Sprostota, s jakou zveřejnila PR agentura Česká média nepodložené obvinění Alexe Koenigsmarka ze spolupráce s StB v rok starém článku, který vydávají za čerstvé zboží, není standardním výrazem češství. V tom se šéfredaktor Čulík mýlí. Je to ale součást mafiánských praktik, které se neštítí ničeho, když jde o politický či ekonomický zisk jedněch anebo ztrátu druhých. Zveřejnění považuje mediální podnikatel Berka za normální, jak mi potvrdil v telefonickém rozhovoru. Dá se předpokládat, že lidé, kteří vyrobili Kubiceho zprávu, intriky proti sekretáři ministerstva zahraničí Srby a dalším osobám či podivná obvinění použitá při sporu Železný versus Lauder jsou takovéto normality ukázkou. Účel prostě světí prostředky.

Neprověřovat si informace patří k nejtěžším hříchům novinářů i pracovníků tajných služeb. U podivných existencí, pro které se celý život od "sametového" převratu proměnil v nepřetržitou válku s fantómy StB, světí jakékoliv prostředky jakýkoliv účel. Zpravodajec John Bok a bývalý agent Jemelík se dlouho hledali, až se našli. Vzniklo z toho nátlakové společenství provádějící "aktivní opatření", ve které se proměnil spolek pro nezávislou justici Šalamoun z dob disentu. Protože jak jinak si vykládat Jemelíkův denunciační útok ze zálohy obskurního serveru Virtually na bývalou nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou? A když našli Jaroslava Berku a jeho "informační" kanál, výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.

To není typické, to je jen přechodný kolorit doby. Kanál.