci. Televize nabídku přijala a nakonec souhlasila s šestidílným seriálem. Schváleno v roce 1975, realizováno 1984 až 85. Vysílání bylo oznámeno ke 40. výročí osvobození, anoncováno v tel. časopise, propagováno tel. šoty, ale na poslední chvíli došlo k zákazu.

V roce 1982 vychází v Mladé frontě kniha s třetí novelou Dítě svoboděnky pod názvem Malý muž a velká žena. V roce 1983 se autorka podruhé vdává a v roce 1984 pak vychází její poslední kniha Kouzelníkův návrat. Seriál je pod názvem Vlak dětství a naděje odvysílán ve velmi nepříznivém čase v roce 1989. Přes nepříznivý vysílací čas měl obrovskou sledovanost a velmi příznivé ohlasy jak u diváků, tak i u odborné kritiky. Od té doby se vysílal v českých televizích již šestkrát, vysílal se v několika evropských zemích, vznikla další televizní inscenace Ztráta paměti, Antonín Kachlík natočil podle Kouzelníkova návratu stejnojmenný film. Román Pověry budoucnosti přes značné množství jednoznačně doporučujících posudků nevyšel. Rozpracovaný scénář pro film musel Karel Kachyňa ukončit, ač byly sepsány a oběma stranami podepsány smlouvy. Kniha vyšla prozatím pětkrát. Ale to už je Věra Sládková velmi vážně nemocná a v roce 2006 umírá.