Před zahájením práce si pozorně přečtěte zadání, snažte se soustředit. Nebudete-li si odpovědí jisti, je lepší nehádat. Pouze jedna odpověď může být správná.

Máme právě pět spoluhráčů -- Mirka, Jirku, Vojtu, Miroslava a Martina. Spoluhráči hráli kuličky a dohromady měli 200 kuliček. Když hra skončila, byl stav kuliček u jednotlivých hráčů následující. Mirek měl 81 kuliček, Jirka 74 kuliček, Vojta 26 kuliček, Miroslav 13 kuliček a Martin 6 kuliček.

Česká politika je na povrchu legračním představením pro svou nepředvídatelnost a paradoxy. Čtvrteční Kalouskova naprosto zoufalá pirueta byla činem, jenž překračoval běžný politický chod. Tento krok byl totiž veden snahou změnit dosavadní drobnokrůčkovou, salámovou taktiku činem s nádechem strategického rozhodnutí, i když jej provedl člověk, který symbolizoval vrchol politické bezpáteřnosti a pokrytecké černobílé antikomunistické dogmatičnosti. Odhlédněme ovšem od osobních povrchních charakteristik a podívejme se, co Miroslav Kalousek své straně nabízel.

Vláda Tonyho Blaira zaznamenala ve čtvrtek velký a mimořádný právní úspěch, když rozhodli zvláštní imigrační soudci, že osoby vládou podezřívané z terorismu mohou být deportovány do Alžírska navzdory obavám, že tam budou mučeny.

Organizace na obranu lidských práv včetně Amnesty International ve čtvrtek odsoudily jako "urážku spravedlnosti" soudní rozhodnutí, týkající se jednoho Alžířana, kterého sledal soudní tribunál u londýnského soudu Old Bailey nevinným - Alžířan byl obviněn, že se prý účastnil "teroristického spiknutí" které mělo použít jed ricin. Je velmi nezvyklé, že tři porotci, kteří se účastnili tohoto procesu, vydali ve čtvrtek prohlášení, v němž konstatují, že jsou šokováni takovýmto "neférovým a nespravedlivým sledem událostí".

Avšak Lord Carlile, "nezávislý" posuzovatel zákonů proti terorismu, obvinil Amnesty International, že je "naprosto naivní". Argumentoval, že to, že někoho trestní soud shledá nevinným, neznamená, že je ve "státním zájmu", aby tam osoba zůstala v Británii.

Javed Iqbal, původně z Pákistánu, čelí v Americe trestnímu stíhání za to, že poskytoval zákazníkům v oblasti kolem New Yorku možnost sledovat satelitní televizi al-Manar, kterou provozuje organizace Hizbullah. Je obžalován, že má podnikatelské styky s "teroristickou organizací". Organizaci Hizbullah, která přes měsíc válčila v Libanonu s izraelskou armádou, považují Spojené státy za "teroristy".

Iqbalovi právníci poukázali na to, že Iqbalovo zatčení porušuje jeno právo na svobodu projevu:

"Je to, jako kdyby íránská vláda rozhodla, že zakáže New York Times, protože je to prý teroristická organizace, anebo jako kdyby Čína rozhodla, že zakáže televizi CNN," sdělil mluvčí právní firmy, zastupující Iqbala, tiskové kanceláři Reuters.

"Amerika by se v takovém případě rozčilovala a křičela by, že je omezována svoboda projevu a svoboda tisku," uvedl mluvčí.

Právník, zastující Iqbala, řekl, že neví o žádném jiném případu, kdy by byl někdo obžalován z porušení amerických zákonů jen za to, že zákazníkům poskytuje prostřednictvím satelitního talíře přístup k nějakému televiznímu vysílání.

Prokurátor Stephen A. Miller se vyjádřil, že "v pozadí případu se skrývá hmotná podpora pro terorismus."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Izraelská vláda se octla v pátek pod sílícím tlakem, když byly publikovány výsledky průzkumu veřejného mínění, z něhož vyplývá, že poprvé si přeje většina izraelských občanů, aby v důsledku toho, co Izraelci vidí jako selhání při vedení války s organizací Hizbullah, premiér Ehud Olmert odstoupil.

