Zatímco církevní procesí má řádně definovány a doslova vědecky odůvodněny všechny náležitosti ( to jen ve filmu Noční jezdci jsme včera mohli na ČT 1 sledovat vesničany, jak v dřevěné soše Panny Marie pašují kořalku), republikánská procesí jsou plná chaotické improvizace. Zvláště, když se organizátoři spolehnou na intuici, či, nedej bože, slepou víru, že stíhačky nad dešťovými mraky přilétnou v té správné chvíli, jako pověstný „vítr z hor“ v jiné režii. Neproletěly ani bitevní vrtulníky Mi-24 a Mi-171 s nočním viděním. Zřejmě, když je mlha, česká armáda zůstane skryta...

České nebe včera nicméně okouzlilo. O kousek dál, v Cimrmanově dramatickém kšaftu. S vtipným dodatkem, který scházel předcházejícímu kusu na Evropské třídě. Že totiž „možná z toho nic nebude, protože Cimrman psal ke stáru také hlouposti“. Bez potřeby vyzpívat radost z radaru, zato se symbolickým poskakováním à la „Kdo nepláče není Čech“. Pod názvem České nebe měla v Žižkovském divadle Járy Cimrmana v Praze 28. října premiéru 15. hra z odkazu fiktivního génia české historie. Ve hře České nebe s podtitulem Cimrmanův dramatický kšaft probíhá diskuse členů nebeské komise, kterou je nutno po vypuknutí první světové války rozšířit, aby mohla rozhodovat o tom, koho pustit z očistce do nebe. Předsedajícím je svatý Václav, roli Komenského alternují oba autoři a Babičku Boženy Němcové ztvárňuje specialista na ženské postavy Miloň Čepelka střídavě s Markem Šimonem. Na jevišti se objeví i maršálek Radecký.

Jak výstižná souvislost s naším historickým směřováním! O kterém Václav Klaus bez skrupulí, a v duchu svého neaktivistického přístupu, srdnatě prohlásil, že „vstupem do Evropské unie se nám rozhodování o věcech veřejných opět vzdaluje“. Že by opět ten prokletý „vítr z hor“?