Autorem druhého konceptu byl jeden z aktivních účastníků "bamberské" provokace a tak není divu, že neuspěl. Zvláště když se zjistilo, že za jedním "zeleným" diletantem stojí v pozadí určitá skupina frustrovaných profesionálů... Cílem obou koncepcí sice bylo zkvalitnění zpravodajských výstupů, zvláště v ekonomické oblasti, cesta ale byla drastická. Nejvíce pro tu část služby, pro kterou byl největší nepřítel samotná vláda sociálních demokratů, neb co zleva pochází, od ďábla jest... Bohužel - jedna ze špionážních centrál se stala po "sametu" přechodnou základnou sice ne příliš profesionálních, ale o to fanatičtějších "post-disidentů", kteří si postupně vytvořili parazitní strukturu - "agenturu v agentuře" s výrazně ideologickým zaměřením. Jejich strach "o židli" po "socialistickém převratu" vyvolal vleklý spor plný intrik a podrazů a postupně omezil důvěryhodnost a výkonnost celého českého zpravodajství. Vojenského i civilního. Ofenzivního i vnitřního.

Frustrovaní profesionálové byli nakonec stejně použiti, i když jinak, než si původně mysleli. Zkrátka ale nepřišli...

Lustrování lustrátorů

A za těchto výchozích okolností se po čase začala budovat na zelené louce služba třetí - parafráze "prověrkových komisí", mající zajistit státu prověření úředníků pro práci s vyhrazenými a tajnými informacemi. Tajná služba, která přitom ze zákona tajnou službou není... Záležitost nadmíru strategická pro všechny agenty cizích služeb i "privátních zpravodajských struktur", neb bez získání certifikátu by tito dubleři přišli o práci a tím i dotyčné služby o své agenty.

Začal masivní atak na vznikající strukturu a jelikož největší nebezpečí se v každé zpravodajské komunitě skrývá "uvnitř", nebylo jasné, kdo bude lustrovat lustrátory. Nakonec je lustrovali kamarádi, případně kamarádi kamarádů... A v případě některých zase nepřátelé. A v tom je jádro pudla a smrtelné bezpečnostní riziko pro jakýkoliv systém, který se má vyrovnat s minulostí, na které všichni podíleli. Spirála omylů stoupá. Kdo je bude v budoucnosti napravovat?

Neb z definice je každý systém bezpečný tak, jak je bezpečné jeho nejméně bezpečné místo.

Trocha historie nikoho nezabije

Představivost čtenáře mi dovolí nepouštět se do podrobností, ale stačí říci, že agentura 1. správy FMV (komunistické rozvědky) zůstala živá i po Listopadu. Zůstali v ní i lidé, jejichž minulost byla tak temná, jako předchozích padesát let Evropy samotné. Služba využila i bývalé nacisty, kteří byli po 2. světové válce cenní, svými kontakty totiž ovládala teritorium celé jižní Ameriky a rasistické Afriky. Nepohodlné či zrádce pak zrazovala Mossadu, který už se postaral... Služba absorbovala i prostředí ultralevicových radikálů a teroristů sedmdesátých let v západní Evropě, protože špionáž nezná etická omezení civilního světa. Nepohodlné či zrádce pak zrazovala BND či jiným státním agenturám. A ti je eliminovali. Služba absorbovala i znechucené agenty KGB, nadávající na Brežněva a tupce v Ljubljance. Proč ne, pokud měli zpravodajskou cenu? Nepohodlné či zrádce pak vydávala za nespolehlivé či americké agenty a Rusové sami učinili, co učinili. A absorbovala i studenty z rozvojových zemí, kteří se pak stali ve své vlasti elitou. A někteří jsou jí dodnes užiteční tam, kde nemáme ani zastupitelské úřady. S nostalgií vzpomnají na léta strávená v Praze. Mnozí jsou rádi ještě i dnes, když mohou mluvit česky. A mnozí tak promluví i o tom, o čem by měli mlčet. Jako jeden irácký letecký důstojník o bezpilotní úpravě iráckých Delfínů s nádržemi na bakteriologické látky... Českého účastníka inspekční mise UNSCOM na letišti česky seznámil s podrobnostmi geniálně jednoduché úpravy, které by Američanovi nikdy neřekl.