Podle průzkumu, zveřejněného v silně čteném izraelském listě Yedioth Ahronoth, si přeje 63 procent Izraelců, aby Olmert rezignoval. 74 procent Izraelců požaduje, aby odstoupil ministr obrany Amir Peretz a 54 procent si přeje, aby odešel i šéf izraelského armádního štábu generál Dan Halutz.

Vojenský mocenský konflikt, zuřící na izraelsko-libanonských hranicích, si v posledních dnech vyžádal i jiný, poměrně skrytý, ale nikoliv méně významný, diplomatický konflikt. Napětí, které bylo na mezinárodní scéně v posledních dnech citelné, souvisí s mandátem evropských jednotek, jež mohou sehrát rozhodující roli v konfliktu na Blízkém východě. Francie a Itálie se rozhodly pro rozsáhlý kontingent vojenských sil.

Tak už je to jasné! Konečně se našel viník za neutěšený stav zpravodajství České televize. Je jím dnes už bývalý moderátor Událostí, komentářů David Borek. Všichni ostatní zodpovědní v ČT si teď umyli ruce. Podívejte jakého hada jsme si na svém těle hřáli!

Když jsme před rokem, dne 23. srpna 2005, vydávali emocionální, ostře kritický dopis Johna Boka, pod názvem "O malé české podlosti a dědictví bolševismu v Britských listech", Bokův text obsahoval bezostyšnou pomluvu spisovatele Alexandera Koenigsmarka. Bezostyšnou proto, že je známo, že Koenigsmark má negativní lustrační osvědčení a že ho z nařčení údajné spolupráce s komunistickou Stb očistil soud.

Je nesmírně sprosté šířit nepravdivé pomluvy o komkoliv, neboť v iracionálním, hysterickém českém prostředí (jen se podívejte na autory či diskutéry na serveru Česká média) špína samozřejmě ulpí na komkoliv - českou spodinu nezajímají fakta. Proto jsme Bokův nepodložený útok na Alexandra Koenigsmarka před rokem nahradili při publikaci jeho textu touto pasáží:

Ohromilo mě, že server Česká média si žádné etické servítky nebere a Bokův text nyní, proč až po roce po Britských listech publikoval kompletní, beze změny. Jeho editorům bylo naprosto jedno, že tím pošpinili nevinného člověka. Přemýšlím o tom celý den. Jsem otřesen. Na takovouto míru bezohledné sprostoty (nebo snad hlouposti? o tom, jak současné české společnosti dominuje infantilní krutost, velmi dobře píše český prozaik Emil Hakl) opravdu nejsem zvyklý, i když - na server Česká média jsem se už asi rok nepodíval, až náhodou teď, když nás kolega upozornil, že se Česká média z důvodů, které znají jen ona, najednou rozhodla publikovat starý Bokův emocionální text - a i tady jsem byl ohromen mírou tuposti většiny příspěvků i reakcí čtenářů - hysterická uzavřenost mysli tam na vás sálá jako z rozpálených kamen. Čeho se ti lidé bojí? Neznám je, v takové společnosti nebývám. Je to zvláštní, v jiných národech tuto bolševickou bigotnost nevidím. Musí se někteří Češi ve svobodě opravdu nutně chovat jako nejprimitivnější ideologičtí zabedněnci a jako drsné svině? Je to zajímavé, z čeho to pramení? Výchovou v totalitním režimu? Tento způsob chování je totalitní a dokazuje, jak blízko k sobě má extremní levice i pravice - fašismus je vždycky stejný - patologický.

Alexander Koenigsmark mi k tomu napsal:

A co že to Josef Pekař napsal?

