Přesně tuto otázku jsem si dovolil položit před víc jak dvěma měsíci v nadpisu jednoho svého příspěvku do BL (z 20. června 2006). V řadě následných úvah jsem opakovaně poukazoval na zjevné --- a racionálně stěží adekvátně zdůvodnitelné --- průtahy v jednání mezi tehdy ještě poměrně novou povolební vládní koalicí (původně ODS s lidovci a zelenými) a ČSSD. Opakovaně se v těch úvahách připomínalo, že Jiří Paroubek jako stále úřadující premiér nemá kam spěchat; neboť on a jeho koaliční vláda (taky s lidovci, a navíc s již neparlamentní Unií svobody-DEU) takto v klimatu zjevného patu mohou vládnout dlouhé měsíce (případně až do předčasných voleb, kdyby na to došlo). Nezapomeňme, že Mirek Topolánek jako předseda vítězné strany z červnových voleb od počátku svých snah o sestavení nového vládního týmu fakticky měl k tomuto úkolu jenom nesmírně vágní "pověření-nepověření". Dokud nedošlo k řádnému ustavení hlavních orgánů Poslanecké sněmovny (především jejího předsedy), nebylo ani možné, aby byl případný nový designovaný premiér řádně (a ústavně) instalován. Mohlo by to ovšem na první a nesmírně povrchní pohled vypadat tak, že M. Topolánek setrvale nevykazoval dostatečný pokrok ve vyjednávání, přinejmenším dokud nedošlo ke známé schůzce předáků parlamentních stran u pana prezidenta na Hradě. Signály z Hradu navíc naznačovaly, že by V. Klaus pravděpodobně viděl přiměřeně stabilní řešení ve vzájemné dohodě dvou nejsilnějších stran. Tím také nahrál J. Paroubkovi k posílení jeho vyjednávací pozice; navíc pro případnou "velkou koalici", s možným vyšachováním "malých stran". Šokující vyústění ze čtvrtečního dopoledne, 24. srpna, bylo jistě nečekané, i když paradoxně bylo jako alternativa v rukávě pro Jiřího Paroubka také zřejmě "nabíledni".

Kdyby byla možnost dívat se na tu naši politickou "scénu" neutrálně zvenčí, vypadalo by to tak, že po celou tu dobu --- až do čtvrtka, 24. 8. --- jako kdyby byly na programu naší vrcholné scény jenom hrátky. ČSSD vůbec nic netlačilo k posunu politických jednání vpřed. Bylo možné z její strany setrvale odkazovat jak na nevyhovující program, tak nevyhovující kandidáty do funkcí; a přitom dále po volbách vládnout. Dokonce mohlo další případné jednání mezi dvěma nejsilnějšími stranami klopýtnout o oboustranně nepřijatelné místo jednání nebo o početní složení ("formát") pro delikátní porady.

Jiří Paroubek ovšem z jednoho pohledu nakonec sehrál překvapivou, takticky brilantní partii. Nejdříve dával opakovaně k lepšímu, že není stovka mandátů připravované výchozí vládní koalice ODS pro parlament průchozí. Samotná Poslanecká sněmovna byla přitom blokována; neměla svého předsedu. Kdo by dnes ještě vzpomínal na to, že ČSSD si netroufala stavět vlastního protikandidáta, nominovala-li svého (byť třeba "dočasného") kandidáta trojčlenná koalice tmelená tehdy ODS. Má cenu dnes zvažovat, že Ústava ČR nemá jednoznačně vymezeno, co přesně znamená, pokud dostane vláda ucházející se o důvěru jen sto hlasů (když nedůvěra je až 101 hlas)? Přitom ještě ani 4. srpna nebyl M. Topolánek pověřen sestavením vlády (jejíž soupiska byla hotová). Sílily hlasy po předčasných volbách. Nedalo se přeslechnout z různých míst, že stabilitu by přece dala "velká koalice" mezi ODS a ČSSD. A to byla ta lučavka, která nakonec navodila čtvrteční rozuzlení z 24. srpna.

