Optimista...

Bývalý velitel české protichemické jednotky v Kuvajtu, dnes šéf-likvidátor vojenské rozvědky Prokš mluví o "katalyzátoru Srbovi" v rozhovoru pro MfD s tím, že vyšetřování tohoto případu "umožnilo oddělit dobré věci od nakupených průšvihů. Kdekdo si tu například nekontrolovatelně, a hlavně protizákonně kopíroval a pro vlastní potřebu schraňoval některé tajné informace," Lidé, kteří tak činili, podle něj uvádějí, že si chtěli zjednodušit práci. Často to však bylo i proto, aby mělo něco v rukou na schopnější kolegy, jimž záviděli rychlý postup v kariéře, podotkl ředitel rozvědky. "Odcházejí všichni, o nichž můžeme i malilinko pochybovat." Podle Prokše ale existuje riziko, že se propuštění členové vojenské rozvědky budou mstít a začnou používat tajné informace proti službě nebo proti České republice. "Víme, na jakých operacích pracovali, jaké informace měli. Jestliže nějaká unikne, není těžké zjistit, odkud přišla a proč se objevila," řekl k tomu Prokš. Ví houby.

Chov zajíců a jejich hon

Nový, ještě ochmýřený ředitel vojenského zpravodajství (vojenské rozvědky) ví opravdu stěží, na čem jeho podřízení pracovali, neboť to mnohdy nevěděli ani oni sami. Věděli jen to, co vědět museli. Prokš ví stěží, kdo se jak jmenuje... Dvanáct let nekontrolovatelné a nekontrolované práce stovek profesionálů ze "staré školy", dodržující pravidla selektivní informovanosti spolu s hloupostí polistopadového "disidentského řízení" vnitra z nejbližší hospody a obrany z nejbližšího kostela dalo vyrůst chobotnici, jejíž chapadla dnes prorůstají celou Evropou a sahají i do zámoří. Elitní důstojníci "kupovali za babku" staré rozvědčíky předchozího režimu. Rozvědčíci prorostli impériem Koženého, který "skoupil" a "privatizoval" technickou správu, "nepotřebné" analytiky i některé operativce, (a jež své finance získal také díky nim a jim byl i odpovědný a jimi byl i řízený), zpracovávají dodnes řadu informačních služeb v oblasti bankovního poradenství pro většinu českých i zahraničních finančních ústavů a nadnárodních korporací (nadšení kapitalisté Klausovy "éry čistoskvoucích peněz" se nezajímají o původ informací, které jim přinášejí zisk, profesionální zpravodajci nejsou nenažraní a tudíž vítaní spolupracovníci...), pomáhají tunelovat i vymáhat dluhy. Pomáhají zjišťovat úvěrovou historii i odhalovat tuneláře, kteří nejsou "od nich" a kazí jim jméno. Umějí to. Umějí analyzovat i drobné útržky informací, umí vést rozsáhlé soukromé archivy, umějí mít ve své agendě pořádek. Umějí kooperovat. Drží slovo a znají svou cenu. Nepodrážejí se. A své šéfy berou jako neškodné kašpárky, ovládané sněmovnou. Když chtějí, umějí se bránit, když chtějí , umějí i útočit. A nenechají se chytit za ruku.

Etika povolání

Přísahali kdysi věrnost Československé socialistické republice. Té byli ochotni obětovat vše, mnohdy i za cenu svého života. Množství "vědeckých" i "technologických" úspěchů českých pracovišť mají "na svědomí" právě oni. Mnohé operace, o nichž se dodnes nemluví, také. Pro příjemce a zužitkovatele zadarmo, neboť to byl mnohdy vedlejší produkt... A mají díky tomu dodnes mnoho věrných poradců a specialistů a vlastní báze kontaktů, které nepředali. Protože i civilní rozvědka nebyla tak přebyrokratizovaná, jako kontrarozvědka a u vojáků panoval navíc vždy naprosto jiný pořádek, vycházející z osobních vazeb a nepsaných vztahů. Proto si troufám tvrdit, že to, co ví nový ředitel služby, ví i jeho sekretářka. Možná ta ví i víc.

Ti propouštění i ti už dávno propuštění znají rizika technologicky podmíněné komunikace a umějí je využívat. Jak pro vlastní ochranu (nebavit se do mobilního telefonu s nikým, kdo nemá skončit v nelegální databázi TOPIC v centrále BIS), tak pro něčí dekonspiraci (prostorový či směrový odposlech je rutinní "komerční" technologií). Nelegální odposlech mobilních telefonů, průniky do počítačových sítí, výpisy z bankovních účtů získané "agentkami" u bankovní přepážky či ekonomicky analytické informace, které zaplatí banka - nevěda, komu a k čemu posloužily - to je jen několik možností, jak zjistit, "co se děje" v zákulisí kapitalistického systému, plného neúplatných politiků a cnostných podnikatelů.

Kde je dnes Československo, kde je socialismus, na který přísahali mladí ambiciózní chlapci z dobrých rodin a se skvělou jazykovou výbavou? Nenávratnost historie dala vzniknout současnému stavu. "Zoceleni" životem "s četníkem v patách", nemajíce už zábrany ani morálku bývalých rozvědčíků, začali si exkomunikovaní či zakrtkovaní špióni privatizovat svět okolo sebe. Nepřehlednost Klausova kapitalismu jim k tomu dával mnoho šancí. Proto většina z nich dnes patří mezi "konzervativní" "pravicové" "podnikatele". Jezdí v BMW a volí ODS. Přátele mají ale v řadách bývalých komunistů, dnes povětšinou nestraníků. Protože v KSČM zůstali většinou pouze ti, kteří nemohli jinam a nebo je nikdo nechtěl. Protože úředníky - díky lustračnímu zákonu - nemohli být, MUSELI se stát podnikateli. A museli mít i podnikatelská saka i podnikatelské návyky. Ty v důchodcovské KSČM nenašli. Jejich kolegové je vyškolili, jejich kolegové je vybavili základním kapitálem a zajistili, aby nemohlo v tomto okruhu osob docházet k bratrovražedné konkurenci. Prospěch z privatizace měli všichni - kdyby kvůli ničemu, tak kvůli možnosti získat úvěr, od likvidátora koupit něco lacino, či jen mít zajištěné nájemníky ve spravovaném domě či odbyt zboží v továrně. Ale většinou se stávali manažery velkých koncernů či "kapitány průmyslu". No neberte to...

Pokud to neví šéf vojenské rozvědky, tak páni špióni dokáží na osobní bázi skvěle kooperovat bez ohledu na příslušnost k té které službě a ty či ony služební předpisy - v případě spolupráce s bývalými kolegy, nyní civilisty. A tak se přísně tajné údaje, získávané nelegálním špehováním ekonomicky zajímavých jedinců i politiků dostávají k těm, kteří vědí, komu a kdy zatelefonovat.

Anebo také k novinářům, kteří jsou patřičně "zavázaní". Proč? Někdy jen proto, aby byla legrace, jindy proto, aby měl "investigativec" sólokapra, někdy jen proto, aby se přes monitor denního tisku určitému člověku poslalo varování, co ho čeká, když nezvedne telefon a nezavolá to správné číslo. Protože jinak se může klidně stát, že Financial Times napíší zítra o jeho firmě to, co by si opravdu, ale opravdu nechtěl přečíst... A co bude navíc krutá a kdykoliv u českého, amerického či švýcarského soudu dokladovatelná pravda. Není nad to mít informační převahu...