Ano, špína se valí v mohutných vlnách, z většiny českých sdělovacích prostředků. Lidi, kteří jsou jim vystaveni každým dnem, to už nevnímají. Neví, že jinde to tak není, že jiný svět je možný. To jen já jsem ohromen, když si po pár týdnech - bez ochranné imunity - otevřu nějaký český tisk.

Myslíte si, že přeháním?

Tak jen jeden namátkový příklad. Neviditelný pes, kdysi víceméně normální, i když nenáročný, zábavný deník, se poslední dobou hodně změnil. Publikuje nyní, jak nás upozornil Filip Rožánek (sám bych ten časopis neotevřel, štítím se) opravdu pozoruhodné "vtipy". Jako je tento ZDE

Opravdu inteligentní, slušný a originální humor, že? A tyto stránky jsou součástí Lidových novin. Vrána k vráně sedá?

Níže publikujeme literární zpracování Alexandra Koenigsmarka historie jeho "aféry" s StB, kterou poprvé otiskly ve zkrácené verzi Divadelní noviny v roce 2004 a kterou autor vydá v jednom ze svých připravovaných knižních souborů.

4. Je tu ovšem ještě jedna věc, která s předchozím vyprávěním logicky souvisí, jelikož z nich nakonec vyplynula a kterou tu skutečně nechci pominout, i když o tom vůbec nepíšu rád. Ale je myslím dobrou ilustrací k době a poměrům a součástí zamyšlení nad logikou doby.

Pro mě osobně měla totiž velmi nepříjemné následky.

Díky otci, jehož tajná, ne ale ilegální organizace celoživotně pronásledovala a kdykoliv se trochu nadechl, zase ho srazila zpátky mezi židle, jsem měl trvale před očima, jak ten spolek dovede někomu zničit existenci. Nechtělo se mi dostat se do podobného trvalého konfliktu, ale v nemilost jsem upadl stejně, jak výše popsáno. Ale sehrál jsem ještě jednu roli -- a to dost tragikomické figury.

Pokusím se události seřadit jako divadelní hru.

Nemohu si odpustit několik poznámek k článku Jana Čulíka. Souhlasím s hodnocením obsahu většiny českých médií, ne všech. To je již podstatný rozdíl. Za česká média je nutné považovat i Britské listy, drtivá většina jejich autorů jsou Češi.

Většina českých a prakticky všechny tištěná média jsou v rukou zahraničních majitelů, snad jen s jedinou výjimkou Práva.

Sprostota, s jakou zveřejnila PR agentura Česká média nepodložené obvinění Alexe Koenigsmarka ze spolupráce s StB v rok starém článku, který vydávají za čerstvé zboží, není standardním výrazem češství. V tom se šéfredaktor Čulík mýlí. Je to ale součást mafiánských praktik, které se neštítí ničeho, když jde o politický či ekonomický zisk jedněch anebo ztrátu druhých. Zveřejnění považuje mediální podnikatel Berka za normální, jak mi potvrdil v telefonickém rozhovoru. Dá se předpokládat, že lidé, kteří vyrobili Kubiceho zprávu, intriky proti sekretáři ministerstva zahraničí Srby a dalším osobám či podivná obvinění použitá při sporu Železný versus Lauder jsou takovéto normality ukázkou. Účel prostě světí prostředky.

Neprověřovat si informace patří k nejtěžším hříchům novinářů i pracovníků tajných služeb. U podivných existencí, pro které se celý život od "sametového" převratu proměnil v nepřetržitou válku s fantómy StB, světí jakékoliv prostředky jakýkoliv účel. Zpravodajec John Bok a bývalý agent Jemelík se dlouho hledali, až se našli. Vzniklo z toho nátlakové společenství provádějící "aktivní opatření", ve které se proměnil spolek pro nezávislou justici Šalamoun z dob disentu. Protože jak jinak si vykládat Jemelíkův denunciační útok ze zálohy obskurního serveru Virtually na bývalou nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou? A když našli Jaroslava Berku a jeho "informační" kanál, výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.