Dálkové ovládání elit

Problém ovšem nastal těsně před "sametem" a těsně po "sametu"... Nastal s možností či nemožností nadále účinně ovládat tyto temné postavy evropských a světových dějin. Zatímco původní "předrevoluční" systém se opíral u jedněch o morální vlastnosti a přesvědčení, spojené s inteligencí, u druhých pak o strach z prozrazení minulosti či případnou popravu bez soudu, porevoluční zmatky způsobily privatizaci některých klíčových spisů či jejich částí, včetně legendárního Archivu Z, u kterého je dokonce k dispozici faksimile rozkazu federálního ministra Richarda Sachera k jeho "privatizaci" do ministerského trezoru. Zda pravá či ne, to se neví a vědět už nebude. Podstatné je, že spisy některých vysoce postavených disidentů a v budoucnu využitelných osob zmizely. Zmizely i zaletované bedny z archivem Z. A s jeho zmizením se upevnila jistota a moc nastupující elity. Zdánlivá, neb někteří tuší, ale mnozí lidé ve vysokých funkcích netuší dodnes, že už dávno před "revolucí" byly veškeré důležité osobní svazky duplikovány a bezpečně uschovány. Pro strýčka Příhodu... Pouze nikdo prozatím nespěchá a některé informace nemusí být zveřejněny nikdy... Jsou cenné tím, že prozrazeny nejsou.

Taktika preventivní bezpečnosti se i s ohledem na realizační zmatek plánu Golgota vyplatil. Riziko se pro mnohé ale snížilo a tak získali "na stáří" klid a sebedůvěru. A mnozí se začali tiše a zákeřně mstít za minulá "příkoří". Mnozí se individuálně pokusili o "očištění minulosti". Mnozí se pak divili, když pravda vyšla najevo přesto, že neměla. I proto vznikly Cibulkovy seznamy. A proto byly neúplné. A proto byly záměrně doplněny některými "čistými" u nichž byla historie doplněna. A proto se v nich našli jedni a nenašli někteří, kteří se tam z logiky věci najít měli a pak dostali "čistý rejstřík". Aby to nebezpečí bylo stále přítomné... Aby se vědělo kdo je kdo i ve chvíli, kdy z nepřátel se stali přtelé a z přátel nepřátelé během několika dnů. Aby nebyl celý bezpečnostní systém paralyzován v ten nejcitlivější okamžik, kdy operační aktivity do té doby nepřátelských služeb vzrostly stonásobně.

Golgota a ukřižování

Přes bezprecedentní průval, který ochromil komunikační infrastrukturu české rozvědky těsně po revoluci prozrazením strukury jejích rezidentů přímo centrálou, se část sítě zachovala. Ale nikdo už nevěděl, jak velká část byla "převlajkovaná". Někteří převlajkovaní se pak demonstrativně rozkrývali. A nikdo ani tyto pochybnosti tak jako tak nemohl přiznat. Protože by to znamenalo definitivní zánik celého organismu a pro mnoho lidí jistou smrt. Mnozí z prozrazených na svou činnost v minulosti stejně doplatili životem. Člověk, který věděl o původu Cibulkova seznamu víc, než bylo zdrávo, zemřel kdesi v australské buši. Jiný po návratu ze své mise zemřel na rakovinu. Dalšího převálcoval náklaďák naplněný pískem. Ale mnozí přežili, protože přijali nabídku, která se bez rizika odmítnout nedala. Někteří naoko, jiní doopravdy. A v tom byla ta největší potíž budoucnosti.