Jiřímu Paroubkovi se především podařilo otřást jakoby kreditem ODS vzhledem ke koaličním partnerům, když sám navrhoval překlenovací jednání jen dvou nejsilnějších stran. Nato stačilo --- s KSČM jako tichým společníkem --- hledat skulinku v malých stranách, které byly najednou nejen mimo další jednání jako jeho úhelní partneři, ale navíc dokonce už i bez ministerských křesel! A nějaké to křesílko na vyjednávací udičku nastražit naopak mohla ČSSD, nemajíc zatím žádné nepřekonatelné závazky ani vůči ODS, s níž si mezitím mohla hrát "na výdrž".

Přitom KDU-ČSL byla a je ve stávající koaliční --- byť jen zatím "dosluhující" --- vládě s ČSSD; proč by nemohla svůj program opětně spojit s ČSSD, a zase s vládními křesly (které už nemohla slíbit "poloodbornická" sestava připravovaná ODS)? Že ČSSD spolu s KDU-ČSL mají společně jenom 87 hlasů, takže by nebyla splněna podmínka prezidenta republiky k nominaci stabilní vlády? KDU-ČSL stěží bude teď důvěryhodně vysvětlovat, že má lepší podmínky k realizaci svého programu v rámci součinnosti s ČSSD, když ústy M. Kalouska se předtím dušovala, že s podporou KSČM v žádném případě postupovat nebude. A ten "žádný případ" máme očividně před nosem.

Václav Klaus (i když se zatím nevyjádřil) teď může s klidem pověřit Jiřího Paroubka sestavením staronové a ještě úřadující vlády, jen z ní vypadnou ministři za US-DEU. Ta místa lze velkoryse nabídnout jako úlitbu po úspěšných námluvách setrvale koaličním lidovcům. Mirek Topolánek nejenže nedostal nejdřív příležitost, aby představil svůj výchozí vládní tým; protitah ČSSD s tzv. vládou "odborníků" rozbil nakonec --- po přeběhnutí lidovců do druhého tábora --- jakékoli vyhlídky na předložení důvěryhodného seznamu ministrů případné vlády ODS. Ta byla pohřbena dřív, než vůbec mohla vzniknout a dostat pověření...

ODS jako vítěz červnových voleb se po "bartolomějském" čtvrtku stává paradoxně a automaticky stranou opoziční. Případné konstruktivní Topolánkovo úsilí k sestavení vlády vyšlo vniveč. Jak jsem už před časem napsal, ČSSD teď "z druhého místa" dosáhla triumfu; bude vládnout už třetí volební období. Jiří Paroubek může na své dřívější návnady směrem k ODS (třeba připomínkami opoziční smlouvy "Zeman -- Klaus") zapomenout. A jeho příští vláda bude moci být spolehlivě "levicovější" než ta Zemanova; zpoza buka už (jakož tomu bylo během posledního roku druhé sociálně-demokratické vlády) číhají komunisté, aby této vládě kryli "záda".

Přede dveřmi vbrzku budeme mít mj. komunální volby (8. října 2006) a po nich také hned 1. kolo senátních voleb (20. a 21. října 2006). Určitě se především pro volby do Senátu ČR stávající zkušenost voličů s politikou závažně projeví.

Tyhle problémy by vůbec nevznikly, kdyby rozdílení mandátů lépe respektovalo počty hlasů jednotlivým stranám; to by bývala měla původní trojkoalice většinu, která by jí stačila, aby se nemusela dohadovat s ČSSD o toleranci. A pokud jde o ten nešťastný sudý počet mandátů v Poslanecké sněmovně, už v antických Athénách občané volili do svých institucí lichý počet zástupců (nemáme-li teď vyjmenovávat rozmanité pojistky proti zneužití politické moci nebo proti úplatkům). Pozdě bycha honiti?

Kromě dalších úvah na dané téma snad stojí za povšimnutí mj. též:

Pohřbí ČSSD vládu, která ještě není?

Na co si tady teď hrajeme?

Jde o to, kdo nám vyhrál volby?

M. Topolánek vyhrál volby a J. Paroubek mu zatím dělá premiéra

Máme tu jako trvalku nepřekonatelný "duel" Topolánek --- Paroubek?

Že by se ta předběžně odtroubená demise ještě neodtrubovala?

Má Černého Petra Topolánek, anebo Paroubek?