To není typické, to je jen přechodný kolorit doby. Kanál.

Jak pohrozila, letecká společnost Ryanair v pátek podala svou žalobu proti vládě o odškodné za ztráty na příjmech v důsledku nových "bezpečnostních opatřeních" po údajném bombovém spiknutí, k němuž mělo dojít v Británii začátkem srpna.

Tato irská firma žaluje britské ministerstvo dopravu o odškodné ve výši 3,3 miliony liber za zdržení a zrušené lety, způsobené zvýšenými bezpečnostními opatřeními na letištích.

"Posledních čtrnáct dní jsme byli svědky bezpečnostních opatření jak z němé grotesky, která nijak bezpečnost nezvýšily," konstatoval Michael O'Leary, bojovný generální ředitel firmy Ryanair v televizi BBC. Pokud soudní proces vyhraje, získané peníze chce O'Leary poskytnout charitativní organizaci na boj proti slepotě v Africe.

Lidovci nemají budoucnost, ano, nemají. Dokážou jít s ODS i s ČSSD, málem i s KSČM... Vím, že by se mělo spíše říci, že si stranické organizace KDU-ČSL zaslouží obdiv za to, jak se postavily proti naprostému zmrhání jakés takés věrohodnosti lidovecké identity, proti tomu zmrhání, jímž chtěl svou stranu údajně zachránit Miroslav Kalousek. Stále mi z toho zůstává rozum stát: lze zachránit KDU-ČSL tím, že popřeme jeden z pilířů její polistopadové identity? Není to spíše její likvidace, kolosální blamáž?

Miroslav Kalousek a vzápětí předsednictvo KDU-ČSL předvedli ve čtvrtek večer veletoč, který zarazil i lidi zvyklé na ledasjaký názorový obrat na české politické scéně. Vlajkonoš mediálně nejzatvrzelejšího antikomunismu, člověk, který ještě před několika dny označil sociální demokracii za soft komunisty a KSČM za stalinisty, se s nimi nyní chystá uzavřít koalici, a ani nejužší vedení jeho vlastní strany na to není schopno reagovat přiměřeným způsobem (tedy v pátek dopoledne).

ČSSD nic netlačilo ke konstruktivnímu jednání s ODS. ČSSD mohlo stačit, aby ve vhodný čas --- počítajíc se svou "stovkou" levicových mandátů --- nabídla koaliční spolupráci některé ze dvou menších politických stran, kterým předtím vyhlídky na ministerská křesla nevyšly jen proto, že táž ČSSD začala koketovat s projektem většinové vlády dvou nejsilnějších stran, ODS a ČSSD. Dnes už musí být vedlejší, že přání prezidenta republiky, aby měla ČESKÁ REPUBLIKA stabilní vládu, nachází po "bartolomějském" čtvrtku "levicové" řešení (s "tichou" podporou komunistů a proklamativním přeběhnutím lidovců do tábora ČSSD, v němž ostatně KDU-ČSL simultánně --- ne-li schizofrenicky? --- byla i během svých nedávných námluv s ODS).

Kdesi na počátku známá cesta kolem světa: Budapešť, Bukurešť. Psala se léta padesátá, kolem vlasti zaminováno, v drátech elektrický proud, agenti, špióni, zrádcovské kliky a pomahači západu za jidášské groše; a v hlavách zmatek, zpívalo se v kostele i ve sborech pionýrských. Za dráty uranových táborů a jiných vězeňských zařízení -- spolehlivě uložený společenský odpad.

Český telekomunikační úřad měl v pátek 25. srpna zveřejnit dlouho očekávanou finální podobu technického plánu přechodu na digitální vysílání. Dokument, jakýsi "jízdní řád" digitalizace v České republice, však bude ve své konečné podobě veřejnosti představen až později. ČTÚ jeho zveřejnění odložil po čtvrtečním setkání se zástupci současných i nových televizních stanic. Lhůta k vydání dokumentu vyprší 31. prosince 2006, pravděpodobně však bude zveřejněn dříve.