Tahle republika už není naše

Do tohoto porevolučního kvasu se nabíraly "nové" tváře. Nejprve z řad "prověřených" přátel, a tak na vnitru zaměstnali pozdější redaktorku Lidových novin Petrušku Šustrovou či jiné disidenty. Pak přišly na řadu "čisté děti z hor", jak tuto kategorii nazval kdysi jeden čelný komunistický funkcionář. Čisté děti z hor měly být svou naivní čistotou "demokratickou" fasádou a krycím zbarvením. Mezitím probíhaly desítky prověrek, při kterých se sice nepřísahalo na bibli, ale jinka se osvědčovala "věrnost" novému režimu. Mezitím se temné struktury privatizovaly, zakládaly "kapitalistické" organizační struktury, prolnuly do všech politických stran a získávaly v nich díky stykům postavení. Vznikaly odbory interního auditu v bankách, velkých firách, vznikaly bezpečnostní a detektivní služby, prováděly se velké přesuny v policii, přijímali se a školili se další lidé. Vydávaly se zbrojní průkazy, pořizovala se moderní technika. Protože se technická správa díky hlouposti Jána Langoše privatizovala a stála u zrodu privátní Victoria Security Products, padělatelská dílna stála u počátků Victoria Security Printing, z ekonomických a jiných analytiků vznikly auditorské, poradenské a školící firmy, generační přerod pokračoval nerušeně dál a motivace se změnila. "Tahle republika už není naše", řekl mi cynicky kdysi v hospodě jeden z bývalých profesionálů, kteří pro zájmy socialistického Československa nastavoval svůj krk při ekonomické špionáži... Postupně se nahradila předdůchodová generace mladými, u nichž už žádné prokazatelné napojení na "staré" nahrozilo. Viktor Kožený si užívá na Bahamách.

Nemysli... Když myslíš, tak nepiš. Když už píšeš, nepodepisuj. Když už podepíšeš, tak se pak nediv

Nikdy se ale neztratilo ideové spříznění, zvracející z neumětelství a diletantismu hradní, vládní či parlamentní elity, nikdy se neztratilo rozčarování z diletantsky provedených a tudíž snadno prokazatelných tunelů a podrazů nové mocenské garnitury. A nikdy se úplně nevytratilo vlastenectví, které bylo mnohdy hlavní motivací pro tajnou a přitom adrenalinovoou kariéru. Stejně jako se nikdy nevytratila ziskuchtivost... A proto žádný tunel nevyšel tak úplně, žádná pro veřejnost důležitá informace o minulosti nezůstala tak úplně utajena. Nepřipustila se masivní klerikalizace státu v euforii papežské návštěvy. I za cenu ukřižování. A od té chvíle už nikdo z nových, kapitalistických vládců si nemohl být jistý beztrestností. Včetně těch nejmocnějších. Paměť se nedá vymazat. Ani u těch, kteří - pod tlakem - napsali a podepsali oslavný článek do knihy o budování socialismu na jihu Čech a pak zapomněli důvody svého podpisu... Rodina je přeci základ státu, tvrdil tatíček Masaryk.

Kachní žaludek nemá každý

Do této doby a mezi tyto lidi se snažila vklínit nová služba, která vznikala takřka na zelené louce. Ale na zelené louce nevznikli všichni její zakladatelé. Přestože se snažili. Museli si vydobýt své místo na slunci a své kariéry proti všem, které chtěli lustrovat. A protože proti nim stáli profesionálové přinejmenším stejně zkušení, začal jeden trumf stíhat druhý. Re, Tutti, ... V tu dobu se v médiích ujal termín, ze kterého se mě osobně ježí chlupy na všech částech těla, včetně těch nejintimnějších. Investigativní novinář. A s tímto termínem přišel i nový literární útvar, zvaný olověná historie či HanoPiss. Při té příležitosti gratuluji předsedovi parlamentu k vyřešení problému vlády cesou těhotenství poslankyně.

