25. 8. 2006
Záludnost referenda o protiraketové základněV Mladé frontě Dnes ze dne 23. 8. 2006 se Vladimír Kučera, spolupracovník tohoto deníku, rozzlobil na všechny, kdo chtějí referendum o americké protiraketové základně. Podle něj skutečný muž má rozhodnout bez ohledu na názor stáda ovcí, čímž myslí nás, občany. My jsme pro něj podzámčí, manipulovatelný dav, který rozhoduje bez znalosti věci, a tudíž se jeho hlasování v referendu změní jen v jakousi reality show. Na závěr svého textu se pateticky ptá, jak by asi dopadlo referendum francouzské a britské v otázce Mnichova. Zdá se ale, že zde se poněkud spletl ve znalosti historických faktů. Jestli chtěl svou otázkou naznačit, že by si Francouzi a Britové odhlasovali souhlas s mnichovským diktátem, pak "skuteční muži" v jejich čele udělali právě toto. Ovšem takto položená otázka je nesmyslná, jak ještě dále ukáži. Pozoruhodné na výše uvedeném názoru je to, že nám autor nechtě a snad i nevědomky prozrazuje svůj vztah k demokracii. |
Podle jeho názoru dostávají politici ve volbách jakýsi bianco šek k tomu, aby v následujícím období rozhodovali, jak se jim zlíbí. Jenže, co je pak samotný akt volby politiků občany? V teorii je to mechanismus, jímž občané dočasně propůjčují svou moc rozhodovat o sobě samých svým zvoleným zástupcům. Tím neustavují nějakou vládu nad sebou, ale jen provádějí technické opatření k vykonávání vlastní vlády prostřednictvím svých zastupitelů. V praxi našeho současného politickém systému nemají ovšem občané možnost kontrolovat tyto své volené zástupce během volebního období a ti si proto mohou skutečně dělat, co chtějí, a to bez ohledu na názory a zájmy svých voličů. Ti pak v důsledku této své bezmoci buď přijímají princip vlády nad sebou, anebo propadají politické apatii. První skupina pak volí osobnosti a politiky, kteří nejlépe ztělesňují moc a sílu. Nikoliv tedy rovnost, svobodu a vzájemnou solidaritu, což jsou morální hodnoty stojící v základech demokracie. První skupina, která přijímá zastupitelskou demokracii jako vládu silných jedinců nad masou občanů, je pak náchylná vyměnit demokracii za autoritativní systém vlády. Ti apatičtí, pokud přijdou k volbám, rovněž nevolí na základě posouzení shody volebních programů s jejich zájmy, to nemá v tomto systému nezodpovědnosti příliš velký význam, ale na základě povrchních emocionálních dojmů ze sdělovacích prostředků během volební kampaně i v období před ní. Z toho je vidět, že možnost odvolat politiky po čtyřech letech v dalších volbách je možností nefunkční. Rovněž se ale stává zřejmé, že skutečnou reality show jsou dnešní volební kampaně, v nichž jde především o manipulaci voliči, kteří se ani necítí být za své rozhodnutí odpovědní. Vladimír Kučera a všichni jemu podobní by měli rovněž vysvětlit, kde vzali občané právo vůbec volit. Jestliže jsou podle něj neinformovaní a většinově postrádají kvality nutné pro vládnoucí elitu, neměli by mít ani všeobecné volební právo. Jen tak by v logice jeho úvahy bylo možné zabránit, aby s k moci dostávali lidé, které tam zvolí manipulované stádo ovcí z podzámčí. A jak je patrné již z jeho intelektuálních a morálních charakteristik, jak je podává pan Kučera, nemůže volit dobře. Záludnost referenda a přímé demokracie vůbec spočívá ovšem v něčem docela jiném. Tam, kde mohou občané sami bezprostředně rozhodovat o věcech svého zájmu, tam roste jejich sebevědomí i aktivita. Přestávají být manipulovaným stádem ovcí, kterému pastýři -- politici stříhají vlnu. V systému zastupitelské demokracie rozhodují politici a následky nesou občané. V systému přímé demokracie rozhodují občané a následky nesou občané. Každému z těchto systémů proto odpovídá zcela jiná mentalita a naprosto jiný vztah občanů k jejich zemi, k jejich společnému rozhodování i mezi nimi samotnými navzájem. Což potvrzuje i stále rostoucí počet praktických užití přímé demokracie ve světě. Proto je také zcela nesmyslné se ptát na základě pozorování občanů v systému zastupitelské demokracie, jak by rozhodovali v systému demokracie přímé. V zastupitelské demokracii nejsou žádné faktické diskuse o věcném řešení problémů a mocenské elity o ně také nemají zájem. Sdělovací prostředky pak představují ochotný nástroj k manipulování o ohlupování občanů. V systému přímé demokracie předcházejí každému hlasování občanů ostré diskuse protikladných názorových skupin. Na jejich věcnost a otevřenost pro všechny strany, nikoliv jen pro tu protežovanou mocenskými elitami, vykonávají zdola maximální tlak samotní občané. Je to totiž věc jejich bezprostředního zájmu a jejich vlastní odpovědnosti. V důsledném systému přímé demokracie je to o to snazší, že se pod přímou kontrolou občanů ocitají i veřejnoprávní sdělovací prostředky. Záludnost referenda je tedy v něčem jiném, než v čem ji vidí Vladimír Kučera. Je v tom, že bere rozhodující část moci z rukou politických elit a předává ji tam, kam skutečně patří, do rukou samotných občanů. Proto ji můžeme dosáhnout jen tehdy, když si ji sami na těchto elitách vybojujeme. Zůstaneme-li oním pasivním stádem ovcí, žádné změny k lepšímu se nedočkáme. Boj za referendum o protiraketové základně je první velkou příležitostí, při níž můžeme ukázat míru své občanské a lidské zralosti, svou schopnost prosadit své zájmy i proti odporu shora. Je to také velmi názorný příklad ukazující nám význam přímé demokracie. Měli bychom jej náležitě ocenit. |