Nikomu a ničemu nedůvěřujte, bývá zvykem už po kolikátou generaci učit malé děti. A výchova přináší své plody. Naše společnost často připomíná svým chováním prostředí kriminálu. Svou apriorní nedůvěrou ke všem a ke každému zvlášť, svou arogancí, svými zákony džungle, svou vychytralostí a pýchou na každé mazané obelstění druhých i celého systému. Arogantní nedůvěra -- to je náš styl.

Vysoký činitel britského ministerstva obrany to popsal jako "šunku ... je to drahé a zastaralé". Šéfredaktor World Defence Systems poukázal na to, že je to "10 let staré". Bývalý činitel ministerstva obrany uvedl, že "je to v podstatě nepovedené a zastaralé". Tak jak se proboha podařilo zbrojovce BAE Systems minulý pátek prodat Saúdské Arábii 72 letadel typu Eurofighter, ptá se George Monbiot v deníku Guardian:

Odpovědí je, že je tam prodával Tony Blair.

Francie oznámila, že od 1. ledna 2007 chce zavést zákaz kouření ve veřejných místnostech. Ve Skotsku údajně takový zákaz, který je tam v platnosti od konce března 2006, vedl k poklesu zisků restaurací a hotelů. K témuž došlo v Irsku, kde platí zákaz kouření ve veřejných místnostech už od března 2004, avšak protikuřáčtí aktivisté poukazují na to, že objem prodeje lihovin a jídla v irských hostincích v prvním roce zákazu, do října 2005, stoupl o 5 procent.

Zákaz kouření ve veřejných místnostech v Irsku přitom vedl k podstatnému poklesu kouření v obyvatelstvu. V roce 1998 kouřilo v Irsku 31 procent obyvatel, v roce 2002 27 procent a po zákazu kouření v roce 2005 už jen 24 procent.

Většina lidí souhlasí se zákazem kouření v restauracích. Na Novém Zélandě například s tím souhlasí více než 90 procent občanů.

I ve Skotsku bylo zjištěno, měsíc po zákazu kouření v restauracích, že 69 procent osob, které chodí do restaurací, souhlasí se zákazem kouření. 25 procent lidí uvedlo, že od zákazu kouření chodí do hostinců častěji, 20 procent, že méně často.

Ačkoliv sám autor tiskové zprávy občanského sdružení Oživení, Tomáš Kramár, po upozornění Britských listů znevěrohodnil svou informaci, kterou předtím rozeslal médiím, její opravou, týdeník Respekt na této úmyslné dezinformaci vystavěl senzaci - prázdninovou reportáž o dvou Srbových mužích. Autorka, Silvie Blechová, v ní dál "investigativně" tvrdí skutečnosti, které už dávno a pravomocně vyvrátil soud poté, co se státní zástupkyně po zfušovaném "vyšetřování" a zpackané obžalobě vzdala odvolání na místě. Blechová kromě jiného 21. 8. 2006 uvedla, že Tomáš Pfeffer a Martin Kovařík jsou lidé obvinění z korupce na ministerstvu zahraničí. Útok na "Srbovy odborníky" Tomáše Pfeffera a Martina Kovaříka tak pokračuje přesto, že Silvie Blechová měla možnost nahlédnout do pravomocného rozsudku sp. zn. 40T 6/2005 Městského soudu ve věci údajně "zmanipulovaných" zakázek, jehož faksimile zveřejnily spolu s komentářem Britské listy 17. 8. 2006 .

Soudní řízení prokázalo, že se nikdy nestaly skutky, pro něž byli Tomáš Pfeffer či Karel Srba stíháni. Soud zato prokázal podvodnou manipulaci s důkazy samotnými policisty, kteří případ vyšetřovali. Tristní pro "novinářku" Blechovou i aktivistu Kramára je i to, že Martin Kovařík ani nebyl nikdy v souvislosti s výkonem odborné činnosti při zadávání veřejných zakázek vyšetřován, obviněn či obžalován. Silvie Blechová ve svém článku sdělila veřejnosti i důvod svého denunciačního útoku. Je jím další proces s bývalým sekretářem MZv Srbou:

"Proces ke Štiřínu a také k údajně nevýhodnému nájmu Českého domu v Moskvě začíná u Městského soudu v Praze za dva týdny."

