Ale pojďme na začátek. Až ráno pojedete do práce, tak se podívejte kolem sebe. Najděte si jednoho člověka a vězte, že on nebo vy zemřete na následky poruch prokrvení srdce nebo mozku. Pak si najděte dalšího a jeden z Vás tří zemře na rakovinu. Ne spekulacemi, ale mnoha studiemi jak z oblasti medicíny, ale i třeba z oblasti pojišťovnictví, je známo, že obezita Vám toto riziko přibližuje směrem k mladšímu věku.

Obezita je definována různě v poslední době především podle takzvaného BMI (body mass index). To je matematicky vzato váha jednoho metru čtverečního těla. Ta může být třeba 20 kilogramů a u obézních i třeba 50 kilogramů. Nadváha a obezita má celou řadu dopadů, jak v metabolismu tak biomechanice, kterými nechci laskavé čtenáře unavovat. Nicméně snad bude stačit poměrně strohé konstatování, že nadváha a obezita je spojená s vyšší nemocností a úmrtností. Je zde i mnoho dalších sociálních dopadů v podobě vyřazení z některých aktivit, ať už společenských, nebo sportovních.

Pan Novák operuje několika čísly. Lidí trpících hyponutricí (podvýživou) a malnutricí (špatnou výživou) je mnohem více, než uvádí. A na jeho prohlášení, že za "hubnoucí" prostředky se utratí jako za zbraně či kosmetiku, bych raději nereagoval. Větší hloupost jsem už dlouho nečetl (a to je v našem mediálním prostředí co říct!).

Dalším poměrně novým a ne zcela prozkoumaným fenoménem je obezita dětí a mladistvých. Dopad tohoto faktu se teprve projeví. Ale stále narůstající počet dětí s tímto de facto onemocněním, varuje. A tady se, pane Nováku, nebavíme o panence Barbie, která by při při výšce 160 centimetrů musela, dle svých proporcí, vážit kolem 40 kilogramů, ale o dívkách a chlapcích, kteří při stejné výšce váží přes 90 kilogramů. Ale bohužel občas i více.

Pokud pan Novák soudí, že člověk má právo být obézní, měl by dodat, že to znamená právo být nemocný. Léčba je nelehká a drahá. Stejně tak i léčba následků obezity. Ale ve srovnání s cenou "projedených" peněz v potravinách je zlomkem.

Ano v jedné věci s panem Novákem souhlasím. Člověk má právo se rozhodnout svobodně. A k tomu asi patří i právo se přejídat -- tedy v naší "vyspělé" společnosti. V Somálsku asi toto právo nemají. Ale člověk by měl mít i informace o zdravotních důsledcích toho, co dělá. Měl by mít i informace, že "bokovky" s koukajícími kalhotkami jsou na osmdesátikilových slečnách odpuzující a že 150 kilový muž je prakticky vyřazen z jakékoliv sportovní aktivity a to včetně potápění a sexu. A že dřív nebo později skončí - v lepším případě - v ordinaci lékaře. V horším - v péči pohřební služby.