A přišly také nekonečné a nekonečně nudné seriály bez pointy (a nebo s mnoha pointami), ale bez katarze, zvané investigativní reportáže na pokračování. Na vlasní uši, oči i jiné orgány se novináři i čtenáři přesvědčovali o Faktech s velkým F v emocionálně laděných "reportážích", jak je sytém státu prohnilý - byl ale někdy nějaký systém kteréhokoliv státního útvaru včetně Království Českého či Velkomoravské říše jiný? Černé ovce, a jen semtam bílá... Všichni měli vědět, že média jsou přece na VAŠÍ straně... Stejně jako mají všichni vědět, že Česká televize je VAŠE televize, a ne televize Marka Vítka či Adama Komerse. Nebo předsedy parlamentu, přesto, že mu televize pomohly z cesty odstranit konkurenta v jeho vlastním regionu.

Nová služba musela plnit zadání, které od státu dostala. A tak ho plnila. Dávala osvědčení pro práci s utajovanými skutečnostmi, některé prověřila a jiné zase ne. Podle toho, na koho kdo udělal kolektivní boudu. To nesmírně upevnilo kooperaci mezi ostatními. Protože ohroženi byli všichni.

Ucho na nepravém místě těla

Zákon ale nepamatoval na technické zabezpečení nově vznikajících jednotek pro "boj ve vysoké trávě", a tak nepamatoval ani na nutnost zabezpečit nové službě oprávnění k nákupu profesionální techniky pro nelegální odposlech. A protože dnes už se z ústředen odposlech téměř neprovádí, neb většina hovorů se vede po digitálních linkách, bylo nutné si obstarat zařízení, jež umí "nabourat" síť GSM bez odhalení a bez rizika v ní provádět "online" dešifrování a odposlech. I vládních linek s přídavnými šifrátory (kombinace asymetrického 1024-bitového šifrování se symetrickým 128-bitovým klíčem - umožňuje ale šifrovat pouze hovor či konferenční hovor mezi shodně vybavenými jedinci; pro odposlech nekryté komunikace funguje jako normální telefon) v přístrojích Nokia 9210s, neboť jejich uživateli je poměrně velký okruh klíčových lidí. Podplácení operátorek v telekomunikačních firmách je rizikové a neefektivní (množství získaných dat malé - pouze seznam hovorů s čísly a časy; množství zjištěných čísel také malé, neb je nutné "nepoplašit" vnitřní ochranu systému). Služba ale musela pracovat utajeně i před dalšími službami či soudem, ve velkém a byl na ni vyvíjen politický tlak na zrychlení prověrek tisíců státních úředníků a politiků.

V té době se objevilo v České republice ilegálně přivezené zařízení, kterému se říká IMSI-Catcher. Neobjevilo se oficiálně a tak začala pozvolna anabáze, zvaná "odposlech poslanců". Všichni poslanci byli i dříve odposloucháváni a sledováni - systémem náhodného sreeningu, majícím vyloučit vydírání či prozrazování utajených údajů, s nimiž přicházeli do styku. Dělo se tak vždy - i před revolucí, i po ní. Odposlouchávání a monitor pohybu byly prováděny i u některých vyšších úředníků a asistentů. Nikdy ale ne mimo matici náhodného výběru, nikdy ne cíleně. Pouze v souvislostech kriminálních (po souhlasu soudce vrchního soudu oficiálně odposlechnutá komunikace poslance se službou sledovanou osobou), přípdně preventivních (utajený, nelegální odposlech bez jakéhokoliv využití získaných informací - pouze jako preventivní opatření). Až do chvíle, kdy se nová služba potřebovala bránit před útokem a lobbingem ostatních. Až do chvíle, než se díky cílenému útoku a špionážnímu průvalu na jednu část vojenské rozvědky stalo otázkou přežití mít nebo nemít informace o "těch druhých", jejich stycích a informacích. Začala válka... A začal konec špionáže v Čechách.