V Británii by toto bylo klasifikováno jako zjevný pokus médií předem ovlivnit rozhodnutí soudu, což je trestný čin pohrdání soudem. Vedlo by to mj. pravděpodobně k tomu, že po tomto pokusu o diskreditaci by se už proces nemohl konat. - Naproti tomu, trestní ustanovení o "pomluvě" je v českém právním řádu velmi sporné, politicky zneužitelné pro potlačování svobody slova, a mezinárodní organizace na to opakovaně poukazují. | JČ

Poslanec ODS Jan Vidím publikoval 21. srpna v Hospodářských novinách článek na obhajobu záměru Spojených států vybudovat na území České republiky tzv. protiraketovou základnu. Článek by bylo možno ignorovat jako další z řady slaboduchých produktů typické české "novinařiny". Ovšem skutečnost, že jeho autorem je bývalý předseda Výboru pro obranu a bezpečnost PS PČR a člen Komise pro kontrolu vojenského zpravodajství, vzbuzuje otázku, zda je pan poslanec skutečně tak hloupý a věří tomu, co do Hospodářských novin napsal, nebo tak hloupý není a vědomě (úmyslně) klame nepoučenou veřejnost.

Podívejme se hned na první odstavec Vidímova textu:

V Mladé frontě Dnes ze dne 23. 8. 2006 se Vladimír Kučera, spolupracovník tohoto deníku, rozzlobil na všechny, kdo chtějí referendum o americké protiraketové základně. Podle něj skutečný muž má rozhodnout bez ohledu na názor stáda ovcí, čímž myslí nás, občany.

My jsme pro něj podzámčí, manipulovatelný dav, který rozhoduje bez znalosti věci, a tudíž se jeho hlasování v referendu změní jen v jakousi reality show. Na závěr svého textu se pateticky ptá, jak by asi dopadlo referendum francouzské a britské v otázce Mnichova.

Zdá se ale, že zde se poněkud spletl ve znalosti historických faktů. Jestli chtěl svou otázkou naznačit, že by si Francouzi a Britové odhlasovali souhlas s mnichovským diktátem, pak "skuteční muži" v jejich čele udělali právě toto. Ovšem takto položená otázka je nesmyslná, jak ještě dále ukáži.

Pozoruhodné na výše uvedeném názoru je to, že nám autor nechtě a snad i nevědomky prozrazuje svůj vztah k demokracii.

Je až k neuvěření, co předvádí drtivá většina českých médií a redaktoři v nich. O tom, jak lze z lidí udělat hlupáky, jsem se přesvědčil několikrát (zejména v článcích MF Dnes či LN). Mínění občanů se v případě raketových základen opět odklidilo do ústraní, míní čtenář Vít Hinčica:

Myslím, že i kdyby se téměř všichni stavěli proti základně na hlavu, české noviny budou chrlit především články přesvědčující národ o tom, proč základny mít (jako za minulého režimu...), či zpochybňovat protiargumenty. Ještě více jsem se pobavil při čtení některých názorů. Jeden pán (jehož názor nedávno otiskly jedny regionální noviny) mínil, že většina lidí z venkova (jež je podle něj proti raketám především) je na tom se vzdělaností poněkud hůře, a proto není o situaci dobře zpravena. Copak má názor občana se vzděláním středoškolským váhu menší než toho se vzděláním vysokoškolským? Z čeho se dá usuzovat, kdo co ví a kdo co ne a je-li na tom venkov všeobecně se vzdělaností hůře? Nejsme si rovni?

