Zanedbat vliv majitelů na charakter psaní v daném periodiku by bylo velmi naivní. Svědčí o tom i zprávy o dohodě majitelů velkých amerických deníků se současnou americkou administrativou o jejich provládním psaní v době války proti Iráku. Odměnou měl být výhodný zákon o regulaci mediálního trhu v hodnotě několika miliard dolarů (o této skutečnosti informoval např. i americký pořad vysílaný nedávno na ČT2).

Názory redaktorů ani náhodou nevyjadřují názory většiny Čechů (a Moraváků). Právě naopak. Redaktoři pravidelně vyjadřují pohrdání obyčejnými lidmi a varují před hlasy ulice. Redaktory ve velké míře ovládá pocit elitářství, tj. domněnka o vlastní nadřazenosti nad ostatními lidmi. Velmi zřetelně je to patrné i v případě americké protiraketové základny, kdy 83% občanů je proti její výstavbě. U redaktorů je tento poměr opačný.

Hrubost a nenávist v médiích, ignorování faktů a ideologickou zaslepenost je možné pozorovat právě u těchto tzv. elit. Jaké názory má většina občanů, v podstatě nikdo neví. Jen něco málo vypovídají výsledky voleb, podstatně odlišné od zaměření většiny médií, a průzkumy veřejného mínění.

Na povahu či názory občanů nelze usuzovat ani podle náhodných a prakticky ojedinělých zkušeností. To ví každý, kdo se seznámil se sociologickými pojmy, jako je reprezentativní vzorek populace.

Tedy s výjimkou několika průzkumů veřejného mínění a dílčích sociologických výzkumů nikdo vlastně neví, jací doopravdy jsme. A nevíme to především proto, že i tyto sociologické výzkumy převážně zjišťují jen tzv. deklarované postoje či způsoby chování. Mezi nimi a realitou bývá někdy až propastný rozdíl.