Zcela soukromá firma, napojená finančně na Open Society Fund, zaslala dne 28. května 2003 předsedovi vlády panu Vladimíru Špidlovi závažné informace k personální situaci v Národním bezpečnostním úřadu, zvláště k osobám Tomáše Kadlece a Martina Hejla. Vzhledem k blížícímu se jmenování nového ředitele NBÚ požádala o jejich projednání. Vyzvala vládu, aby zveřejnila, jakým způsobem efektivně vykonávala nad NBÚ dohled... Podle dopisu premiérovi spolupracoval NBÚ při zadávání veřejných zakázek se zprostředkovatelskou firmou Certos, "kompromitovanou" v kauze MZV, Karel Srba a Český dům v Moskvě... Kým kompromitovanou, už dopis premiérovi nenaznačuje..., premiér ví přece sám dost dobře, o koho jde :)))

Podle autorky dopisu je zarážející, že doposud ani Vláda ČR ani Výbor pro obranu a bezpečnost PSP ČR nikdy neiniciovaly kontrolu hospodaření NBÚ a nikdy důsledně neprověřily jeho personální politiku, přičemž prý jediné kontroly, které v NBÚ proběhly od doby jeho vzniku, se uskutečnily ze strany NATO a řídily se bezpečnostní směrnicí NATO - CM 55, která upravuje bezpečnostní standardy v rámci členských zemí NATO, ale rozhodně se nezabývá např. průběhem a obsahem provádění konkrétních bezpečnostních prověrek nebo hospodařením úřadu.

Dne 22. června 2003 zaslala tatáž soukromá firma J. Vidímovi a Výboru pro obranu a bezpečnost PSP ČR výzvu k prověření "údajného" nákupu lokalizačního a odposlouchávacího zařízení IMSI-catcher (International Mobile Subsriber Identity catcher - utajený přenosný nod GSM sítě - např. GA 090 od firmy Rohde & Schwarz), které měl podle informací této firmy zakoupit Národní bezpečnostní úřad z prostředků na zabezpečení summitu NATO, aniž by k tomu měl oporu v zákoně. NBÚ totiž není tajnou službou, ale veřejnou institucí.

NBÚ bylo nuceno přiznat, že dopis se zakládá na citlivých informacích a neví, jak je možné, že jimi tato firma disponuje.

Bitva je vyhrána, válka pokračuje

Životopis nového ministra obrany ukazuje na jeho aktivní působení ve vojenské rozvědce - té rozvědce, jejíž další exitenci čerstvě odvolaný ministr považoval za bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Přítel příteli přítelem... Ambiciózní ministr předchůdce po řadě zpochybňujících pomluvách a udáních spektakulárně padl za mohutné spoluúčasti novinářské obce a jeho místo zaujal bývalý (nebo současný) vojenský rozvědčík. Potlesk na forbíně... Problém Srba je už "izolován" a přes řadu procesních pochybení je špión držen pod zámkem. To by v tom byl čert, aby se něco nedotáhlo až do rakve. Vždyť soudci museli mít také prověření na stupeň tajné, nebo ne? Jedním z jeho prvních prohlášení bylou uklidnění armádních špiónů, že jim nikdo židličku pod zadkem podřezávat nebude. Tím méně ministr. Špióni tuto špinavou bitvu o vlastní existenci prozatím vyhráli. Obětí a škod je málo, jde se dál. Cesta k nákupu či půjčce amerických stíhaček se otevírá. Ať žije (americká) demokracie. Frederick Forsyth má nový námět na román. Bude se prý jmenovat Být ocasem lva a bude pojednávat o poměrech ve vládě jedné malé středoevrospké země, ve které je všechno jinak, než by mělo či mohlo být.

O demokracii už nikdo nemluví...