Jinak snad ani nelze pochopit jednání předsedy lidovců Miroslava Kalouska, který přistoupil na jednání s Jiřím Paroubkem ohledně konzultací o programových otázkách společné menšinové vládní koalice. KDU-ČSL se sice již delší dobu snaží profilovat jako středová strana, ale je otázkou, zda má představu o obsahu tohoto pojmu. Jistě, v předchozím volebním období byli lidovci součástí vládní koalice a podařilo se jim po celé období udržet tři ministerské posty, ale za jakou cenu?

Nový Blízký východ nebude ani světský, ani nebude přátelský vůči USA. A jeho zrození bude velmi traumatické, píše v americkém deníku Washington Post Saad Eddin Ibrahim, egyptský aktivista za demokracii a profesor politické sociologie na Americké univerzitě v Káhiře.

To, co se děje na širším Blízkém výchdodě a v severní Africe lze považovat za bumerangový efekt, který se projevuje pomalu od děsivých událostí z 11. září 2001.

To je názor amerického listu Slate: jeho reportér Fred Kaplan sledoval "s otevřenou pusou" Bushovy intelektuální výkony:

(Autor je primářem v nemocnici.)

Nový slovenský predseda vlády spoločne s ministrom obrany a ministrom zahraničných vecí zavítali na krátku neočakávanú návštevu Iraku. Všimnime si, že prakticky všetci svetoví politici chodia do Iraku na "krátke a neočakávané návštevy". Dlhú a vopred ohlásenú návštevu neriskuje nikto.

To o situácii v Iraku svedčí viac než všetky optimistické vyhlásenia americkej administratívy o demokratických pokrokoch a úspechoch.

K pondělnímu výročí invaze z 21. srpna 1968 komunistické Haló noviny neotiskly nic. Žádný div. V jiných médiích převažoval stereotyp o naivních, neschopných "osmašedesátnících", kterým pásy tanků rozmašírovaly jejich iluze o reformování komunismu. Mladšího čtenáře odchovaného současnou žurnalistikou proto možná překvapí, kolik komunistických stran onoho horkého srpna proti intervenci protestovalo.

Po přečtení článku Bohumila Kartouse a článku publicisty Nováka jsem nejprve nechtěl reagovat. Ale protože LN jsou velkým a respektovaným deníkem, tak si reakci neodpustím. Na sjezdu v Brisbane jsem nebyl a také v Austrálii mají problémy s obezitou výrazně menší než jinde. Při poslední návštěvě v USA na sjezdu AACC v Chicagu jsem si uvědomil opět naléhavost této "nemoci z nadbytku" . Dvacetileté slečny, vážící 150 kilo a konzumující jako snack něco, co by mně stačilo na měsíc, nejsou vzácností.

Autor je primářem oddělení klinické biochemie v Mladé Boleslavi - v Klaudiánově nemocnici

Martin David Brown: Dealing with Democrats. The British Foreign Office and the Czechoslovak Émigrés in Great Britain, 1939 to 1945. , Vol.7 série "Mitteleuropa - Osteuropa Oldenburger Beiträge zur Kultur und Geschichte Ostmitteleuropas", editor prof. Hans Henning Hahn, vyd. Universität Oldenburg a Peter Lang GmbH. Europäischen Verlag der Wissenschaften, Frankfurt am Main 2006. ISBN 3-631-53570-8, US-ISBN 0-8204-7688-9, NK ČR zázn. 001649951

Problematika druhé světové války patří i několik let po začátku nového tisíciletí k ožehavým historickým tématům prakticky všude na světě. Propletenec vin, traumat a často hořkých vítězství dodnes tvoří podhoubí individuálních biografií i skupinových identit, jež se odráží v politických rozhodnutích. A české prostředí není výjimkou.

V našem pohledu na válečná léta má mimořádný význam tematika "zahraniční akce", Edvardem Benešem vedeného exilu, který se začal rodit hned po mnichovském okleštění ČSR a Benešově rezignaci; právě zde pak vznikla koncepce obnovení státu na základě údajné právní kontinuity, jakož i myšlenka odsunu sudetských Němců a navázání užší spolupráce se Sovětským svazem. Hodnocení těchto událostí bylo dlouho -- a často stále je -- závislé na zpolitizovaných perspektivách těch, kdo jimi byli zasaženi. Proto je vždycky přínosné, když se o popis dotyčného období pokusí někdo "zvenčí". A pokud takový pokus spojí se zpracováním nových archívních dokumentů, můžeme mluvit o historiografické události. Tak je tomu i v případě britského historika Martina Davida Browna a jeho knihy Jak se jedná s demokraty s podtitulem Britské ministerstvo zahraničí a československá emigrace ve Velké Británii, 1939 -- 1945, kterou letos vydalo akademické nakladatelství Peter Lang v německém Frankfurtu.

V pátek 18.8. 2006 podlehl krátké, ale těžké nemoci klasik českého filmu, dokumentarista Jan Špáta. V říjnu by mu bylo 74 let. S ním skončilo více než čtyřicetileté období českého dokumentu, které zásadním způsobem ovlivnil a formoval.

(Zítra, ve čtvrtek 24. 8. a příští čtvrtek 31. 8. uvede Česká televize ve 20:00 na ČT2 dvoudílný bilanční autoportrét Láska, kterou opouštím.)

Kdykoliv se hovoří o filmové tvorbě šedesátých let 20. století, používá se zjednodušující souhrnné označení "československá nová vlna". Tím je vytvářena iluze, že šlo o koordinované a koncepční hnutí s formulovaným programem. Ve skutečnosti se "jen" prosadila řada pronikavých individualit, která měla v jednom časovém úseku společné podmínky tvorby -- tvůrčí elán, příznivé politické klima a relativní svobodu projevu, nové technické vymoženosti a stejně relativní finanční vklad objednavatele. Díky této konstelaci vnikl do českého filmu čerstvý vzduch a načechral mramorovou strnulost padesátých let. Ruční synchronní kamery otevřely dveře autenticitě a lidé začali mít k filmařům důvěru.

Největší boom nastal v dokumentárním filmu, který je na autenticitě postaven.

Někdy v roce 1965, to mi bylo 12 let, jsem dostal útlou knížku "Povstalci ze Sierra Maestry", kterou jsem zhltnul a opakovaně si prohlížel snímky zarostlých mladých mužů (i hubených žen), kteří dovedli svůj boj k vítěznému konci. Pojal jsem k barbudos nezměrný obdiv. Přivedl mne k zájmu o latinskoamerické dění i k pozdějšímu studiu španělštiny. Podařilo se mi navštívit Kubu třikrát. Chci se podělit o zážitky s těmi, co o životě na Kubě hovoří bez jakýchkoliv poznatků, případně i poskytnout informace těm, kteří se k návštěvě Kuby chystají.

Kuba 2006 FOTOGALERIE

Po oslavě stravování v síti McDonalds přicházejí nepřekonatelné (a nepřekonatelně) Lidové noviny s dalším zásadním článkem na podobné téma, jenž hrdinsky bojuje za svobodné právo být tlustý. To se musí "moderním čtenářům výjimečným v mnoha směrech" (citováno podle vlastní sociodemografické charakteristiky LN), kteří se v největší míře rekrutují z příslušníků staršího středního produktivního a důchodového věku (40 -- 79 let, 67 %, stejný zdroj), ohromně zamlouvat.

Co si myslí lidé na Blízkém východě pět let po útocích z 11. září? Na to se zeptal Ahmeda Sheikha, šéfredaktora katarské televize Al Džazíra reportér amerického deníku Washington Post David Ignatius. Zjistil, že Ahmed Sheikh vidí situaci ve svém regionu stejně jako většina Američanů - jako nebezpečný chaos.

V červenci přispělo celkem 116 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 17 366.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,459.34 USD. Příjem z reklamy byl 22 000 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.